1 As 110/2018 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 2/2019- 44 - text 10 11 Ad 2/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Houdkové v právní věci: žalobce: M. B. zastoupen Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem, se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 proti žalovanému: Ředitel sekce podpory Ministerstva obrany, adresa pro doručování: Ministerstvo obrany, Legislativní a právní odbor, se sídlem náměstí Svobody 471/4, Praha 6 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2018, č. j. MO 315056/2018-3416 takto: I. Rozhodnutí ředitele sekce podpory Ministerstva obrany ze dne 20. 11. 2018, č. j. MO 315056/2018-3416, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Františka Korbela, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: Žaloba 1. Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal zrušení rozhodnutí ředitele sekce podpory Ministerstva obrany ze dne 20. 11. 2018, č. j. MO 315056/2018-3416, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí ředitele Agentury vojenského zdravotnictví Hradec Králové ze dne 12. 9. 2018, č. j. MO 247537/2018-684800, o žádosti žalobce o přiznání a doplacení příplatku za zvýšenou odpovědnost podle § 68e zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o vojácích“). Žalobce v žalobě uvedl, že byl náčelníkem centra zdravotnických služeb B. Agentury vojenského zdravotnictví, poukázal na rozsah svého oprávnění k samostatnému hospodaření s veřejnými prostředky, byl určen jako služební orgán, který je oprávněn činit úkony ve věcech služebního poměru podle článku 1 rozkazu ministra obrany č. 14/2016 Věstníku. Podle přílohy č. 6 k uvedenému rozkazu, článku 2 písm. u), byl žalobce zařazen do II. kategorie. Protože byl pověřen výkonem služby v tomto personálním zařazení a zmocněn k samostatnému hospodaření s veřejnými prostředky, podal žádost o přiznání a doplacení příplatku za zvýšenou odpovědnost s odkazem na ust. § 68e zákona o vojácích, a to ode dne 1. 7. 2016 do 31. 3. 2018, tedy za dobu, po kterou vykonával funkci náčelníka centra zdravotních služeb B. Agentury vojenského zdravotnictví. Žalobce v žalobě popsal průběh správního řízení o této žádosti s tím, že žalobou napadené rozhodnutí a prvostupňové správní rozhodnutí ze dne 12. 9. 2018 byla vydána ve 3. kole, kdy předcházející dvě rozhodnutí prvostupňového správního orgánu byla odvolacím správním orgánem zrušena a věc vrácena k novému rozhodnutí. Žádosti žalobce nebylo vyhověno, žalovaný odkázal na stanovisko ředitele oboru platové politiky sekce státního tajemníka Ministerstva obrany ze dne 7. 9. 2015, č. j. 373-20/2015-7542, a uvedl, že příplatek podle § 68e zákona o vojácích náleží pouze veliteli vojenského útvaru, kterým je Agentura vojenského zdravotnictví a nikoli dílčí organizační celek. 2. Žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, které musí být podle § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, jasně, určitě a srozumitelně odůvodněno. Z ust. § 68e zákona o vojácích vyplývá, že náleží příplatek při současném splnění tří podmínek: 1. účastník řízení musí být vojákem z povolání. 2. účastník řízení musí být velitel vojenského útvaru, vojenského záchranného útvaru, náčelník, vedoucí nebo ředitel vojenského zařízení nebo vojenského správního úřadu, popřípadě ředitel nebo velitel organizačního útvaru ministerstva nebo Vojenského zpravodajství. 3. Musí být ministrem obrany zmocněn k samostatnému hospodaření s veřejnými prostředky, sestavování ekonomického výkazu o vyčleněných a použitých finančních prostředcích a personálních a majetkových zdrojích. Je zřejmé, že podle druhé podmínky příspěvek za zvýšenou odpovědnost náleží „veliteli vojenského útvaru, vojenského záchranného útvaru, náčelníku, vedoucímu nebo řediteli vojenského zařízení nebo vojenského správního úřadu, popřípadě řediteli nebo veliteli organizačního útvaru ministerstva nebo Vojenského zpravodajství“. Žalobci není zřejmé, z jakého důvodu správní orgány dovodily, že žalobce, ačkoliv je náčelníkem vojenského zařízení, podmínku stanovenou zákonem nesplňuje. Žalovaný, respektive prvostupňový správní orgán, bez jakéhokoliv dalšího odůvodnění konstatovaly, že příplatek náleží veliteli vojenského útvaru. Ani jeden ze správních orgánů však neuvedl, z jakého důvodu neplatí celý výčet, v němž je uveden náčelník vojenského zařízení. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu, že ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005-65, který se zabýval rozsahem odůvodnění správního orgánu, s tím, že napadené rozhodnutí pro nedostatek důvodů je nepřezkoumatelným. Zcela obecný odkaz na stanoviska, vypracované v průběhu správního řízení (stanovisko státního tajemníka ze dne 29. 3. 2017, č. j. MO 62054/2017-7542, a stanovisko ředitele odboru platové politiky sekce státního tajemníka ze dne 7. 9. 2015, č. j. 737-20/2015-7542), bez jakékoliv konkretizace jejich dopadu na rozhodnutí vadu nepřezkoumatelnosti nezhojil. 3. Žalobce dále namítl nesprávné posouzení podmínek pro přiznání příplatku za zvýšenou odpovědnost, poukázal na to, že byl oslovován jako náčelník VZ 684807, používal razítko s označením VZ 6848 B. Z § 68e zákona o vojácích přitom vyplývá, že na příplatek za zvýšenou odpovědnost náleží i náčelníkovi vojenského zařízení. Ustanovení § 68e zákona o vojácích z povolání stanoví tři podmínky, 1. a 3. žalobce splňuje, to nebylo nijak zpochybňováno, zpochybňována byla 2. podmínka týkající se žalobcova funkčního zařazení. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2018, č. j. 2 As 124/2017-23, ze kterého vyplývá, že v § 68e zákona o vojácích je taxativně stanoven okruh osob, kterým se příplatek za zvýšenou odpovědnost přiznává. Nejvyšší správní soud sice řešil otázku zástupce velitele, a contrario je pak nutno dospět k závěru, že tomu, kdo zastává jednu z funkcí vyjmenovaných v § 68e zákona o vojácích z povolání, náleží při splnění dalších dvou stanovených podmínek příplatek. 4. Stanoviska, o která správní orgány opíraly svá rozhodnutí, jsou svým obsahem v rozporu s § 68e zákona o vojácích z povolání, navíc není zřejmé, na základě jakých podkladů byly učiněny závěry ve stanoviscích vyjádřené. Stanoviska nemohou mít přednost před zákonem. Navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný prostřednictvím legislativního a právního odbor Ministerstva obrany poukázal na to, že jako žalovaný správní orgán je v žalobě označeno Ministerstvo obrany České republiky namísto správného označení ředitele sekce podpory Ministerstva obrany. Nesprávné označení žalovaného je neodstranitelnou vadou podání, ministerstvo není pasivně legitimováno ve sporech týkajících se služebního poměru, když pasivně legitimován je ten služební orgán, který rozhodoval ve věci v posledním stupni. Lhůta pro podání nové žaloby se správným označením žalovaného již marně uplynula. 6. K věci samé ministerstvo uvedl, že žalobce byl pověřen výkonem služby se služebním zařazením náčelník centra zdravotních služeb B., Agentury vojenského zdravotnictví, toto centrum je pouze podřízenou dílčí složkou organizačního celku, tomu odpovídalo i pověření žalobce, pokud jde o finanční hospodaření. Ministerstvo popsalo dosavadní průběh řízení s tím, že z právních předpisů a rozkazů Ministerstva obrany a normativních výnosů Ministerstva obrany vyplývá, že centrum zdravotnických služeb B. není vojenským zařízením. Poukázal na definici vojenského zařízení, která je uvedena v § 2 odst. 3 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách, na rozkaz ministra obrany č. 7/2010, který byl nahrazen rozkazem č. 22/2017, ze kterých vyplývá, že k označení vojenských útvarů a vojenských zařízení je používán souhrnný pojem „organizační celek“. Za tento organizační celek je podle posledně zmíněného rozkazu v taxativním výčtu uvedena Agentura vojenského zdravotnictví a nikoliv centrum zdravotních služeb B., které je pouze dílčím organizačním celkem. Každý organizační celek, tedy i každé vojenské zařízení, má podle normativního výnosu Ministerstva obrany tzv. tabulku počtů. Pokud by tvrzení žalobce, že centrum zdravotních služeb B. je vojenským zařízením, by mělo být pravdivé, muselo by mít vlastní tabulku počtů, tu však nemá, protože je vnitřní organizační jednotkou vojenského zařízení, kterým je Agentura vojenského zdravotnictví. S uvedeným koresponduje příloha 6 rozkazu ministra obrany č. 14/2016, kde ve výčtu organizačních celků je uvedena Agentura vojenského zdravotnictví a nikoliv centrum zdravotních služeb B. Správní orgány vycházely zejména ze Stanoviska sekce státního tajemníka MO ze dne 22. 6. 2017, č. j. MO 124055/2017-7542, ze kterého vyplývá, že příplatek za zvýšenou odpovědnost nále