5 As 62/2008 — Nejvyšší správní soud

11 A 104/2017- 84 - text 13 11 A 104/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobkyně: L. F. zastoupena: Mgr. Martinem Šimkem, LL.M., advokátem, se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1 za účasti osoby zúčastněné na řízení: JRD Malešice, s.r.o., sídlem Korunní 810/104, Praha 2, zastoupené Mgr. Martinem Mládkem, advokátem, sídlem Ostrovní 2064/5, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2017, č. j. MHMP 315050/2017, sp. zn. S-MHMP 330885/2016/STR takto: I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy odboru stavebního řádu ze dne 10. 3. 2017 č. j. MHMP 315050/2017, sp. zn. S-MHMP 330885/2016-STR se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Martina Šimka, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru stavebního řádu ze dne 10. 3. 2017 č. j. MHMP 315050/2017, sp. zn. S-MHMP 330885/2016/STR, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10, odboru stavebního ze dne 17. 12. 2015 č. j. P 10-105904/2015, sp. zn. OST 135803/2014/Šk o změně územního rozhodnutí o umístění stavby „Obytný soubor Ecocity Malešice – třetí etapa“ a oddělením pozemku č. parc. X vše v katastrálním území Malešice. Žalobkyně namítala nesprávné právní posouzení otázky, zda účelová komunikace Univerzitní, je či není samostatnou věcí nebo je či není součástí pozemků. Poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006 sp. zn. 31 Cdo 691/2005 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2009 č. j. 5 As 62/2008-59, ze kterých vyplývá, že místní komunikace může být stavbou, a tedy i samostatnou věcí ve smyslu občanskoprávním. Podle § 86 odst. 2 písm. c) stavebního zákona musí žadatel o územní rozhodnutí předložit stanovisko vlastníka účelové komunikace k možnosti a způsobu napojení nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem. Předmětná účelová komunikace byla zkolaudována v roce 2007, stavebníkem byl developer, společnost MORELAND k.s., IČ 25962728, se sídlem Praha 10 Malešice, Prorektorská 662, která byla vymazána z obchodního rejstříku ke dni 25.9.2008 z důvodu ukončené likvidace. 2. Žalobou napadené rozhodnutí vydal žalovaný správní orgán, aniž by souhlas vlastníka účelové komunikace podle § 86 odst. 2 písm. c) stavebního zákona byl předložen. I kdyby byla účelová komunikace ve vlastnictví vlastníků pozemků, na kterých se nachází, tedy ve vlastnictví vlastníků bytových jednotek a Ministerstva vnitra, vlastníci bytových jednotek nikdy souhlas k možnosti a způsobu napojení neudělili. Žalobkyně dále namítala výšku navrhované zástavby s tím, že žalovaný účelově opomíjí ustanovení § 26 nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze. Z koordinační situace stavby „Obytný soubor Ecocity Malešice“ je zřejmé, že dochází k účelovému navýšení prvního podlaží o 3,95 m výš, než je úroveň současného terénu. Toto navýšení je v rozporu s charakterem místní zástavby a v rozporu s platnými právními předpisy. Navrhovaná stavba bude o 7,1 m vyšší, než okolní stavby. Ze všech těchto důvodů navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 3. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že podle jeho názoru k připojení záměru na účelovou komunikaci došlo k části, která náleží do vlastnictví České republiky – Ministerstva vnitra, dle žalobkyně jsou vlastníky celé komunikace (Univerzitní soukromé osoby vlastníci bytových domů na pozemku č. parc. X v k.ú. X), mezi nimiž je i žalobkyně. Poukázal na speciální úpravu, která je oproti obecné úpravě, jež je provedena občanským zákoníkem, obsažena v zákoně o pozemních komunikacích č. 13/1997 Sb. po novele, jež byla provedena zákonem č. 268/2015 Sb. Podle ustanovení § 9 zákona o pozemních komunikacích je vlastníkem dálnic a silnic I. třídy stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. Stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku. Stavba pozemní komunikace, s výjimkou účelové komunikace, není součástí pozemku a je samostatnou věcí. Z uvedeného žalovaný dovodil, že účelová komunikace není samostatnou věcí, ale součástí pozemku, tedy ve vlastnictví vlastníků obou pozemků, na nichž se nachází (parc. č. X a parc. č. X v k.ú. X). Účelová komunikace nemůže být v daném případě výlučně ve vlastnictví pouze vlastníků pozemků č. parc. X, k tomuto názoru se přiklání i Ministerstvo pro místní rozvoj, tedy nadřízený správní orgán žalovaného, který se k této otázce vyjádřil dne 29. 9. 2016 pod č. j. 27728/2016-82, které je součástí spisu. Napojení stavebního záměru na komunikaci Univerzitní probíhá výlučně na části komunikace na pozemku X, které je ve vlastnictví ČR-Ministerstva vnitra, které s umístěním stavby souhlasí. K namítanému porušení § 26 nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy žalovaný uvedl, že v daném případě podle přechodných ustanovení tohoto nařízení bylo nutno věc posoudit podle předcházející právní úpravy, jež byla provedena nařízením č. 11/2014 Sb. hl. m. Prahy, proto se ustanovení § 26 nového nařízení č. 10 neuplatní. K navýšení terénu okolo stavby nedošlo z důvodu předepsané výškové regulace, neboť počet nadzemních podlaží není územním plánem regulován, pouze se podle podlažnosti určuje koeficient zeleně v území. Účelovost navýšení terénu by se dala hledat spíše z hlediska výpočtu hrubé podlažní plochy, do které se započítávají nadzemní podlaží. Je zřejmé, že terén kolem objektu bytového domu je značně navýšen oproti stávajícímu terénu, první podzemní podlaží splňuje podmínky podzemního podlaží specifikované v článku 3 odst. 1 písm. j) nařízení č. 11/2014 Sb., hl. m. Prahy. Návrh však není v rozporu s právními předpisy. I okolní stavby byly umístěny obdobným způsobem, nelze tedy říci, že by umístění stavby neodpovídalo charakteru území. Navrhl zamítnutí podané žaloby. 4. Právo osoby zúčastněné na řízení uplatnila společnost JRD Malešice s.r.o. (stavebník). Zpochybnila dotčení práv žalobkyně, když argumentace žalobkyně je protichůdná. V průběhu správního řízení žalobkyně uváděla, že komunikace je výhradně ve vlastnictví vlastníků pozemku parc. č. X, žalobkyně je spoluvlastníkem pozemku ) a to s odkazem na ustanovení § 1087 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění. Žalobkyně však nebyla schopna doložit vlastnictví ke komunikaci, nedokládá ani vlastnictví společnosti MORELAND k.s. I kdyby byla vlastníkem komunikace jmenovaná společnost, nedošlo by ke zkrácení práv žalobkyně. Poukázala na důvodovou zprávu k zákonu č. 268/2015 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v nichž se uvádí, že: „stavba pozemní komunikace (s výjimkou účelové komunikace) není součástí pozemku a je tedy samostatnou věcí“. Nejvyšší soud zastává po řadu let konstantní názor, že účelová komunikace je součástí pozemků, což bylo zdůrazněno i v rozsudku ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. 22 Cdo 766/2011 s tím, že od tohoto právního názoru se nemíní odchýlit, což dokazuje i aktuální judikatura, např. rozsudek Nejvyššího soudu z 12. 4. 2017 sp. zn. 22 Cdo 4051/2015. V uvedeném rozsudku ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. 22 Cdo 766/2011 se Nejvyšší soud vypořádal i s rozsudkem Nejvyššího správního soudu s tím, že extenzivní výklad i na účelové komunikace odmítá. Stavebník má za to, že účelová komunikace je součástí pozemků, na kterých se nachází. V části na pozemku X k.ú. X je komunikace ve vlastnictví vlastníků tohoto pozemku, v části na pozemku parc. č. X v k.ú. X je nyní ve vlastnictví P.H.A., akciová společnost, dříve ve vlastnictví České republiky – Ministerstva vnitra. Žalobkyně zaměňuje pojem „stanovisko“ pojmem „souhlas“, požadavek doložení „souhlasu“ nemá zákonnou oporu. Nevyplývá to ani z ustanovení § 86 odst. 2 písm. c) stavebního zákona, ani ze zákona o pozemních komunikacích či prováděcí vyhlášky č. 104/1997. Poukázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2010 č. j. 59 Ca 89/2009-61, ve kterém krajský soud uvedl, že připojení nemovitosti na účelovou komunikaci zákona o pozemních komunikacích rozhodnutí správního silničního úřadu s předchozím souhlasem vlastníka účelové komunikace nevyžaduje. Z povahy veřejné infrastruktury vyplývá, že je budována a provozována ve veřejném zájmu