3 As 24/2004 — Nejvyšší správní soud

15 A 113/2019- 53 - text  14 15 A 113/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. Věry Jachurové a Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph. D., v právní věci žalobce: J. M. s.r.o., IČO: se sídlem zastoupený JUDr. Markétou Němcovou, advokátkou se sídlem Brno, Riegrova 1378/1 proti žalovanému: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2019 č.j. RRTV/9058/2019-str takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný udělil společnosti M. B., a.s., IČ 26765586, se sídlem Bělehradská 299/132, PSČ 120 00 Praha (dále jen „vítězný žadatel“) podle § 18 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon č. 231/2001 Sb.“) licenci k provozování rozhlasového vysílání prostřednictvím vysílačů se souborem technických parametrů Mokrá 2 89,2 MHz/50 W pro program Hitradio City s dobou platnosti do 10. října 2025 a zamítl žádost druhého žadatele, tj. žalobce. 2. V napadeném rozhodnutí žalovaný konstatoval, že dne 20. 2. 2018 vyhlásil licenční řízení k provozování rozhlasového vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů se souborem technických parametrů Mokrá 2 89,2 MHz/50 W, souřadnice WGS 84: 16 45 25/49 07 12. O udělení licence požádal žalobce a vítězný žadatel. Na základě přezkoumání obsahu podaných žádostí dospěl žalovaný k závěru, že účastníci řízení splnili předpoklady pro účast v licenčním řízení podle § 13 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., a že jejich žádosti obsahovaly náležitosti stanovené v § 14 zákona č. 231/2001 Sb. 3. Hodnocení podaných žádostí žalovaný provedl podle pravidel uvedených v zákoně č. 231/2001 Sb., zejména podle skutečností významných pro rozhodování o žádostech uvedených v § 17 odst. 1 tohoto zákona a podle pravidel a kritérií obsažených v Manuálu postupu rozhodování žalovaného o udělení licence k provozování rozhlasového a televizního vysílání šířeného prostřednictvím vysílačů podle zákona č. 231/2001 Sb., který žalovaný přijal jako svůj vnitřní předpis ve znění ze dne 21. 12. 2010 (dále jen „Manuál“). Žalovaný vzájemně porovnal skutečnosti zjištěné ze žádostí a v napadeném rozhodnutí uvedl přehled základních dílčích kritérií, vždy ve vztahu ke každé ze zákonných skutečností významných pro rozhodnutí. 4. K § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., – základní kritérium technické připravenosti žalovaný uvedl, že hodnoceno je technické řešení (0-1b), přičemž jako dílčí kritérium je posuzováno buď přímo vlastní technické řešení v projektu popsané žadatelem, nebo písemně doložené předjednání smlouvy se specializovaným subjektem se zkušenostmi v této oblasti. K § 17 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., pak žalovaný uvedl, že jako dílčí kritérium (s rozmezím dosažitelných bodů) je hodnocena identifikace menšiny (0-2b). 5. Co se týče hodnocení technické připravenosti vítězného žadatele, žalovaný konstatoval, že ten v žádosti uvedl konkrétní údaje o zajištění vysílání, a to především technické řešení pro zahájení a zajištění vysílání (stavba vysílače, umístění vysílací technologie, umístění antény, doprava signálu, přívod elektřiny, náklady na stavbu, provozní náklady včetně způsobu financování prostřednictvím nového souboru technických parametrů) s tím, že podrobnosti technického řešení uvedeného v projektu jsou součástí správního spisu. Vítězný žadatel byl v tomto kritériu hodnocen jedním bodem. Dva body žalovaný udělil vítěznému žadateli za naplnění dílčího kritéria identifikace menšiny, neboť tento žadatel identifikoval řadu národnostních menšin (slovenská, ukrajinská, ruská, polská, maďarská, bulharská, německá, řecká, romská, vietnamská a běloruská) a to zejména s odkazem na předložené dokumenty - „Sčítání lidu 2011“ a „Zprávu o situaci národnostních menšin v České republice za rok 2016“, přičemž prostor v programu bude věnován též menšinám s odlišnou sexuální orientací. 6. Pokud jde o žalobce, ten v žádosti uvedl údaje týkající se technické připravenosti k zajištění vysílání, a to především k technickému řešení pro zahájení a zajištění vysílání pomocí nového souboru technických parametrů. Žalovaný zdůraznil, že žalobce v projektu neuvedl přesné souřadnice a adresu lokace, kde má být umístěno vysílací stanoviště dle podmínek předmětného licenčního řízení. Žalovanému je z úřední činnosti známo, že technické prostředky nutné k vysílání, na které žalobce odkázal, jsou pozůstatkem po původním provozovateli vysílání na kmitočtu Mokrá-Horákov, panu F. K. Původně byla licence k provozování programu Radio R udělena pro vysílací stanoviště WGS84: 16 45 20/49 13 05, které se nachází přímo v obci Mokrá-Horákov. V roce 2010 tehdejší provozovatel F. K. požádal žalovaného o změnu vysílacího stanoviště, a to na kótu Sokolnice 699, okres Brno-venkov, souřadnice WGS 84: 16 45 25/49 07 12, na které se následně na základě uděleného souhlasu přesunul. V roce 2016 však došlo ke změně v osobě majitele budovy (bývalá kasárna), kde byly vysílací technologie umístěny, a tehdejší provozovatel tyto technologie přemístil přibližně o 600 metrů na jihovýchod do bývalého vojenského areálu Stará hora nad Újezdem u Brna, kde jsou dle poznatků žalovaného umístěny i nadále. Tato změna stanoviště však nebyla realizována na základě souhlasu žalovaného o změně předmětné licence a provozovatel následně vysílání programu Radio R ukončil. Vysílací technologie uváděné žalobcem tak není možné pro účely předmětného licenčního řízení použít. Dohoda o technickém řešení a umístění VF technologie na soukromém objektu, na kterou žalobce v projektu odkázal a kterou označil za stěžejní, nebyla k žádosti doložena. Jediný dokument, který žalobce dodal a ze kterého byla patrná souvislost s technickým zajištěním projektu, je smlouva o spolupráci mezi žalobcem a společností D. m., s.r.o., jejímž předmětem je závazek uvedené společnosti poskytnout žalobci technické a jiné zařízení určené k provozování rozhlasových stanic. Ani z této smlouvy o spolupráci však není patrné, že by vysílací technologie byly umístěny na stanovišti souřadnice WGS 84: 16 45 25/49 07 12, což oproti tomu vítězný žadatel explicitně ve své žádosti uvedl. Žalovaný proto na základě uvedených skutečností žalobci nepřidělil za dílčí kritérium projektového technického řešení žádný bod. 7. Za naplnění dílčího kritéria identifikace menšiny žalovaný přidělil žalobci jeden bod ze dvou možných. Konstatoval, že žalobce ve svém projektu výslovně žádné menšiny neidentifikoval, z doložených dokumentů lze však dovodit, že se bude jednat o menšinu národnostní, a to romskou. 8. Žalovaný shrnul, že žalobce předčil vítězného žadatele pouze v kritériu transparentnosti vlastnických vztahů podle § 17 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb. Oproti vítěznému žadateli nebyl žalobci přisouzen bod za naplnění dílčího kritéria projektového technického řešení v rámci technické připravenosti dle § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb. Žalovanému je z úřední činnosti známo, že technické prostředky a vysílací technologie popsané v projektu žalobce nejsou umístěny na stanovišti, kde se mají dle koordinace ČTÚ nacházet. V projektu ani dokumentech doložených žalobcem nejsou o jejich konkrétním umístění uvedeny žádné konkrétní údaje, a žalovaný proto shledal, že takto popsané technické řešení není pro udělení bodového ohodnocení dostatečné. Žalovaný dále konstatoval, že hlavním rozdílovým kritériem, které vedlo k udělení licence vítěznému žadateli, bylo kritérium přínosu žadatele k zajištění rozvoje kultury národnostních, etnických a jiných menšin. 9. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce namítl, že žalovaný nesprávně posoudil hlavní podklady pro rozhodnutí, kdy zcela opominul rozhodnutí Městského soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 22. 2. 2019 č.j. 9 A 199/2018-81 (dále jen „rozsudek ze dne 22. 2. 2019“) zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2018 č.j. RRTV/15380/2018-zab a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, a to zejména v otázce týkající se technické připravenosti žalobce k zajištění vysílání. 10. Žalobce zdůraznil, že soud v rozsudku ze dne 22. 2. 2019 poukázal na to, že přestože Manuál coby vnitřní předpis žalovaného staví na roveň slovní popis vlastního technického řešení a písemně doložené předjednání smlouvy se specializovaným subjektem se zkušenostmi v této oblasti, žalovaný ve zrušeném rozhodnutí dostatečně neosvětlil svůj zcela rozdílný přístup při posouzení dílčího kritéria projektového technického řešení slovně vylíčeného oběma účastníky ve svých projektech. 11. Žalobce namítl, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí v části týkající se technické připravenosti žalovaný toliko opět konstatuje, že dohoda o technickém řešení a umístění V