2 Afs 32/2008 — Nejvyšší správní soud

6 Af 7/2016- 186 - text 44 6 Af 7/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: KZ Stavba s.r.o. sídlem ███████████████████████, zastoupen ███████████████████, advokátkou sídlem ███████████████████████ proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem ███████████████████████ o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.11.2015, č.j. 37762/15/5300-21443-701328, a proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.11.2015, č.j. 37761/15/5300-21443-701328, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : 1 Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (dále jen „žalovaný“, kterým je obecně označován i správní orgán 1. stupně, pokud rozlišení nemá význam pro samotný text odůvodnění) ze dne 5.11.2015, č.j. 37762/15/5300-21443-701328, a ze dne 5.11.2015, č.j. 37761/15/5300-21443-701328 (dále též „napadená rozhodnutí“), kterými žalovaný rozhodl o doměření daně z přidané hodnoty a současně žalobci uložil povinnost uhradit penále. 2 Přesněji, rozhodnutím dne 5.11.2015, č.j. 37762/15/5300-21443-701328, žalovaný k odvolání žalobce potvrdil dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též „správce daně“ nebo „správní orgán 1. stupně“) ze dne 2.4.2015 č.j. 2297441/15/2009-52523-109133, č.j. 2297871/15/2009-52523-109133, č.j. 2298933/15/2009-52523-109133, č.j. 2329709/15/2009-52523-109133, č.j. 2331643/15/2009-52523-109133, č.j. 2332089/15/2009-52523-109133, č.j. 2332400/15/2009-52523-109133, č.j. 2332562/15/2009-52523-109133, č.j. 2333147/15/2009-52523-109133, č.j. 2333489/15/2009-52523-109133, č.j. 2337807/15/2009-52523-109133, č.j. 2337930/15/2009-52523-109133, č.j. 2338079/15/2009-52523-109133, č.j. 2339525/15/2009-52523-109133, č.j. 2339745/15/2009-52523-109133, č.j. 2340249/15/2009-52523-109133, č.j. 2340404/15/2009-52523-109133, č.j. 2340561/15/2009-52523-109133, č.j. 2340721/15/2009-52523-109133, č.j. 2340937/15/2009-52523-109133, č.j. 2342938/15/2009-52523-109133, č.j. 2343588/15/2009-52523-109133, č.j. 2343844/15/2009-52523-109133, č.j. 2344261/15/2009-52523-109133, č.j. 2344695/15/2009-52523-109133, č.j. 2344857/15/2009-52523-109133, č.j. 2345026/15/2009-52523-109133, č.j. 2345474/15/2009-52523-109133, č.j. 2346056/15/2009-52523-109133 (dále též, spolu s rozhodnutím správce daně ze dne 29.12.2014, č.j. 7088623/14/2009-52523-109133, „prvostupňová rozhodnutí“), za tam specifikovaná zdaňovací období duben 2009 až prosinec 2009, únor 2010 až prosinec 2010, únor 2011 až duben 2011, červen 2011 až říjen 2011 a prosinec 2011. 3 Rozhodnutím ze dne 5.11.2015, č.j. 37761/15/5300-21443-701328 žalovaný k odvolání žalobce změnil dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty správce daně ze dne 29.12.2014, č.j. 7088623/14/2009-52523-109133, za zdaňovací období listopad 2011, tak, že uznal nárok na odpočet daně z přijatého zdanitelného plnění dle daňového dokladu ze dne 6.9.2011 ve výši 7.189 Kč, v ostatním prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 4 Vedle zrušení napadených rozhodnutí se žalobce domáhá též zrušení všech rozhodnutí prvostupňových. 5 Podstatu sporu mezi žalobcem a žalovaným představuje otázka oprávněnosti žalobcem uplatněného nároku na odpočet daně z přidané hodnoty dle ust. § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“), a splnění podmínek pro uplatnění nároku na tento odpočet stanovených v ust. § 73 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Žalovaný neuznal žalobcem nárokovaný odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění, která měli ve výše označených zdaňovacích obdobích poskytnout dodavatelé █████████████████ jakožto podnikající fyzická osoba, společnost GU.████████ Beton s.r.o. s jednatelkou ███████████████████ a společnost JU.█████ s.r.o. s jednatelem █████████████ (dále též „dodavatelé“). 6 Žalobce v průběhu daňového řízení předložil daňové doklady a evidence k prokázání své ekonomické činnosti, konkrétně dle žalobce mělo jít o nákup zboží a stavebních služeb od uvedených dodavatelů a následný prodej hotových nemovitostí nebo hrubých staveb nemovitostí v lokalitě Nové Jirny a Břežany II odběratelům prostřednictvím společnosti ATTIC reality s.r.o. Žalovaný shledal předložené daňové doklady a evidence nedostatečné pro jejich naprostou obecnost, neboť z nich nebylo možné zjistit, jaké jednotlivé práce měl který z uvedených tří dodavatelů provádět, a měl pochybnosti o věrohodnosti, úplnosti, průkaznosti nebo správnosti žalobcova účetnictví. Proto požádal příslušného správce daně dodavatelů žalobce o prověření uskutečnění zdanitelných plnění těmito subjekty ve prospěch žalobce. Na základě odpovědi příslušného správce daně bylo doloženo u všech tří dodavatelů odcizení veškerých originálů účetních dokladů, účetnictví, notebooku a CD se zálohami účetnictví, dohledány byly evidence pro daňové účely dodavatele JU.█████ s.r.o. pouze za zdaňovací období červenec 2011 až listopad 2011, avšak bez prvotních dokladů, a u dodavatele GU.████████ Beton s.r.o. pouze za zdaňovací období říjen 2009, prosinec 2009, březen 2010, duben 2010, srpen 2010, září 2010, říjen 2010, listopad 2010 a prosinec 2010 rovněž bez prvotních dokladů. Žalovaný za těchto okolností nepovažoval tvrzený skutkový stav za prokázaný, proto dne 19.9.2012 žalobci doručil výzvu k prokázání skutečností, kdy požadoval mimo jiné prokázat oprávněnost uplatněného nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění dle daňových dokladů předložených dodavateli. Po následném rozsáhlém dokazování žalovaný shledal, že žalobce jeho pochybnosti nevyvrátil, neboť neunesl důkazní břemeno ohledně rozsahu a předmětu plnění, dat uskutečnění zdanitelných plnění a přijetí prací od deklarovaných dodavatelů. Žalobce dle žalovaného sice doložil, že za všechny deklarované dodavatele vystupoval ██████████, avšak z žádných provedených důkazních prostředků žalovaný neučinil zjištění, jaké práce měl který jednotlivý dodavatel fakturovat. V rozsahu neprokázaného nároku na odpočet daně z přidané hodnoty žalovaný žalobci napadenými rozhodnutími doměřil daň. 7 Žalobce v žalobě obsáhle polemizoval se závěry žalovaného a vznesl celou řadu námitek, které se vzájemně prolínají a opakují. Podstatná část žalobních námitek se týká procesního pochybení žalovaného v průběhu daňového řízení, zejména při ukončení daňové kontroly. Napadáno je též řízení o stížnostech a námitkách podjatosti, které žalobce v souvislosti s daňovým řízením vznášel. Žalobce dále brojil proti postupu žalovaného při zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů. V závěru žaloby žalobce reagoval na to, jak se žalovaný vypořádal s jednotlivými námitkami vznesenými v odvolání proti prvostupňovým rozhodnutím. 8 Z obsahu žaloby (ve znění jejího doplnění) je zřejmé, že žalobce obecně nerozlišuje mezi jednotlivými dodavateli a označuje je nepřesným a v některých případech nejasným a zaměnitelným způsobem, například „pan █████“, „společnosti pana ██████“, „společnosti pana ██████ a paní ████████“, „společnosti paní ████████“. Městský soud v Praze se pokusil tento nedostatek žalobní formulace odstranit a nahradil nepřesné označení označením, které s ohledem na kontext žalobního tvrzení a obsah správního spisu považoval za správné. 9 Ohledně procesního pochybení žalovaného žalobce nejprve namítl, že přestože byl v daňovém řízení řádně zastoupen právním zástupcem, napadená rozhodnutí nebyla právnímu zástupci doručena. Tento postup žalobce považuje za protizákonný. Vadu doručování žalobce namítl též ve stížnosti dle ust. § 261 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), i přes tuto skutečnost nebyla rozhodnutí do dne podání žaloby doručena. 10 Dále žalobce v žalobě uvedl, že se neztotožňuje s argumentací žalovaného ohledně lhůt pro oznámení o ukončení kontroly a postup správce daně při ukončení kontroly. Žalobce odkázal na svou odvolací a stížnostní argumentaci, namítl, že argumentace žalovaného je účelová a popírá základní zásady daňového řízení, mimo jiné zásadu spolupráce a povinnost šetřit práva žalobce. Především označil za nezákonný postup, kdy žalobci byla doručena výzva k dostavení se k projednání konečné zprávy o provedené kontrole ve lhůtě ani ne 24 hodin, respektive ve lhůtě tří dnů před nařízeným termínem, když žalobce nikdy se zkrácenými lhůtami nesouhlasil, a je nerozhodné, že se správce daně pokoušel telefonicky a e-mailem zajistit dřívější doručení. Ani náhradní termíny ve dny bezprostředně následující nelze považovat za zákonně stanovené. Ačkoli správce