7 As 22/2012 — Nejvyšší správní soud

6 A 38/2016- 48 - text  12 6 A 38/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. Věry Jachurové a Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., v právní věci žalobce: ZD P., zastoupený JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem, se sídlem Havlíčkův Brod, Horní čp. 6 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Praha 10, Vršovická 1442/65 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2016, č.j. 1261/560/15 44940/ENV/15, sp. zn. OV 10/2015 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 11. 6. 2015, č.j. ČIŽP/46/OOV/SR01/1501269.004/15/HMS (dále jen „rozhodnutí inspekce“). Rozhodnutím inspekce byla žalobci podle § 125a odst. 1 písm. l), § 125a odst. 2 písm. d) a § 125l odst. 5 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (dále jen „vodní zákon“) uložena pokuta 180.000,- Kč za to, že neučinil přiměřená opatření při zacházení se závadnými látkami, aby nevnikly do vod podzemních a následně do vod povrchových, čímž ohrozil jejich prostředí. Správní orgán I. stupně zjistil, že dne 26. 1. 2015 v k. ú. Šlapanov docházelo k úniku závadných látek do podzemních vod a poté do povrchových vod bezejmenného pravostranného přítoku vodního toku Šlapanka. Závadná látka (silážní šťávy) unikla z areálu střediska (farmy) žalobce ve Šlapanově. Dne 26. 1. 2015 unikly silážní šťávy na okolní nezpevněný terén, a to ze silážního žlabu, který se nachází v areálu žalobce na pozemcích p. č. 236 a 237 v k. ú. Šlapanov. Dne 19. 3. 2015 bylo zjištěno, že silážní žlab, který se nachází na pozemcích p. č. 236 a 237 v k. ú. Šlapanov, byl přeskladněn (přeplněn) a docházelo zde k úniku závadné látky (silážních šťáv) na okolní nezpevněný terén. Voda znečištěná závadnou látkou (silážními látkami) dne 19. 3. 2015 vytékala z potrubí, které odvádí podzemní vodu z areálu střediska Šlapanov do bezejmenného pravostranného přítoku vodního toku Šlapanka. Tyto skutečnosti správní orgán I. stupně kvalifikoval jako porušení ustanovení § 39 odst. 1 vodního zákona. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nejprve shrnul průběh řízení před správním orgánem I. stupně a jeho skutková zjištění, k nimž správní orgán I. stupně dospěl. Dále se zabýval odvolacími námitkami žalobce. K argumentaci žalobce, že učinil přiměřená opatření při zacházení se závadnými látkami, aby nevnikly do vod podzemních a následně do vod povrchových, konstatoval, že při šetřeních správního orgánu I. stupně provedených ve dnech 23.1.2015, 26.1.2015, 5.3.2015 i 19.3.2015 vždy vytékala betonovým potrubím z areálu žalobce voda smísená se silážními šťávami. Výtok silážních šťáv z areálu žalobce byl tedy zjištěn při všech uvedených kontrolách v roce 2015. Jednalo se o opakované porušení ustanovení § 39 odst. 1 vodního zákona. Takové kontinuální vypouštění silážních šťáv z jeho areálu do povrchových vod pravostranného přítoku Šlapanky nemohl žalobce omluvit ani provedením kontroly silážního žlabu, renovací a provedením zkoušky těsnosti a také provedením prohlídky a vyčištěním žlabu. Opatření provedená žalobcem po šetřeních správního orgánu I. stupně byla nedostatečná, protože žalobce nezabránil dalšímu úniku silážních šťáv z jeho areálu do povrchových vod. Dále byl inspektory zjištěn také únik silážních šťáv ze siláže na nezpevněném terénu, včetně zasakování silážních šťáv do zeminy. K úniku silážních šťáv z areálu žalobce docházelo i po sdělení žalobce o provedení těchto opatření, a to i bez nenadálých mimořádných přírodních vlivů, které by žalobce nemohl ovlivnit (např. blesky či povodně). K únikům silážních šťáv docházelo v roce 2015, tedy více než rok po prvotním zjištění úniku silážních šťáv z areálu žalobce při kontrole provedené dne 22. 1. 2014. Uniklé silážní šťávy přitom silně znečišťovaly povrchové vody bezejmenného pravostranného přítoku vodního toku Šlapanka. Přestože se dle provedených rozborů vod jednalo o nižší koncentrace vypouštěného znečištění oproti úniku silážních šťáv z areálu žalobce v roce 2014, šlo i tak o vysoké koncentrace, které převyšovaly ukazatele znečištění povrchových vod podle přílohy č. 3 nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 61/2003 Sb.“). V ukazateli BSK5 překračovala koncentrace vypouštěných vod ze zemědělského areálu žalobce standardu nařízení vlády 79násobně, standardu CHSKCr pak 22násobně, celkový fosfor 93násobně a N-NH4+ 34násobně. V uvedeném je spatřována společenská nebezpečnost jednání žalobce. Vypouštěné vody z areálu žalobce ohrožovaly život v povrchových vodách bezejmenného přítoku Šlapanky a i v toku Šlapanka. Žalobce se nemohl zbavit odpovědnosti za únik silážních šťáv pouhým konstatováním, že provedl zkoušku vodotěsnosti jímky na silážní šťávy, když při výše uvedených šetřeních z areálu dlouhodobě odtékaly silážní šťávy do povrchových vod. Žalobce tedy neučinil taková opatření, aby ze svého provozu po době přesahující 1 rok od prvotního zjištění správního orgánu I. stupně zamezil opakovanému odtékání silážních šťáv do povrchových vod pravostranného přítoku vodního toku Šlapanka. Žalobce navíc nezabránil úniku silážních šťáv na nezpevněný terén. 3. Žalovaný dále konstatoval, že v roce 2014 byla pokuta žalobci uložena s předpokladem, že splní svůj preventivně výchovný účel a že po uložení této pokuty žalobce provede taková opatření, kterými zabrání dalšímu úniku silážních šťáv do podzemních a povrchových vod. To se však nestalo a i v roce 2015 bylo při šetřeních zjištěno, že z jeho areálu i nadále odtékala voda se silážními šťávami. Žalobce se tedy dopustil opakovaně téhož správního deliktu. Jeho názor, že silážní šťávy, které z potrubí vytékaly, byly zbytky z minulého roku, a jedná se tak o porušení zákona, o kterém již bylo pravomocně rozhodnuto, je mylný. 4. K odvolací námitce, že stav věci nebyl zjištěn tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, žalovaný uvedl, že správní orgán I. stupně při svých šetřeních jednoznačně zjistil únik silážních šťáv na nezpevněný terén a vypouštění silážních šťáv z areálu žalobce do povrchových vod. Nejednalo se přitom o ojedinělý případ - výtok silážních šťáv byl zjištěn při všech šetřeních správního orgánu I. stupně provedených v roce 2015. Toto zjištění vychází z provedených šetření správního orgánu I. stupně, ze kterých se sepisovaly protokoly doplněné fotodokumentací. 5. K odvolací námitce, že správní orgán I. stupně nesprávně posoudil otázku zaplnění silážního žlabu, žalovaný konstatoval, že podle popisu správního orgánu I. stupně bylo toto přeplnění spojováno s přepadem siláže na nezpevněný terén a také s únikem silážních šťáv ze silážního žlabu po nezpevněném terénu v areálu žalobce. Přeskladnění silážního žlabu bylo zachyceno na fotodokumentaci pořízené při šetření. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2008, č.j. 1 As 51/2008-72 žalovaný zdůraznil, že v případě daného správního deliktu se jedná o objektivní odpovědnost, kdy subjekt správního deliktu odpovídá za způsobený následek bez ohledu na zavinění. Žalobce ani v odvolacím řízení nevyvrátil závěr o naplnění skutkové podstaty pro uložení pokuty podle § 125a odst. 1 písm. l) vodního zákona a za porušení § 39 odst. 1 a odst. 4 vodního zákona nese objektivní odpovědnost. 6. Co se týče výše pokuty, žalovaný uvedl, že v daném případě se jednalo o opakovaný správní delikt ve smyslu § 125l odst. 5 vodního zákona, neboť za naplnění stejné skutkové podstaty správního deliktu byl žalobce sankcionován rozhodnutím ČIŽP ze dne 24.4.2014, které po odvolání žalobce nabylo právní moci dne 19.9.2014. Maximální výše pokuty, kterou je žalobci možné uložit, tedy podle § 125l odst. 5 vodního zákona činí 2.000.000,- Kč. Přitěžující okolností bylo dle žalovaného zjištění o opakovaném úniku silážních šťáv a naskladnění siláže i mimo silážní žlab a únik silážních šťáv po areálu žalobce na nezpevněném terénu. Polehčující okolnosti žalovaný spatřuje v tom, že žalobce se správním orgánem I. stupně spolupracoval při kontrole i ve správním řízení a snažil se provádět opatření k odstranění závadného stavu. Další polehčující okolností pak byla skutečnost, že pod vyústěním znečištěných vod z areálu žalobce nebyl hlášen úhyn ryb či nárokovány náhrady za vzniklé škody, a dále to, že v blízkosti pod místem vyústění vod se závadnými látkami se nenacházely žádné zdroje podzemních povrchových vod, jejichž jakost by byla vypouštěním silážních šťáv ohrožena, a nebylo zde území se speciální ochranou přírody. 7. Žal