— Nejvyšší správní soud

11 A 87/2018- 46 - text 15 11 A 87/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce: T. T. H. zastoupený Mgr. Markem Čechovským, advokátem sídlem Opletalova 25, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 18. 1. 2018, č. j. MV 137670-3/SO-2017, takto: I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žaloba 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí ministra vnitra ze dne 18. 1. 2018, č. j. MV-137670-3/SO-2017, kterým byl zamítnut rozklad a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 12. 9. 2017, č. j. VS-3850/835.3/2-2016, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobce o udělení státní občanství České republiky. Žalobce v podané žalobě namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť fakta a závěry nejsou dostatečně odůvodněny. Není zřejmé, zda žalovaný dvě částky ve výši 10 000 Kč a 13 000 Kč a penále ve výši stokorun považuje za závažné porušení povinností. Žalobce přitom s odkazem na relevantní judikaturu správních soudů argumentoval, že takové pochybení nelze v rámci jinak bezvadné žádosti a ukázkové integrace považovat důvod pro zamítnutí žádosti o státní občanství. Žalobce poukázal na to, že na území České republiky žije od roku 2003, z toho deset let v režimu trvalého pobytu. Vyjma neuhrazení pojištění na platby na zdravotní pojištění ve stanovených termínech, což následně žalobce plně kompenzoval uhrazením dlužné částky i stanoveného penále, neporušil žádné právní předpisy České republiky. Po podání žádosti se dopustil tohoto pochybení pouze jednou, a to v důsledku nemoci, jinak veškeré platby platí řádně, včas a v dostatečné výši. Nedoplatky vznikly nedorozuměním a byly vždy náležitě uhrazeny. Žalobce zdůraznil, že na území České republiky žije čtrnáct let, hovoří výborně česky, jeho manželka je občankou České republiky. V České republice prožil většinu života, vystudoval zde základní, střední i vysokou školu, v současné době podniká. Pracovně i sociálně je zcela integrován. Správní orgány své rozhodnutí nedostatečně odůvodnily, když žalobci vytýkají osamocené pochybení, na druhé straně nereflektují výše uvedené skutečnosti jako protiváhu vytýkaného porušení § 14 odst. 6 zákona o státním občanství. 2. Žalobce odkázal na řadu rozsudků Nejvyššího správního soudu, ze kterých vyplývá, že správní orgán rozhodující o státním občanství je povinen respektovat základní principy právního státu, jako například zásadu proporcionality legitimního očekávání. Ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu nemůže jediné pochybení v jinak ukázkovém příkladu integrace a postupování podle platných právních předpisů, které se uskutečnilo pouze na poli zdravotního pojištění, přičemž žalobce následně své závazky včetně penále zcela uhradil, vést k nevyhovění žádosti. Zdůraznil, že manželka má české občanství, má v plánu založit rodinu, děti by měly jiné občanství než jejich otec. 3. Postup správního orgánu je nutno považovat za přepjatý formalismus, poukázal na nálezy Ústavního soudu ČR, ze kterých vyplývá, že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost, má právo se odchýlit. Správní orgány odmítají odhlédnout od jediného porušení povinnosti žalobcem, které navíc nebylo tak závažného charakteru, a to při ignorování judikaturní praxe správních soudů. Odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 5 A 282/2011, který řešil otázku subjektivního práva, a to opět s odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu, s tím, že ze zákona o státním občanství nelze dovodit neomezenou volnou úvahu správního orgánu, správní orgán nesmí úvahou rozšiřovat nad rámec zákona množinu podmínek požadovaných k udělení státního občanství. Dále poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která se zabývala otázkou přiměřenosti postupu správních orgánů. V této souvislosti poukázal na zákaz libovůle s tím, že Nejvyšší správní soud konstatoval, že výčet podmínek pro udělení státního občanství není možno považovat za demonstrativní a nelze je dále rozšiřovat. Žalobce má za to, že smysl správního uvážení spočívá v objektivizovaném uplatňování, nemůže znamenat libovůli, zásada zákazu libovůle, resp. zásada legitimního očekávání byla v této věci porušena. Přitom z judikatury vyplývá, že každé správní uvážení má své meze, vyplývající z ústavních principů zákazu libovůle, principu rovnosti, zákazu diskriminace, principu proporcionality. Obdobně jsou uvedené zásady obsaženy v Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č. 80. 4. Žalobce dále namítal, že se správní orgány nevypořádaly s jeho vyjádřením k podkladům, žalovaný se omezil na tvrzení, že rozhodnutí vycházelo ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci. Vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí je zásadním okamžikem každého správního rozhodnutí, správní orgán je pak povinen v odůvodnění uvést všechny podklady, uvést, jakým způsobem jednotlivé podklady hodnotil, a je zde i povinnost vypořádat se s vyjádřením účastníků řízení. Toto prvostupňový správní orgán neučinil. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že každou žádost o udělení státního občanství České republiky posuzuje individuálně, řádně a z více hledisek. V daném případě rozhodnutí správních orgánů vycházela ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Má za to, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. Zdůraznil, že z podkladů založených ve spise správního orgánu je zřejmé, že žalobce nesplnil podmínku stanovenou v § 14 odst. 6 zákona o státním občanství, neboť v průběhu správního řízení bylo zjištěno, že neplnil své zákonné povinnosti na úseku veřejného zdravotního pojištění, když bylo prokázáno, že v posledních třech letech předcházejících dni podání žádosti, tj. v období od 4. 8. 2013 do 3. 8. 2016, neplnil své zákonné povinnosti vyplývající z právních předpisů upravujících veřejné zdravotní pojištění. Konkrétně bylo zjištěno, že od března 2015 jako osoba bez zdanitelných příjmů a následně jako osoba samostatně výdělečně činná řádně nehradil pojistné a nedoplatky na pojistném i penále uhrazoval jednorázově, konkrétně dne 27. 11. 2015 zaplatil dluh na pojistném 13 530 Kč a na penále 624 Kč. Dne 13. 7. 2016 uhradil dluh na pojistném ve výši 10 938 Kč a penále 442 Kč. Posledně uvedená částka se týkala nedoplatků na pojistném vzniklých v období od ledna do června 2016, kdy žalobce nezaplatil na pojistném ani jednu platbu. Své povinnosti neplnil žalobce ani v průběhu projednávání žádosti o udělení státního občanství, když z pokladní stvrzenky – příjmové ze dne 22. 5. 2017 vyplývá, že žalobce uhradil pojistné ve výši 11 433 Kč a penále ve výši 352 Kč. S přihlédnutím k dlouhodobě špatné platební morálce na úseku veřejného zdravotního pojištění rozhodl správní orgán neaplikovat na daný případ liberační ust. § 15 odst. 4 zákona o státním občanství. Tyto skutečnosti byly vyhodnoceny jako závažné porušení právních předpisů. V tomto ohledu bylo postupováno v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Žalovaný poukázal na to, že zdravotní pojištění je založeno na principu solidarity, porušení povinnosti ze strany žalobce bylo opakované a dlouhodobé, nedoplatky se pohybovaly v řádu tisíců Kč. Žalovaný má za to, že na každém, kdo se uchází o udělení státního občanství České republiky, lze právem požadovat, aby plnil své zákonné povinnosti, a jednání žalobce lze označit za neúctu k českému právu a povinnostem, které pro něho z právních předpisů vyplývají. Nesouhlasí s tvrzením žalobce, že k porušení povinnosti došlo pouze jednou, a to údajně v důsledku jeho nemoci, která nebyla ani doložena. 6. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že žalobce v zákonem stanovené lhůtě neoznámil uzavření sňatku, k němuž došlo dne 15. 11. 2015, přesto v evidenci cizinců dne 31. 7. 2017 byl žalobcův rodinný stav evidován jako svobodný. Je tedy zřejmé, že žalobce porušil i jiné právní předpisy než předpisy na úseku veřejného zdravotního pojištění. Dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů České republiky je nutno spojit se sociální integrací. Ta je dle názoru žalovaného nedostatečná. Závěrem poukázal na ust. § 12 zákona o státním občanství, kde je nově výslovně zakotven princip, že na udělení státního občanství není právní nárok. Tento princip je typický pro většinu zahraničních právních úprav. Navrhl zamítnutí podané žaloby. Replika žalobce 7. K vyjádření žalovaného zaslal žalobce repliku, ve které zdůraznil, že své pochybení na úseku zdravotního pojištění napravil a své pochybení odůvodnil. Pokud jde o neohlášení uzavření sňatku, neučinil tak žalobce úmyslně, tuto skutečnost nevyužil k žádné své výhodě, o této povinnosti žalobce nevěděl. Je