1 As 19/2005 — Nejvyšší správní soud

10 A 40/2019- 33 - text 8 10A 40/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobce: K. M. zastoupen advokátem JUDr. Josefem Mejstříkem sídlem Palackého třída 222, 288 02 Nymburk proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MZP/2018/500/2192 ze dne 9. 1. 2019 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Česká inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Praha (dále jen „ČIŽP“) rozhodnutím č. j. ČIŽP/41/2018/12447 ze dne 17. 10. 2018 uložila žalobci pokutu 100 000 Kč za přestupek podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, (dále jen „kontrolní řád“), jejž se měl žalobce dopustit tím, že ve dnech 14. 7. 2017 a 5. 9. 2017 neumožnil ČIŽP provést kontrolu na pozemcích parc. č. X a st. parc. č. X, X, X, X a X v k. ú. N. a neposkytl tím náležitou součinnost ve vztahu k předmětu kontroly, zaměřené na prošetření podnětu, který upozorňoval na soustřeďování velkého množství automobilů (případně autovraků) na těchto pozemcích. Tímto jednáním měl žalobce porušit povinnost stanovenou v § 10 odst. 2 kontrolního řádu, a to vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených tímto zákonem a poskytnout k tomu potřebnou součinnost. 2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí ČIŽP potvrdil. II. Napadené rozhodnutí 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí předeslal, že kontrola byla zaměřena na zjištění, zda na předmětných pozemcích nedochází k porušování zákona o č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, (dále jen „zákon o odpadech“), a že přezkoumává v pořadí již druhé rozhodnutí ČIŽP; to první z 11. 1. 2018 bylo zrušeno pro vady řízení, jelikož žalobce nebyl poučen o své možnosti navrhnout konání ústního jednání. 4. Žalovaný dále konstatoval, že souhlasí s postupem, který ČIŽP použila při organizování ústního jednání. Odvolatel kladně reagoval na její výzvu a požádal o konání ústního jednání, kterého se však přes opětovné výzvy nezúčastnil. Co se týče zdůvodnění jeho neúčasti na druhém ústním jednání, nelze akceptovat obecné tvrzení, že nebyl schopen v tak krátkém termínu zajistit všechny své pracovní povinnosti tak, aby se jej mohl zúčastnit, neboť se nejedná o závažný důvod či překážku (na př. onemocnění nebo pracovní cesta). Uvedená překážka musí být konkrétně specifikována a doložena. Žalovaný dodal, že pokud žalobce věděl o tom, že se nebude schopen zajistit své pracovní povinností, tak mohl a měl o tomto stavu vyrozumět ČIŽP dříve. Vzhledem k tomu, že předvolání k účasti na jednání bylo žalobci doručeno s pětidenním předstihem, ČIŽP postupovala v souladu s právními předpisy. Žalovaný podotkl, že se nepoužije § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu (pravidla pro počítání lhůt), neboť se nejedná o stanovení lhůty pro učinění úkonů, ale o předvolání k účasti na ústním jednání ve stanoveném termínu, nadto zákonný požadavek na alespoň pětidenní předstihl je specifickým pravidlem pro počítání času. 5. Žalovaný nepřisvědčil ani odvolací námitce, podle níž žalobce neodmítl kontrolu na předmětných pozemcích zcela, nýbrž pouze nesouhlasil s tím, že bude kontrolován coby podnikající fyzická osoba, neboť v předmětné době měl již několik let přerušeno podnikatelské oprávnění. Žalovaný k tomu uvedl, že podle § 31 odst. 11 živnostenského zákona byl žalobce v době přerušení provozování živnosti v postavení podnikatele, na kterého se vztahují povinnosti uložené tímto zákonem, s výjimkou konkrétních povinností tam vyjmenovaných. Kontrola byla na předmětných pozemcích prováděna z toho důvodu, že se na nich soustředilo značné množství automobilů, jež mohly představovat autovraky, s nimiž žalobce mohl nakládat v rámci svého živnostenského oprávnění. III. Žaloba 6. Žalobce se ohradil proti tvrzení, že odmítl poskytnout požadovanou součinnost; naopak vícekrát písemně vyjádřil ochotu kontrolu umožnit, ale jako na osobu nepodnikající, neboť již více jak sedm let nepodnikal a případné sankce pro podnikatele jsou výrazně vyšší. Žalobcovo živnostenské oprávnění bylo od 2. 6. 2010 přerušeno a od 20. 9. 2017 dokonce zrušeno. Odmítání kontroly spojoval žalobce výlučně s tím, že by byla prováděna na jeho soukromých pozemcích, jež s jeho dřívějším podnikáním nijak nesouvisely; naopak je vždy využíval a využívá k soukromým zájmovým účelům, konkrétně pořádání poloprofesionálních automobilových závodů. 7. Dále žalobce namítl, že mu byla odejmuta možnost vyjádřit se před vydáním napadeného rozhodnutí k jeho podkladům, čímž bylo zkráceno jeho právo na obhajobu. Žalobce byl sice k oběma nařízeným jednáním předvolán, ale v prvém případě si vyzvedl předvolání na poště v zákonné lhůtě v den jednání (31. 8. 2018) a ve druhém případě (21. 9. 2018) pouhé čtyři dny před jednáním (26. 9. 2018), takže již neměl čas odložit plánované záležitosti, a řádně se omluvil. Ani v jednom případě tedy nebyly dodrženy zákonné zásady pro doručování, navíc žalobcova omluva byla označena za nedůležitou, ačkoli o důležitosti důvodů neměl žalovaný bližší přehled. Žalovaného tvrzení, že dané omluvy byly účelové, je tedy samo o sobě účelové. Žalobce proto navrhl, aby městský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na právním názoru vyjádřeném v napadeném rozhodnutí a k jednotlivým žalobním bodům vesměs zopakoval argumenty v něm obsažené. Vzhledem k uvedenému žalovaný navrhl, aby městský soud napadené rozhodnutí zrušil. V. Právní hodnocení věci samé 9. Městský soud shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou. Následně vycházeje ze skutkového a právního stavu, jenž zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí, přezkoumal na základě podané žaloby napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“)], včetně řízení předcházejícího jeho vydání, nezjistiv žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 10. Městský soud rozhodl v souladu s § 51 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť oba účastníci řízení po poučení soudem nevyjádřili s tímto postupem nesouhlas. Důvodem pro nařízení jednání nebyla ani potřeba dokazování, neboť veškeré potřebné listiny – včetně těch navržených žalobcem k důkazu – jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 8/2008 - 117 ze dne 29. 1. 2009). Žalobcův výslech považoval městský sodu za nadbytečný, neboť mezi účastníky řízení nejsou sporné skutečnosti, jež by bylo třeba takovým způsobem prokazovat. 11. Spornou otázkou v projednávané věci je, zda žalobce coby kontrolovaná osoba porušil své povinnosti vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených tímto zákonem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost, stanovené v § 10 odst. 2 kontrolního řádu. 12. Žalobce nepopírá zjištění správních orgánů, že ve dnech 14. 7. 2017 a 5. 9. 2017 neumožnil provedení kontroly na předmětných pozemcích (popsaná podrobně na str. 3 a 4 rozhodnutí ČIŽP), ale namítá, že k tomu ani nebyl povinen, neboť měl v té době již řadu let přerušeno provozování živnosti a dané pozemky nijak nesouvisely s jeho dřívější podnikatelskou činností. Tuto argumentaci považuje městský soud za lichou. 13. Kontrola byla zaměřena na zjištění, zda na předmětných pozemcích nedochází k neoprávněnému nakládání s autovraky a k porušování zákona o odpadech. Podle jeho § 76 odst. 1 písm. a) ČIŽP „kontroluje, jak jsou právnickými osobami, fyzickými osobami oprávněnými k podnikání a obcemi dodržována ustanovení právních předpisů a rozhodnutí ministerstva a jiných správních úřadů v oblasti odpadového hospodářství a zda pověřené osoby dodržují stanovený způsob hodnocení nebezpečných vlastností odpadů“ (podtrženo městským soudem). Tuto kontrolní pravomoc tedy ČIŽP nevykonává vůči nepodnikajícím fyzickým osobám, proto je pro posouzení věci stěžejní, zda byl žalobce z hlediska zákona o odpadech v postavení osoby oprávněné k podnikání i v období, kdy bylo provozování jeho živnosti přerušeno (od 2. 6. 2010 do zrušení živnostenského oprávnění 20. 9. 2017). 14. Podnikatelem je podle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ten, kdo „samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“ Ustanovení § 421 odst. 2 zakotvuje vyvratitelnou právní domněnku, že „podnikatelem je osoba, která m