3 As 217/2017 — Nejvyšší správní soud

3 A 70/2019- 75 - text 12 3 A 70/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Aleše Sabola ve věci žalobce: Ing. K. M. bytem Ú. 8, K. V. zastoupený advokátem Mgr. Ing. Ondřejem Blahou sídlem Sokolovská 47/73, Praha 8 proti žalované: Rada pro veřejný dohled nad auditem sídlem Vodičkova 1935/38, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 1. 2019, č. j. RVDA-119/2019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se jako auditor podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Rady pro veřejný dohled nad auditem (dále jen „žalovaná“) ze dne 30. 1. 2019, č. j. RVDA-119/2019 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Dozorčí komise Komory auditorů České republiky (dále též jen „kontrolní orgán“) ze dne 19. 11. 2018, č. j. 1812/2018 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím kontrolní orgán: (i.) shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“), neboť tím, že dne 3. a 4. 9. 2018 v sídle auditora Úvalská 8, Karlovy Vary, neposkytl součinnost a neumožnil provedení kontroly v místě svého sídla při kontrole kvality RPKK 2017/069, která byla zahájena dne 25. 1. 2017, jako kontrolovaná osoba nesplnil svoji povinnost vyplývající z § 10 odst. 2 kontrolního řádu poskytnout potřebnou součinnost a umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění, (ii.) uložil žalobci pokutu ve výši 30 000 Kč podle § 15 odst. 2 kontrolního řádu se splatností do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí, a (iii.) uložil žalobci povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 3. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve zrekapitulovala předchozí průběh kontrolního procesu, kdy vydání prvostupňového rozhodnutí (resp. i stanovení termínu provedení kontroly na dny 3. a 4. 9. 2018) předcházelo dřívější rozhodnutí kontrolního orgánu o uložení pokuty ze dne 15. 1. 2018, č. j. 59/2018, a to za neposkytnutí součinnosti k provedení kontroly dne 14. 3. 2017; to bylo potvrzeno rozhodnutím žalované ze dne 20. 3. 2018, č. j. RVDA-268/2018 (žaloba proti tomuto rozhodnutí je u zdejšího soudu vedena pod sp. zn. 11 A 105/2018). K tomu žalovaná předeslala, že předchozí pravomocné sankcionování kontrolním orgánem za nesoučinnost neměnilo nic na možnosti kontrolního orgánu stanovit nový termín kontroly kvality a opětovně vyžadovat, aby byl žalobce součinný tak, jak to předpokládal § 10 kontrolního řádu, přičemž opětovné neposkytnutí součinnosti pak mohlo být znovu kontrolním orgánem kvalifikováno jako přestupek, neboť námitka ne bis in idem v takovém případě nemohla obstát. Zároveň žalovaná upozornila na skutečnost, že § 15 odst. 1 písm. b) Dozorčího řádu Komory auditorů České republiky (dále jen „dozorčí řád“) toliko konkretizoval povinnosti plynoucí přímo z kontrolního řádu. Následně žalovaná v napadeném rozhodnutí přistoupila k vypořádání jednotlivých odvolacích námitek žalobce. 4. K opakované námitce nezákonnosti a šikanózní povaze snahy kontrolního orgánu o provedení kontroly kvality u žalobce, žalovaná uvedla, že kontrola kvality zahájená a provedená v roce 2011 byla z hlediska zhodnocení věcných závěrů i procesních pochybení již definitivně žalovanou vypořádána po předchozím soudním přezkumu v rozhodnutí žalované ze dne 21. 7. 2016, č. j. RVDA-168/2016, a to zrušením sankčního postihu uloženého postup Kárnou komisí Komory auditorů České republiky (dále jen „Kárná komise“) a zastavením řízení pro neodstranitelné procesní vady. Kontrola kvality neproběhla ani v letech 2013 a 2014 pro prokázanou pracovní neschopnost žalobce. Žalovaná tedy konstatovala, že jí nebylo známo nic, co by odůvodňovalo závěr o nestandardním postupu kontrolního orgánu, jeho nezákonnosti nebo šikanózní povaze. 5. Podle žalované svědčila kontrolnímu orgánu k provedení kontroly kvality ve smyslu § 24a odst. 2 a § 35 odst. 1 zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o auditorech“) jak formálně existující kompetence, tak zákonem předvídaný a racionální účel související s pojetím auditu jako služby ve veřejném zájmu, jak tomuto závěru přisvědčoval článek 9 směrnice Rady a Evropského parlamentu 2006/43/ES o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek. Na kvalitu práce statutárního auditora proto dle názoru žalované spoléhal širší okruh osob a institucí s tím, že dobrá kvalita auditu přispívala k řádnému fungování trhů v důsledku zvýšení pravdivosti a efektivity účetních závěrek. Podle žalované znakem auditorské profese bylo ve smyslu bodu 100.1 Etického kodexu pro auditory a účetní znalce (dále jen „Etický kodex“) přijetí odpovědnosti jednat ve veřejném zájmu, nikoliv jen uspokojování potřeb individuálního klienta nebo zaměstnavatele. Právě ke kontrole řádného poskytování auditorských služeb v souladu se zákonem o auditorech a mezinárodními auditorskými standardy (standard ISA 200.3) sloužila dohledová oprávnění kontrolního orgánu, jimž podléhali všichni statutární auditoři a auditorské společnosti a jejichž výkon působil preventivně vůči těm, kteří nedodržovali tato pravidla, a to směrem ke zvyšování úrovně poskytovaných auditorských služeb. Postup kontrolního orgánu vůči žalobci spočívající v zahájení kontroly kvality ke dni 25. 1. 2017 tak byl s ohledem na poslední u žalobce provedenou kontrolu kvality v roce 2011 zákonně souladným, nejzazším možným a nevyhnutelným termínem ve smyslu § 24 odst. 4 písm. d) bodu 2. zákona o auditorech k provedení kontroly kvality. 6. Termín kontroly kvality u žalobce byl kontrolním orgánem stanoven na dny 3. a 4. 9. 2018 a žalobce o konání kontroly kvality věděl na základě přípisu kontrolního orgánu ze dne 11. 5. 2018, jímž byl zároveň poučen, že mohl vznést námitku proti uvedenému termínu i složení kontrolní skupiny. Žalobce toliko opožděně reagoval dne 15. 8. 2018, když snahu o provedení kontroly kvality nikoliv prvně označil za šikanózní. Přes výzvu kontrolního orgánu ze dne 27. 8. 2018 následně žalobce svou součinnost k výkonu kontroly kvality neposkytl, přičemž žalobcův právní zástupce pouze kontrolnímu orgánu zaslal sdělení, že žalobce nebude v oznámeném termínu přítomen v místě kontroly z pracovních důvodů. Za důvod pro změnu termínu přitom nebylo ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a) dozorčího řádu uznáváno pracovní zaneprázdnění kontrolovaného auditora, zvláště když byl o termínu konání kontroly kvality informován již od května 2018. Žalovaná k odvolacím námitkám žalobce zároveň neshledala, že by prvostupňové rozhodnutí nesplňovalo obsahové náležitosti ve smyslu § 69 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Kontrolní orgán podle žalované v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí nepochybně popsal skutek z hlediska místa, času a způsobu spáchání bez dalších pochyb ohledně zaměnitelnosti s jiným skutkem; kontrolní orgán neopomněl ani na právní kvalifikaci skutku, ani vypořádání všech námitek žalobce. 7. Na poslední odvolací námitku žalobce ohledně údajného porušení § 12 až § 14 kontrolního řádu spočívající v tom, že kontrolní orgán nedodržel zákonný postup při provádění kontroly, protože nedoručil žalobci protokol o kontrole a znemožnil žalobci uplatnit k němu následně námitky, žalovaná reagovala tak, neboť v projednávané věci bylo vedeno řízení o přestupku nesoučinnosti při prováděné kontrole kvalty, a nikoliv o vlastních kontrolních zjištěních. Jestliže žádná kontrola kvality neproběhla, neboť ji žalobce neumožnil, nebylo lze z povahy věci hovořit o kontrolních zjištěních a vyhotovovat protokol o kontrole ve smyslu § 12 kontrolního řádu; nebyl-li v projednávané věci vyhotovován protokol o kontrole, nemohlo být samozřejmě v projednávané věci ani aplikováno ustanovení o námitkách. Odvolání kontrolního orgánu na aplikaci kontrolního řádu bylo přitom podle žalované naprosto přiléhavé, když § 50 odst. 2 zákona o auditorech výslovně uváděl, že pokud jeho speciální právní úprava nestanovila jinak, použil se ve věcech kontrol kvality právě kontrolní řád. Irelevantní tudíž byla námitka žalobce, v níž za speciální normu ve vztahu k zákonu o auditorech označil vnitřní předpis Komory auditorů České republiky (dále jen „KAČR“) jako výsledek specifické normotvorby veřejnoprávní korporace, které zákonům nemohly odporovat, ani je obcházet. III. Žaloba 8. Žalobce v podané žalobě nejprve v obecné rovině konstatoval, že obě rozhodnutí byla věcně nesprávná a nezákonná. Řízení před kontrolním orgánem bylo podle žalobce navíc zatíženo řadou procesních nedostatků, zejména z důvodu šikanózního postupu kontrolního orgánu. 9. Žalobce za nezákonné označil zahájení kontroly kvality