— Nejvyšší správní soud

9 Ad 1/2017- 68 - text  12 9 Ad 1/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., a Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: MUDr. I. F. zastoupená advokátem JUDr. Janem Jasou se sídlem Jaltská 989/7, Karlovy Vary proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví se sídlem Palackého náměstí 4, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 28. 11. 2016 č.j. MZDR 50868/2016-3/PRO takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž ministr zdravotnictví (dále jen „orgán rozhodující o rozkladu“) zamítl rozklad žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2016 č.j. 17435/2015/VLP, kterým bylo dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno řízení o žádosti žalobkyně o uznání specializované způsobilosti v oboru rehabilitační a fyzikální medicína podle § 28 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 95/2004 Sb.“). 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí orgán rozhodující o rozkladu uvedl, že dne 8. 4. 2016 (správně mělo být uvedeno 2015) byla žalovanému doručena žádost žalobkyně o přiznání specializované způsobilosti lékaře v oboru rehabilitační a fyzikální medicína podle § 28 zákona č. 95/2004 Sb., (dále je „předmětná žádost“). Jelikož předmětná žádost neobsahovala veškeré potřebné doklady, žalovaný žalobkyni vyzval k jejich předložení a usnesením ze dne 20. 5. 2015 č.j. 17435/2015/VLP řízení přerušil. Jelikož žalobkyně potřebné doklady ani následně nedoplnila, žalovaný vydal prvostupňové rozhodnutí, kterým řízení o žádosti zastavil. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně v zákonné lhůtě rozklad, v němž poukázala na to, že k předmětné žádosti předložila diplom, který měl žalovaný uznat jako dostatečný důkaz. Žalobkyně působí od roku 2006 jako lékařka na území České republiky, a není proto schopna doložit osvědčení, že vykonávala činnost lékaře s odbornou kvalifikací v oboru na území Estonska. Žalovaný měl dle názoru žalobkyně posoudit předložené podklady z materiálního hlediska a zhodnotit jí doloženou praxi na území České republiky. 3. Orgán rozhodující o rozkladu konstatoval, že v rámci řízení o předmětné žádosti byly žalobkyní doloženy následující dokumenty: úředně ověřená kopie překladu diplomu o ukončení vysoké školy (č. 994210 ze dne 28. 6. 1984 vydaného státní univerzitou v Tartu, Estonsko); úředně ověřená kopie překladu potvrzení o ukončení studia ne Lékařské fakultě Tartuské státní univerzity na oddělení sportovního lékařství (ze dne 28. 6. 1984 vydaného v Estonsku); úředně ověřená kopie překladu certifikátu Univerzity v Tartu (č. 7-2/OO-04640 ze dne 26. 2. 2008 vydaného v Estonsku); úředně ověřená kopie překladu potvrzení Univerzity v Tartu o ukončení studia v oboru všeobecné lékařství (č. 7-2/OO-04339 ze dne 22. 2. 2008); úředně ověřená kopie rozhodnutí žalovaného o uznání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře (č. 5618/06 ze dne 24. 3. 2006); úředně ověřená kopie osvědčení o vykonání zkoušky znalosti z českého jazyka ze dne 28. 11. 2014 vydaného Univerzitou Karlovou v Praze; 2x kopie certifikátu účastníka odborné konference „Funkční a kondiční trénink ve fyzioterapii & Varia“ (ze dne 4. 10. 2013 vydaného v Praze); 2x kopie certifikátu o absolvování odborné akce ve dnech 26. -. 28. 1. 2007 vydaného Českou kardiologickou společností; kopie osvědčení o účasti na kurzu sportovní a fyzikální trénink ve dnech 23. – 24. 5. 2008 vydaného organizací Rehaspring; kopie potvrzení o účasti a absolvování odborné akce ve dnech 6. – 8. 12. 2007 vydaného Společností rehabilitační a fyzikální medicíny; kopie osvědčení o účasti na kurzu akrální koaktivační diagnostika vydaného 18. 9. 2014 společností ACT centrum s.r.o.; kopie osvědčení Rehaspring centra s.r.o., o účasti na kurzu reedukace pohybu a readaptace na terén ve sportovní traumatologii s využitím excentrického svalového cvičení (30 – 31. 8. 2014); kopie potvrzení IPVZ o registraci kurzů ČLK – Základy rehabilitačního lékařství, Manuální a mykoskeletální medicína C1, B1, B2, A1 a A2, stabilizace páteře – teorie, stabilizace páteře – praxe; rehabilitace ve vnitřním lékařství a onkologii, rehabilitace a psychosomatika, základy neurofyziologie; potvrzení o absolvované praxi z Vojenských lázeňských a rekreačních zařízení; potvrzení o absolvované praxi z lázní Mariánské lázně a.s. 4. Orgán rozhodující o rozkladu následně uvedl, že ministerstvo v řízení aplikovalo část sedmou zákona č. 95/2004 Sb., zejména pak § 28 a násl. K posouzení dle § 28 odst. 2 písm. a) zákona č. 95/2004 Sb., uvedl, že doklad o kvalifikaci žalobkyně není dokladem ve smyslu § 28a odst. 2 uvedeného zákona, tedy dokladem uvedeným ve Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 275/2007 Sb., o vyhlášení dokladů osvědčujících nabytá práva o dosažené kvalifikaci lékaře, zubního lékaře, farmaceuta, všeobecné sestry a porodní asistentky, udělovaných na území členských států Evropské unie a seznamu diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci lékařů, zubních lékařů, farmaceutů, všeobecných sester a porodních asistentek, udělovaných na území členských států Evropské unie a institucí a orgánů, které je vydávají (dále jen „sdělení č. 275/2007 Sb.“), přičemž doklad o kvalifikaci nelze uznat ani na základě § 28a odst. 3 zákona č. 95/2004 Sb., neboť žalobkyně nedoložila potvrzení vydané příslušným orgánem nebo institucí členského státu původu o tom, že dotyčná osoba splnila minimální požadavky na odbornou přípravu v souladu s příslušnými směrnicemi Evropského společenství a že členský stát původu tomuto dokladu přiznává stejné účinky jako dokladům uvedeným v seznamu ve sdělení č. 275/2007 Sb. Žalobkyně doložila certifikát z Univerzity v Tartu, Estonsko ze dne 26. 2. 2008, č. 7-2/OO-04640, který náležitosti potvrzení dle § 28a odst. 3 zákona č. 95/2004 Sb., nesplňuje a zákonem požadované obsahové požadavky neprokazuje. 5. K posouzení nabytých práv dle § 28 odst. 2 písm. b) zákona č. 95/2004 Sb., orgán rozhodující o rozkladu nejprve citoval § 28b odst. 1 uvedeného zákona a následně část I, dílu prvního, odst. 4 sdělení č. 275/2007 Sb., a poté uvedl, že odborná příprava žalobkyně vedoucí k získání odborné kvalifikace lékaře v Estonsku byla zahájena před 20. 8. 1991. Z tohoto důvodu byla žalobkyně vyzvána, aby doložila osvědčení členského státu (Estonsko) potvrzující, že skutečně a v souladu se zákonem vykonávala činnost lékaře s odbornou kvalifikací v oboru „taastusravi ja füsiaatria“ na území Estonska po dobu nejméně tří let po sobě následujících v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení. Na tuto výzvu žalobkyně adekvátně nereagovala a v rozkladu sama připustila, že uvedený požadavek není schopna splnit, neboť působí jako lékařka na území České republiky od roku 2006. V případě žalobkyně, která vykonávala praxi toliko na území České republiky, nebylo tedy možné výše uvedené osvědčení doložit, proto její odborná kvalifikace mohla být uznána (toliko) na základě § 28 odst. 2 písm. c) zákona č. 95/2004 Sb., tedy dle zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 18/2004 Sb.“). Orgán rozhodující o rozkladu se tedy následně zabýval posouzením dle § 28 odst. 2 písm. c) zákona č. 95/2004 Sb., k čemuž nejprve citoval § 31 odst. 1 uvedeného zákona a dále § 22 odst. 3 a 4 zákona č. 18/2004 Sb. Protože je v případě tohoto způsobu uznávání nezbytné posoudit znalosti a dovednosti žalobkyně, musí doklad o její odborné kvalifikaci potvrzovat (uvádět) skutečnosti, které citovaná ustanovení požadují. K doložení uvedených podkladů byla žalobkyně v průběhu správního řízení vyzvána, ve stanovené lhůtě však předmětný doklad nedoložila, a neodstranila tedy podstatné vady předmětné žádosti. 6. K námitkám žalobkyně orgán rozhodující o rozkladu uvedl, že žalovaný vzal v potaz veškeré jí předložené doklady, o čemž svědčí odůvodnění jeho usnesení ze dne 20. 5. 2015 č.j. 17435/2015/VLP. Po jejich zhodnocení dospěl žalovaný k závěru, že předmětné žádosti nelze bez doložení dalších podkladů vyhovět. To platí i pro diplom o ukončení vysoké školy č. 994210 ze dne 28. 6. 1984 vydaný Státní univerzitou v Tartu, Estonsko. Diplom o ukončení vysokoškolského studia je jednou ze základních podmínek, nikoliv však jedinou podmínkou pro uznání kvalifikace, neboť pravidla vyžadují i další podklady. V tomto případě byla posuzována kvalifikace žalobkyně,