4 Aps 3/2005 — Nejvyšší správní soud

3 A 23/2019- 69 - text 12 3A 23/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobců: a) I. O. bytem XXX b) Univerzita Karlova sídlem Ovocný trh 560/5, Praha 1 oba zastoupeni Mgr. Martinem Bělinou, advokátem sídlem Pobřežní 370/4, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Prezident republiky sídlem Hrad, I. nádvoří 1, Praha 1 zastoupen JUDr. Markem Nespalou, advokátem sídlem Vyšehradská 421/21, 128 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2018, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2018 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 32 910 Kč k rukám Mgr. Martina Běliny, advokáta. Odůvodnění: 1. Předmětem tohoto řízení je přezkum rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 14. 11. 2018, kterým rozhodl o nejmenování žalobce ad a) profesorem. 2. V podané žalobě žalobci nejprve rekapitulují průběh řízení ke jmenování profesorem podle ust. § 74 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“ nebo „vysokoškolský zákon“). Ministr školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministr“) předložil dopisem ze dne 27. 3. 2015, č. j. MSMT-5396/2015 žalovanému návrh na jmenování 45 profesorů, včetně žalobce ad a). Vláda usnesením ze dne 8. 4. 2015, č. 251 doporučila předsedovi vlády, aby spolupodepsal rozhodnutí žalovaného ke jmenování těchto profesorů. Dne 26. 9. 2016 byl žalobkyni ad b) doručen dopis adresovaný ministrovi ze dne 19. 1. 2016, v němž žalovaný uvedl, že potvrzuje své rozhodnutí nejmenovat profesorem tři kandidáty včetně žalobce ad a). Proti tomuto dopisu/rozhodnutí podali žalobci dne 26. 9. 2016 žalobu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 4. 2018, č. j. 10 A 174/2016-143 žalobě vyhověl, rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2016 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V nyní napadeném rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2018 uvedl žalovaný, že se znovu rozhodl nejmenovat žalobce ad a) profesorem. 3. Žalobci se napadeným rozhodnutím cítí být zkráceni na svých právech a jejich žalobní námitky lze rozdělit do následujících žalobních bodů: 4. V prvním žalobním bodu žalobci upozorňují, že v posuzované věci již bylo rozhodováno Městským soudem v Praze rozsudkem ze dne 27. 4. 2018, č. j. 10 A 174/2016-143 (dále též „zrušující rozsudek“), v němž soud zavázal žalovaného závazným právním názorem, který však nebyl žalovaným dodržen. Rozhodnutí bylo soudem zrušeno de facto pro nepřezkoumatelnost, neboť postrádalo důvody rozhodnutí. 5. Ve druhém žalobním bodu žalobci nesouhlasí s žalovaným, který se při vydání napadeného rozhodnutí zabýval tím, zda je žalobce ad a) morálně způsobilý, přičemž podle žalobců žalovanému taková pravomoc nepřísluší a naopak taková pravomoc (přezkum morálních kvalit uchazeče) v rámci procesu ke jmenování profesorem náleží pouze vysoké škole a nikoli žalovanému. 6. Žalobci poukazují zejména na bod 48. a 49. rozsudku, z nichž vyplývá, že ani ministr, vláda či prezident nemohou nezávisle na předchozím posouzení vědeckých rad vysoké školy přezkoumávat, zda je uchazeč dostatečně odborně či morálně způsobilý, takové posouzení je vyhrazené právě orgánům vysoké školy a ustanovení § 73 zákona o vysokých školách prezidentovi a vládě při jmenování profesorů svěřuje pouze pravomoc posoudit zákonnost jmenovacího procesu, tedy toho, zda navržený kandidát úspěšně prošel, či neprošel předchozími fázemi jmenovacího řízení. Posouzení ostatních podmínek ke jmenování profesorem, tedy především zda je uchazeč dostatečně kvalifikován a zda je významnou a uznávanou osobností ve svém oboru, totiž zákon svěřuje právě orgánům vysoké školy, které v předchozích fázích jmenovacího řízení rozhodují. 7. Žalobci trvají na tom, že žalobce ad a) prošel řízením ke jmenování profesorem u žalobkyně ad b) úspěšně, což vyplývá z návrhu na jmenování profesorem ze dne 28. 11. 2014. Na základě tajného hlasování komise, schválené Vědeckou radou Matematicko – fyzikální fakulty, došlo k jednoznačnému doporučení jmenovat žalobce ad a) profesorem pro obor Fyzika – Fyzika povrchů a rozhraní. Žalovaný nadto v rozhodnutí nerozporuje, že řízení ke jmenování profesorem proběhlo v souladu s ust. § 74 zákona o vysokých školách, tedy nepopírá, že žalobce ad a) prošel předchozími fázemi jmenovacího řízení. Těmito námitkami je vyčerpána přezkumná pravomoc žalovaného v řízení ke jmenování profesorem, neboť žalovanému ze zákona nepřísluší suplovat přezkumnou činnost vědecké nebo umělecké komise vysoké školy a následná rozhodnutí vědeckých rad. Toto svěřuje zákon orgánům vysoké školy. 8. Posuzováním morální způsobilosti žalobce ad a) popírá žalovaný autonomii žalobkyně ad b) jako veřejné vysoké školy a tím rovněž zasahuje nepřípustně do svobody vědeckého bádání a umělecké tvorby zaručené v čl. 15 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). K tomu žalobci dodávají, že u ostatních 43 uchazečů osobnostní kvality žalovaný nezkoumal, což se příčí zásadám správního řízení. 9. V závěrečném třetím žalobním bodu žalobci namítají, že u rozhodnutí ve věci nejmenování žalobce ad a) profesorem nedošlo ve smyslu čl. 63 odst. 3 Ústavy ke kontrasignaci předsedou vlády nebo jím pověřeným členem. Ve věci jmenování justičních čekatelů se k náležitostem negativního rozhodnutí žalovaného vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 5. 2008, č. j. 4 Ans 9/2007-197, kde uvedl, že i negativní rozhodnutí prezidenta podléhá kontrasignaci předsedy vlády. Stejně tak žalobci odkazují na odlišné stanovisko ústavních soudců v nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 12/17, podle kterého nelze v případě negativního rozhodnutí ve věci jmenování žalobce ad a) profesorem rezignovat na ústavní požadavek kontrasignace tohoto ustanovení podle čl. 63 odst. 3 Ústavy. Toto ustanovení se vztahuje na veškerá rozhodnutí prezidenta republiky a není proto důvod činit výjimku z tohoto pravidla u negativních rozhodnutí. 10. Žalovaný v písemném vyjádření nesouhlasí s žalobci, že nedodržel závazný právní názor uvedený v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2018, č. j. 10 A 174/2016-143. Vycházel z faktu, který byl vědeckým radám zatajen, a sice že žalobce ad a) byl agentem Státní bezpečnosti (StB), což potvrdil v médiích např. dne 21. 9. 2016 na iDNES.cz. Podle žalovaného tato skutečnost zcela degraduje jeho morální způsobilost. 11. S ohledem na uvedené žalovaný dospěl k závěru, že řízení ke jmenování žalobce ad a) profesorem nebylo provedeno řádně a trpělo vadami, které měly vliv na jeho výsledek, což koresponduje se zrušujícím rozsudkem Městského soudu v Praze. Proces v rámci vysoké školy neproběhl v souladu se zákonem. 12. Žalovanému není zřejmé, na základě čeho žalobci dovozují, že u jiných uchazečů žalovaný takový přezkum neprovedl, když tyto nijak nekonkretizují. 13. K námitce kontrasignace napadeného rozhodnutí předsedou vlády nebo jím pověřeným členem žalovaný uvádí, že k této námitce se již vyjádřil ve zrušujícím rozsudku Městský soud v Praze, který odkázal na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2017, sp. zn.: Pl. ÚS 12/17. 14. Žalovaný závěrem uvedl, že setrvává i na některých svých argumentech, které uvedl již ve vyjádření v řízení předcházejícím vydání zrušujícího rozsudku (např. napadené rozhodnutí patří mezi prerogativy hlavy státu a nemůže být přezkoumáváno soudním ani jiným orgánem). 15. Žalobci v replice k vyjádření žalovaného setrvali na žalobních bodech, tedy že žalovaný nerespektoval závazný právní názor vyslovený dříve Městským soudem v Praze a porušil zákon o vysokých školách. Nad rámec žalobních tvrzení žalobci přiblížili proces jmenování profesorem, kdy jej rozdělili do fáze ke jmenování profesorem dle ust. § 74 zákona o vysokých školách a vlastní jmenování profesorem dle ust. § 73 zákona o vysokých školách. Dále žalobci odkázali na ust. § 2 odst. 9 zákona o vysokých školách, dle nějž nikdo kromě vysoké školy nemá právo mimo jiné konat řízení ke jmenování profesorem a též na ust. § 6 odst. 1 písm. i) zákona o vysokých školách, podle nějž řízení ke jmenování profesorem patří do samosprávné působnosti veřejné vysoké školy. Řízení ke jmenování profesorem je součástí výkonu veřejné správy svěřené zákonem vysokým školám na základě udělené akreditace. Řízení ke jmenování profesorem podle ust. § 74 zákona o vysokých školách není součástí řízení označeného jako „jmenování profesorem“ upraveného ust. § 73 zákona. Rámec pravomoci žalovaného v procesu jmenování profesorem spočívá ve jmenování profesorem toho, kdo úspěšně prošel řízením dle § 74 zákona. 16. Dále žalobci uvedli, že žalovaný porušil ust. § 2 odst. 4 a § 7 odst. 1 správního řádu, neboť činí rozdíly mezi jednotlivými uchazeči. V opačném případě žalobci požadují, aby žalovaný prokáz