7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

14 Af 1/2019- 29 - text 8 14 Af 1/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Karly Cháberové a Jana Kratochvíla ve věci žalobkyně: WPB Capital, spořitelní družstvo, v likvidaci sídlem Kamenná 835/13, Brno – Štýřice zastoupena advokátem Mgr. Patrikem Personou sídlem Bedřicha Smetany 1916, Uherský Brod proti žalované: Česká národní banka sídlem Na Příkopě 28, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady žalované ze dne 13. 12. 2018, č. j. 2018/147110/CNB/110, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bankovní rada žalované podle § 90 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), ve spojení s § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu a § 46c zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o České národní bance“), zrušila rozhodnutí České národní banky ze dne 4. 10. 2018, č. j. 2018/117055/CNB/570, a současně zastavila řízení o žádosti žalobkyně vedené pod sp. zn. S-Sp-2018/00325/CNB/571. 2. Z obsahu správního spisu zjistil soud následující, pro věc podstatné skutečnosti. 3. Dne 8. 8. 2018 zahájila Česká národní banka na základě žádosti žalobkyně řízení o posouzení podmínek pro výkon funkce člena voleného orgánu družstevní záložny podle § 7 odst. 7 zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, v platném znění (dále jen „zákon o záložnách“). Žádost podala žalobkyně v návaznosti na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2018, č. j. 5 Af 31/2014-500 (dále jen „rozsudek sp. zn. 5 Af 31/2014“), jímž bylo zrušeno předchozí rozhodnutí žalované, kterým bylo žalobkyni dle § 28 odst. 1 písm. f) zákona o záložnách odňato povolení působit jako družstevní záložna. 4. Shora označeným rozhodnutím Česká národní banka rozhodla, že posuzovaná osoba nesplňuje podmínky pro výkon funkce člena voleného orgánu účastníka řízení ve smyslu § 7 odst. 7 zákona o záložnách. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně rozklad. 5. Nyní napadeným rozhodnutím bankovní rada žalované rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušila a řízení zastavila. V odůvodnění poukázala na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 2 Afs 304/2018, kterým byl přiznán odkladný účinek kasační stížnosti žalované proti rozsudku sp. zn. 5 Af 31/2014. Přiznáním odkladného účinku se pozastavují účinky napadeného rozhodnutí, takže se na rozhodnutí o odnětí povolení působit jako družstevní záložna hledí, jako by nebylo zrušeno. Tato skutečnost má za následek, že žalobkyně nepodléhá povinnosti dle § 7 odst. 7 zákona o záložnách, protože do doby, než bude pravomocně soudem rozhodnuto, se na členy volených orgánů žalobkyně nevztahuje povinnost žádat Českou národní banku o posouzení splnění podmínek pro výkon funkce člena voleného orgánu. Proto bankovní radě žalované nezbylo než řízení zastavit. 6. Pro úplnost soud uvádí, že Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 2. 2019, č. j. 2 Afs 304/2018-400, zrušil rozsudek sp. zn. 5 Af 31/2014 a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. II. Obsah žaloby 7. Žalobkyně namítá, že jí podaná žádost není zjevně bezpředmětná. Zároveň podotýká, že nepostačuje pouhá bezpředmětnost žádosti, ale musí se jednat o bezpředmětnost „zjevnou“. Bankovní rada žalované však nijak neodůvodnila, proč je bezpředmětnost žádosti zjevná a rozhodnutí je v tomto ohledu nepřezkoumatelné. 8. Žalobkyně konstatuje, že z žádného ustanovení zákona o záložnách nevyplývá, že by družstevní záložna v likvidaci nepodléhala dohledu České národní banky. Naopak z dikce § 13 odst. 6 zákona o záložnách výslovně plyne, že likvidátorem může být toliko osoba splňující podmínky podle § 2a odst. 5 téhož zákona. Ustanovení zákona o způsobilosti osob jsou tak přímo použitelná i po dobu likvidace. A ani samotná Česká národní banka v minulosti výklad o pozastavení dohledu v průběhu likvidace družstevní záložny nezastávala, naopak zahájila správní řízení se žalobkyní v době, kdy byla v likvidaci. Toto řízení bylo zahájeno pro tvrzené nedodržení ustanovení § 7a zákona o záložnách spočívající v údajném nedostatku řídicího a kontrolního systému, tedy v záležitosti typicky spadající do režimu dohledu. A názor o nepodléhání družstevní záložny v likvidaci režimu dohledu České národní banky nezastává ani doktrína. 9. Žalobkyně dodává, že má právní zájem na tom, aby její orgány byly řádně obsazeny. I pokud by platilo, že je v likvidaci, neznamená to, že členové statutárního orgánu zcela ztrácejí svoji působnost (viz § 196 občanského zákoníku). A uvedený závěr potvrzuje též judikatura (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2018, č. j. 10 Afs 179/2017 – 32). Tento zájem je o to intenzivnější za situace, kdy přesné důsledky odkladného účinku kasační stížnosti na obnovu likvidace nejsou známy a není ani zřejmá osoba nového likvidátora. Z těchto důvodů nemůže být podaná žádost považována za zjevně bezpředmětnou. 10. Dle žalobkyně je pak i prvostupňové rozhodnutí nezákonné. Žalobkyně odkazuje na znění podaného rozkladu a podotýká, že žalovaný se v rozhodnutí o rozkladu nijak nevyjádřil k věcnému posouzení prvostupňového rozhodnutí. III. Vyjádření žalované 11. Žalovaná ve vyjádření k žalobě konstatuje, že bankovní rada v napadeném rozhodnutí uvedla důvody, proč se žádost stala zjevně bezpředmětnou. I ze stručného odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, z jakých skutečností bankovní rada žalované vycházela, jakými úvahami se řídila a jaké závěry z toho vyvodila. 12. Žalovaná opakuje, že po přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se na žalobkyni vztahovala omezení plynoucí z § 28h odst. 2 věty první zákona o záložnách, takže žalobkyně nesměla vykonávat žádnou zákonem o záložnách regulovanou činnost a jediná aktivní činnost ve smyslu nakládání s majetkovými hodnotami, kterou žalobkyně mohla za daného stavu „provozovat“, byly úkony směřující k její likvidaci. Úkony směřující k likvidaci však může činit výlučně likvidátor, na něhož ve smyslu § 193 občanského zákoníku přechází působnost statutárního orgánu. Představenstvo má pouze zbytkovou kompetenci ve smyslu § 196 občanského zákoníku a nenakládá s majetkem záložny. 13. Aplikace požadavků stanovených v § 6a a § 7aa zákona o záložnách vůči subjektu bez povolení k činnosti je tedy neúčelná, protože posouzení podmínek pro výkon funkce člena voleného orgánu družstevní záložny ve smyslu § 7 odst. 7 zákona o záložnách má význam pouze u subjektu, který žádá o povolení k činnosti nebo již aktivně „licencované“ činnosti vykonává. Výkon dohledu nad družstevními záložnami, jeho rozsah i „kvalitativní parametry“ je vždy odvislý od konkrétní „fáze existence“ družstevní záložny (a uvedené plyne i z doktríny citované žalobkyní). 14. Navíc tato praxe České národní banky je velmi dobře známa i žalobkyni, neboť její současný předseda představenstva, jehož funkce vznikla dne 8. 12. 2017, tedy v době, kdy žalobkyně neměla povolení k činnosti, nežádal o posouzení podmínek pro výkon funkce člena voleného orgánu. IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 15. Soud o věci rozhodl bez nařízení ústního jednání postupem podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť účastníci takový postup soudu akceptovali. 16. Soud dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 17. Soud se nejprve zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí, neboť v případě nepřezkoumatelnosti rozhodnutí by nebylo na místě posuzovat jeho zákonnost. 18. Zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů musí být však vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-76). Na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů tak nelze klást nepřiměřeně vysoké požadavky. Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se například správní orgán podstatou námitky účast