9 Afs 70/2008 — Nejvyšší správní soud

9 A 82/2016- 61 - text  12 9 A 82/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., a Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobce: BoldBrick, s.r.o., IČO: 28500393 se sídlem Štětkova 1638/18, Nusle, Praha 4 zastoupeného advokátem JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M. se sídlem Jungmanova 745/24, Praha 1 proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad se sídlem Na Popelce 16/2, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 13.4.2016, č.j. 2866/2016-NBÚ/07 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) ředitel Národního bezpečnostního úřadu zamítl rozklad žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu (dále jen „Úřad“) ze dne 29. prosince 2015 č.j. 7129/2015‐NBÚ/21, jímž nebylo vyhověno žádosti žalobce o vydání osvědčení podnikatele podané podle § 96 odst. 1 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 412/2005 Sb.“ či „zákon“) pro stupeň utajení Tajné a formu přístupu dle § 20 odst. 1 písm. b) tohoto zákona. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí orgán rozhodující o rozkladu podrobně shrnul dosavadní průběh řízení a obsah podkladů, ze kterých Úřad při rozhodování o žádosti vycházel. Poté uvedl, že Úřad po provedeném bezpečnostním řízení, při kterém postupem dle § 108 a § 138 zákona ověřoval zejména ekonomickou situaci žalobce a ve smyslu § 105 odst. 1 zákona provedl se žalobcem pohovor, po posouzení všech získaných poznatků a informací shledal, že žalobce nesplňuje podmínku ekonomické stability podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona, a z tohoto důvodu dle § 121 odst. 2 zákona rozhodl o nevydání požadovaného osvědčení žalobci. V odůvodnění svého rozhodnutí Úřad mj. konstatoval, že žalobce v minulosti neplnil své finanční povinnosti vůči státu (dlužné pojistné na sociálním zabezpečení a na veřejném zdravotním pojištění) a právnickým osobám (ŠkoFIN a RESEA), kdy odpovědí jednotlivých subjektů bylo potvrzeno, že toto neplnění má trvalou povahu a není ojedinělé, např. dlužné pojistné na veřejném zdravotním pojištění je evidováno od roku 2010 a nedoplatky vůči Pražské správě sociálního zabezpečení (dále jen „PSSZ“) jsou evidovány od roku 2011, kdy byl žalobci zrušen splátkový kalendář pro porušení splátek. Dle závěru Úřadu tak žalobce naplnil skutkovou podstatu ekonomické nestability podle § 17 odst. 2 písm. c) zákona, neboť soustavně nehradí své finanční závazky a vzhledem k jeho finanční situaci je vysoká pravděpodobnost, že toto jednání se bude opakovat i do budoucna. Úřad dále poukázal na skutečnost, že na základě odpovědi PSSZ evidované pod č.j. 3249/2015‐NBÚ/21, kterou Úřad obdržel dne 3.7.2015, bylo zjištěno, že dne 7.5.2015 byl vydán exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb pro pohledávku ve výši 464.700,‐ Kč a exekuční náklady 9.294,‐ Kč. Exekuční příkaz nabyl právní moci dne 20.5.2015. Dne 3.6.2015 informoval žalobce PSSZ o tom, že pohledávku uhradil z jiných zdrojů. S ohledem na to, že výkaz nedoplatků a exekuční náklady byly zcela uhrazeny, bylo dne 8.6.2015 vydáno rozhodnutí o zastavení exekuce. Na základě uvedeného zjištění dospěl Úřad též k závěru, že žalobce naplnil skutkovou podstatu ekonomické nestability podle § 17 odst. 2 písm. d) zákona. 3. Rozhodnutí Úřadu o nevydání osvědčení napadl žalobce rozkladem dle § 125 zákona č. 412/2005 Sb. Úřad ověřil, že rozklad byl podán v zákonné lhůtě a obsahuje náležitosti stanovené v § 127 odst. 2 a 3 zákona. V souladu s ustanovením § 130 odst. 1 zákona byl rozklad předložen nejprve rozkladové komisi ředitele Úřadu ustavené dle § 130 odst. 2 a 3 zákona. Rozkladová komise svým usnesením č.j. 2613/2016‐NBÚ/07 ze dne 30.3.2016 navrhla řediteli Úřadu, aby podle § 131 odst. 3 písm. a) zákona podanému rozkladu vyhověl a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Ředitel Úřadu se zabýval veškerými podkladovými materiály, které byly shromážděny v průběhu bezpečnostního řízení, včetně tvrzení uvedených v rozkladu a v jeho doplnění, a v usnesení rozkladové komise, a dospěl k závěru, že postup Úřadu předcházející vydání prvostupňového rozhodnutí, včetně způsobu, jakým si Úřad opatřil podkladové materiály, byl v souladu se zákonem. Ředitel Úřadu na rozdíl od stanoviska rozkladové komise konstatoval, že Úřad zjištěné skutečnosti vyhodnotil správně, jestliže nevydal žalobci osvědčení podnikatele, neboť žalobce nesplňuje podmínku ekonomické stability dle § 16 odst. 1 písm. a) zákona. Ředitel Úřadu vyslovil nesouhlas s názorem žalobce, je při posuzování ekonomické stability je třeba vedle „historických“ výsledků zohlednit také predikované výsledky příštích období. Lze totiž předpokládat, že každý účastník bude tvrdit, že v budoucnu se nic negativního nestane. Jakkoliv jsou půjčky ve výši cca 700.000,- Kč dle tvrzení žalobce splaceny, jeho nesplacené závazky stále dosahují téměř částky 10.000.000,- Kč (jedná se o půjčky uvedené v bezpečnostním dotazníku a dále o půjčky získané žalobcem během bezpečnostního řízení). Žalobce sice refinancoval svůj dluh vůči státu, ovšem za cenu sjednání dalších půjček, jimiž se zadlužil. Tímto způsobem, tedy řetězením půjček, však dle orgánu rozhodujícího o rozkladu nelze ekonomickou stabilitu „vylepšovat“ bez rizika, že v určitém okamžiku tato situace přestane být reálně řešitelná. Zajištění půjček blankosměnkami nelze považovat za pouze formální, jak tvrdí žalobce, protože se jedná o velmi účinný a rychle využitelný nástroj k případnému zpětnému získání zapůjčených finančních prostředků. Orgán rozhodující o rozkladu akcentoval, že během bezpečnostního řízení bylo nesporně zjištěno, že žalobce opakovaně a dlouhodobě neplnil své finanční závazky, tj. neprováděl zákonné odvody za své zaměstnance vůči PSSZ a příslušným zdravotním pojišťovnám. Své závazky vůči PSSZ, OZP a ZPMV poté uhradil; s VZP sjednal splátkový kalendář, který dodržuje. Stále mu však nabíhá dluh na penále, jehož konečné vyúčtování bude provedeno teprve poté, co bude zcela uhrazen dluh prostřednictvím splátek. Skutečností rovněž zůstává, že v minulosti bylo rozhodnuto o exekuci na majetek žalobce, čímž byl naplněn znak ekonomické nestability dle § 17 odst. 2 písm. d) zákona. Tuto skutečnost byl Úřad povinen zohlednit v bezpečnostním řízení o žádosti z hlediska naplnění podmínek stanovených zákonem. 4. Orgán rozhodující o rozkladu poukázal též na důvodovou zprávu k § 17 zákona, podle které je podmínka ekonomické stability vázána na schopnost podnikatele plnit závazky ve vztahu k právnickým či fyzickým osobám včetně státu a též na neexistenci stavu svědčícího o jeho ekonomické nestabilitě, jako je konkurz, likvidace, nucené vyrovnání apod. Obecně lze říci, že jde jednak o otázky jednoznačně finanční a ekonomické nestability podnikatele a pak o latentní ukazatele, které mohou vést k tomu, že podnikatel nebude dlouhodobě plnit a poskytovat záruky odpovědného zabezpečení utajovaných informací, ke kterým bude mít přístup. 5. V závěrečném shrnutí svého správního uvážení ředitel Úřadu v napadeném rozhodnutí vyzdvihl, že ekonomická stabilita, představuje ve své podstatě konstantní, vyvážený a ustálený stav v oblasti hospodaření toho kterého subjektu a je dána relevantními výsledky za delší časové období, bez jakýchkoliv „excesů“ spočívajících v nesolventnosti, resp. neplnění povinných odvodů vůči státu, zdravotním pojišťovnám či nehrazení sjednaných závazků vůči obchodním partnerům. Takovou ekonomickou stabilitu v posuzovaném období žalobce nevykázal – naopak z podkladových materiálů shromážděných v průběhu bezpečnostního řízení nepochybně vyplývá, že zejména neplnění „základních“ finančních povinností žalobce na úseku sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění bylo dlouhodobé a opakované. 6. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě předně namítl, že ředitel Úřadu se dostatečným způsobem nevypořádal s námitkami uvedenými v rozkladu a nezohlednil skutečnosti nastalé a žalobcem doložené po vydání prvostupňového rozhodnutí Úřadu, a tak nejenže zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, ale rovněž porušil § 131 odst. 3 zákona, když prvostupňové rozhodnutí nezrušil a věc nevrátil Úřadu k novému projednání a rozhodnutí. Žalobce má za to, že ředitel Úřadu zcela nedostatečně, resp. prakticky vůbec k jeho námitkám uplatněným v rozkladu nepřihlédl, a stejně tak nepřihlédl k dodatečně předloženým důkazům. Pro řádné posouzení dané věci je kromě výsledků minulých období dle mínění žalobce zcela zásadní jeho aktuální ekonomická situace v době rozhodnutí Úřadu, resp. v době vydání napad