1 As 92/2009 — Nejvyšší správní soud

5 A 41/2017- 55 - text  10 5 A 41/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. Věry Jachurové a Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph. D., v právní věci žalobce: XY spol. s r.o., IČO: se sídlem zastoupený Mgr. Tomášem Mužíkem, advokátem se sídlem Praha 1, Pařížská 11 proti žalovanému: Ministerstvo obchodu a průmyslu se sídlem Praha 1, Na Františku 32 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2016 č.j. MPO 64166/2016 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru živnostenského a občanskosprávního ze dne 26. 10. 2016 č.j. MHMP 1785456/2016 (dále jen „rozhodnutí MHMP“). Rozhodnutím MHMP byla žalobci uložena podle § 8a odst. 5 písm. b) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen „zákon o regulaci reklamy“) pokuta ve výši 20.000,- Kč za správní delikt podle § 8a odst. 1 písm. b) zákona o regulaci reklamy spočívající v porušení § 2 odst. 1 písm. f) zákona o regulaci reklamy v návaznosti na § 1 odst. 1 nařízení č. 26/2005 Sb. hl. m. Prahy, kterým se zakazuje reklama šířená na veřejně přístupných místech mimo provozovnu (dále jen „Nařízení“), kterého se žalobce dopustil tím, že šířil minimálně ve dnech 16. 2, 12. 3. a 10. 4. 2015 reklamu na místě: na jih od botelu XX na řece Vltavě, Praha … na kovové konstrukci (ledolamu/svodidlu) prostřednictvím komunikačního média – plakátu uchyceného na kovové desce ledolamu s textem „Pilsner Urquell, Originalita. To pravé bohatství, Pouze pro starší 18 let“ a vyobrazením etikety piva Pilsner Urquell a dále na kovové konstrukci na nábřeží prostřednictvím komunikačního média – plakátu uchyceného na kovové desce s vyobrazením etikety piva Pilsner Urquell, ačkoli je tento způsob šíření reklamy Nařízením zakázán. Rozhodnutím MHMP bylo dále žalobci nařízeno odstranění reklamy, která je v rozporu se zákonem, tj. reklamy na plakátu uchyceném na kovové desce ledolamu s textem „Pilsner Urquell, Originalita. To pravé bohatství, Pouze pro starší 18 let“ a vyobrazením etikety piva Pilsner Urquell. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zrekapituloval průběh řízení před správním orgánem I. stupně, obsah spisového materiálu a odvolací námitky žalobce. Zdůraznil, že podle § 51 odst. 1 správního řádu lze k provedení důkazu užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Konstatoval, že ke zjednodušené dokumentaci skutečného provedení stavby vodního díla (pasportu) – „Ochranná ocelová konstrukce u Botelu XX, Praha …“, č.j. MHMP 1406577/2015/OCP-II/Ro ze dne 11. 8. 2015 bylo vydáno Odborem ochrany prostředí MHMP ověření (dále jen „Ověření“). V Ověření je uvedeno, že stavba je určena k tomu účelu, pro který je svým stavebně technickým uspořádáním vybavena, tj. k ochraně před škodlivými účinky vod – ledolam, ochrana botelu před plovoucím materiálem, zabránění průtoku objemného materiálu při povodni a jeho odklonění. Součástí stavby vodního díla nejsou výložníky osvětlení a bodová svítidla umístěná na ocelové konstrukci a stavba pro reklamu – reklamní poutač, umístěná na ocelovém plechu. Umístění stavby pro reklamu na ocelovém plechu nebrání užívání vodního díla k jeho účelu. 3. Žalovaný dále uvedl, že správní orgán I. stupně vycházel ze sdělení Městské části Praha …, stavebního úřadu č.j. MC05 34812/2016 ze dne 31. 5. 2016 (dále jen „Sdělení“), ve kterém stavební úřad konstatoval, že se u reklamy na ledolamu nejedná o reklamní zařízení ve smyslu § 3 odst. 2 ani o stavbu podle § 2 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), které nevyžadují územní souhlas, územní rozhodnutí, ohlášení ani stavební povolení. Správní orgán I. stupně měl tudíž za prokázané, že se v daném případě nejedná o reklamní nebo propagační zařízení zřízené podle zvláštního právního předpisu tak, jak má na mysli § 2 odst. 1 písm. d) zákona o regulaci reklamy a § 1 odst. 1 Nařízení. Žalovaný se ztotožnil se závěrem správního orgánu I. stupně, že tuto skutečnost přímo vyloučil stavební úřad Městské části Praha … ve Sdělení a příslušný speciální stavební úřad – Odbor ochrany prostředí MHMP při ověřování zjednodušené dokumentace skutečného provedení stavby – ledolamu ze dne 11. 8. 2016. Ověření bylo vydáno odborem ochrany prostředí MHMP jako věcně příslušným vodoprávním úřadem a speciálním stavebním úřadem podle § 31 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, podle § 106 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), podle § 15 stavebního zákona jako místně příslušným správním orgánem podle § 11 správního řádu. Sdělení vydal Úřad městské části Praha …, odbor stavební jako stavební úřad příslušný podle § 13 odst. 1 písm. c) stavebního zákona a vyhlášky č. 55/2000 Sb. hl. m. Prahy, kterou se vydává Statut hl. m. Prahy. 4. Žalovaný v této souvislosti odmítl námitku žalobce, že se nejedná o podklady pro posouzení, zda ledolam je komunikační médium, které není přípustné podle Nařízení, neboť k věci se vyjádřily příslušné orgány a z jejich vyjádření vyplynulo, že v případě reklamního poutače na ledolamu se nejedná o reklamní zařízení ve smyslu § 3 odst. 2 ani o stavbu podle § 2 odst. 3 stavebního zákona. 5. K další odvolací námitce žalovaný konstatoval, že z předloženého spisového materiálu vyplývá, že vzhledem k tomu, že nebyla zachována příslušná stavební dokumentace, vycházel odbor ochrany prostředí MHMP ve svém Ověření z § 125 stavebního zákona. V řízení tedy bylo vycházeno z § 125 stavebního zákona. Námitku žalobce, že tomu tak nebylo, proto žalovaný jako nedůvodnou odmítl. 6. Žalovaný též konstatoval, že je-li komunikační prostředek, jehož prostřednictvím je reklama šířena, umístěn na ledolamu, je reklama šířena ve smyslu Nařízení mimo provozovnu. Tím, že žalobce šířil na veřejně přístupném místě mimo provozovnu v lokalitě Pražské památkové rezervace a přilehlém okolí reklamu na polepu plechového zakrytí rámu ochranné konstrukce ledolamu, tedy činil tak jiným způsobem než způsobem povoleným podle § 1 odst. 1 Nařízení, porušil zákaz daný Nařízením a zároveň i zákaz daný v § 2 odst. 1 písm. d) zákona o regulaci reklamy. Skutečnost, že reklama byla prostřednictvím ledolamu šířena od roku 1971, jak žalobce namítl, není z hlediska platné právní úpravy relevantní. 7. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce nejprve uvedl, že je vlastníkem botelu XX, jehož součástí, resp. příslušenstvím je od počátku (tj. od roku 1971) i ledolam, který botel chrání; užívání botelu je podmíněno existencí ledolamu. Ledolam je od roku 1971 nepřetržitě využíván i jako nosič reklamy a takto byl původně zamýšlen. Uvedenou skutečnost žalobce ve správním řízení dokládal dobovými fotografiemi. 8. Žalobce namítl, že Sdělení není správním rozhodnutím, a tudíž ani neobsahuje odůvodnění obsahu sdělení. Je v něm vyjádřen pouze názor vztahující se k normě, která v době realizace ledolamu ještě neexistovala. Sdělení tak samo o sobě nemůže sloužit jako odůvodnění rozhodnutí, neboť ho samo neobsahuje. Názor obsažený ve Sdělení proto není možné bez dalšího přijmout do rozhodnutí a použít jej jako odůvodnění rozhodnutí. Obsahem Sdělení je dále skutečnost, že Městská část Praha … nemá kompetenci se vyjádřit k tomu, zda se v případě ledolamu jedná o reklamní zařízení. Žalobce nadto upozornil na to, že stejný úřad vydával opačná rozhodnutí, kterými ledolam výslovně označil za reklamní zařízení (rozhodnutí čj. Výs. Ob. 36 5960/97-Za-R). Žádný správní orgán dle žalobce nevydal ohledně ledolamu závazné rozhodnutí, kterým by rozhodl o tom, zda se jedná či nejedná o reklamní zařízení a zároveň žádný správní orgán ani neuvedl, že by k tomu byl kompetentní. Pokud tedy správní orgány existenci Sdělení pouze konstatovaly a nevysvětlily, na základě jakých právních předpisů/norem došly k závěrům uvedeným v rozhodnutích, jsou napadené rozhodnutí i rozhodnutí MHMP nepřezkoumatelná. Z uvedených důvodů se žalobce domnívá, že Sdělení je nepravdivé, neboť stavební úřad se nemůže vyjadřovat k plovoucím zařízením. 9. Žalobce dále namítl, že obsah Sdělení je v přímém rozporu s dopisem odboru památkové péče MHMP ze dne 21. 4. 2016 (dále jen „vyjádření OPP“), kde je výslovně uvedeno, že v případě ledolamu se nejedná o nemovitost, ale že ledolam je plovoucím zařízením. V takovém případě by na ledolam nedopadala pravomoc stavebního odboru, ale Státní plavební správy, neboť se jedná o plovoucí zařízení ve smyslu § 2 písm. g) zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě. 10. Žalobce rovněž namítl nepřezkoumatelnost napa