5 Azs 4/2004 — Nejvyšší správní soud

4 Az 7/2017- 38 - text 11 4 Az 7/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobce: R. O. státní příslušností Ukrajina bytem v ČR: P. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2017 č.j. OAM-117/ZA-ZA11-K07-2016 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle §§ 12, 13, 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále též „zákon o azylu“). 2. V žalobě žalobce namítal porušení § 2 odst. 1, § 3, § 50 odst. 2, 3 a 4, § 52, § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též „správní řád“) a § 12, § 14 a § 14a zákona o azylu. 3. V doplnění žaloby uvedl, že o mezinárodní ochranu požádal z důvodu, že dostával předvolání do armády a v zahraničí chtěl nějakou dobu přečkat. Na Ukrajinu se vrátit nechce, protože by ho odvedli do armády a poslali bojovat. Má odůvodněný strach z pronásledování, že bude na něj činěn psychický nátlak, že pokud bude povolán do boje na východní Ukrajinu, bude muset použít zbraně a střílet do lidí, a to je v rozporu s jeho přesvědčením. Za neuposlechnutí rozkazu mu pak hrozí odnětí svobody. Poukázal na čl. 35 Ústavy vyhlášené na Ukrajině, zákon o vojenské službě vyhlášený na Ukrajině čl. 18 a 26, na Listinu základních práv a svobod čl. 15, § 6 zákona č. 585/2004 Sb., čl. 9 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Měl za to, že mu ze strany státních orgánů hrozí vyvíjení psychického nátlaku a dále trestní stíhání za neuposlechnutí příkazu dostavit se k odvodu a vykonávat vojenskou povinnost, přestože je to v rozporu s jeho svědomím a vnitřním přesvědčením. Dle jeho názoru naplnil i důvody pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Správnímu orgánu doložil lékařské zprávy z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady ze dne 7. 5. 2016. Z lékařské zprávy podle žalobce je zřejmé, že utrpěl zlomeninu paty, přičemž byla odlomena též distální část zevního kotníku. Dne 9. 5. 2016 při kontrole byl zjištěn výrazný otok a byl poučen o nutnosti operačního řešení po opadnutí otoku. Žalobce se obává, že i přes zdravotní problémy bude po návratu do země povolán do armády. Žalobce zároveň nemá důvěru v právo a stabilitu země. Dle jeho názoru správní orgán dostatečně nepřihlédl k situaci v zemi původu, nevzal v potaz všechny relevantní informace a neaplikoval je na případ žalobce. Nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci a nepřihlížel ke všemu, co v průběhu řízení vyšlo najevo. 4. Ve vyjádření k žalobě se pak žalovaný vyjádřil k jednotlivým žalobním námitkám. Podle jeho názoru nebylo žalobou napadené rozhodnutí zpochybněno, a proto navrhl žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítnout. 5. Správní spis pak obsahuje následující pro danou věc podstatné dokumenty: žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany ze dne 8. 2. 2016, poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 12. 2. 2016, protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 12. 2. 2016, prohlášení ze dne 12. 2. 2016, lékařské zprávy z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady ze dne 7. 5. 2016, informace MZV ČR ze dne 9. října 2015, č.j. 115045/2015-LPTP, ze dne 3. června 2016 č.j. 103518/2016-LPTP, ze dne 1. srpna 2014 č.j. 110105/2014-LPTP a ze dne 25. července 2016 č.j. 107283/2016- LPTP, Výroční zprávu organizace Human Rights Watch 2016 ze dne 27. ledna 2016, zprávu organizace Freedom House, Svoboda ve světě 2016-Ukrajina ze dne 27. ledna 2016, Zprávu Úřadu Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro lidská práva (OHCHR) o stavu lidských práv na Ukrajině ze dne 3. března 2016, Zprávu Ministerstva zahraničí USA o dodržování lidských práv na Ukrajině ze dne 13. dubna 2016, informace Úřadu Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR) Posouzení mezinárodní ochrany v souvislosti s vývojem na Ukrajině ze září 2015 a Výroční zprávu organizace Amnesty International 2015/2016 ze dne 24. února 2016, v neposlední řadě žalobou napadené rozhodnutí ze dne 5. 1. 2017 č.j.: OAM-117/ZA-ZA11-K07-2016. 6. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)], a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 7. Žalobce ani žalovaný k výzvě soudu v zákonem stanovené lhůtě dvou týdnů nevyjádřili svůj nesouhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání. V souladu s § 51 odst. 1 větou druhou s. ř. s. měl tak soud za to, že s takovým projednáním věci vyslovili souhlas. Proto soud o věci samé rozhodl bez jednání. 8. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 8. 2. 2016 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Dne 12. 2. 2016 poskytl údaje k podané žádosti a konkrétně uvedl, že je státním příslušníkem Ukrajiny, ukrajinské národnosti, pravoslavného vyznání, svobodný, bezdětný, nikdy se nijak neangažoval. Je zdráv a nemá žádné zvláštní potřeby ani omezení. Poslední místo bydliště ve vlasti byla obec H. v Ivano-Frankovské oblasti. Dne 29. 1. 2015 odcestoval autobusem do Polska, kde pobýval do 24. 4. 2015 na pracovní vízum, dne 28. 12. 2015 nelegálně přijel do Prahy. O mezinárodní ochranu v České republice požádal proto, že má ve vlasti vojenskou povinnost a musel by jít bojovat Na základní vojenské službě měl specializaci střelce. Při pohovoru pak opět potvrdil svá slova, že bojovat nepůjde, na Ukrajinu se nechce vrátit, jelikož by ho odvedli do armády. V obci H. má nedostavěný dům, kde žijí jeho rodiče. Sestra pobývá v Kanadě, bratr je asi stále doma. Nechce bojovat, chce lidi bránit. 9. Žalovaný napadeným rozhodnutím žalobci mezinárodní ochranu neudělil, neboť neshledal naplnění žádného z důvodů dle §§ 12, 13, 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb. 10. Soud posoudil předmětnou věc následovně. 11. Podle § 12 zákona písm. a) zákona o azylu azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. 12. K tomuto ustanovení pak žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí na s. 4 uvedl, že po posouzení uvedených tvrzení žadatele o mezinárodní ochranu dospěl k závěru, že tento v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že vyvíjel ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, za kterou by byl relevantním způsobem pronásledován. Žalobce nemá podle svých slov žádné politické přesvědčení a nikdy se nijak neangažoval, nesdělil žádnou skutečnost, která by svědčila o tom, že na Ukrajině jakýmkoliv způsobem uplatňoval svá politická práva a svobody a neuvedl ani nic, co by vedlo k závěru, že by byl na Ukrajině vystaven jakémukoliv jednání podřaditelnému pojmu pronásledování. Naopak výslovně prohlásil, že na Ukrajině nikdy neměl žádné problémy. Správní orgán konstatoval a soud se s ním ztotožňuje, že žalobce nebyl ve své vlasti pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu. 13. Podle § 12 zákona písm. b) zákona o azylu azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. 14. Tímto ustanovením se žalovaný zabýval na s. 4 – 6 žalobou napadeného rozhodnutí, kde se vypořádal s žalobcovými důvody, proč opustil svoji vlast, tj. že vlast opustil kvůli obavám z povolání k výkonu vojenské služby a nasazení do války. Žalovaný uvedl, že obecně platí, že branná povinnost i povinná vojenská služba patří k základním státoobčanským povinnostem. Odkázal na Úmluvu o právním postavení uprchlíků (tzv. Ženevská konvence) z r. 1951, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech či Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, nebo na informaci MZV ČR č.. 115045/2015-LPTP. Zabýval se i snahou žalobce vyhnout se nástupu do armády. Uvedl, že žalobce pochází z nejzápadnější části Ukrajiny, z Ivano-Frankovské oblasti, kde žil až do svého odjezdu z vlasti a kde může žít i v současnosti, neboť tato oblast je velmi vzdálená od oblasti ozbrojených střetů a tohoto regionu se zhoršená bezpečnostní situace vůbec netýká, jak rovněž potvrzují zprávy UNHCR a OHCHR. Konstatoval, že dle Příručky procedur a kritérií pro přiznání postavení uprchlíka podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků a Protokolu týkají