6 Afs 108/2015 — Nejvyšší správní soud

3 Af 21/2018- 41 - text 18 3Af 21/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Ivety Postulkové ve věci: žalobce: EUROSPEED czech s. r.o., sídlem Pařížská 5, 110 00 Praha 1, IČO 272 27 588, zastoupený daňovou kanceláří Rambousek a partner a.s., sídlem Křišťanova 4, 130 00 Praha 3, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2018, č. j. 19999/18/5100-41458-711929, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (dále jen „žalovaný“ nebo „odvolací orgán“), jímž žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“ nebo prvostupňový orgán“) č. j. 1527857/18/2001-80542-111412, č. j. 1533258/18/2001-80542-111412, č. j. 1534124/18/2001-80542-111412, č. j. 1535813/18/2001-80542-111412, č. j. 1536541/18/2001-80542-111412, č. j. 1538042/18/2001-80542-111412, č. j. 1539687/18/2001-80542-111412, č. j. 1540115/18/2001-80542-111412, č. j. 1540516/18/2001-80542-111412, č. j. 1541291/18/2001-80542-111412, č. j. 1564054/18/2001-80542-111412, č. j. 1564534/18/2001-80542-111412, č. j. 1564879/18/2001-80542-111412, č. j. 1565854/18/2001-80542-111412, č. j. 1566380/18/2001-80542-111412, č. j. 1566811/18/2001-80542-111412 a č. j. 1567218/18/2001-80542-111412, všechna ze dne 1. 3. 2018 (dále jen „zajišťovací příkazy") tak, že odvolání zamítl a napadená rozhodnutí potvrdil. Správce daně vydal zajišťovací příkazy podle ust. § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“) k zajištění daně z přidané hodnoty za zdaňovací období ledna až prosince roku 2016 a ledna až června roku 2017 (dále jen „předmětná zdaňovací období“) v celkové výši 11 902 170 Kč. 2. Žalobce napadá rozhodnutí odvolacího i prvostupňového orgánu pro nepřezkoumatelnost a nezákonnost. Nesouhlasí s tím, že byly splněny předpoklady pro vydání zajišťovacích příkazů a jeho námitky lze rozdělit do následujících žalobních bodů: 3. V prvním žalobním bodu namítá žalobce nepřezkoumatelnost, neboť v žalobou napadeném rozhodnutí absentují konkrétní pochybnosti ve smyslu ust. § 167 daňového řádu, které správce daně vedly k vydání zajišťovacích příkazů. 4. Ve druhém žalobním bodu namítá žalobce neexistenci předpokladu budoucího stanovení daně. Žalobce nesouhlasí s odůvodněním velké pravděpodobnosti, že daň bude stanovena. Poukaz na virtuální sídlo dodavatele, absenci zaměstnanců dodavatele, absenci webových stránek dodavatele, výběr hotovosti od dodavatele apod. není dostatečný. Virtuální sídlo lze považovat za zcela legální a naprosto obvyklou záležitost. K dalšímu uvedenému důvodu, jímž má být skutečnost, že některá plnění dodávali neschválení dodavatelé, se žalobce nebude vyjadřovat, když jde o zjevnou účelovost argumentu. Podstatné je, zda se uskutečnilo zdanitelné plnění a nikoli zda byla formálně dodržena písemná smlouva, či ústně byla dohodnuta drobná změna. 5. Žalobce dále připomíná, že správce daně může odepřít nárok z důvodů, že se zdanitelná plnění neuskutečnila, či po prokázání, že se plnění uskutečnila, avšak došlo k vědomému zapojení do daňového podvodu. V tom případě však leží důkazní břemeno na žalovaném, který sice uvedl, že „Dotčený řetězec byl podle dosavadních zjištění vytvořen za účelem nezákonné daňové optimalizace, přičemž jeho činnost spočívala od počátku ve vystavování daňových dokladů na fiktivní zdanitelná plnění.“, nebylo však zkoumáno, u kterého subjektu podvodný řetězec skončil, resp. žalobce předestírá možnost, že pokud jeden subdodavatel dodavatele žalobce vypověděl, že řetězec byl vytvořen z důvodů daňové optimalizace, pak to mohl být dodavatel žalobce, který optimalizoval daňovou povinnost tak, že kompenzoval nakoupené fiktivní dodávky se skutečně přijatými dodávkami a tyto skutečně realizované dodávky potom poskytl žalobci. 6. Žalovanému se doposud nepodařilo prokázat přijetí fiktivních plnění a odmítnutí nároku na odpočet z důvodu vědomostního testu o zapojení žalobce do podvodného řetězce žalovaný odmítá. Tento důvod v zajišťovacích příkazech neuvedl, ale i v napadeném rozhodnutí vylučuje použití judikatury vztahující se k této problematice. Z uvedených důvodů je pravděpodobnost doměření daně z důvodů přijetí fiktivních plnění, ale i z jakýchkoliv jiných důvodů, minimální. 7. Ve třetím žalobním bodu namítá neexistenci budoucího ohrožení výběru daně. Podle žalobce sice žalovaný popsal majetkové poměry žalobce, neprovedl však porovnání rizika současného stavu a stavu budoucího. Jinými slovy, žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl důvody, pro které bude daň v době její vymahatelnosti dobytná s většími obtížemi, než v době vydání zajišťovacích příkazů. 8. Žalobce upozorňuje, že vydáním zajišťovacích příkazů se zvýšilo riziko ukončení ekonomické činnosti, a nadto zajišťovací příkazy obratem zaplatil. 9. Žalobce připomíná, že má na základě veřejných soutěží uzavřenu řadu dlouhodobých smluv, které svědčí o pokračování jeho obchodní činnosti do budoucna, konkrétně poukazuje na Rámcovou smlouvu o poskytování služeb s ČEZ Morava č. 4400035956 ze dne 13. 12. 2016 a Rámcovou smlouvu o poskytování služeb s ČEZ Střední Čechy č. 4400035958 ze dne 13. 12. 2016; obě jsou uzavřeny až do roku 2022. Žalobce nesouhlasí s žalovaným, že by práva z těchto smluv mohla být převedena na jinou osobu, když žalobce uzavřel tyto smlouvy na základě výběrového řízení a v něm musel splnit přísná výběrová kritéria těchto řízení. 10. Za obecné argumenty žalovaného, které je možno aplikovat na libovolný daňový subjekt, shledává žalobce uvedení minimálních skladových zásob, neboť jsou i daňové subjekty, které nemají žádné skladové zásoby či argument, že u peněžních prostředků, pohledávek, vozidel, a dokonce i u nemovitosti, je lze rychle zpeněžit. Za nepřípadný shledává žalobce i odkaz v napadeném rozhodnutí na novinový článek očerňující žalobcova jednatele. 11. Žalobce upozorňuje, že žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že na riziko prodeje je nutno nahlížet v horizontu několika měsíců. Z uvedeného žalobce dedukuje, že sám žalovaný předpokládá, že daňové řízení povede několik let, což podle žalobce potvrzuje, že nyní nemá relevantní důkazy, že bude moci žalobci odepřít nárok na odpočet. 12. V závěrečném čtvrtém žalobním bodu namítá žalobce rozpor žalobou napadeného rozhodnutí s judikaturou Nejvyššího správního soudu, konkrétně s rozsudkem ze dne 7. 1. 2016, č. j. 4 Afs 22/2015 – 104, z něhož vyplývá, že důvody pro vydání zajišťovacího příkazu na daň dosud nestanovenou, musí být v něm uvedeny co do přiměřené pravděpodobnosti, že daň bude v budoucnu stanovena a zároveň, že daň v době její vymahatelnosti bude nedobytná nebo bude její vybrání spojeno se značnými potížemi. Jsou-li důvody nasvědčující pravděpodobnosti, že daň bude stanovena „slabší“, lze zajišťovací příkaz přesto vydat, jsou-li zjištěny „silné“ důvody nasvědčující pravděpodobnosti budoucí nedobytnosti daně (např. daňový subjekt se zbavuje majetku, ukončuje podnikatelskou činnost apod.). Současně žalobce poukazuje i na závaznost judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2016, sp. zn. 2 Afs 165/2016). V návaznosti na uvedenou judikaturu žalobce uzavírá, že je zjevné, že žalobce je zabezpečen do budoucna nepřevoditelnými vysoutěženými smlouvami a současně není důvod k doměření daně, protože je zjevné, že poskytnuté služby musel žalobce někde získat, když je nakupoval od dodavatelů, kterým platil na bankovní účty a jiným subjektům za ně neplatil. 13. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby a k meritu věci odkázal na právní názor uvedený v žalobou napadeném rozhodnutí a na skutečnosti v něm uvedené. 14. K námitkám obsaženým v prvním žalobním bodu, kdy namítá žalobce, že v žalobou napadeném rozhodnutí absentují konkrétní pochybnosti ve smyslu ust. § 167 daňového řádu, žalovaný uvádí, že z ust. § 167 odst. 1 daňového řádu vyplývá povinnost správce daně a žalovaného uvést v zajišťovacím příkazu, resp. rozhodnutí o odvolání proti zajišťovacímu příkazu skutečnosti, pro které považují podmínky tj. existenci odůvodněné obavy spočívající, kterou tvoří „přiměřená pravděpodobnost, (i) že daň bude v budoucnu stanovena a zároveň (ii) že v době její vymahatelnosti bude nedobytná nebo bude její vybrání spojeno se značnými obtížemi“ za naplněné. V případě, že by rozhodnutí postrádalo skutečnosti, v nichž je naplnění těchto podmínek spatřováno, bylo by takové rozhodnutí nepřezkoumatelné. V posuzované věci se žalovaný vyjádřil ke splnění podmínek na stranách 5 až 10 žalobou napadeného rozhodnutí. 15. K námitkám ve druhém žalobním bodu, v němž žalobce upozorňuje na podmínku vydání zajišťovacích příkazů, která spočívá ve velké p