— Nejvyšší správní soud

3 A 210/2018- 46 - text 14 3A 210/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobkyně: ArcelorMittal Ostrava a.s., IČO 45193258 sídlem Vratimovská 689/117, 719 00 Ostrava proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 8. 2018, č. j. MZP/2018/580/1009,43520, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhá podanou žalobou zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (dále jen „žalovaný“ nebo „ministerstvo“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Ostrava, oddělení odpadového hospodářství (dále jen „prvostupňový orgán“ či „ČIŽP“) ze dne 9. 5. 2018, č. j. ČIŽP/49/2018/4676 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jehož zrušení se žalobkyně též domáhá. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 1 800 000 Kč za spáchání přestupku podle ust. § 44 odst. 2 písm. h) zákona č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obalech“) tím, že jako osoba, která uvedla v období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 na trh nebo do oběhu v ČR obaly nebo balené výrobky, nezajistila v roce 2015 využití odpadů z obalů jím uvedených na trh nebo do oběhu v ČR v rozsahu stanoveném přílohou č. 3 zákona o obalech, a rovněž za spáchání přestupku podle ust. § 44 odst. 2 písm. k) zákona o obalech, když jako osoba, na kterou se vztahuje povinnost zapsat se do Seznamu osob podle § 14 zákona o obalech (dále jen „Seznam“), porušila některou z povinností podle § 15 zákona o obalech. 3. V podané žalobě nejprve žalobkyně zrekapitulovala dosavadní průběh správního řízení, kde mimo jiné zmiňuje již dříve vydané rozhodnutí ČIŽP ze dne 16. 8. 2017, č. j. ČIŽP/49/2017/1008, které bylo zrušeno a vráceno k novému projednání rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 12. 2017, č. j. MZP/2017/580/1258,39658. Následně žalobkyně rozdělila žalobu do čtyř bodů. 4. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá, že žalovaný nesprávně posoudil skutkové okolnosti případu, když v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobkyně nesplnila povinnosti jí uložené ust. § 12 odst. 1 zákona o obalech. 5. Žalobkyně je naopak toho názoru, že tyto povinnosti plní, neboť převádí vlastnické právo k výrobkům v obalech na odběratele na základě smluv, jimiž je odběratel zavázán buď (i) poskytnout odpovídající dokumentaci žalobci k tomu, jak a v jakém objemu bylo s odpady naloženo, nebo (ii) obaly v rámci zpětného odběru předat žalobkyni k recyklaci nebo opakovanému použití dle § 4 odst. 1 písm. c) zákona o obalech, nebo (iii) nepodáním písemné dokumentace podle (i) do 15. ledna následujícího roku založit fikci osoby uvádějící obaly do oběhu dle § 13 odst. 1 písm. b) zákona o obalech. 6. Ze smluv, které žalobkyně předložila žalovanému, vyplývá režim nakládání s obaly, jak jej vyžaduje ust. § 12 odst. 1 zákona o obalech. První varianta předpokládá předložení čestného prohlášení jako souboru písemných informací, které sama ČIŽP v dříve zrušeném rozhodnutí považuje za dostatečný dokument prokazující plnění povinností dle § 12 odst. 1 a současně dle § 15 odst. 1 zákona o obalech (váženky, přejímky třetích osob). Žalovaný však v napadeném rozhodnutí uvádí, že takové dokumenty (čestná prohlášení) jsou nedostatečným důkazem o plnění povinností dle § 12 odst. 1 zákona o obalech. Dle žalobkyně je však tato sjednaná smluvní povinnost naplněním vhodné „smluvní sekvence“, kterou v prvostupňovém rozhodnutí vyžaduje ČIŽP. Ve druhé variantě, kdy odběratel nenaloží s obaly podle první varianty, má možnost vrátit obaly žalobci v místě zpětného odběru. Takto je odběratel zaevidován jako konečný uživatel a množství zpětně odebraných obalů je následně evidováno podle požadavků dle přílohy č. 3 zákona o obalech. Tuto variantu však odběratelé nevolí a podle žalobce k tomu ani přinuceni být nemohou. Žalovaný i ČIŽP uvádějí, že zajištění možnosti zpětného odběru obalů není možno považovat za plnění povinností žalobkyní. Právě zajištění možnosti vrácení obalů distributorovi je však podle žalobkyně jedním ze základních technických prostředků, jak povinnost dle § 15 zákona o obalech plnit. Odpovědnost za využití této možnosti je však zcela na odběratelích, kdy žalobkyně ve smlouvách odběratele poučuje o navazujících povinnostech vztahujících se k převzatým obalům. Ve třetí variantě jde o nastolení fikce, kdy v případě nevyužití prvních dvou možností naložení s obaly, je odběratel osobou dle § 13 odst. 1 písm. b) zákona o obalech, na kterou byla převedena odpovědnost za zajištění splnění podmínek dle § 12 odst. 1 zákona o obalech. Žalobce tak v tomto případě zajistil splnění povinnosti převedením vlastnických práv k obalům na odběratele, který se na základě daného ujednání považuje za osobu uvádějící obaly dále do oběhu. Takové zajištění převedení odpovědnosti za plnění povinností uložené zákonem o obalech není proti smyslu a účelu zákona. 7. Žalobkyně tedy tvrdí, že má v souladu s ust. § 12 a 13 zákona o obalech nastaveno vlastní zajištění nakládání s obaly a nesouhlasí se žalovaným, že uvedená smluvní ujednání nejsou způsobilá zajistit splnění jejích povinností. Nadto žalobkyně plní povinnost průkazu dle přílohy č. 3 zákona o obalech tak, že předloží ke konkrétnímu množství obalů smlouvy, jimiž bylo toto množství na třetí osoby převedeno. Podle žalobkyně by proto ČIŽP měla kontrolovat pouze daného odběratele, neboť bylo žalobkyní prokázáno, že na něj přešla povinnost dle § 12 zákona o obalech. Žalobkyně navrhuje, aby soud posoudil, zda je čestné prohlášení, jako smluvní povinnost převzatá odběratelem, dostatečným podkladem pro plnění povinností prostřednictvím způsobu uvedeného v § 13 odst. 1 písm. a) zákona o obalech. 8. Žalobkyně nesouhlasí s ČIŽP, že nepředložila kontrole podklady, z nichž by bylo možno usoudit na pravdivost údajů vedených a ohlašovaných, neboť předložila smluvy a doklady o předání zboží odběrateli. 9. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť se žalovaný nevypořádal s jejími námitkami ohledně povahy zajištění povinností dle § 12 zákona o obalech způsobem uvedeným v § 13 odst. 1 písm. c) zákona o obalech. 10. Žalobkyně poté co byla ČIŽP sankcionována, přistoupila k uzavření smlouvy o sdruženém plnění s autorizovanou společností EKO-KOM a.s. Podle žalobkyně však uzavření takové smlouvy, jako alternativa k § 13 odst. 1 písm. a) a b) zákona o obalech, není z faktického hlediska zajištění plnění povinností nijak odlišná od situace, kterou nastavila, a správnímu orgánu prokázala, žalobkyně. Konkrétně žalobkyně namítá, že žalovaný ani ČIŽP ve svých rozhodnutích neuvedli, jak se v daném případě liší režim nakládání s obaly nastavený žalobkyní od výkonu činností společnosti EKO-KOM a.s. a z jakého důvodu uzavření smlouvy o sdruženém plnění s autorizovanou společností lépe naplňuje požadavky stanovené ust. § 13 zákona o obalech. Žalobkyně je toho názoru, že správní orgány akceptují pouze jeden možný způsob nakládání s obaly, a to je právě uzavření smlouvy o sdruženém plnění dle ust. § 13 odst. 1 písm. c) zákona o obalech. Byť ve svých rozhodnutích správní orgány připouští i možnost postupu podle ust. § 13 odst. 1 písm. a) či b), nejsou schopny sdělit, v čem spočívá rozdíl technického plnění mezi režimy pod písm. a) či b) a písm. c). Jelikož žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl, jak lze postupy podle ust. § 13 odst. 1 písm. a) či b) splnit povinnosti způsobem, který by bylo možné akceptovat namísto postupu dle ust. § 13 odst. 1 písm. c), zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. 11. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítá, že nedošlo k naplnění materiální stránky správního deliktu. 12. Správní orgány se v odůvodnění svých rozhodnutí nevypořádaly s tím, zda a jakým způsobem byl porušen nebo ohrožen zájem chráněný zákonem o obalech. Žalobkyně v této souvislosti odkazuje na předchozí žalobní body, zvláště pak na bod druhý, v němž uvádí, že faktická stránka plnění povinností dle § 12 zákona o obalech se nemění, ať již tyto povinnosti zajišťuje žalobkyně dle ust. § 13 odst. 1 písm. a), b) nebo c). Podle žalobkyně tak nebyla prokázána újma veřejnému zájmu nebo jeho ohrožení. Naopak žalobkyně prokázala, že režim jejího provozu je zajištěn tak, že k žádnému porušení dojít nemohlo. 13. Právní posouzení skutkového stavu je podle žalobkyně ryze formalistické, bez zohlednění materiální stránky věci. Pokud by se správní orgány zabývaly materiální stránkou věci, musely by dojít k závěru, že zájem na ochraně životního prostředí naplněn je. Za celou dobu fungování žalobkyně nenastala událost, která by byla původcem jakéhokoliv poškození životního prostředí, režim fyzického nakládání s j