1 As 132/2011 — Nejvyšší správní soud

16 A 64/2020- 41 - text 8 16 A 64/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: R. H., státní příslušnost: Ukrajina, nar., zastoupen Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem, sídlem Hládkov 701/4, Praha 6, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 10. 2020, č. j. KRPA-243459-26/ČJ-2020-000022-ZSV, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Jindřichu Lechovskému, advokátovi se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, se přiznává odměna ve výši 8.228,- Kč, jež mu bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do 30 dní od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o prodloužení jeho zajištění dle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a to o 30 dnů. 2. Žalobce v podané žalobě namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí podle ustanovení § 124 odst. 1. písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalobce byl zajištěn z důvodu, že je nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek na základě skutečnosti, že žalobci bylo předáno usnesení o zahájení trestního stíhání pro přečin výtržnictví, krádeže a nepovoleného ozbrojování. Aplikaci § 124 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců považuje žalobce za nezákonnou a nepřijatelnou. Dle něj aplikovatelnost uvedeného ustanovení spočívá zejména na interpretaci pojmu „závažného narušení veřejného pořádku“, přičemž při interpretaci tohoto pojmu je žalovaná povinna vycházet mimo jiné ze stávající judikatury Nejvyššího správního soudu týkající se obdobných ustanovení právních předpisů, zejména ustanovení § 119 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců a ustanovení § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu. Žalobce k tomu poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu k ustanovení § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 13/2013-30 ze dne 17. 9. 2019). Nejvyšší správní soud se v řadě případů zabýval i individuální podřaditelností konkrétního protiprávního jednání výše uvedené obecné definici, tedy tím, zda je možné konkrétní jednání označit za skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti (rozsudek č. j. 5 Azs 37/2016-55 ze dne 22. 7. 2016, rozsudek č.j. 5Azs 2/2016-30 ze dne 10. 3. 2016). Žalovaná vybočila z mezí aplikovatelnosti ustanovení § 124 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť v případě žalobce je nepochybné, že žalobce je v současnosti pouze obviněný ze spáchání jednoho jednání, které vedlo k zahájení trestního stíhání, kdy se jednalo o jednorázový incident, který nebyl ani důvodem pro eventuální vazební stíhání žalobce. S ohledem na objektivní absenci nebezpečí pro své okolí bylo zejména nezbytné respektovat presumpci neviny spočívající v tom, že v době vydání předmětného rozhodnutí nebylo v jeho trestní věci dosud pravomocně rozhodnuto. Šlo o zjevně jediný incident, který nemůže být podkladem pro obecně závažné ohrožení veřejného pořádku. Ačkoliv se tedy žalobce dopustil protiprávního jednání, které může za jistých okolností vést k vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, nelze konstatovat, že by se mohlo jednat o jednání ohrožující bezpečnost státu či závažně ohrožující veřejný pořádek. 3. Dále žalobce namítá nezákonnost aplikace zajištění podle § 124 odst. 1 b) zákona o pobytu cizinců, jakož i nepřijatelnost úvahy o nepoužitelnosti využití institutu zvláštních opatření. Poukazuje na to, že jeho nelegální pobyt na území České republiky byl přinejhorším „prostým“ nelegálním pobytem, a z ničeho neplyne, že by žalobce měl jakýkoliv motiv v tomto pobytu pokračovat, nerespektovat rozhodnutí o správním vyhoštění a nespolupracovat s žalovanou. K tomu odkázal žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 294/2016-18 ze dne 9. 2. 2017. Dle žalobce zde musí být dány konkrétní důvody pro existenci závěru o naplnění podmínek ustanovení § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, a to tím spíše, pokud správní orgán přistoupí k zajištění a vyloučí i uložení zvláštních opatření. K tomu v případě žalobce nedošlo, žalovaná tento důvod zajištění fakticky opřela pouze o jeho nelegální pobyt a o spekulace o tom, že by se žalobce mohl nelegálního pobytu dopouštět i nadále, ačkoliv v případě žalobce úvahy o jeho snaze setrvat na území České republiky i nadále nejsou podloženy žádnými důkazy. 4. Žalovaná poukázala na to, že žalobce napadá důvody zajištění žalobce, které opakuje z podané žaloby v řízení vedeném pod sp. zn. 13 A 58/2020 u zdejšího soudu. K námitce, že samotný nelegální pobyt žalobce nemůže být důvodem pro vyloučení použití zvláštních opatření podle ustanovení § 123b a 123c zákona o pobytu cizinců, žalovaná uvádí, že vycházela ze skutkově zjištěného stavu a podrobně odůvodnila, proč nepřistoupila k uložení mírnějších opatření ve formě zvláštních opatření. Chování žalobce a jeho pobytová historie žalobce na území České republiky dle žalované dostatečně svědčí o jeho neochotě respektovat rozhodnutí orgánu státní moci. Žalobce jednoznačně a prokazatelně pobýval a pracoval na území České republiky bez pobytového oprávnění a povolení k zaměstnání. Žalobce mohl v schengenském prostoru pobývat do dne 16. 4. 2020, kdy se mu tento pobyt v rámci vyhlášeného nouzového stavu prodloužil do dne 16. 7. 2020. Žalobce však následně území České republiky neopustil a nečinil žádné kroky k legalizaci svého nelegálního pobytu. Vědomě tak pobýval na území České republiky, a to nejméně od 17. 7. 2020 do 16. 9. 2020, kdy byl zadržen Službou kriminální policie a vyšetřování na základě písemného souhlasu státního zástupce pro Prahu 3. Žalovaná spatřuje závažné narušení veřejného pořádku, případně existenci nebezpečí jeho závažného narušení ve skutečnosti, že žalobce svým jednáním na území České republiky závažným způsobem narušil veřejný pořádek a to tím, že spáchal přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, krádeže dle § 205 odst. 1, písm. a) písm. c) a písm. d) trestního zákoníku a nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 1 trestního zákoníku. Za toto jednání mu bylo dne 16. 9. 2020 vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání. Na žalobce byla státní zástupkyní Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 podána podle ustanovení § 176 odst. 1 trestního řádu obžaloba. Lhůta trvání zajištění byla stanovena na dobu 30 dnů, a to s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Dne 27 11. 2020 došlo k realizaci správního vyhoštění žalobce letecky na Ukrajinu. 5. Ze správního spisu soud zjistil tyto, pro řízení podstatné, skutečnosti. 6. Soud ze správního spisu zjistil, že dne 16. 9. 2020 v 17:00 hod. byla vyslána hlídka Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort na pracoviště PČR, 1. OOK, SKPV Praha, kde se měl nacházet cizinec bez oprávnění k pobytu, se kterým bylo zahájeno trestní stíhání. Na místě byla hlídkou provedena pobytová kontrola, kdy dle předloženého ukrajinského cestovního dokladu č. byl cizinec ztotožněn jako R. H., nar., státní příslušnost Ukrajina. V cestovním dokladu bylo pouze neplatné polské schengenské vízum č. s platností ode dne 25. 7. 2019 do dne 17. 1. 2020, typ D. Kontrolou vstupních razítek bylo zjištěno, že žalobce naposledy vstoupil do schengenského prostoru dne 18. 1. 2020 a již ho neopustil. Posledním dnem oprávněného pobytu tedy byl den 16. 4. 2020, kdy se v rámci nouzového stavu jeho pobyt prodloužil a byl oprávněn zde pobývat do dne 16. 7. 2020. Na základě zjištěných skutečností byl žalobce zajištěn. Lustrací v dostupných evidencích policie a Ministerstva vnitra ČR nebylo k osobě žalobce zjištěno žádné pobytové oprávnění, které by ho opravňovalo k pobytu na území. Dále bylo zjištěno, že žalobci bylo dne 16. 9. 2020 předáno usnesení o zahájení trestního stíhání ze spáchání přečinů výtržnictví, krádeže a nedovoleného ozbrojování. Na základě zjištěných skutečností bylo dne 17. 9. 2020 s žalobcem zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění z území České republiky dle ust. § 119 odst. 1 písm. a) bod 2 a ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. 7. Při svém výslechu dne 17. 9. 2020 uvedl, že do schengenského prostoru naposledy vstoupil do Polska dne 18. 1. 2020 a již nevystoupil. Do České republiky přicestoval 19. 1. 2020 a už nevycestoval. K pobytu na území se nepřihlásil, přicestoval za účelem zaměstnání, plánoval zde zůstat a zajistit si pobytové oprávnění. Žádnou žádost o udělení pobytu poda