5 As 80/2019 — Nejvyšší správní soud

3 A 17/2019- 86 - text 13 3A 17/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Ivety Postulkové ve věci navrhovatele: O. O., bytem XXX proti odpůrci: Hlavní město Praha sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1 řízení o návrhu na zrušení nařízení hl. m. Prahy č. 19/2017 Sb. hl. m. Prahy ze dne 26. 9. 2017, takto: I. Návrh na zrušení nařízení hl. m. Prahy č. 19/2017 Sb. hl. m. Prahy ze dne 26. 9. 2017, kterým se vymezují oblasti hlavního města Prahy, ve kterých lze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Navrhovatel nejprve konstatoval, že Rada hl. m. Prahy se dne 26. 9. 2017 usnesla vydat na základě § 23 odst. 1 písm. a), c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) nařízení, kterým se vymezují oblasti hl. m. Prahy, v nichž lze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy. Účinnost nařízení byla stanovena dnem 1. 2. 2018. 2. Navrhovatel dále uvádí, že podává návrh na zrušení nařízení hl. m. Prahy v řízení dle § 101a s. ř. s., ačkoliv si je vědom, že formálně se jedná o právní předpis, k jehož zrušení není správní soud příslušný. Má za to, že v případě nařízení vydaného na základě § 23 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je uzákoněná forma v rozporu s obsahem, podle kterého se jedná o opatření obecné povahy, a proto navrhuje, aby soud dle čl. 95 odst. 2 Ústavy navrhl Ústavnímu soudu zrušení části § 23 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Pokud by Ústavní soud zrušil v § 23 zákona o pozemních komunikacích text stanovující pro vymezení oblasti výslovně formu nařízení, mohl by soud posoudit napadené nařízení materiálněprávně jako opatření obecné povahy. 3. Navrhovatel poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 14/08, který nařízení obce vydané podle § 23 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích považoval bez ohledu na jeho formu právního předpisu za opatření obecné povahy v materiálním smyslu. Z tohoto důvodu Ústavní soud v řízení sp. zn. Pl. ÚS 14/08 odmítl přezkoumávat ústavnost nařízení hl. m. Prahy č. 11/2007 Sb., kterým se vymezují oblasti hl. m. Prahy, v nichž lze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy. Nejvyšší správní soud z tohoto usnesení Ústavního soudu vycházel, když rozsudkem ze dne 30. 1. 2013, č. j. 9 Ao 8/2011-68 zamítl návrh na zrušení nařízení hl. m. Prahy č. 11/2007 Sb., tedy věc meritorně rozhodl. 4. Navzdory uvedenému vydal Městský soud v Praze usnesení ze dne 15. 3. 2017, č.j. 3 A 186/2016-110, kterým odmítl návrh na zrušení nařízení hl. m. Prahy č. 7/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se vymezují oblasti hl. m. Prahy, ve kterých lze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy, a to se závěrem, že v soudním řízení správním není oprávněn přezkoumávat právní předpis obce. Z odůvodnění vyplývá, že tomu brání existence výslovné zákonné úpravy formy daného právního aktu, který není oprávněn zrušit, jak požadují navrhovatelé, a vůbec již ne v řízení upraveném pro zcela jiný právní institut, zde v řízení dle § 101a a násl. s. ř. s. Městský soud dodal, že „Možnost přezkumu otázky, zda ten který akt materiálně je či není opatřením obecné povahy, zůstává Ústavnímu soudu vždy otevřena." 5. Navrhovatel shledává zákonem zvolenou formu nařízení pro regulaci dopravy na území obce dle § 23 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích chybnou a má zato, že důsledkem je porušení práva na soudní ochranu. Podle názoru navrhovatele, je-li jeho základním právem domáhat se soudního přezkumu opatření obecné povahy a zákon pro opatření obecné povahy v materiálním smyslu stanovuje formu právního předpisu, který jednotlivec nemůže návrhem samostatně napadnout na rozdíl od opatření obecné povahy, které nemá formu právního předpisu, potom je takový zákon v rozporu s § 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Navrhovatel dodává, že soud je při své úvaze vázán judikaturou Ústavního soudu, podle které z pojmu právního státu, jenž nachází své ústavní zakotvení v čí. 1 Ústavy, vyplývá princip, dle něhož ani zákonodárce ani exekutiva nemůže s formami práva, tj. s prameny práva, nakládat libovolně, nýbrž se musí řídit hledisky ústavodárce, jakož i hledisky dalšími, zejména transparentnosti, přístupnosti a jasnosti (nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2000 sp. zn. Pl. ÚS 24/99 (N 73/18 SbNU 135; 167/2000 Sb.). Nařízení v platném ustanovení § 23 odst. 1, 3 zákona o pozemních komunikacích představuje dle navrhovatele legislativní relikt mající za následek deficit v právu na soudní ochranu. Uzákoněná forma v podobě nařízení, která je v rozporu s jeho obsahem odpovídajícímu opatření obecné povahy, znemožňuje jak napadení nařízení návrhem na jeho zrušení ve správním soudnictví, tak uplatnění připomínek postupem dle § 172 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 6. Navrhovatel předesílá, že má trvalý pobyt na adrese XXX, a je vlastníkem bytu v domě na této adrese. Současně je vlastníkem osobního automobilu. 7. Navrhovatel namítá, že v daném případě nařízením č. 19/2017 Sb. hl. m. Prahy byl na území hl. m. Praha v přílohách tohoto nařízení stanoven odlišný dopravní režim oproti veřejnému subjektivnímu právu navrhovatele užívat místní komunikace bezplatně na základě právního institutu obecného užívání pozemních komunikací upraveného v § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. 8. Ustanovení § 1, § 2, § 3 nařízení a přílohy č. 1, 2, 3 nařízení považuje navrhovatel za rozporné s § 23 odst. 1 písm. a), c) zákona o pozemních komunikacích. Dle navrhovatele vymezené oblasti musí obsahovat jenom zpoplatněné místní komunikace nebo jejich úseky, nikoliv vedle nich i celé čtvrti ve vymezené oblasti bez zpoplatněných místních komunikací. I pokud by stejná oblast měla obsahovat současně zpoplatněné místní komunikace podle § 23 odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích i zpoplatněné místní komunikace podle § 23 odst. 1 písm. c) zákona o pozemních komunikacích, musí se jednat o různé místní komunikace nebo o různé úseky místních komunikací a na téže místní komunikaci nebo jejím úseku nemůže být v přílohách nařízení hl. m. Prahy stanoven rozdílný dopravní režim placeného stání, tj. nelze tutéž místní komunikaci v příloze č. 2 k nařízení označit oranžově pro zpoplatnění podle § 23 odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích a současně v příloze č. 3 k nařízení modře pro zpoplatnění podle § 23 odst. 1 písm. c) zákona o pozemních komunikacích a vytvořit tak na téže místní komunikaci duplicitní navzájem si konkurující dopravní režimy, jinak silniční správní úřad nemůže naplnit jeho povinnost dle § 23 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích označit místní komunikace příslušnou dopravní značkou. 9. V případě dle § 23 odst. 1 písm. c) zákona o pozemních komunikacích je kritériem sídlo, provozovna, místo trvalého pobytu nebo vlastnictví nemovitosti, kdežto v případě dle § 23 odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích takové kritérium není. Navrhovatel nesouhlasí s tím, aby tatáž oblast byla oblastí, ve které lze tytéž místní komunikace a jejich určené úseky uvedené v přílohách č. 2 a č. 3 k nařízení užít ke stání silničního motorového současně jak z titulu sídla, provozovny, místa trvalého pobytu nebo vlastnictví nemovitosti ve vymezené oblasti, tak bez ohledu na existenci tohoto titulu. Porovnáním barevného označení místních komunikací nebo jejich určených úseků oranžovou barvou v příloze č. 2 k nařízení a barevného označení místních komunikací nebo jejich úseků modrou barvou v příloze č. 3 k nařízení lze zjistit, že v případě naprosté většiny místních komunikací na nich mají současně fungovat jak oranžové, tak modré zóny. Nařízení tak trpí vadou neurčitosti. Výsledkem neurčitého znění nařízení je stav, že teprve opatření obecné povahy vydávaná silničními správními úřady bez odůvodnění označují určité úseky na téže místní komunikaci dopravní značkou Vyhrazené parkoviště jako modré zóny dle § 23 odst. 1 písm. c) zákona o pozemních komunikacích a určité úseky dopravní značkou Parkoviště s parkovacím automatem jako oranžové zóny dle § 23 odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích nebo dokonce jako fialové zóny, ve kterých mohou současně parkovat jak osoby uvedené v § 23 odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích i v § 23 odst. 1 písm. c) zákona o pozemních komunikacích. 10. Dále navrhovatel upozorňuje, že § 23 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je v nařízení zjevně chápán jako dvojí zmocnění pro obec, tj. vymezit nejdříve oblasti a následně v oblastech určit místní komunikace; takto chápané řešení zvolené v nařízení