5 As 402/2020 — Nejvyšší správní soud

10 A 123/2017- 47 - text  13 10 A 123/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: MATRAGI DESIGN s.r.o., IČO: 24837423, se sídlem Praha 1, náměstí Republiky 1090/5, zastoupen Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, se sídlem Příbram, Na Flusárně 168, Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2017, č. j. MHMP 958361/2017, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Úřad městské části Praha 6, dne 12. 8. 2015 pod č. j. MCP6 066612/2015, sp. zn. SZ MCP6/067096/2013/OV/Jed, rozhodl, že se žalobce dopustil správního deliktu: - v § 180 odst. 2 písm. g) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, (dále jen „stavební zákon“) tím, že prováděl změnu stavby domu č. pop. 721 v k. ú. Střešovice, Pod vyhlídkou 19, Praha 6, v rozporu se stavebním povolení č. j. MCP6 001078/2013 ze dne 4. 2. 2013, sp. zn. SZ MCP6 026790/2012/OV/Mai. Rozpor byl spatřován v tom, že nebyla provedena v souladu se stavebním povolením a postupem stanoveným statikem zabezpečovací ztužující konstrukce, místo zachování podstatné části obvodových stěn stavby byly zachovány před pádem stromu pouze dvě obvodové stěny a to jižní a východní, v důsledku pádu jedle došlo zřejmě k destrukci části zachovaných stavebních konstrukcí původního rodinného domu č. pop. 721 Střešovice a poté byly na doporučení statika bez projednání se stavebním úřadem odstraněny další konstrukce a to tak, že již při místním šetření dne 29. 8. 2013 nebyla zachována půdorysná stopa původní stavby, čímž došlo k zániku původní stavby (na staveništi bylo zachováno pouze torzo východní stěny do úrovně 1,5 m nad 0,00) - v § 180 odst. 2 písm. a) tím, že v rozporu s § 108 stavebního zákona provádí novostavbu rodinného domu na pozemku č. parc. 1916, 1917, 1918 v k. ú. Střešovice bez stavebního povolení nebo veřejnoprávní smlouvy anebo oznámeného certifikátu autorizovaného inspektora. Dne 29. 8. 2013 bylo při kontrole prohlídky stavebním úřadem zjištěno, že původní stavba rodinného domu zanikla, na místě je provedena základová jáma a částečně v severní části výkopu nové konstrukce do výšky cca 0,30 m nad stávající terén. Za uvedené správní delikty byla žalobci uložena pokuta ve výši 150 000 Kč. Zároveň byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 6. 2017, č. j. MHMP 958361/2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“) bylo podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, změno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 6, odboru výstavby, ze dne 12. 8. 2015, č. j. MVP6 066612/2015, sp. zn. SZ MCP6/067096/2013/OV/Jed, tak, že do výroku o uložení pokuty bylo vloženo ustanovení, podle kterého byla pokuta uložena, tj. § 180 odst. 3 písm. c) stavebního zákona, a dále byla pokuta snížena na 100 000 Kč. Ve zbytku žalovaný potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. 3. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení napadeného rozhodnutí. 4. V napadeném rozhodnutí se žalovaný postupně vyrovnával s námitkami žalobce. 5. K námitce, podle které nemůže být žalobce odpovědný za spáchání správních deliktů, neboť celá situace byla způsobena pádem stromu, o čemž se žalobce dozvěděl až ex post, a k tvrzení, že k demolici nadzemního podlaží muselo být přistoupeno, neboť v opačném případě by byly ohroženy lidské životy a zdraví, zdůraznil, že ačkoliv žalobce své odvolání ve velké míře vztahuje ke skutečnostem týkajícím se pádu stromu, stavba byla již od počátku prováděna v rozporu se stavebním povolením. Z odborného posudku č. 2 z 08/2013, jehož součástí jsou zejména fotografie s názvem „výkop vedle jedle“ ze dne 24. 7. 2013 a „stěna výkopu“ ze dne 30. 7. 2013, vyplývá, že podstatné části předmětné stavby byly již před pádem stromu, tj. 5. 8. 2013, odstraněny. Namísto původních 4 stěn objektu, které měly být podle 1. fáze postupu prací, uvedených ve „Statickém posouzení projektu pro SP“ (dále jen „statické posouzení“), zpracovaném v 08/2012, na kterém se nachází podpisy a autorizační razítka dvou zpracovatelů - Ing. K. B., autorizovaného inženýra pro mosty a inženýrské konstrukce, ČKAIT 0006512, a Ing. J. Ž., autorizovaného inženýra pro pozemní stavby, ČKAIT 0700155, zachovány, a mezi které měla být vestavěna svařovaná ocelová konstrukce, byly před pádem stromu zachovány pouze 2 původní obvodové stěny, a to jižní a východní a realizace ocelové ztužující konstrukce nebyla vůbec zahájena. Již za tohoto stavu, kdy byly zachovány pouze 2 obvodové stěny, je možné konstatovat, že původní stavba již v této fázi rozestavěnosti v podstatě přestala existovat, neboť nadzemní stavba zaniká a přestává být věcí ve smyslu práva tehdy, není-li již patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. Dle právní teorie uvedené např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu (správně Nejvyššího soudu) zn. 22 Cdo 2088/2001 z 28. 5. 2003 nadzemní stavba zaniká a přestává být věcí ve smyslu práva tehdy, pokud již není patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. Z hlediska posouzení otázky zániku původní stavby přitom není rozhodující objem nově zbudovaných konstrukcí, neboť původní stavba buď zanikla a nově vybudované konstrukce pak tvoří součást stavby nové anebo nezanikla, a nově zbudované konstrukce tvoří součást stavby původní. Pro posouzení zániku původní stavby je tedy v těchto případech významné to, co bylo odstraněno, nikoliv to, co bylo nově vybudováno, přičemž pro závěr o zachování dispozičního řešení prvního nadzemního podlaží je rozhodující, zda došlo k úplné či částečné destrukci obvodových zdí prvního nadzemního podlaží. Při úplné destrukci těchto obvodových zdí je nepochybné, že původní stavba zanikla. Při částečném zbourání těchto zdí je nutno posoudit míru těchto zásahů. Na základě výše uvedeného měl žalovaný za prokázané, že již před pádem stromu došlo k zániku stavby ve smyslu shora uvedených rozsudků a stavba tedy byla již od počátku prováděna v rozporu s vydaným stavebním povolením. 6. Námitku, podle které žalobce není odborníkem na stavební činnost, a proto zadal provedení stavby odborně způsobilé osobě, která měla stavbu realizovat dle projektové dokumentace ověřené ve stavebním řízení, a že tato společnost rozhodla o demolici stavby, nikoliv žalobce, což bylo porušením smluvních povinností dle smlouvy o dílo a následným ukončením spolupráce s dotčenou osobou a že podle § 182 odst. 1 stavebního zákona vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil, když zajistil stavební dozor investora a profesionální stavební společnost, shledal žalovaný bezpředmětnou. K tomu odkázal na vymezení pojmu stavebník v § 2 odst. 2 písm. c) stavebního zákona a stavebního podnikatele v § 2 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. Dále uvedl, že stavební podnikatel, tj. České stavitelství s.r.o., a stavebník, tj. žalobce, jsou dvě rozdílné osoby, jejichž právní vztah je upraven v soukromoprávní smlouvě o dílo, kterou mezi sebou uzavřeli dne 3. 5. 2013. Rozdílnou povahu těchto osob zdůrazňuje také skutečnost, že ve stavebním zákoně jsou v § 180 upraveny správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob, a v § 181 stavebního zákona jsou uvedeny správní delikty, kterých se může dopustit pouze právnická osoba nebo fyzická osoba podnikající jako stavební podnikatel. Odpovědnost stavebního podnikatele a odpovědnost stavebníka tedy nejsou ve vzájemném vztahu podřízenosti. To znamená, že rozhodnutí o vině jednoho, za porušení jeho povinnosti, nevylučuje odpovědnost druhého a jeho následné potrestání za porušení jeho povinnosti. Ustanovení smlouvy o dílo, týkající se odpovědnosti za provádění díla, je soukromoprávní odpovědností, která nevylučuje odpovědnost za spáchání správního deliktu a následného potrestání za něj. Z úřední činnosti je žalovanému známo, že stavební podnikatel byl uznán odpovědným za spáchání správních deliktů podle § 181 odst. 1 písm. b) a f) stavebního zákona a byla mu uložena pokuta ve výši 150 000 Kč. Porušení povinností sjednaných ve smlouvě o dílo stavebním podnikatelem je však soukromoprávní věcí a nevylučuje související veřejnoprávní odpovědnost stavebníka. Stavebník, tedy žalobce, toto porušení povinností ze smlouvy o dílo na straně stavebního podnikatele může vymáhat na stavebním podnikateli soukromoprávní cestou u soudu. 7. K námitce že jednatelé žalobce, jsou mezinárodně uznávané osoby zabývající se designem a módním návrhářstvím, které více jak polovinu roku pobývají mimo Evropu, kdy z tohoto důvodu nedokáží z důvodu svého pobytu mimo ČR provádět kontroly stavby každý den, kdy žalobce konal kontroly, jak jen mu to časové možnosti dovolovaly a k přesvědčení, že podle § 82 odst. 1 stavebního zákona vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby por