8 Afs 157/2018 — Nejvyšší správní soud

10 Af 25/2017- 39 - text 15 pokračování 10Af 25/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: T. K. bytem proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2017, č. j. 18744/17/5100-31461-709097 a ze dne 21. 4. 2017, č. j. 18741/17/5100-31461-709097 takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 21. 4. 2017, č. j. 18741/17/5100-31461-709097 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žaloba proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 21. 4. 2017, č. j. 18744/17/5100-31461-709097 se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.000 Kč ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhal přezkumu dvou rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství. 2. Prvním napadeným rozhodnutí bylo rozhodnutí ze dne 21. 4. 2017, č. j. 18744/17/5100-31461-709097 (dále jen „napadené rozhodnutí č. 1“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 30. 9. 2016, č. j. 7247626/16/2007-00460-050263 (dále jen „platební výměr č. 1“) a toto rozhodnutí potvrdil. Platebním výměrem č. 1 správce daně vyměřil žalobci daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 214. 636 Kč. 3. Druhým napadeným rozhodnutím bylo rozhodnutí ze dne 21. 4. 2017, č. j. 18741/17/5100-31461-709097 (dále jen „napadené rozhodnutí č. 2“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru správce daně ze dne 30. 9. 2016, č. j. 7248055/16/2007-00460-050263 (dále jen „platební výměr č. 2“) a toto rozhodnutí potvrdil. Platebním výměrem č. 2 vyměřil správce daně žalobci daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 350. 636 Kč. II. Napadená rozhodnutí 4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí č. 1 žalovaný uvedl, že dle spisového materiálu byla dne 17. 9. 2015 uzavřena směnná smlouva mezi panem O. a žalobcem (dále jen „Smlouva“). Touto Smlouvou pan O. převedl do vlastnictví žalobce bytovou jednotku č. X včetně sklepu, podíl na společných částech budovy společných vlastníkům všech jednotek, podíl na společných částech budovy společných vlastníkům jen některých jednotek v budově, se kterým je spojeno i právo užívání dvou garážových stání a příjezdové komunikace, a dále spoluvlastnický podíl na pozemku č. p. X, vše v k. ú. X, obec Praha (dále jen „byt 29“). Naopak žalobce převedl do vlastnictví pana O. bytovou jednotku č. X, včetně sklepu, podíl na společných částech budovy společných vlastníkům všech jednotek, podíl na společných částech budovy společných vlastníkům jen některých jednotek v budově, se kterým je spojeno právo užívání dvou garážových stání a příjezdové komunikace, a dále spoluvlastnický podíl na pozemku č. p. X, vše v k. ú. X, obec X (dále jen „byt 07“). Podle čl. II. odst. 4 Smlouvy měl p. O. doplatit žalobci rozdíl v dohodnutých směnných hodnotách ve výši 3,4 mil. Kč. V čl. IX. odst. 3 Smlouvy bylo uvedeno, že: „[t]ato smlouva obsahuje v jedné listině dvě směnné/kupní smlouvy, vždy ve vztahu k dané části Předmětu směny (Předmětu směny 07 a Předmětu směny 29), přičemž obě smlouvy obsažené v této listině jsou na sobě přitom závislé.” Zápis v katastru nemovitostí byl proveden dne 11. 2. 2016 s účinky ke dni 23. 12. 2015. 5. Žalobce podal ve lhůtě podle § 32 písm. a) zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí (dále jen „ZOS“) přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí, ve kterém pro určení srovnávací daňové hodnoty zvolil zjištěnou cenu, základ daně byl tvořen sjednanou cenou 4.100.000 Kč a daň byla vyčíslena ve výši 164.000 Kč. Přílohou přiznání byly znalecké posudky č. 2310-30/2016 a 2311-31/2016 vypracované znalcem Ing. J. K. dne 9. 5. 2016 podle stavu ke dni 23. 15. 2015. Správci daně podle žalovaného vznikly pochybnosti o správnost údajů uvedených v přiznání, zahájil tedy postup k jejich odstranění, ve výzvě ze dne 8. 8. 2016, č. j. 6026529/16/2007-00460-050263 popsal pochybnosti, správný způsob stanovení základu daně a výsledné daňové povinnosti. Z vyjádření žalobce k této výzvě podle žalovaného vyplynulo, že považoval Smlouvu za dvě samostatné smlouvy v jedné, obě vzájemně nezávislé, žalobce nesouhlasil s tím, že se jedná o převod s nepeněžním protiplněním, a měl za to, že postup správce daně nemá oporu v zákoně. Správce daně tedy sepsal úřední záznam o průběhu postupu k odstranění pochybností, výsledek postupu sdělil žalobci písemností ze dne 1. 9. 2016, č. j. 6691057/16/2007-00460-050263, ve které rovněž uvedl své pochybnosti a objasnil postup stanovení základu daně v případě směnné smlouvy. Žalobce nenavrhl pokračovat v dokazování, a proto správce daně vydal platební výměr č. 1 na daň z nabytí nemovitých věcí ve výši 214.636 Kč. 6. Žalovaný uvedl, že základní prvky daňového právního vztahu je třeba posuzovat ke dni právních účinků vkladu vlastnického práva, tj ke dni 23. 12. 2015. Z dodatku č. 1 ke Smlouvě a souhlasného prohlášení smluvních stran žalovanému vyplynulo, že smluvní strany za poplatníka daně z nabytí nemovité věci v obou případech (tj. obě bytové jednotky, včetně podílů) určily žalobce. Žalovaný uvedl, že smlouva o směně nemovitých věcí je analogickým smluvním typem ke kupní smlouvě, ve které je za nabývanou nemovitou věc poskytováno nepeněžité protiplnění ve formě jiné nemovité věci, k tomu může být poskytováno i peněžní či jiné nepeněžní vyrovnání, v daném případě doplatek ve výši 3,4 mil. Kč. Předmětem zdanění byly tedy podle žalovaného obě nabytí nemovitých věcí jako nabytí samostatná a vede se o nich samostatné daňové řízení. Žalovaný uvedl, že ustanovení § 4 odst. 2 ZOS umožňuje volbu mezi zjištěnou cenou a směrnou hodnotou. V případě výběru zjištěné ceny musí správce daně posoudit správnost zjištěné ceny pro určení srovnávací daňové hodnoty nabývané nemovité věci i správnost sjednané ceny, tj. hodnoty nemovité věci poskytované jako protiplnění. Sjednaná cena dle § 13 ZOS pak zahrnuje jakékoliv protiplnění, které je nebo má být na základě ujednání mezi stranami poskytnuto za nabytí vlastnického práva k nemovité věci. Pokud jedna strana poskytuje kromě nemovité věci také finanční vyrovnání, jedná se podle žalovaného o kombinaci směnné a kupní smlouvy, což je třeba zohlednit při stanovení základu daně. Žalovaný konstatoval, že v doložených znaleckých posudcích neshledal žádné vady. 7. Podle žalovaného byla hodnota nemovité věci poskytované jako nepeněžité protiplnění za nabytí vlastnictví k nemovité věci sjednanou cenou, pro stanovení nabývací hodnoty bytu 29 se srovnávací daňová hodnota, tj. 75 % její ceny zjištěné (4.024.418 Kč), porovná s cenou sjednanou, rovnající se části ceny zjištěné bytu 07 ve výši 5.365.890 Kč, když zbývající část jednotky č. 1590/07 ve výši 525.430 Kč je prodávána za doplatek ve výši 3.400.000 Kč. Správce daně podle žalovaného správně uzavřel, že nabývací hodnotou bytu 29 byla cena sjednaná ve výši 5.365.890 Kč, protože je vyšší než srovnávací daňová hodnota dle § 12 odst. 1 písm. a) ZOS. 8. S ohledem na čl. IX odst. 3 Smlouvy měl žalovaný za to, že se nejednalo o dvě na sobě nezávislé smlouvy na jedné listině. Smlouva je označena jako směnná, z jejího obsahu je zřejmé, že jde o směnnou smlouvu, v jejím textu nejsou uvedeny kupní ceny, ale směnné hodnoty, ze kterých strany vypočetly doplatek. Podstatou Smlouvy dle žalovaného bylo, že je uvedena vzájemná závislost obou smluv, přičemž nic nenasvědčuje tomu, že by se jednalo o dvě samostatné smlouvy. 9. V odůvodnění napadeného rozhodnutí č. 2 žalovaný uvedl shodné závěry ohledně skutkového stavu věci, obsahu Smlouvy a určení poplatníka daně. V zájmu stručnosti městský soud poukáže pouze na odlišnosti v napadeném rozhodnutí č. 2 oproti napadenému rozhodnutí č. 1. Žalobce podle žalovaného zvolil pro určení srovnávací daňové hodnoty taktéž zjištěnou cenu, základ daně byl tvořen sjednanou cenou ve výši 7.500.000 Kč a daň byla vyčíslena ve výši 300.000 Kč. Žalovaný na věc aplikoval shodné normy a jejich aplikací dospěl k závěru, že pro stanovení nabývací hodnoty bytu 07 se srovnávací daňová hodnota této jednotky, tj. 75 % její ceny zjištěné (4.418.490 Kč), porovná s cenou sjednanou, rovnající se součtu ceny zjištěné bytu 29 ve výši 5.365.890 Kč a doplatku ve výši 3.400.000 Kč, tedy s částkou 8.765.890 Kč. Žalovaný pak přisvědčil správci daně v tom, že nabývací hodnotou bytu 07 byla cena sjednaná ve výši 8.765.890 Kč, protože je vyšší než srovnávací daňová hodnota dle § 12 odst. 1 písm. a) ZOS. 10. Závěrem žalovaný shodně konstatoval, že není pravdou, že se jedná o dvě na sobě nezávislé smlouvy na jedné listině. Smlouva je označena jako směnná, z jejího obsahu je zřejmé, že j