1 As 58/2013 — Nejvyšší správní soud

6 A 155/2018- 52 - text 13 6 A 155/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobkyně: P. T. H., zastoupena Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra - Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2018, č.j. MV-95034-4/SO-2018, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2018, č.j. MV-95034-4/SO-2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 24. 7. 2018, č.j. OAM-3700-47/ZR-2011 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo ve výroku I. podle ustanovení § 87l odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), žalobkyni zrušeno povolení k trvalému pobytu, neboť se dopustila obcházení zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu účelově uzavřeným manželstvím, a ve výroku II. jí byla podle ustanovení § 50 odst. 1 písm. b) téhož zákona stanovena lhůta 30 dnů k vycestování z území, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. [2] Žalobkyně v podané žalobě namítala, že správní orgány svévolně aplikovaly zákon a nijak nevyvrátily důkazy, které žalobkyně předložila. Uvedla, že správní orgán vyložil zcela odlišně skutečnosti, která byla základem pro udělení povolení k trvalému pobytu žalobkyně (pod č.j. SCPP-1710/PL-VI-CI-2004). [3] Dále uvedla, že se se svým manželem rozvedla dne 5. 4. 2011, což je potvrzeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, jímž bylo rozvedeno manželství na její návrh. Pokud tedy správní orgán nechával prošetřit pobyt žalobkyně a jejího bývalého manžela dne 21. 2. 2015, pak dle žalobkyně není divu, že se svým manželem čtyři roky po rozvodu již nežije. Namítala, že z výslechů provedených během řízení jednoznačně vyplynulo, proč se vzali, oba potvrdili, že to bylo z lásky a že měli společné plány. Z výslechu bývalého manžela pana J. jednoznačně vyplynulo, že sliby, které dal své manželce před svatbou, nesplnil a že nezabezpečil bydlení ani další podmínky pro společné žití. Dále se ukázalo, že zatajil svůj nástup do výkonu trestu. Manžel pan J. jednoznačně uvedl, že on a jeho chování způsobilo rozvod. Z uvedeného dle žalobkyně vyplývá, že manželství by bylo zcela funkční nebýt chování a nesplněných slibů pana J.; rozhodně však nebylo uzavřeno účelově. [4] Žalobkyně dále namítala, že se žalovaný ve svém rozhodnutí nezabýval ani jednou z odvolacích námitek. Uvedla, že v odvolání namítala, že výklad správního orgánu I. stupně v tom smyslu, že jsou jednotlivé výpovědi v rozporu, je nelogický. Např. ohledně seznámení byla situace následující: pan J. J. šel na návštěvu za svým kamarádem panem V. do jeho bytu a pan H. šel ve stejnou dobu na návštěvu za svým kamarádem M. V. a vzal s sebou svoji známou – žalobkyni. Všichni čtyři lidé se následně potkali v bytě pana M.V.; na tomto setkání se vzájemně seznámili pan H. a pan J., dále pan J. a žalobkyně (a ta se dále nově seznámila s panem J. a s panem V.). Dále uvedla, že v odvolání rozporovala posouzení správního orgánu o tom, jak vypadají zamilovaní partneři a jak vypadá sňatek uzavřený z lásky. Popis seznámení si ve výsleších dle žalobkyně nijak nerozporuje, což platí i ohledně otázky, zda byli intimními partnery. Dále k výpovědi bývalé manželky pana J., ze které správní orgán rovněž vycházel, uvedla, že o této ženě nic neví, nikdy se spolu neviděli, a pokud bývalá manželka hodnotí nynější manželku nebo manželku, která přišla po ní, pak lze těžko očekávat, že se o ní bude předchozí manželka vyjadřovat jakkoliv kladně. [5] Dále žalobkyně uvedla, že správní orgán svůj závěr o zrušení povolení k trvalému pobytu opřel o kritéria k posuzování účelovosti manželství doporučená Komisí Evropské unie ve Sdělení Komise Evropského parlamentu a Radě o pokynech pro lepší provádění a uplatňování Směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států. K prvnímu kritériu („pár se před svatbou nikdy nesetkal“) žalobkyně uvedla, že k tomuto byly provedeny důkazy, které jednoznačně ukazují na to, že se před svatbou několikrát setkali a milovali se. Ke druhému kritériu („pár se neshoduje, pokud jde o jejich osobní údaje, o okolnosti jejich prvního setkání, nebo důležité osobní informace, které se jich týkají“) uvedla, že se v tomto bodě s bývalým manželem shodují. Ke třetímu kritériu („pár nemluví společným jazykem, kterému oba rozumí“) uvedla, že z výpovědí jednoznačně vyplývá, že měli v úmyslu nejenom společně žít, ale i založit rodinu a během tohoto soužití si i navzájem jazykově porozumět. Ke čtvrtému kritériu („důkaz o peněžní částce nebo daru, které byly předány, aby byl sňatek uzavřen“) uvedla, že v tomto bodě ani správní orgán netvrdil, že by měl být sňatek za úplatu, přičemž o tom neexistují žádné důkazy. [6] Závěrem pak žalobkyně namítala, že žalovaný pouze uvedl, že se přiklání k názoru prvostupňového rozhodnutí, aniž by poskytl žalobkyni konkrétní odůvodnění. [7] Žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí, přičemž v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, zejména část III., kde se vyjádřil k odvolacím námitkám žalobkyně. [8] Při ústním jednání před soudem konaném dne 30. 9. 2020 zástupce žalobkyně zdůraznil, že se jedná o řízení z moci úřední, správní orgán si tedy měl zjistit všechny okolnosti pro posouzení přiměřenosti dopadů svého rozhodnutí. Uvedl, že v době vydání rozhodnutí měla žalobkyně nového partnera, stejně jako zde měla syna, což správní orgány nereflektovaly. Žalovaný setrval na svých dřívějších argumentech. [9] Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: [10] Dne 15. 11. 2011 zahájil správní orgán I. stupně se žalobkyní z moci úřední řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu. Podnětem pro zahájení tohoto řízení bylo šetření správní orgánu v cizineckém informačním systému a centrální evidenci obyvatel, na základě kterých zjistil, že žalobkyně uzavřela sňatek s občanem České republiky, panem J. J., nar. X, v době, kdy měla povinnost vycestovat z území, neboť jí končila platnost turistického víza ke dni 30. 12. 2004 (viz doklady ve spisu). Správní orgán I. stupně zjistil, že žalobkyně podala žádost o turistické vízum za účelem ostatní (turistika, tranzit, obchod, kongres, apod.) v Berlíně dne 29. 9. 2004 a vízum obdržela s platností od 5. 10. 2004 do 30. 12. 2004. Dne 2. 11. 2004 byla žalobkyně pokutována Policií České republiky za to, že nenahlásila vstup na území do 3 pracovních dnů ve smyslu ustanovení § 93 odst. 1 s odkazem na ustanovení § 97 zákona o pobytu cizinců. Dne 9. 11. 2004 žalobkyně uzavřela sňatek s panem J. J. Dne 10. 11. 2004 podala žádost o udělení povolení k trvalému pobytu za účelem sloučení s panem J. J. (č.j. SCPP-178/PL-VCI-2004), které správní orgán prvního stupně nevyhověl rozhodnutím ze dne 16. 11. 2004. Dne 15. 11. 2004 žalobkyně podala další žádost o udělení povolení k trvalému pobytu (č.j. SCPP-1710/PL-VI-CI-2004) za účelem sloučení s panem J. J., které bylo vyhověno rozhodnutím ze dne 19. 11. 2004. [11] Součástí spisového materiálu je dále rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 4. 2011, č.j. 28 233/2010-17, kterým bylo rozvedeno manželství žalobkyně na její návrh. Součástí spisu je také výpis z evidence Rejstříku trestů fyzických osob J. J. a dva rozsudky (Okresní soud v Chebu č.j. 4 T 30/2007-155 – zanedbání povinné výživy a trestní příkaz Okresního soudu v Sokolové č.j. 19 T 94/2001 – zanedbání povinné výživy). [12] Dne 21. 2. 2015 požádal správní orgán I. stupně Policii ČR o prošetření místa pobytu na adrese místa pobytu pana J., tj. P. 485/2, K. n. O.. Policie zjistila, že pan J. žije již na adrese K. 375/10, K. n. O.; hlídce sdělil, že se žalobkyní byl po svatbě asi 3-4 měsíce, pak si nerozuměli a šli od sebe. Uvedl, že neví, zda jeho manželství s účastnicí řízení bylo již rozvedeno, neboť nemá žádné peníze. Rovněž si nedokázal vzpomenout, kdy se se žalobkyní oženil (myslel si, že to bylo v roce 2007). [13] Dne 19. 9. 2017 byl proveden výslech pana J. J.. Uvedl, že je bezdomovec, který se momentálně zdržuje u své kamarádky a je nemocný. Uvedl, že žalobkyni zná, je to jeho bývalá manželka. Nevěděl, kdy žalobkyně přicestovala na území a proč. V roce 2004 byl propuštěn z výkonu trestu, se žalobkyní se seznámil v září 2004 prostřednictvím svého kamaráda pan M. V. v K., když šel