8 As 57/2006 — Nejvyšší správní soud

3 A 191/2018- 53 - text 13 3A 191/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: A. Z., narozený dne XXX bytem XXX zast. advokátem Mgr. Filipem Hajným, sídlem Moskevská 532/60, 110 00 Praha 10, proti žalované: Pražská plynárenská, a.s., IČO 60193492 sídlem Národní 37, Praha 1, zast. advokátem Mgr. Lubošem Havlem, sídlem Na Pankráci 30a/404, 140 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí představenstva žalované ze dne 17. 7. 2018, takto: I. Rozhodnutí představenstva Pražské plynárenské a. s. ze dne 17. 7. 2018 o odvolání žalobce ze dne 2. 7. 2018 ve věci žádosti o poskytnutí informací ze dne 8. 6. 2018 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Filipa Hajného, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí vydaného představenstvem žalované označeným jako vyjádření k dopisu „Odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace“, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“ či „zákon o informacích“) ze dne 8. 6. 2018. Současně se žalobce domáhal, aby soud žalované uložil ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku informace poskytnout. 2. V žalobě nejprve žalobce popsal průběh správního řízení, a sice že dne 8. 6. 2018 podal žádost o poskytnutí informace ve znění „Vážení, žádám dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, jako fyzická osoba – zastupitel hl. m. Prahy za Českou pirátskou stranu – o poskytnutí následujících informací: 1. Texty smluv o výkonu funkce s členy představenstva Pražská plynárenská a. s. 2. Odměnu každého jednoho člena představenstva společnosti Pražská plynárenská a. s. za roky 2013-2017. Údaje poskytněte pro každý rok zvlášť, tedy u každého jednoho člena představenstva Vaší společnosti celkem pět sum. Žádám o poskytnutí informací v elektronické podobě, kdykoliv je to možné (nikoliv poštou), a to na e-mailovanou adresu XXX@pirati.cz.“ (dále jen „žádost“). 3. Žalobci byla dne 2. 7. 2018 zaslána emailová zpráva, v níž žalovaná sdělila žalobci, že společnost není oprávněna poskytovat žalobcem požadované informace a současně odkázala na výroční zprávy zveřejňované ve Sbírce listin obchodního rejstříku, jež obsahují souhrnná data vztahující se k žalované. Žalobce emailovou zprávu vyhodnotil jako rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informací a podal proti ní téhož dne odvolání, v němž zdůraznil, že žalovaná je bezpochyby povinným subjektem podle zákona o informacích a nadto se jedná o informace veřejného zájmu, neboť žalovaná je městskou společností a informace se týkají odměňování jejího vedení. V přípise ze dne 17. 7. 2018 označeném jako vyjádření k „Odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace“ představenstvo žalované sdělilo, že společnost se nepovažuje za povinný subjekt dle zákona o informacích, dále zpochybnilo použitelnost žadatelem zmíněného nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. I. ÚS 1262/17, přitom odkázalo bez bližší konkretizace na judikaturu Ústavního soudu, podle níž je při poskytování informací nezbytné chránit soukromí dotčených osob. 4. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že žalovaná je povinným subjektem se smyslu zákona o informacích, neboť na ni zcela nepochybně dopadá nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. I. ÚS 1262/17 (dále též „Nález Pražská plynárenská“), když jediným společníkem žalované je Pražská plynárenská Holding a.s., jejímž jediným společníkem je hlavní město Praha. Z judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu tak jednoznačně vyplývá, že žalovaná je povinným subjektem. 5. Ve druhém žalobním bodu žalobce konstatuje, že žalovaná musí požadované informace poskytnout i ve smyslu „platového nálezu“ Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1200/16, protože v jím stanoveném testu proporcionality převáží veřejný zájem na poskytnutí informací nad právem na ochranu soukromí členů představenstva žalované. 6. Následně žalobce ke splnění všech čtyř kritérií stanovených Ústavním soudem ve shora uvedeném „platovém nálezu“ blíže uvádí, že účelem vyžádání informace je přispět k diskuzi o věcech veřejného zájmu. Obsazování orgánů městských společností probíhá netransparentně na základě politických dohod a je tak předmětem veřejné diskuze, což žalobce dokládá odkazy na novinové články. Žalobce si informace vyžádal mimo jiné z důvodu, že představenstvo žalované iniciovalo vydání dluhopisů žalované obchodovatelných na burze, v důsledku čehož nemusí zveřejňovat smlouvy v registru smluv. Představenstvo žalované tak svými rozhodnutími ovlivňuje věci veřejného zájmu (právo veřejnosti na informace o smlouvách uzavíraných městskou společností). Z uvedeného dovozuje žalobce splnění i druhé podmínky – informace se týká veřejného zájmu. Žadatel dále uvádí, že plní úkoly a poslání dozoru společnosti a roli tzv. „společenského hlídacího psa“. Žalobce je opozičním členem Zastupitelstva hl. m. Prahy a jeho povinností je mimo jiné kontrolovat práci Rady hl. m. Prahy, která vykonává funkci valné hromady společností, jejichž jediným společníkem je Hlavní město Praha, stanovuje pravidla pro odměňování členů orgánů těchto společností a jmenuje a odvolává je. Rada tak svými rozhodnutími ovlivňuje i činnost a vnitřní poměry dceřiných městských společností, mezi něž patří i žalovaná. Žalobce dodává, že informace je dostupná. 7. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby Městský soud v Praze napadené rozhodnutí zrušil a uložil žalované povinnost informaci žalobci poskytnout. 8. Žalovaná v písemném vyjádření nejprve zdůraznila, že není povinným subjektem ve smyslu ust. § 2 zákona o informacích, neboť žalovanou nelze podřadit pod pojem „veřejná instituce“. Žalovaná je osobou soukromého práva, jejíž jediná vazba na veřejný sektor je vliv hl. m. Prahy, které je jediným akcionářem společnosti Pražská plynárenská Holding a.s., jenž je jediným akcionářem žalované. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 260/06 (dále jen „nález Letiště Praha“) zařazení organizace pod pojem veřejná instituce musí vyplývat z převahy znaků typických pro veřejnou instituci – tzv. pětistupňový test. Žalovaná však většinu těchto znaků nesplňuje. Za daných okolností by pak docházelo k nepřijatelným závěrům, kdy by pouhá majetková účast ve formě přímého či nepřímého akciového podílu postačila k prohlášení konkrétní společnosti za povinný subjekt. 9. Nález Pražská plynárenská, který žalobce uvádí, se netýká žalované, ale její dceřiné společnosti. V případě žalované se činnost odehrává ve vysoce liberalizovaném konkurenčním prostředí bez ingerence veřejné správy a žalovaná v něm nemá žádné výsadní postavení plynoucí z jejího propojení s hlavním městem Prahou. Žalovaná nepobírá žádné finanční příspěvky z veřejných rozpočtů, naopak generuje vysoké zisky, jež odvádí ve formě dividendy. Činnost žalované není spojena s veřejným zájmem, ani vyjmenována mezi činnostmi vykonávanými ve veřejném zájmu dle ust. § 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona. 10. Žalovaná tak není povinným subjektem, není nadána pravomocí rozhodovat o poskytnutí informace a není ani pasivně legitimována v řízení o žalobě proti rozhodnutí o neposkytnutí informace. Z tohoto důvodu navrhla žalovaná zamítnutí žaloby. 11. I pro případ, pokud by žalovaná byla shledána povinným subjektem, setrvala žalovaná na zamítnutí žaloby, neboť ji považuje žalobu za nedůvodnou z následujících důvodů. Podoba smluv o výkonu funkce a určení odměn členů představenstva žalované patří k soukromým osobním údajům dotčených fyzických osob, které jsou chráněny zákonem o ochraně osobních údajů, nařízením GDPR, č. 2016/679/EU, článkem 10 Listiny základních práv a svobod a článkem 8 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K prolomení této právní ochrany v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky. Pokud žadatel žádá informace o finančních prostředcích poskytovaných fyzickým osobám, měl by v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012-62 tvrdit a doložit konkrétní pochybnosti o tom, zda v souvislosti s odměňováním dotčených osob jsou veřejné prostředky vynakládány hospodárně. Mzdové náklady společnosti na odměny členům orgánů nejsou veřejnými prostředky, neboť jsou vypláceny z prostředků získaných jejím podnikáním. Poskytnutí informace by podle žalobkyně bylo v rozporu se zákonnou ochranou soukromí dotčených fyzických osob, které chrání zákon o informacích v ust. § 8a. Žalobce neunesl břemeno tvrzení ani důkazní ve v