4 As 5/2003 — Nejvyšší správní soud

5 A 95/2017- 32 - text 7 5 A 95/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce proti žalovanému GOLF AREA a. s., IČ: 258 31 577 se sídlem Véska 89, Dolany zastoupen Mgr. Silvií Šrotíř Sofkovou, advokátkou se sídlem Horní nám. 14/17, Olomouc Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2017, č. j. 90282/ENV/16, 21/570/16, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Olomouc (dále jen „ČIŽP“) ze dne 7. 11. 2016, č. j. ČIŽP/48/PPV/0074482.001/14/OBY (dále též „poplatkový výměr“), kterým byl žalobci vyměřen poplatek za rok 2014 ve výši 12 651 Kč dle § 88 odst. 12 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění rozhodném (dále jen „vodní zákon“) za odebrané množství podzemní vody ze zdroje - studny Dolany v obci Dolany, v kraji Olomouckém, kat. úz. Véska u Olomouce, zahrnující následující odběrná místa: vrt VSK – 1 na p. č. 500, vrt VSK – 2 na p. č. 517, vrt VSK – 3 na p. č. 490/2 (dále též „zdroj“). II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a repliky žalobce 2. Žalobce v podané žalobě učinil nesporným, že ze zdroje v roce 2014 odebral 4 217 m3 podzemní vody. 3. Nesouhlasil však s právním výkladem § 88 odst. 2 vodního zákona zaujatým ve věci správními orgány. Výklad správních orgánů označil za zavádějící a účelový, jelikož předmětné ustanovení stanoví, že se poplatek za odběr podzemní vody z jednoho zdroje za kalendářní rok neplatí, pokud se jedná o odběr v množství menším než 6 000 m3. Žalobce byl tak přesvědčen, že mu neměl být účtován žádný poplatek za odběr podzemní vody v kalendářním roce 2014. Na podporu svého právního názoru žalobce odkázal na Výklad č. 10 k § 101 vodního zákona přijatý Ministerstvem zemědělství dne 4. 8. 2004 pod č. j. 1598/2003 – 6020. 4. Žalobce zdůraznil, že výklad neurčitě formulovaného zákonného ustanovení nelze provádět k tíži jednotlivce; negativní následky neurčité či nesrozumitelné právní úpravy musí jít k tíži zákonodárce a nikoli adresáta normy. 5. Žalobce rovněž namítal nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, jelikož žalovaný se řádně nevypořádal s jeho námitkou směřující proti nesprávnému výkladu shora jmenovaného zákonného ustanovení, když nevysvětlil, v čem spatřuje jeho nesprávnost, účelovost a vadnost. 6. Žalobce navrhl soudu, aby zrušil žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 23. 8. 2017 zdůraznil, že není povolán k výkladu zákona o vodách. Odmítl však námitku nepřezkoumatelnosti, jelikož v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vysvětlil použitý postup při vyměření poplatku za odběr vody. Upozornil, že pro žalobce vypracoval přehlednou tabulku, aby výpočtu porozuměl. Rovněž odkázal na část 3 – kapitolu 3.2. vyhlášky č. 125/2004 Sb., Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví vzor poplatkového hlášení a vzor poplatkového přiznání pro účely výpočtu poplatku za odebrané množství podzemní vody ve znění rozhodném (dále jen „vyhláška MŽP“), kde je v poznámkách pod tabulkou formuláře č. 5/9 uveden i způsob výpočtu poplatků, který byl v dané věci zachován. Z poznámek pod čarou ve vyhlášce MŽP totiž vyplývá, že v případě, kdy voda byla v kalendářním roce odebírána jen v několika měsících, a celkový skutečný objem odběru vody za kalendářní rok nepřesáhl 6 000 m3, bude odběr zpoplatněn jen za ty měsíce, v nichž byl roven či přesáhl limitní hodnotu 500 m3. 8. V daném případě žalobce odebíral vodu pouze v období od dubna do září kalendářního roku 2014 a jeho celkový odběr vody, tj. součet všech dílčích měsíčních objemů vody, činil 4 017 m3. Jedná se tak o částku nižší než je zákonem stanovená limitní hodnota objemu 6 000 m3, a proto byl zpoplatněn jen odběr v měsících květen (ve výši 1 027 m3), červen (ve výši 1 067 m3), červenec (ve výši 1 528 m3) a září (ve výši 595 m3), v nichž překročil limitní hodnotu 500 m3 odebraného množství podzemní vody. Doplnil, že žalobce sice v roce 2014 odebíral vodu i v měsících duben a srpen, ale jednalo se o nižší množství odběru než limitní hodnota 500 m3 za měsíc, tudíž tyto objemy čerpané vody nebyly do výpočtu poplatku zahrnuty. 9. Nesouhlasil s námitkou žalobce, že znění zákonného ustanovení § 88 odst. 2 vodního zákona je nejednoznačné či neurčité. Navíc označil výklad zastávaný žalobcem v rozporu s efektivním dosažením účelu dotčené části zákona. 10. Žalovaný navrhl soudu, aby žalobu zamítl. 11. V souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění rozhodném (dále jen „s. ř. s.“) soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci se ve stanovené lhůtě k rozhodování soudu bez nařízení jednání nevyjádřili. III. Obsah správního spisu 12. Ve správním spise je založeno rozhodnutí ze dne 27. 9. 2012, č. j. SMOI/ŽP/55/2108/2012/Zv, jímž bylo žalobci povoleno nakládat s vodami dle § 8 odst. 1 písm. b) bod 1. vodního zákona, spočívající v odběru podzemních vod z výše uvedeného zdroje na dobu určitou do 31. 3. 2018. 13. Dne 27. 10. 2016 žalobce doložil ČIŽP poplatkové hlášení pro stanovení výše poplatků za odebrané množství podzemní vody za rok 2014, ve kterém uvedl, že za rok 2014 ze zdroje odebral celkem 5 001 m3 vody, konkrétně za měsíc duben (ve výši 462 m3), květen (ve výši 1 027 m3), červen (ve výši 1 067 m3), červenec (ve výši 1 528 m3), srpen (ve výši 322 m3) a září (ve výši 595 m3), do celkové zpoplatněné částky nezahrnul odběry v měsících duben a srpen, jelikož byly nižší než limitní hodnota 500 m3, a proto celkovou sumu za zpoplatněné měsíce vyčíslil na částku 4 217 m3 podzemní vody. 14. Poté ČIŽP dne 7. 11. 2016 vydal rozhodnutí – poplatkový výměr, jímž žalobci za odebrané množství vody v roce 2014 dle § 88 odst. 2, 12 vodního zákona určil poplatek ve výši 12 651 Kč. V odůvodnění výměru byl popsán výpočetní mechanismus poplatku tak, že žalobcem uvedená částka celkového odběru vody ve výši 4 217 m3 byla vynásobena sazbou 3 Kč, tj. výsledná suma činila 12 651 Kč. 15. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání ze dne 18. 11. 2016, ve kterém sporoval výši stanoveného poplatku. Poukázal na § 88 odst. 2 vodního zákona, z jehož jazykového znění vyplývá, že odběr vody ve výši 6 000 m3 nemá být zpoplatněn. Dovodil pak, že mu za rok 2014 neměl být poplatek za odběr vody vůbec stanoven, jelikož jeho roční odběr ve výši 4 217 m3 nepřesáhl zákonem uvedený nezpoplatněný limit odběru 6 000 m3. 16. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalovaný se plně ztotožnil s výkladem § 88 odst. 2 vodního zákona přijatého ČIŽP. Žalovaný zdůraznil, že z citovaného ustanovení ve spojení s formulářem č. 5/9, jeho částí 3 (kapitola 3.2) ve vyhlášce MŽP je zřejmé, že pokud je celková suma odběru za kalendářní rok nižší než 6 000 m3 a voda byla v kalendářním roce odebírána jen po dobu několika měsíců, pak se do celkového objemu odebrané vody v kalendářním roce započítají jen ty měsíce, v nichž byl skutečný odběr roven či přesáhl limitní hodnotu 500 m3. Žalobce v kalendářním roce 2014 ze zdroje odebíral vodu jen v období od dubna do září. Do výpočtu poplatku mu byly zahrnuty jen odběry vody uskutečněné v měsících květen (ve výši 1 027 m3), červen (ve výši 1 067 m3), červenec (ve výši 1 528 m3) a září (ve výši 595 m3), v nichž překročil limitní hodnotu 500 m3 odebraného množství podzemní vody. Celkový zpoplatněný odběr vody žalobcem pak činil 4 017 m3. Žalovaný do odůvodnění zakomponoval i tabulku, v níž demonstroval příklady výpočtu zpoplatnění odběru vody jak v případě, kdy celkový objem odebrané vody za kalendářní rok přesáhne limitní částku 6 000 m3, tak v případě, kdy je celkový odběr vody nižší než tato limitní částka. Zároveň odmítl žalobcovu odvolací námitku s tím, že současná právní úprava vodního zákona nepřipouští možnost odečítání limitních hodnot od celkového odebraného množství vody. Naopak zdůraznil, že vodní zákon stanoví poplatkovou povinnost až od určitého množství odebrané vody, proto výše uvedené hodnoty objemů jsou hodnotami limitními, jelikož od jejich dosažení či překročení, povinnost platit poplatky pro odběratele nastává. 17. Žalovaný rovněž nesouhlasil s námitkou žalobce, že odůvodnění ČIŽP je v rozporu s § 68 odst. 3 zákona č. 50/2004 Sb., správní řád ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“), jelikož ČIŽP řádně popsal, jakým konkrétním způsobem požadovanou částku vypočetl. Upozornil, že ČIŽP není oprávněn v rámci stanovení výše poplatku aplikovat spr