4 Ads 40/2011 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 17/2017- 51 - text 27 pokračování 10Ad 17/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Jaromíra Klepše v právní věci žalobkyně: PhDr. Bc. A. K. bytem P. 69/1639, P. 6 zastoupené JUDr. Mgr. Josefem Kopřivou, advokátem, sídlem Vodičkova 709/33, Praha 1 proti žalovanému: Náměstek policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování sídlem Strojnická 27, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí náměstka policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování ve věcech služebního poměru ze dne 6. 6. 2017, čj. PPR-524-56/ČJ-2009-990131 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí náměstka policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování ve věcech služebního poměru ze dne 6. 6. 2017, čj. PPR-524-56/ČJ-2009-990131 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ředitele Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu služby kriminální policie a vyšetřování ve věcech služebního poměru (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 7. 11. 2008, čj. 37/2008 (dále též „Prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán prvního stupně podle § 215 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), ustanovil žalobkyni na služební místo vrchní komisař 2. oddělení odboru vyšetřování, podle § 116 zákona o služebním poměru a § 3 nařízení vlády č. 104/2005 Sb., kterým se stanoví katalog činností v bezpečnostních sborech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády o katalogu činností“), ji zařadil do 8. tarifní třídy, podle § 219 zákona o služebním poměru jí byla započítána praxe v rozsahu 33 let a 74 dnů a byla zařazena do 12. tarifního stupně, podle § 114 a § 115 zákona o služebním poměru jí byl určen základní tarif v částce 36 310 Kč, podle § 120 odst. 3 zákona o služebním poměru jí byl určen zvláštní příplatek v částce 3 500 Kč, podle § 122 zákona o služebním poměru jí byl přiznán osobní příplatek v částce 1 450 Kč s tím, že její služební příjem činil celkem měsíčně 41 260 Kč a podle § 8 zákona o služebním poměru jí náleželo hodnostní označení kapitán. 2. Napadeným rozhodnutím, které bylo žalobkyni doručeno dne 6. 6. 2017, žalovaný odvolání žalobkyně proti Prvostupňovému rozhodnutí zamítl a toto rozhodnutí potvrdil. 3. Mezi účastníky řízení zůstává sporným, zdali bylo zařazení žalobkyně do 8. tarifní třídy provedeno správně, když žalobkyně na rozdíl od žalovaného zastává názor, že jí vykonávaná činnost na předmětném služebním místě měla být správním orgánem prvního stupně, resp. žalovaným, zařazena do 9. tarifní třídy, neboť byla definována v nařízení vlády o katalogu činností jako výkon nejnáročnějších činností v trestním řízení při odhalování, dokumentaci a vyšetřování skutkově a právně nejsložitější trestné činnosti v příslušnosti útvarů s územně vymezenou působností vyššího stupně. II. Rozhodnutí žalovaného (Napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí zevrubně shrnul závěry vyslovené v Prvostupňovém rozhodnutí, jakož i předchozí průběh správního řízení a navazujícího soudního přezkumu ve věci Prvostupňového rozhodnutí, které již podvakrát vedly ke zrušení předchozích, žalobkyní napadených rozhodnutí správních orgánů rozhodujících o odvolání žalobkyně (str. 2 – 6 Napadeného rozhodnutí). Dále žalovaný rekapituloval jím v Napadeném rozhodnutí aplikovanou právní úpravu, a to včetně popisů činností prováděných ve služebním poměru příslušníků bezpečnostních složek v 8. a 9. tarifní třídě (str. 6 – 7 Napadeného rozhodnutí). 5. Žalovaný dále přednostně v Napadeném rozhodnutí vytyčil jako jeho základní východisko posuzování činností v působnosti úřadu (čili správního orgánu prvního stupně), do něhož byla žalobkyně Prvostupňovým rozhodnutím zařazena, přičemž konstatoval, že důkazní situaci vyšetřovaných věcí znesnadňovala skutečnost jejich dávného spáchání, kdy opatřování důkazů bylo značně ztíženo tím, že řada svědků již zemřela, že bylo třeba dohledávat listinné důkazy v archivech nejrůznějších orgánů státní správy, nebo nezachováním místa činu v podobě upotřebitelné pro trestní řízení. Zároveň však žalovaný uvedl, že naopak v některých ohledech byla služební činnost příslušníků úřadu snazší než činnost příslušníků jiných policejních útvarů, když nebyli vystaveni časovému a jinému tlaku, který s sebou přinášelo řešení vazebních věcí, zejména provádění úkonů, které vzetí do vazby bezprostředně předcházelo. 6. Za další východisko pro Napadené rozhodnutí žalovaný označil charakteristiku osob, s nimiž žalobkyně při své služební činnosti prováděla úkony. Podle žalovaného byly tyto osoby charakteristické svým vysokým věkem, vyžadujícím od žalobkyně specifický přístup, neboť stáří představovalo biologické údobí, v jehož průběhu dochází ke zhoršení paměti i schopnosti vnímání, proto komunikaci se seniory poznamenávala určitá specifika jako oslabení schopnosti reakcí, chápání souvislostí, postupná ztráta paměti, jakož i s tím související schopnost reprodukce událostí, případná zvětšující se tendence k dogmatismu či rigiditě přístupu k problémům i jejich řešení, ulpívavostí, rozvláčností a zabíhavosti uvažování. Kontrastně k tomuto závěru ovšem žalovaný uvedl, že v praxi vyšetřovatelů policie na jiných útvarech bylo lze detekovat i psychologicky náročná specifika výslechu dětí (nedokončený rozumový vývoj, tzv. sekundární viktimizace dítěte, aspekt sugesce, vysoká míra bezděčného přijímání názorů osob v okolí dítěte, snaha zavděčit se, vyhovět vyšetřovateli, používání demonstračních pomůcek i zvláštní právní úpravy), nebo výslechu recidivistů, u nichž bylo lze předpokládat uplatňování kriminálních zkušeností, odmítání spolupráce, lhaní, fabulaci nebo podpůrnou činnost advokátů. S ohledem k tomuto srovnání žalovaný uzavřel, že práce žalobkyně se seniory v průběhu trestního řízení s sebou sice nesla jistá specifika, jako např. nároky na trpělivost, takt a ohleduplnost vůči vyslýchaným seniorům, nicméně těžko bylo lze v souvislosti s podáváním vysvětlení či výslechy v případě žalobkyně hovořit o zvýšené psychické náročnosti na vyšetřovatele, která by automaticky zakládala právo na její zařazení do 9. tarifní třídy, jako tomu bylo zcela typicky v souvislosti s prací vyšetřovatelů s recidivisty, vazebně stíhanými, pachateli násilné či sofistikované trestné činnosti, či dětskými oběťmi trestné činnosti. Při té příležitosti žalovaný odkázal na konkrétní vyjádření vedoucího psychologa plk. Mgr. V. V., jenž v něm uvedl, že: „…Práce s přestárlými osobami v rámci trestního řízení je jistě specifická činnost, ale podle mého názoru nezakládá tato činnost sama o sobě nárok na zařazení příslušníka do 9. tarifní třídy. Podle této logiky by totiž pak každá činnost u policie, která je nějak specificky psychicky náročná, musela být zařazena v takto vysoké tarifní třídě a některé pak dokonce ve vyšší! Např. vyšetřování násilné trestné činnosti páchané na dětech či obecně činnost policistů tam, kde dochází ke kontaktu s dětskými oběťmi, je považována za jednu z psychicky nejnáročnějších - jakou tarifní třídu by měli požadovat tito policisté? S přestárlými osobami se do kontaktu v rámci trestního řízení dostávají jistě i příslušníci SKPV krajských ředitelství policie (ÚO, OOP), kteří k tomu nemají speciální průpravu – o to může být jejich situace náročnější….“ Podle názoru žalovaného byly tedy na jiné příslušníky policie než žalobkyni kladeny větší nároky, když byli například nuceni komunikovat s osobami, jejichž jednání bylo ovlivněno dlouhodobým užíváním návykových látek, s jinými nebezpečnými pachateli nebo s osobami zaživšími šok ze spáchané trestné činnosti. Podle žalovaného náročnost výslechů bývalých prokurátorů či bývalých příslušníků Státní bezpečnosti spočívající v hlubší znalosti dobové policejní práce a větší odolnosti k zátěži snižoval jejich vysoký věk. 7. Žalovaný v Napadeném rozhodnutí nepřisvědčil žalobkyni ani v tom, že by zvýšená náročnost byla u jejího zařazení dána značným rozsahem znalosti dobových právních předpisů. Okruh právních předpisů, s nimiž mj. i žalobkyně musela pracovat, byl sice specifický, nicméně daleko vyšší nároky byly v této souvislosti kladeny např. na příslušníky Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, kteří se specializovali na vysoce sofistikovanou hospodářskou trestnou činnost, přičemž pracovali se širokým okruhem právních předpisů. Tato specifika u práce prováděné žalobkyní tak nemohla tvořit dostatečný důvod pro zařazení do 9. tarifní třídy, spíše charakterizovala odlišnosti vyplývající z rozdílné působnosti jednotlivých policejních útvarů. 8. Poté žalovaný v rámci Napadeného rozhodnutí velmi p