1 Afs 61/2013 — Nejvyšší správní soud

10 A 46/2017- 45 - text 10 10 A 46/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., a Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: R. P., IČO: ... sídlem P. 48, L. zastoupena advokátkou JUDr. Kristinou Škampovou sídlem Pellicova 29/8a, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 21. 12. 2016, č. j. 62709/2016-MZE-17223 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a jeho předcházející průběh 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 21. 12. 2016, č. j. 62709/2016-MZE-17223 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 14. 9. 2016, č. j. SZIF/2016/0489911 (dále jen „rozhodnutí SZIF“). Rozhodnutím SZIF byla podle § 11 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu (dále jen „zákon o SZIF“) a podle § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 142/2014 Sb., o stanovení bližších podmínek při provádění opatření společné organizace trhů se zemědělskými produkty v oblasti vinohradnictví a vinařství (dále jen „nařízení vlády č. 142/2014 Sb.“) zamítnuta žádost žalobkyně o vyplacení podpory na Restrukturalizaci a přeměnu vinic. 2. Z rozhodnutí SZIF vyplývá, že žalobkyně doručila Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu dne 14. 12. 2015 žádost o podporu registrační č. 15/D62/500/000295 na Restrukturalizaci a přeměnu vinic, a to konkrétně na změnu odrůdové skladby vinice. 3. Při posuzování žádosti SZIF na základě údajů získaných od Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (dále též jen „Ústav“) zjistil, že žalobkyně nepodala Prohlášení o produkci za rok 2015, ačkoliv k tomu měla zákonnou povinnost podle § 29 zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství (dále jen „zákon o vinohradnictví a vinařství“). Tím žalobkyně nesplnila podmínku podle § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 142/2014 Sb. Z tohoto důvodu SZIF žádost žalobkyně zamítl. 4. V napadeném rozhodnutí žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že zásadním důvodem zamítnutí žádosti o podporu bylo zjištění vyplývající z dat Registru vinic, který vede Ústav, a to nepodání Prohlášení o produkci za rok 2015. Z Registru vinic bylo zjištěno, že žalobkyně byla vedena v rozhodné době jako výrobce ode dne 19. 8. 2010, a proto se na ni nevztahovaly výjimky z povinnosti podat Prohlášení o produkci v souladu s čl. 9 odst. 2, 3 Nařízení Komise (ES) č. 436/2009 ze dne 26. 5. 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008 (dále jen „Nařízení Komise č. 436/2009“). Žalobkyně tak měla povinnost podat Prohlášení o produkci za rok 2015, byť s nulovým stavem, ke dni 31. 12. téhož vinařského roku, a to do dne 15. 1. 2016. 5. Dále žalovaný uvedl, že za rok 2015 je v Registru vinic evidováno Prohlášení o sklizni ze dne 14. 1. 2016 a Prohlášení o produkci s datem podání 20. 9. 2016. Žalobkyně v odvolání uvedla, že obě tato prohlášení odeslala současně a u každého z obou formulářů systém zobrazil zprávu potvrzující přijetí podání, avšak nebyla jí doručena potvrzující zpráva. Toto tvrzení však žalobkyně nedoložila. SZIF dne 12. 10. 2016 požádal prostřednictvím Ústavu Ministerstvo zemědělství o prověření, zda žalobkyně podávala, případně zadávala do systému v období od 1.1.2016 do 15. 1. 2016 Prohlášení o produkci ke dni 31. 12. 2015 prostřednictvím Portálu farmáře. Ze zprávy o aktivitě žalobkyně na Portálu farmáře vyplynulo, že v daném období žalobkyně podala pouze Prohlášení o sklizni ke dni 31. 12. 2015, a to dne 14. 1. 2016 a Výkaz o produkci vína a ploše vinic pro odvod do Vinařského fondu za období od 1. 1. 2016 do 31. 3. 2016, a to dne 5. 1. 2016. 6. Žalovaný dodal, že v případě podezření na nestandardní chování při podání výše uvedených prohlášení přes Portál farmáře měla žalobkyně možnost opakovaně podat prohlášení, a to více různými způsoby. Žalobkyně však nevyužila možnost ověřit si doručení prohlášení do Registru vinic náhledem do Portálu farmáře na přehled jí podaných prohlášení za jednotlivé roky, ani nevyužila možnost kontaktovat některého z pracovníků Ústavu a ověřit si doručení prohlášení. Z těchto důvodů žalovaný potvrdil rozhodnutí SZIF a odvolání žalobkyně zamítl. II. Obsah žaloby 7. Žalobkyně uvedla, že v období roku 2015 nevyrobila žádné víno ani mošt a veškerou svoji sklizeň prodala v nezpracovaném stavu. Tuto informaci uvedla v Prohlášení o sklizni, které eviduje správní orgán. Za období roku 2015 se žalobkyně pokusila odeslat „nulové“ Prohlášení o produkci přes Portál farmář současně s Prohlášením o sklizni. Po odeslání každého z obou formulářů žalobkyni systém zobrazil zprávu potvrzující, že podání bylo přijato. V obou případech však nepřišel potvrzovací e-mail. Žalobkyně tedy věřila, že systém její podání přijal tak, jak avizoval při odeslání, ale pro přetížení serveru neodeslal potvrzovací e-mail. Následně se dozvěděla, že Prohlášení o sklizni za rok 2015 je na Ústavu Oblekovice evidováno, avšak Prohlášení o produkci za rok 2015 nikoliv. Prohlášení o produkci se nezaznamenalo ani do přehledu o subjektu. Prohlášení o produkci bylo „nulové“, tedy že v roce 2015 nevyráběla víno ani mošt, jak bylo také uvedeno v Prohlášení o sklizni. 8. Žalobkyně dále uvedla, že skutečnost, že je vedena v Registru vinic jako výrobce již ode dne 19. 8. 2010, nemohla být relevantní pro posouzení, zda ji vznikla povinnost podat Prohlášení o produkci. Žalobkyně sice připustila, že podle ust. § 11 o vinohradnictví a vinařství měla povinnost oznámit ukončení výroby, které se zapisuje do Registru vinic, avšak s porušením této povinnosti nespojuje nařízení Komise (ES) č. 436/2009 ani nařízení vlády č. 142/2014 Sb., sankci spočívající v nepřiznání podpory. Podle žalobkyně by bylo v rozporu s nařízením Komise (ES) č. 436/2019 posuzovat otázku, zda osoba vyrábí víno nebo mošt nikoli podle skutečnosti, ale podle stavu zápisu v Registru vinic. Nařízení Komise (ES) č. 436/2009 výslovně předpokládá, že Prohlášení o produkci má za povinnost podat osoba, která víno a/nebo mošt skutečně vyrobila, nikoli osoba, která je vedena v nějakém registru jako výrobce. Tím, že žalovaný nesprávně vázal povinnost podávat prohlášení o produkci na údaje vedené v Registru vinic, zakládal tuto povinnost nově a nad rámec zákona, resp. nařízení Komise (ES) č. 436/2009, též pro osoby, které v daném období žádné víno a/nebo mošt nevyprodukovaly, ale opomněly se odhlásit jako výrobci z Registru vinic. 9. Dle názoru žalobkyně je výklad aplikovaný žalovaným, že výrobci, kteří v daném období nevyrobili žádné víno a/nebo mošt, mají podat „nulové“ Prohlášení o produkci, zjevně v rozporu se zásadou, že povinnosti mohou být ve veřejném právu ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích, neboť povinnost podávat (byť „nulové“) Prohlášení o produkci osobami, které v daném období žádné víno a/nebo mošt nevyrobily, z žádného zákona neplyne. Naopak tento extenzivní výklad zakládá zcela novou povinnost podávat „nulové“ Prohlášení o produkci pro osoby, které v daném období víno a/nebo mošt nevyrobily. 10. Žalobkyně je proto přesvědčena, že jí povinnost podat Prohlášení o produkci za rok 2015 nevznikla a nemohla ji stihnout sankce v podobě zamítnutí žádosti o podporu na Restrukturalizace a přeměnu vinic. Ustanovení § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 142/2014 Sb., stíhá sankcí zániku nároku na podporu pouze takové nepodání prohlášení, k jehož podání má žadatel povinnost podle nařízení Komise (ES) č. 436/2009. Žalobkyně však všechna podání, k nimž byla v roce 2015 povinna, podala. Pokud tedy žalovaný zamítl její odvolání na základě nesprávného předpokladu, že nesplnila povinnost, kterou objektivně neměla, jednalo se o nezákonné rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 11. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. K žalobě se vyjádřil tak, že čl. 9 nařízení Komise (ES) č. 436/2009 stanoví pro výrobce vína povinnost podávat povinné prohlášení o produkci každoročně (s výjimkami stanovenými dále). Podle žalovaného nebylo úmyslem zákonodárce, aby vnitrostátní orgány každý rok přezkoumávaly, zda v daném roce výrobce vína skutečně svou činnost provozoval či nikoli. Uvedené ustanovení je nutno chápat tak, že kdo provozuje výrobu vína, resp. je takto na základě svého vlastního prohlášení registrován v Registru vinic, má povinnost každoročně podávat povinné prohlášení o produkci, a to bez ohledu na to, zda v daném roce nějaké víno vyprodukoval či nikoli. Této povinnosti se zprostí pouze tehdy, pokud spadá pod některou z výjimek uvedených v čl. 9 odst. 2 a 3 nařízení Komise (ES) č. 436/2009. Nejde tedy o to, že by správní orgány musely v každém okamžiku zkoumat, zda výrobce vína skutečně provozuje svou činnost či nikoli. Obdobně se v pří