— Nejvyšší správní soud

5 Af 70/2016- 39 - text 8 5 Af 70/2016 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Martiny Weissové ve věci žalobce proti žalovanému osoba na řízení zúčastněná X bytem X Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno – Střed Compass Group Czech Republic, s.r.o., IČO 04668529 sídlem Jankovcova 1603/47a, 170 00 Praha 7 – Holešovice zastoupena advokátem Mgr. Petrem Šabatkou sídlem Panská 854/2, 110 00 Praha 1 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 8. 2016, č. j. 35067/16/5200-10421-707161, ve věci stížnosti na postup plátce daně takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce podal k Městskému soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí uvedenému v záhlaví tohoto rozsudku, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu (dále jen „správce daně“ nebo „finanční úřad“) ze dne 9. 10. 2015, č. j. 215340/4000-50711-105935, kterým byla podle § 237 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění rozhodném (dále jen „daňový řád“) zamítnuta stížnost žalobce na postup plátce daně. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobce nejprve uvedl, že mezi ním a společností EUREST, spol. s.r.o. (dále jen „plátce“ nebo „tehdejší zaměstnavatel“) byla dne 3. 1. 2007 uzavřena pracovní smlouva, která obsahovala konkurenční doložku, na základě které měl plátce po ukončení pracovního poměru vyplácet žalobci za každý měsíc, ve kterém se zdrží konkurenčního jednání, plnění ve výši průměrného výdělku. Pracovní poměr mezi žalobcem a plátcem skončil ke dni 31. 7. 2013. 3. Žalobce v podané žalobě jako zásadní námitku uvádí, že žalovaný zcela špatně posoudil způsob, jakým plátce „ zúčtoval“ závazek vůči žalobci ke dni skončení pracovního poměru ve výši 12 násobku měsíční finanční kompenzace. Plátce tak učinil bez toho, aby měl jakýkoliv podklad k takovému zúčtování. Plátce v době skončení pracovního poměru nemohl ze žádných okolností rozumně usuzovat, jak dlouho se poplatník konkurenčního jednání zdrží a jak dlouho tedy bude muset kompenzaci vyplácet. Z toho pak plyne, že plátce nemohl vědět, jakou celkovou částku bude muset vyplácet a nemohl žádným relevantním způsobem určit, jak vysoký závazek vůči poplatníkovi by měl zúčtovat ke dni ukončení pracovního poměru. Žalobce je toho názoru, že stanovisko Generálního finančního ředitelství ze dne 20. 2. 2013, na něž žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí odkazuje, je sice správné, ale v žádném případě jej nelze použít, neboť se ve stanovisku uvádí, že „závazek skutečně vzniknul“. Nárok žalobce na výplatu finanční kompenzace však vzniká teprve tím, že se zdrží konkurenčního jednání. 4. Žalobce dále namítá, že žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí neodůvodnil, jakým způsobem dospěl k závěru, že je podstatné to, že žalobci vznikl nárok na plnění již v srpnu roku 2013 a skutečnost, že nárok na vyplacení plnění nastal až v dalších měsících roku 2013 a 2014 nemá vliv na oprávněnost zúčtování tohoto nároku ve mzdách za měsíc srpen roku 2013. Poté žalobce uvedl, že nesouhlasí s konstatování žalovaného v žalobou napadeném rozhodnutí, že ve stížnosti na postup plátce nenamítal, zda mohl plátce kvalifikovaně zúčtovat závazek vůči žalobci, když ve stížnosti jednoznačně namítal špatný postup plátce, který toto zahrnuje. 5. Závěrem žalobce uvedl, že mu plátce chybným způsobem vypořádání hrubého příjmu způsobil negativní důsledky, jelikož za něj neodváděl pojistné na sociální zabezpečení a politiku zaměstnanosti. Dále za něj neodváděl pojistné na důchodové spoření v zákonné výši, čímž žalobce krátil na výnosech z důchodového spoření. Současně plátce krátil rozpočet o odvody na sociálním zabezpečení v roce 2014. Žalobce navrhl zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. 6. Žalovaný ve vyjádření ze dne 30. 11. 2016 uvedl, že meritem předmětného sporu je posouzení postupu plátce při odvodu na důchodové spoření žalobce, respektive posouzení otázky, zda plátce postupoval správně, když zaúčtoval závazek uhradit žalobci částku představující kompenzaci za dodržení konkurenční doložky najednou (v celé výši odpovídající 12 měsícům dodržení konkurenční doložky, tj. 12 splátkám). Žalovaný setrval na svém postoji, který uvedl v žalobou napadeném rozhodnutí, a plně na něj odkázal. Žalovaný zdůraznil, že žalobci vznikl nárok na plnění (kompenzaci) již v srpnu roku 2013, přičemž skutečnost, že nárok na jeho vyplacení nastal až v dalších měsících roku 2013 a dále v roce 2014, nemá vliv na oprávněnost plátce zúčtovat tento nárok ve mzdách za měsíc srpen roku 2013. III. Obsah správního spisu 7. Dne 18. 5. 2015 bylo správci daně doručeno žalobcovo podání označené jako „Stížnost na postup plátce pojistného na důchodové spoření“, v němž žalobce uvedl, že plátce jeho mzdy a dalších požitků za něj v roce 2013 a nejspíš i v roce 2014 neodváděl pojistné na sociálním zabezpečení a dále, že se stal od 1. 5. 2013 účastníkem důchodového spoření, přičemž jeho tehdejší zaměstnavatel za něj v roce 2013 a pravděpodobně i v roce 2014 neodváděl pojistné na důchodové spoření, přestože jej o své účasti v důchodovém spoření informoval. 8. Správce daně reagoval výzvou ze dne 11. 6. 2015, č. j. 135112/15/4000-50711-202443 k prokázání skutečností podle § 237 daňového řádu a § 29 zákona č. 397/2012 Sb., o pojistném na důchodovém spoření, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o pojistném na důchodovém spoření“). Písemností ze dne 12. 6. 2015 žalobce správci daně odpověděl, že požadavky podle § 237 daňového řádu nesplnil, což napraví. Poté písemností ze dne 23. 6. 2015 doplnil svou stížnost na postup plátce, v níž uvedl, že nesrovnalosti v důchodovém spoření zjistil dne 11. 6. 2015 a odpověď od plátce obdržel dne 23. 6. 2015. K uvedenému podání žalobce přiložil odpověď plátce, potvrzení o zdanitelných příjmech za období ledna až srpna roku 2013 a ledna až července roku 2014. 9. Dne 28. 8. 2015 byl správci daně doručen e-mail vedoucí účetní plátce s přehledem o příjmech pracovníka za období srpen až prosinec 2013 a leden až prosinec 2014. Součástí správního spisu je též odpověď tehdejšího zaměstnavatele na výzvu správce daně k doložení informací k hrazení životního pojištění, z předchozího daňového řízení, včetně rámcové smlouvy o motivačním životním pojištění a mzdové listy žalobce za období leden až prosinec roku 2013. 10. Dne 9. 10. 2015 vydal správce daně rozhodnutí o stížnosti na postup plátce, kterým stížnost žalobce zamítnul s tím, že plátce nesrážel u žalobce pojistné na důchodové spoření v roce 2013, jelikož žalobce již v únoru roku 2013 dosáhl u plátce maximálního základu pro odvod pojistného na důchodové spoření ve smyslu § 5 zákona o pojistném na důchodové spoření a v roce 2014 z toho důvodu, že plátce neúčtoval odvolateli žádný příjem. 11. Proti rozhodnutí správce daně podal žalobce odvolání ze dne 25. 10. 2015, v němž uplatnil obdobné námitky jako v podané žalobě. Správce daně reagoval výzvou ze dne 23. 11. 2015, č. j. 244424/15/4100-10720-204297 k vyjádření plátce k podanému odvolání a dále výzvou z téhož dne, č. j. 2418150/15/4100-10720-204297 k poskytnutí údajů a listin. Dne 16. 12. 2015 bylo žalovanému doručeno doplnění podkladů pro rozhodnutí, jehož součástí je protokol o místním šetření u plátce ze dne 27. 5. 2016, dále kopie pracovní smlouvy mezi plátcem a žalobcem ze dne 3. 1. 2007 obsahující ustanovení o sjednání konkurenční doložky, účetní doklady o zaúčtování vzniku závazku z konkurenční doložky vůči žalobci v účetnictví plátce, vyjádření plátce ve věci provedených účetních operací a zahrnutí závazku z přiznání konkurenční doložky jako daňově uznatelného nákladu do daňového základu příslušného zdaňovacího období. 12. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný dne 9. 8. 2016 žalobou napadeným rozhodnutím tak, že odvolání žalobce zamítl s tím, že k problematice pojmu „zúčtovaný příjem“ zaujalo Generální finanční ředitelství stanovisko ve zveřejněném příspěvku z jednání Koordinačního výboru s Komorou daňových poradců ČR ze dne 20. 2. 2013 v rámci příspěvku č. 393/20.02.13 (dále jen „stanovisko GFŘ“), který se týkal vztahu mezi tvorbou dohadných položek pasivních a daňovými povinnostmi plátce daně při zúčtování příjmu. Zúčtovaným příjmem se rozumí situace, kdy byl příjem zaúčtován jako závazek zaměstnavatele vůči zaměstnanci a došlo k zápisu zaměstnavatele vůči zaměstnanci ve výši dlužné mzdy na mzdový list zaměstnance do položky – úhrn zúčtovaných mezd. Poté žalovaný odkázal na § 38h odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o daních z příjmů“), podle něhož plátce daně vypočte zálohu na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti (dále jen „záloha“) ze základu pro výpočet zálohy. Tato záloha se spravuje jako daň podle daňového řádu. Základem pro výpo