8 As 55/2012 — Nejvyšší správní soud

5 A 40/2015- 68 - text 15 5 A 40/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Kamila Tojnera ve věci žalobce proti žalované Mgr. J. P. bytem N. 1, P. 4 Kancelář prezidenta republiky se sídlem Pražský hrad, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí vedoucího Kanceláře prezidenta republiky ze dne 27. 1. 2015, č. j. KPR 208/2015, takto: I. Rozhodnutí vedoucího Kanceláře prezidenta republiky ze dne 27. 1. 2015, č. j. KPR 208/2015, a rozhodnutí Kanceláře prezidenta republiky ze dne 13. 1. 2015, č. j. KPR 208/2015, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Kanceláře prezidenta republiky ze dne 13. 1. 2015, č.j. KPR 208/2015 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jakož i zrušení tohoto prvoinstančního rozhodnutí. Žalovaná prvoinstančním rozhodnutím podle § 2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), rozhodla o odmítnutí žádosti žalobce o poskytnutí informace - konkrétně kopií výplatních pásek kancléře Vratislava Mynáře. Dále se žalobce žalobou domáhal poskytnutí jím požadované informace ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku soudu. 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Žádostí ze dne 7. 1. 2015 požádal žalobce žalovanou podle zákona č. 106/1999 Sb. o poskytnutí informace o příjmech vedoucího Kanceláře prezidenta republiky, Vratislava Mynáře, od okamžiku jeho nástupu do funkce do prosince 2014, konkrétně formou poskytnutí kopií částečně anonymizovaných výplatních pásek, obsahujících alespoň jméno, příjmení, datum narození a celkový čistý příjem vedoucího Kanceláře prezidenta republiky, případně alternativně formou výpisu z elektronického účtovacího systému či jiné formy evidence platů. 4. Žalovaná prvoinstančním rozhodnutím poskytnutí informace odmítla. Podle ní informaci nelze poskytnout z několika důvodů. Státního zaměstnance nelze beze všeho považovat za osobu, která je příjemcem veřejných prostředků ve smyslu § 8b zákona č. 106/1999 Sb.; informace o výši platu zaměstnanců nespadají do působnosti zákona č. 106/1999 Sb.; informace o výši odměny konkrétního pracovníka je podle § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, osobním údajem a takovou informaci je možno zveřejnit podle § 5 odst. 2 zákona o ochraně osobních údajů jen s předchozím souhlasem dotčené osoby. Podle žalované povinnost poskytnout informace nevyplývá ani z ústavního pořádku. V dané věci jde o konflikt práva na informace a ochranu soukromí. Žalovaná shledala, že vyhověním žádosti by bylo neúměrným způsobem zasaženo do práva dotčené osoby na ochranu soukromí. 5. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, kde namítal nezákonnost odepření informace a argumentoval primárně odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, č.j. 8 As 55/2012-62. 6. Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky rozhodnutím ze dne 27. 1. 2015, č. j. KPR 208/2015, odvolání žalobce zamítl a ztotožnil se s prvoinstančním rozhodnutím. Podle něj je nutno každý případ žádosti o poskytnutí informace posuzovat individuálně. II. Argumentace účastníků 7. Žalobce v žalobě vznáší následující žalobní body: 1) O jeho rozkladu rozhodl vedoucí Kanceláře prezidenta republiky bez toho, aby byl rozklad posouzen rozkladovou komisí; 2) V napadeném ani v prvoinstančním rozhodnutí není vymezen předmět řízení; 3) Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné; 4) Napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaná měla požadované informace poskytnout. 8. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. K hlavní žalobní námitce nezákonnosti rozhodnutí uvedla, že nabyla dojmu, že podobné žádosti, které v poslední době obdržela, jsou téměř identické a není jejich cílem kontrolovat prostřednictvím znalosti platu či mimořádné odměny vedoucích zaměstnanců Kanceláře prezidenta republiky činnost povinného subjektu, ale že by došlo k zneužití práva žalobce pouze pro soukromé účely k uspokojení vlastní zvědavosti. Žalovaná pokládá v mnoha směrech argumentaci žalobce za nekorektní. Rovněž nelze akceptovat požadavek žalobce, v jaké formě mu má být informace poskytnuta. Požadavek žalobce na zaslání částečně anonymizovaných výplatních pásek pokládá žalovaná za šikanózní. 9. Žalobce v replice zdůraznil, že jeho žádost není šikanózní. Požadavek takto formuloval proto, aby mohl ověřit (měl jistotu), že poskytnutá informace bude pravdivá, neboť Kancelář prezidenta republiky by s ohledem na dosavadní obstrukční přístup mohla stejně tak tvrdit, že kancléř pobírá např. jen minimální mzdu, a ověřit by to nebylo jak. Kopiemi výplatních pásek, byť částečně anonymizovaných (aby obsahovaly jen nezbytné, resp. klíčové informace), skutečnou výši platu ověřit lze. 10. V průběhu řízení před správním soudem žalovaná zveřejnila informaci o platech a odměnách za rok 2014 všech vedoucích zaměstnanců Kanceláře prezidenta republiky, včetně kancléře. Konkrétně dne 4. 6. 2015 žalovaná zaslala žalobci dopis, ve kterém mu sdělila výši příjmu kancléře za rok 2013, 2014 a počátek roku 2015. 11. Žalobce však soudu sdělil, že poskytnutím této informace se necítí být uspokojen a trvá na projednání žaloby. Zdůrazňuje, že požadoval kopie výplatních pásek a nikoliv pouze informaci o výši příjmu. 12. Na jednání konaném dne 1. 10. 2018 žalobce i žalovaná setrvali na svých argumentech z písemných podání. Žalobce dále ve světle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1378/16 argumentoval, že splňuje roli tzv. „společenského hlídacího psa“. Dále uvedl, že za dobu, co funkci prezidenta republiky vykonává Miloš Zeman, adresoval Kanceláři prezidenta republiky včetně této dvě žádosti o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. 13. Žalovaná dále při jednání uvedla, že není možné znovu vytisknout výplatní pásky zaměstnanců zpětně za rok 2013 a 2014. V každém případě výplatní pásky neobsahují datum narození. Dále uvedla, že s odkazem na zásadu subsidiarity soud nemůže sám rozhodovat o splnění kritérií, které jsou obsaženy v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1378/16. O těch by měla případně znovu rozhodnout žalovaná. III. Posouzení žaloby městským soudem 14. Městský soud v Praze na základě žaloby v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 soudního řádu správního), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Jednotlivým žalobním námitkám se soud věnoval postupně. Ad 1) Námitka porušení pravidel o rozkladu 15. Podle § 152 odst. 1 správního řádu proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad, ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu v prvním stupni, lze podat rozklad. V dané věci je tedy otázkou, zda Kancelář prezidenta republiky je ústřední správní úřad. 16. Soudní judikatura pojem ústřední správní úřad chápe převážně ve formálním smyslu jako takový ústřední orgány státní správy České republiky, který je zákonem jako ústřední správní úřad nebo ústřední orgán státní správy výslovně označen (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2004, č. j. Komp 1/2004-70). Judikatura Ústavního soudu však více preferuje materiální pojetí ústředního správního úřadu. Podle Ústavního soudu je ústředním orgánem státní správy orgán, jenž naplňuje následující kritéria: výkon státní správy představuje podstatnou (byť menšinovou) část náplně daného orgánu, správní orgán vykonává celostátní působnost a tento orgán není přímo podřízen jinému ústřednímu orgánu státní správy (usnesení sp. zn. Pl. ÚS 52/04 ze dne 30. 11. 2010). 17. Kancelář prezidenta republiky byla zřízena zákonem č. 114/1993 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon neurčuje, že se jedná o ústřední správní úřad. Podle formálních kritérií se tedy o ústřední správní úřad nejedná. Kancelář prezidenta republiky však nelze za ústřední správní úřad považovat ani v materiálním smyslu. 18. Jak vyplývá z § 2 zákona č. 114/1993 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky, ve znění pozdějších předpisů, úkolem Kanceláře prezidenta republiky je především zajišťovat servisní a protokolární podporu prezidentu republiky, případně správu státního majetku, nikoliv však výkon státní správy ve smyslu vrchnostenských zásahů do právních vztahů jednotlivců. Jakkoliv tedy Kancelář prezidenta republiky v některých případech, zejména v souvislosti s vyřizováním žádostí o informace, jako správní orgán může vystupovat, netvoří výkon státní správy ani menšinovou náplň její činnosti, ale náplň pouze zcela okrajovou. O ústřední správ