8 As 57/2019 — Nejvyšší správní soud

9 A 187/2018- 83 - text 8 9A 187/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobkyně: ODVOZ VOZU s.r.o. v likvidaci, IČO 03724026 sídlem Americká 362/11, 120 00 Praha 2 zastoupená advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 4. 9. 2018 domáhala ochrany proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícímu v nezaslání přístupových údajů k datové schránce žalobkyně do datové schránky jí pověřené osoby, pana P. K., narozeného dne xxx, bytem xxx (dále jen „pověřená osoba“ nebo „P. K.“) bezodkladně po podání žádosti dle § 10 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ zákon“ nebo „zákon č. 300/2008 Sb.“). Žalobkyně požadovala, aby soud přikázal žalovanému do 3 dnů od právní moci rozsudku ukončit nezákonný zásah a pro případ, že zásah již netrvá, aby soud deklaroval, že nezaslání osobních přístupových údajů pověřené osoby, pana P. K., do jeho datové schránky bezodkladně po žádosti oprávněné osoby, bylo nezákonným zásahem. II. Žaloba 2. Žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že dne 10. 7. 2018 prostřednictvím svého statutárního orgánu, pana D. H., požádala žalovaného o zřízení přístupu k datové schránce žalobkyně ve prospěch pověřené osoby P. K. Do dne podání žaloby nebyly pověřené osobě osobní přístupové údaje k datové schránce žalobkyně doručeny, čímž podle názoru žalobkyně došlo k porušení § 10 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb. 3. Žalobkyně upozornila, že zatímco v ostatních případech žalovaný zasílá přístupové údaje pověřeným osobám bezodkladně, žalobkyně čeká na doručení přístupových údajů její pověřené osobě již přes měsíc, v čemž žalobkyně shledává postup v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu, resp. porušení zákazu diskriminace, principu rovnosti, jakož i porušení legitimního očekávání. V důsledku nezákonného postupu tak došlo k situaci, kdy žalobkyně nemůže řádně vykonávat svou činnost způsobem, jakým zamýšlí, tedy při své činnosti používat pověřenou osobu, pana P. K., ke správě své datové schránky, čímž vedle administrativních komplikací rovněž vznikají žalobkyni nedůvodně další náklady kvůli doručování atp. Žalobkyně tedy nemůže bezodkladně po podání žádosti o zaslání přístupových údajů pověřené osobě tuto využívat ke komunikaci s orgány veřejné moci a soukromými subjekty prostřednictvím informačního systému datových schránek, není jí tedy umožněno efektivně využívat informačního systému datových schránek prostřednictvím pověřených osob a pečlivého nastavení jejich oprávnění. Žalobkyně odkázala na rozsudek NSS, č. j. 6 Ans 1/2013 – 66, a uvedla, že je krácena na svém veřejném subjektivním právu určit pověřenou osobu a tuto při správě své datové schránky používat bezodkladně po podání žádosti ve smyslu § 10 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb. 4. Žalobkyně vyslovila domněnku, že nezaslání přístupových údajů P. K. je ze strany žalovaného účelové, neboť žalobkyně a P. K. jakožto předseda představenstva Motoristické vzájemné pojišťovny, družstvo jsou žalovanému patrně známi z úřední činnosti, když tyto subjekty poskytují se značnou úspěšností obhajobu osobám obviněným z dopravních přestupků, což může žalovanému jakožto státnímu orgánu být nesympatické. 5. V závěru žalobkyně nesouhlasila se zveřejňováním osobních údajů žalobkyně a jejího právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a navrhla naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný navrhoval, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Na svou obranu uvedl, že dne 10. 7. 2018 v nastavení datové schránky přidala oprávněná osoba prostřednictvím statutárního orgánu žalobkyně dalšího uživatele datové schránky v roli pověřené osoby ve smyslu § 8 odst. 6 zákona č. 300/2008 Sb., ke které vyplnila tyto údaje: P. K., datum narození xxx, bytem xxx. Přístupové údaje v režimu do vlastních rukou výhradně pouze adresáta pak byly ze strany žalovaného zaslány neprodleně po zřízení uživatelského účtu pověřené osobě na adresu pobytu, kterou o této osobě statutární orgán žalobkyně vyplnil. 7. Žalovaný konstatoval, že předmětná zásilka s podacím číslem RT1417781544F byla správcem informačního systému datových schránek (dále jen „ISDS“) řádně vypravena a odeslána, avšak následně se vrátila odesílateli (žalovanému) s vyznačením důvodu, že „na uvedené adrese sídlí místní úřad a adresát nemá na uvedené adrese domovní schránku“, tudíž nemohou být splněny podmínky pro doručování v daném režimu (zanechána výzva s poučením a zásilka uložena na místní poště k vyzvednutí). 8. Žalovaný upozornil, že do datové schránky žalobkyně má aktuálně přístup několik uživatelů, mimo jiné i statutární orgán, který se do datové pravidelně přihlašuje, což vyplývá z žalobkyní přiloženého důkazního materiálu. Není tedy ani pravdou, že by vinou žalovaného byl „paralyzován“ přístup do datové schránky žalobkyně. Statutární orgán žalobkyně měl možnost uvést takovou adresu pobytu, na které se pan P. K. skutečně zdržuje a kde by byly zásilky doručitelné. O praktických důsledcích při vyplňování adresy pobytu byla žalobkyně v uživatelském prostředí ISDS ostatně několikrát informována. 9. Žalovaný shrnul, že jeho postup při zpřístupnění datové schránky panu P. K., jako pověřené osobě, byl zcela v souladu se zákonem č. 300/2008 Sb. a navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Další vyjádření účastníků 10. V replice ze dne 16. 11. 2018 žalobkyně poukázala na rozsudek ze dne 12. 7. 2018, č. j. 2 As 93/2016 – 138, ve kterém Nejvyšší správní soud dospěl k názoru, který podporuje důvodnost žaloby. Žalobkyně nesporuje, že do její datové schránky má přístup statutární orgán a posléze i jiná pověřená osoba, kterou žalobkyně musela jmenovat proto, že panu P. K. dodnes nebyly zaslány přístupové údaje. Do doby jmenování jiné pověřené osoby žalobkyně nemohla přistupovat ke své datové schránce jinak, než prostřednictvím svého jednatele, byť má veřejné subjektivní právo na to, aby mohla k datové schránce přistupovat i prostřednictvím pověřené osoby, pokud ji k tomu určí. Jednatel žalobkyně přitom nemá čas a ani odborné znalosti k tomu, aby zpracovával datovou schránku žalobkyně. 11. Žalobkyně zamýšlela určit jako pověřenou osobu pana P. K., neboť se jedná o přítele jednatele žalobkyně, a panuje tedy mezi nimi hluboký vztah důvěry. Pan P. K. je dále odborníkem na správní právo a má značnou praxi v oblasti dopravních přestupků, což je oblast, které se věnuje i žalobkyně. Posléze určené jiné pověřené osoby ani zdaleka nemají takové odborné znalosti jako pan P. K.a jednatel žalobkyně jim ani nedůvěřuje tak, jako svému příteli. 12. Žalobkyně dále zastává názor, že její jednatel při vytváření pověřené osoby P. K. nijak nepochybil, když v souladu s požadavky příslušného elektronického formuláře vyplnil adresu trvalého pobytu pana P. K.. Pan P. K. se v předmětné i současné době nachází v zahraničí (xxx), a proto ani nemá žádnou adresu bydliště nebo adresu pro doručování v ČR, na které by si mohl převzít zásilku určenou do vlastních rukou výhradně jen adresáta. Formulář žalovaného pak neumožňoval vyplnit údaj upozorňující na skutečnost, že pan P. K. je držitelem datové schránky. Žalobkyně s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2017, č. j. 6 As 5/2017 – 22 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3489/2012, dále uvedla, že je úřední povinností správního orgánu zjišťovat, zda má adresát písemnosti zřízenou a zpřístupněnou datovou schránku a v kladném případě mu písemnosti do ní doručovat. Žalovaný tak měl zákonnou povinnost doručovat přístupové údaje právě do datové schránky pana P. K. 13. Žalovaný v duplice ze dne 11. 12. 2018 uvedl, že zopakoval, že odpovědnost za uvedení adresy pro doručení přístupových údajů, na které se adresát fakticky nezdržuje, leží na žalobkyni. 14. Žalovaný dále zdůraznil, že pokud povaha dokumentu doručování prostřednictvím datové schránky dle § 17zákona č. 300/2008 Sb. neumožňuje, způsob doručování s upřednostněním datové schránky pak podle tohoto zákona nelze vynucovat. Při posuzování povahy dokumentu je nutno zkoumat aspekty, které mohou odůvodňovat nezpůsobilost doručení dokumentu prostřednictvím datové schránky a které se odvíjejí od konkrétního druhu dokumentu (resp. úkonu v něm obsaženém). Povahu dokumentu může determinovat rovněž jeho obsah; a ten je podle názoru žalovaného v předmětném případě klíčovou determinantou. Přístupové údaje jsou nástrojem umožňujícím přístup do datové schránky a využití funkcionalit da