6 As 235/2018 — Nejvyšší správní soud

10 A 91/2015- 136 - text 8 pokračování 10A 91/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a Mgr. Martina Lachmanna v právní věci žalobce: Právo ve veřejném zájmu, z. s. sídlem Chalupkova 1367/1, Praha 4 zastoupený Mgr. Petrou Bielinovou, advokátkou sídlem Bozděchova 1840/7, Praha 5 proti žalované: Kancelář prezidenta republiky sídlem Pražský hrad, Praha 1 za účasti: Ing. V. M., vedoucí kanceláře prezidenta republiky sídlem Pražský hrad, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí vedoucího kanceláře prezidenta republiky ze dne 10. 6. 2015, č. j. KPR 3554/2015, takto: I. Rozhodnutí vedoucího žalované ze dne 10. 6. 2015, č. j. KPR 3554/2015, a rozhodnutí žalované ze dne 4. 6. 2015, č. j. KPR 3554/2015, se zrušují v části týkající se neposkytnutí potvrzení, ze kterého vyplývá, kdy bylo k žalované podáno oznámení o činnostech, majetku, příjmech a darech osoby zúčastněné na řízení za rok 2013. II. Žalované se ukládá, aby do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku poskytla žalobci potvrzení, ze kterého vyplývá, kdy k ní bylo podáno oznámení o činnostech, majetku, příjmech a darech osoby zúčastněné na řízení za rok 2013. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti ve výši 31 800 Kč k rukám Mgr. Petry Bielinové, advokátky. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí vedoucího žalované, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 6. 2015, č. j. KPR 3554/2015. Prvostupňovým rozhodnutím byla odmítnuta žádost žalobce o poskytnutí celkem tří informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, (dále jen „zákon o přístupu k informacím“), a to (i) zda osoba zúčastněná na řízení odevzdala oznámení dle § 9 až 11 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, (dále jen „zákon o střetu zájmů“) za rok 2013, (ii) poskytnutí uvedeného oznámení osoby zúčastněné na řízení a (iii) poskytnutí potvrzení, ze kterého bude vyplývat, kdy bylo oznámení osobou zúčastněnou na řízení odevzdáno. 2. Spor mezi účastníky řízení tkví od počátku v otázce, zda požadované informace spadají do působnosti žalované, a tedy zda je povinna je poskytovat dle § 2 odst. 1 zákona o přístupu k informacím. Prvním výrokem rozsudku ze dne 15. 6. 2018, č. j. 10 A 91/2015 - 92, městský soud zastavil řízení v části týkající první požadované informace, tj. zda zúčastněná osoba oznámení podle zákona o střetu zájmů podala, neboť v této části vzal žalobce žalobu zpět. Uvedený výrok je dosud v právní moci, a proto již o uvedené části napadeného rozhodnutí není třeba znovu rozhodovat. Druhým výrokem uvedeného rozsudku městský soud žalobu ve zbytku zamítl, neboť dospěl k závěru, že žalovaná nebyla v rozhodné době nadána kompetencí vést registr oznámení podle zákona o střetu zájmů. Ačkoliv tedy zúčastněná osoba žalované své oznámení odevzdala, nejednalo se o informaci spadající do působnosti žalované, a tedy nebyla povinna ji poskytnout podle zákona o přístupu k informacím. 3. Uvedený druhý výrok prvního rozsudku městského soudu v nyní projednávané věci zrušil Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalobce svým rozsudkem ze dne 20. 2. 2019, č. j. 6 As 235/2018 - 32. Nejvyšší správní soud ve shodě s městským soudem dospěl k závěru, že oznámení podle zákona o střetu zájmů podané zúčastněnou osobou skutečně nespadalo do působnosti žalované, a tedy nebyla povinna je žalobci poskytnout. Dále Nejvyšší správní soud korigoval původně vyslovený názor městského soudu, že oznámení zúčastněné osoby spadalo do působnosti Ministerstva spravedlnosti. Důvod kasačního zásahu Nejvyššího správního soudu spočíval v tom, že městský soud neměl své závěry o působnosti žalované vztáhnout též na doklad o tom, kdy zúčastněná osoba oznámení podle zákona o střetu zájmů k žalované podala. Tato informace totiž sama o sobě z působnosti žalované vyloučena není. 4. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2019, č. j. 10 A 91/2015 - 128, bylo řízení zastaveno též ohledně části žaloby týkající se neposkytnutí druhé požadované informace, tedy vlastního oznámení zúčastněné osoby podle zákona o střetu zájmů. V tomto rozsahu totiž vzal žalobce žalobu zpět. II. Napadené rozhodnutí 5. Vedoucí kanceláře prezidenta republiky v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že požadované informace nespadají do působnosti žalované. Žalovaná totiž není evidenčním orgánem podle zákona o střetu zájmů. Požadované informace tedy nespadaly pod režim § 2 odst. 1 zákona o přístupu k informacím, a proto bylo namístě žádost žalobce odmítnout. III. Žaloba a její doplnění 6. Žalobce v žalobě tvrdil, že je odůvodnění napadeného rozhodnutí strohé a nezákonné. Žalované požadované informace k dispozici má, a přesto ji odmítá poskytnout. V doplnění žaloby ze dne 12. 7. 2015 žalobce uvedl, že část požadované informace poskytl poslankyni Věře Kovářové, avšak i poté nadále odmítal požadované informace poskytnout žalobci. IV. Vyjádření žalované, replika a další podání stran 7. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že vedoucí Kanceláře prezidenta republiky je veřejným funkcionářem podle § 2 odst. 2 písm. d) a § 2 odst. 3 písm. c) zákona o střetu zájmů, ovšem povinnosti z tohoto zákona vyplývající se na vedoucího kanceláře nevztahují. Vedoucí kanceláře sice k žalované oznámení podle § 9 až 11 zákona o střetu zájmů podal, to však nic nemění na skutečnosti, že žalovaná není evidenčním orgánem podle tohoto zákona, a tedy není povinna oznámení poskytnout podle zákona o přístupu k informacím. 8. V replice k vyjádření žalované žalobce uvedl, že není možné, aby se zúčastněná osoba mohla na jedné straně v přestupkovém řízení hájit tím, že oznámení podle zákona o střetu zájmů podala k žalované, a žalovaná přitom tvrdila, že není evidenčním orgánem a oznámení odmítala zveřejnit. 9. Dále pak v podání ze dne 3. 6. 2018 žalobce upozornil na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2017, č. j. 3 A 102/2015 - 53, č. 3585/2017 Sb. NSS, který v obdobné věci dospěl k závěru, že zákon o střetu zájmů obsahuje mezeru, již je třeba překlenout závěrem, že žalovaná v rozhodné době byla evidenčním orgánem podle zákona o střetu zájmů. 10. Žalovaná v podání ze dne 20. 9. 2019 uvedla, že i nadále trvá na tom, že třetí požadovanou informaci žalobci neposkytne. Uvedla, že protokol o podání osoby zúčastněné na řízení sice existuje, jednalo se však pouze o „protokol mezi dvěma fyzickými osobami“, a to osobou zúčastněnou na řízení a ředitelem legislativního odboru žalované. V tomto ohledu tedy kasační rozsudek Nejvyššího správního soudu v bodu 34 vycházel z nesprávných předpokladů; pokud by se totiž jednalo o „dokument KPR“, musel by na něj být založen spis a musel by být veden v příslušném elektronickém systému, což se však nestalo. Žalovaná tedy žádá, aby městský soud kasační rozsudek Nejvyššího správního soudu respektoval pouze v tom rozsahu, že původní rozhodnutí ve věci k třetí požadované informaci neobsahovalo dostatečné odůvodnění. Konečně žalovaná uvedla, že pokud by protokol o podání osoby zúčastněné na řízení žalobci poskytla, mohlo by to pro ni mít negativní důsledky v případě podání ústavní stížnosti žalobcem. V. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení 11. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření uvedla, že oznámení podle zákona o střetu zájmů za rok 2013 vyplnila dne 3. 4. 2014 a týž den předala řediteli Odboru legislativy a práva žalované. Tyto skutečnosti jsou žalobci známé, jelikož byl účastníkem přestupkového řízení, které vedl Městský úřad Uherské Hradiště, a taktéž mu byly sděleny žalovanou dne 31. 7. 2015. Žalobci bylo taktéž sděleno, že předmětná oznámení jsou uveřejněna na webové stránce poslankyně Kovářové. Osoba zúčastněná na řízení je přesvědčena, že měla povinnost vyhotovit oznámení podle zákona o střetu zájmů, tento zákon jí však již neukládá povinnost tato oznámení zpřístupnit veřejnosti. Ačkoliv byly žalobci poskytnuty všechny požadované informace odpovídajícím způsobem, nevzal žalobu zpět. VI. Ústní jednání 12. První ústní jednání se ve věci konalo před vydáním prvního rozsudku dne 15. 6. 2018. Žalobce i žalovaná zrekapitulovali svá stanoviska vyjádřená již v písemných podáních. Žalobce zdůraznil, že osoba zúčastněná na řízení svou povinnost podle zákona o střetu zájmů podat majetkové přiznání splnila vůči žalovanému, a tedy by to měl být žalovaný, kdo toto přiznání poskytne veřejnosti, ať už v rámci nahlížení do registru, nebo podle zákona o svobodném přístupu k informacím. 13. Soud též na prvním jednání shrnul obsah správního spisu. Z něj vyplynulo, že žalovaná rozhodnutím ze dne 4. 6. 2015 žádost žalobce o informace odmítla podle § 15 odst. 1 zákona o přístupu k informacím s odůvodněním, že Kancelář prezidenta republiky není uvedena v taxativním výčtu evidenčních orgánů v §