3 Azs 12/2003 — Nejvyšší správní soud

2 Az 25/2015- 53 - text 13 pokračování 2Az 25/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou v právní věci žalobce: G. K., státní příslušností Ukrajina bytem P. zastoupen Mgr. Lilianou Křístkovou, advokátkou sídlem náměstí I. P. Pavlova 1785/3, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2015 č.j. OAM-277/ZA-ZA02-P06-2015 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Lilianě Křístkové, advokátce se sídlem Praha 2, náměstí I. P. Pavlova 1785/3, se přiznává odměna za zastupování ve výši 8.228 Kč, která bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou (blanketní) žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž mu nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále též „zákon o azylu“). V doplnění žaloby (po ustanovení právní zástupkyně) namítal, že byl členem Strany regionů, přičemž proti této straně a jejím členům se vyskytuje násilí a perzekuce ze strany sympatizantů bývalého ukrajinského režimu. Podle tvrzení žalobce proti němu došlo k přímým výhrůžkám ze strany představitelů vlády či vládních zaměstnanců, tudíž jednoznačně jde o pronásledování ve smyslu zákona o azylu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí dle žalobce není zřejmé, jakými důkazy byl žalovaný veden, pokud uvedl, že v případě výhrůžek šlo o nelegální jednání soukromých osob. Podle žalobce stát či jiná veřejná moc kontrolující stát není schopna nebo ochotna odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním, přičemž důvodem takového jednání je politické přesvědčení žalobce. Žalobce dále podotkl, že pochází z Ivanofrankivské oblasti; dne 21. 1. 2015 byla prezidentem Ukrajiny vyhlášena čtvrtá vlna mobilizace, která zasahuje i do Ivanofrankivské oblasti; povolávací rozkaz se týká i žalobce, ačkoliv mu jeho víra brání účastnit se mobilizace. Žalobce dodal, že podle jistých zdrojů se nejvíce mobilizuje právě v oblasti Zakarpatské Ukrajiny, tudíž i v Ivanofrankivské oblasti, kde je žalobce trvale nahlášen; návrat do vlasti zejména do oblastí původu je pro něj s ohledem na jeho víru a politické přesvědčení velmi nebezpečný. Uzavřel, že došlo k naplnění důvodu udělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný dle žalobce rovněž nezkoumal, zda jsou dány podmínky zejména dle § 14 a § 14a zákona o azylu, popř. pro udělení doplňkové ochrany. Žalobce rovněž uvedl, že ve svých podáních jednoznačně popsal svoji situaci i důvody opuštění země původu; právě jeho tíživá situace (pakliže nebyl v řízení zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 zákona o azylu) měla být ze strany žalovaného posouzena jako okolnost zvláštního zřetele, jež měla vést k udělení azylu z humanitárního důvodu, zvláště za situace, kdy žalobce má na území České republiky družku, s níž se pokouší založit rodinu, po které nelze spravedlivě požadovat, aby následovala žalobce do země původu; podle žalobce správní uvážení překročilo meze zákona a žalovaný jej využil příliš úzce. Toto správní uvážení nemůže být dle žalobce ani příliš široké, ani příliš zužující; je zřejmé, že smyslem zákona o azylu je posoudit individuálně každou situaci žadatele; právě proto, že v § 14 zákona o azylu není výčet humanitárních důvodů, ale jejich konkretizace je ponechána na uvážení orgánu, je nutné soudně přezkoumat meze tohoto uvážení. 2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě popřel oprávněnost žalobcových námitek. Podle žalovaného při rozhodování byly vzaty v úvahu všechny skutečnosti tvrzené žalobcem, bylo k nim přihlédnuto; z odůvodnění napadeného rozhodnutí je jasně seznatelné, z jakých podkladových materiálů žalovaný vycházel, a odůvodnění napadeného rozhodnutí je dostatečné. Žalovaný uvedl, že co se týče neudělení azylu dle § 12 písm. b) zákona o azylu, žalovaný se s tímto dostatečně a obsáhle vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí; žalobce byl členem Strany regionů v letech 2013 a 2014, tedy již v době, kdy většinu času pobýval na území České republiky, kde měl platné pobytové oprávnění; dle svých tvrzení se neúčastnil žádných významných stranických událostí, jeho členství spočívalo především v dohledu nad pořádkem a organizací demonstrací; k údajnému vyhrožování lidí, o kterých se žalobce domníval, že byli policisté, se žalovaný dostatečně vyjádřil v napadeném rozhodnutí. Žalovaný zopakoval, že žalobce identitu těchto osob sám zpochybnil, kdy vedl, že se mu pouze zdálo, že jde o policisty, jelikož se prokazovali policejními průkazy, ale není si jistý pravostí těchto dokladů. Pokud jde o pronásledování soukromými osobami, žalovaný upozornil, že žalobce se tuto situaci v zemi původu řešit nesnažil, pouze v obecné rovině uvedl, že v zemi je velká korupce a všichni poslouchají vládu; o pomoc před jednáním těchto osob se žalobce ke státním orgánům obrátit ani nepokusil. Pokud jde o požadavek na výkon vojenské služby, žalovaný opáčil, že i v České republice je nenastoupení vojenské služby považováno za trestný čin dle § 372 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku; podle judikatury Nejvyššího správního soudu požadavek státu na výkon vojenské povinnosti nelze považovat za pronásledování; jedná se o legitimní požadavek státu na své občany směřující k obraně státu v případě ohrožení, čemuž jsou občané povinni vyhovět. Co se týče obav žalobce z návratu do Ivanofrankivské oblasti s ohledem na jeho víru, žalovaný podotkl, že v řízení o udělení mezinárodní ochrany před žalovaným tyto skutečnosti žalobce neuvedl. Ohledně humanitárních důvodů udělení azylu ve smyslu § 14 zákona o azylu žalovaný oponoval žalobcovým námitkám tak, že soudní přezkum správního uvážení je pouze omezený. Žalovaný dle svého tvrzení řádně zjistil a posoudil žalobcovu osobní, sociální a ekonomickou situaci, zdravotní stav a věk a odkázal na závěry napadeného rozhodnutí, které jsou dostatečným a srozumitelným způsobem odůvodněny a ze kterých jasně plyne, z jakých důvodů neshledal důvody hodné zvláštního zřetele k udělení mezinárodní ochrany dle § 14 zákona o azylu. Skutečnost, že žalobce má na území České republiky přítelkyni, se kterou by chtěl založit rodinu, nepředstavuje relevantní důvod hodný zvláštního zřetele pro udělení azylu z humanitárních důvodů; v této souvislosti žalovaný poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Žalovaný se rovněž dle svého tvrzení řádně zabýval otázkou naplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu § 14a zákona o azylu, přičemž konkrétně odůvodnil, proč dospěl k závěru, že žalobci v případě návratu do vlasti nehrozí nebezpečí vážné újmy. Závěrem žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 3. Žalobce k výzvě soudu v zákonem stanovené lhůtě dvou týdnů nevyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání. V souladu s § 51 odst. 1 větou druhou zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s.ř.s.“), měl tak soud za to, že žalobce s takovým projednáním věci vyslovil souhlas. Žalovaný pak s rozhodnutím o věci samé bez jednání výslovně souhlasil. Proto soud o věci samé rozhodl bez jednání. 4. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále též „s.ř.s.“/), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce dne 23. 3. 2015 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. Jako důvody žádosti uvedl, že se bojí o svůj život a o život svých rodinných příslušníků, přičemž na území Ukrajiny mu hrozí smrt nebo invalidita; dále se obává vězení kvůli nenastoupení do armády; musí živit rodiče finančně, protože matka je nemocná a potřebuje stále léky; v České republice má přítelkyni pocházející z Ruska; její rodiče nepřijímají žalobce a ani žalobcovi rodiče neakceptují jeho přítelkyni; již nějakou dobu se spolu snaží o dítě, ale nejde jim to a přítelkyně je z toho tak zhroucená, že se žalobce bojí o její život; žalobce chce vybudovat nový život na území České republiky. Při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 23. 3. 2015 mimo jiné uvedl, že od roku 2005, kdy přicestoval do České republiky za účelem výdělku peněz, se situace změnila jak politicky, tak v jeho osobním životě; došlo k politickému pronásledování žalobce i jeho rodiny; když byl mimo Ukrajinu, bylo mu řečeno, že mu nikdo nic neudělá; kdyby byl tam, mohli by ho uvěznit, zmrzačit nebo poslat do armády; se svou přítelkyní z Ruska se pak snaží o dítě; nemohou se vš