6 As 120/2018 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 2/2019- 51 - text  13 10 Ad 2/2019- [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobce: JUDr. Z. Š., advokát, IČO: ... sídlem H. n. 12, V. proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 16, Praha 1 zastoupena JUDr. Janem Sykou, advokátem sídlem Školská 1736/12, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise žalované ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. K 128/2017 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou podanou dne 13. 12. 2018 domáhal zrušení rozhodnutí odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise žalované ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. K 128/2017 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí kárného senátu kárné komise žalované (dále též „správní orgán prvního stupně“ či „kárný senát“) ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. K 128/2017 (dále též „Prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím kárný senát uložil podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), žalobci pokutu ve výši 10 000 Kč za kárné provinění spočívající v porušení § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 usnesení č. 1/1997 představenstva České advokátní komory ze dne 31. 10. 1996, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Pravidla profesionální etiky“), a § 19 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii, kterého se žalobce dopustil tím, že poté, co před zápisem do seznamu advokátů vedeného žalovanou vykonával funkci soudce u Okresního soudu ve Vsetíně a jako soudce rozhodoval mimo jiné v exekuční věci povinného JUDr. J. Č. vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 31 EXE 1123/2015 proti F. s. r. o. jako oprávněnému, po nástupu do advokacie převzal zastoupení J. Č., manželky povinného JUDr. J. Č., v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem Mgr. J. K., LL. M. pod čj. 142 EX 00528/15, a to v téže exekuční věci, v níž dříve rozhodoval jako soudce, tedy při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, a neodmítl poskytování právních služeb, jestliže se dříve projednání věci zúčastnil. 3. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 7. 11. 2018. II. Rozhodnutí žalované (napadené rozhodnutí) 4. Odvolací kárný senát v odůvodnění Napadeného rozhodnutí rekapituloval závěry vyslovené kárným senátem v Prvostupňovém rozhodnutí a sumarizoval obsah námitek, jejichž prostřednictvím žalobce v odvolání proti Prvostupňovému rozhodnutí brojil. 5. Odvolací kárný senát předeslal, že skutkový stav byl kárným senátem zjištěn mimo vši pochybnost, stejně tak, pokud jde o právní kvalifikaci jednání žalobce, kterou odvolací kárný senát považoval za bezchybnou, přičemž v tomto ohledu odkázal na obsah Prvostupňového rozhodnutí. 6. Odvolací kárný senát označil pro posuzovanou věc za rozhodující znění ustanovení § 19 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii. Žalobce podle odvolacího kárného senátu ve svých polemikách o výkladu tohoto ustanovení zcela přehlíží § 19 odst. 2 zákona o advokacii, z nějž vyplývá, že „účastí na projednávání věcí podle odst. 1 písm. d) není poskytování právních služeb advokátem nebo osobami uvedenými v § 2 odst. 2“. Odvolací kárný senát doplnil, že zjevnou vůlí zákonodárce bylo „odkázat na fakt, že věci se advokát, tedy advokát zapsaný a činný, podléhající kárné pravomoci České advokátní komory, účastnil, ať už v jakékoli formě“. 7. V návaznosti na uvedené odvolací kárný senát zdůraznil, že o věc totožnou jde „tam, kde je shodné exekuční řízení jako celek, jehož se kárně obviněný zúčastnil jako soudce“. Úzká časová i věcná souvislost je dle odvolacího kárného senátu zřejmá. Neobstojí úvaha, že v daný okamžik, kdy žalobce jako soudce rozhodoval, nebyla jeho klientka, manželka povinného, účastníkem řízení. Podle odvolacího kárného senátu platí, že „rozhodující je věc ve smyslu totožné právní věci, kterou bezpochyby je jedno ucelené exekuční řízení vedené na majetek povinného, respektive jeho manželky, které se odvíjí od stejného exekučního titulu i nařízení exekuce a je její součástí v užším i širším smyslu“. Z obsahu kárného spisu je pak dle odvolacího kárného senátu zřejmá i souvislost časová (exekuční spor byl zahájen v roce 2015, přičemž k převzetí věci žalobcem dochází v roce 2017). 8. Podle odvolacího kárného senátu je poslední otázkou, zda lze objektivně dospět k závěru, že postup advokáta může být považován za neetický a narušující výkon advokacie. V tomto ohledu odvolací kárný senát zdůraznil, že již samotný fakt, že oprávněný vnímá tuto věc jako narušení etiky advokáta, by tomuto nasvědčoval. Doplnil, že „tento fakt však musí potvrzovat, že by kdokoli v postavení oprávněného dospíval ke stejnému závěru. Tak tomu v projednávané věci je. Kárně obviněný jako soudce svým jednáním nařídil provedení exekuce vůči povinnému a reálně ták i vůči majetku manželky povinného, tedy v podstatě rozhodl proti své budoucí klientce a ve prospěch budoucího stěžovatele, resp. jeho klienta, a poté ve stejné věci vystupuje na straně toho, kdo je exekučním řízením postižen“. Negativní vliv vnímání postavení advokáta je podle přesvědčení odvolacího kárného senátu v takovém případě naprosto zřejmý. 9. Odvolací kárný senát konečně poukázal na prevenční povahu ustanovení, které žalobce porušil, s tím, že žalobcem porušené ustanovení zákona o advokacii je konstruováno „nikoliv pro konkrétní konflikt zájmu, ale k zamezení konfliktu zájmu“. III. Žaloba 10. Žalobce v podané žalobě předeslal, že stížnost na něj byla podána dne 20. 4. 2017 s poukazem na rozhodnutí kárné komise žalované ze dne 9. 1. 2012, sp. zn. K 76/2012, z důvodu, že jako advokát převzal zastupování klienta, přestože dříve jako soudce rozhodoval ve věci, ve které byli klient i protistrana účastníky řízení. 11. Žalobce v této souvislosti podotknul, že „exekuce je nařizována podle exekučního titulu, kde byl označen pouze povinný JUDr. J. Č. a oprávněný. Pokud by byla manželka dlužníka označena jako povinná, musel by být tento návrh částečně zastaven, protože exekuce může být nařízena pouze vůči účastníkům, kteří jsou v exekučním titulu uvedeni. Manželka dlužníka se tak nemohla stát v době nařízení exekuce účastníkem řízení a v následující době pohledávka oprávněného mohla být uspokojena např. z výlučného majetku dlužníka, jeho dědictví apod., v takovémto případě by se manželka dlužníka vůbec účastníkem řízení nestala“. Shora odkazované kárné rozhodnutí řeší podle žalobce situaci, kdy „soudce nařídil exekuci ve prospěch manželů A proti manželům B a po přechodu do advokacie převzal zastoupení manželky B proti manželům A“. Zatímco v takovém případě se dle žalobce nepochybně o kárné provinění jedná, v roce 2015 byla na straně žalobce situace odlišná, a stížnost proto „měla být odmítnutá jako nedůvodná“. 12. Podle žalobce bylo třeba doložit, zda oprávněný byl skutečně pobouřen tím, že žalobce převzal zastupování manželky dlužníka, anebo zda byla pobouřena v jiném směru i veřejnost. 13. Žalobce doplnil, že pohledávka vznikla v roce 2009, oprávněnému byla postoupena v roce 2015, kdy o ní rozhodoval v neveřejném zasedání, přičemž soudní exekutor nařídil exekuci na společné jmění manželů (dlužníka a jeho manželky) v roce 2017. Odvolací kárný senát podle přesvědčení žalobce zamítl odvolání „s tím, že v roce 2015, kdy jsem jako soudce nařizoval provedení exekuce vůči povinnému, tak jsem reálně nařizoval exekuci i vůči majetku manželky povinného, tedy v podstatě jsem rozhodoval i proti své budoucí klientce“. Žalobce v tomto směru namítal, že v roce 2015 „nevěděl, zda povinný je ženatý, nebo se bude rozvádět, taktéž jsem nevěděl, že manželku povinného budu zastupovat“. Doplnil, že „každé zavinění má složku vědění a složku volní“, a v této souvislosti poznamenal: „Já jsem tedy v roce 2015 věděl, že nařizuji exekuci proti své budoucí klientce a složka volní znamená, že vše jsem udělal pro to, abych v budoucnu ji zastupoval“. Podle žalobce „spáchání tohoto kárného provinění záviselo tak na rozhodnutí soudního exekutora v roce 2017, protože kdyby on nerozhodl, kárného provinění bych se nemohl dopustit“. Žalobce měl za to, že podle odvolacího kárného senátu se tak „dopustil kárného provinění částečně jako soudce a částečně jako advokát“. 14. Žalobce zdůraznil, že v době rozhodování v roce 2015 věděl, že „pohledávka oprávněného je škodou, která vznikla v roce 2009 v souvislosti, kdy dlužník vykonával funkci správce konkurzní podstaty. Jeho manželka o této činnosti nic nevěděla, exekuční titul jí doručován neby