9 As 67/2010 — Nejvyšší správní soud

6 A 225/2015- 109 - text 23 6 A 225/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobkyně: EkoMotol CZ, s.r.o., sídlem ██████████████████████████████ zastoupená advokátem ██████████████████████, sídlem ████████████████████████████████ proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem ██████████████████████████████████ o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2015, č. j. 2319/500/14/65582/ENV/14 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2015, č. j. 2319/500/14/65582/ENV/14, a rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Praha ze dne 30. 7. 2014, č. j. ČIŽP/41/OOL/SR01/1320073.004/14/PJI, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 200 Kč k rukám ████████████████████, advokáta, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí 1 Žalobkyni byla rozhodnutím České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Praha (dále též „inspekce“) ze dne 30. 7. 2014 č. j. ČIŽP/41/OOL/SR01/1320073.004/14/PJI (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) uložena pokuta ve výši 1 281 000 Kč za správní delikt podle ust. § 4 písm. a) zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 282/1991 Sb.“). Podle prvostupňového rozhodnutí správní delikt spočívá v tom, že při provozu skládky na pozemcích č. parc. 432, 437 a 436 v k. ú. Motol, od roku 2010 do února roku 2014 došlo k nelegálnímu záboru lesního pozemku č. parc. 433/1 v k. ú. Motol skládkovým výkopovým materiálem ve dvou částech, a to v jihovýchodním výběžku při západní hranici předmětného lesního pozemku na ploše 1 630 m² (sesuv z pozemku č. parc. 432 v k. ú. Motol) a dále v místě, kde předmětný lesní pozemek sousedí s pozemky č. parc. 432, 437 a 436 v k. ú. Motol, na ploše 932 m². Touto činností došlo k neoprávněnému používání lesní půdy k jiným účelům než pro plnění funkcí lesů a ohrožení životního prostředí v lesích. Dále byla žalobkyni uložena povinnost nahradit paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč podle ust. § 79 odst. 2 a 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 2 Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o němž rozhodlo ministerstvo životního prostředí (dále jen „žalovaný“, kterým je obecně označován i správní orgán 1. stupně, pokud rozlišení nemá význam pro samotný text odůvodnění) rozhodnutím ze dne 6. 10. 2015 č.j. 2319/500/14, 65582/ENV/14 (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Žalobní body 3 Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 4. 12. 2015 se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítala, že žalovaný téměř o rok nedodržel lhůtu pro vydání rozhodnutí, neboť podle ust. § 71 správního řádu byl povinen rozhodnout do šedesáti dnů od předání spisu, spis převzal v září roku 2014, napadené rozhodnutí však vydal až v říjnu 2015. Stejného pochybení se dopustila i inspekce, neboť řízení s žalobkyní zahájila 15. 4. 2014, rozhodnutí vydala až dne 30. 7. 2014. V souvislosti s během lhůt žalobkyně uvedla, že inspekce o předmětném správním deliktu věděla již minimálně od roku 2012, kdy dostala informace od Úřadu městské části ███████, odboru obchodně správního, což žalobkyně dokládá dopisem ze dne 21. 11. 2011. Kontrolu však zahájila až v roce 2014, nedodržela tedy lhůtu stanovenou v ust. § 5 odst. 2 zákona č. 282/1991 Sb., podle nějž lze řízení o uložení pokuty zahájit jen do jednoho roku ode dne, kdy se inspekce dověděla o porušení povinnosti v ust. § 4 tohoto zákona. 4 V další žalobní námitce žalobkyně poukazovala na skutečnost, že ač je jí v odůvodnění obou rozhodnutí vytýkáno též poškození životního prostředí, ve výroku prvostupňového rozhodnutí je uvedeno pouze to, že pokuta se ukládá za ohrožení životního prostředí. Žalobkyně se domnívá, že tak bylo učiněno ve snaze vyhnout se použití metodického pokynu č. 8/2003 Věstníku Ministerstva životního prostředí pro činnost České inspekce životního prostředí ke stanovení výše ekologické újmy způsobené na lesních ekosystémech jako škodě na funkcích lesa vzniklé porušením předpisů o ochraně lesa jako složky životního prostředí (dále jen „metodický pokyn č. 8/2003“). Vedle toho, že žalovaný ve svém rozhodnutí nezdůvodnil, proč uvedený metodický pokyn nepoužil, pochybil zejména tím, že správní delikt nesprávně právně kvalifikoval jako ohrožující, což neodpovídá skutkovému zjištění o poškození životního prostředí. Žalovaný si účelově zjednodušil právní i skutkové odůvodnění správního deliktu tak, aby nebylo potřeba prokazovat následek správního deliktu poškozovacího, neboť ke škodám, které by odůvodňovaly uložení tak vysoké pokuty ve smyslu metodického pokynu č. 8/2003, zde jistě nedošlo; v případě ohrožovacího deliktu však může žalovaný pokutu snáze odůvodnit. Ohrožení životního prostředí pak žalovaný v rozhodnutí nedostatečně vyhodnotil a neposoudil relevantně následek, který sesuv na životní prostředí opravdu měl. 5 Žalovaný se nedostatečně zabýval zkoumáním společenské škodlivosti deliktu, nezohlednil ani polehčující okolnosti hovořící ve prospěch žalobkyně, především to, že k záboru pozemku č. parc. 433/1 v k. ú. Motol nedošlo úmyslně, stalo se tak z nedbalosti, vliv měla složitost schválené úpravy tělesa skládky a přírodních podmínek panujících na hranici dotčených pozemků (jde o strmý svah a pozemek před tím, než jej žalobkyně pronajala, nebyl u hranic dostatečně modelován, v souvislosti s působením větru a srážek tam docházelo k odtoku navezené zeminy). Dále nezohlednil, že k nevytvoření vhodného stabilizačního opatření žalobkyní a později k neodstranění následků sesuvu došlo proto, že žalobkyni nebyla udělena výjimka ze zákazu stavební činnosti pro zabezpečení severní stěny skládky na pozemku č. parc. 433/1 v k. ú. Motol, i když o ni žádala. Bez povolení přístupu techniky a osob na předmětný pozemek mohla žalobkyně učinit jen určitá a nikoli kompletní opatření; provádění takových opatření v roce 2013 žalobkyně nyní dokládá. V této souvislosti žalobkyně poukázala na nesprávný závěr žalovaného o tom, že po uložení opatření k nápravě v roce 2011 neučinila žádné kroky zabraňující postupnému rozšiřování. K polehčujícím okolnostem rovněž tvrdila, že k podobným samovolným sesuvům ze strmých hranic pozemků docházelo opakovaně i v minulosti a nikomu za to nebyly ukládány pokuty; k tomu předložila Havarijní výměry z let 1988 a 1989. 6 Žalovaný dle názoru žalobkyně pochybil i tím, že své tvrzení o době trvání správního deliktu (tj. od roku 2010 do roku 2014) opřel pouze o letecké snímky, což je zcela nepřesvědčivý důkaz k prokázání, zdali někde určitý sesuv je či není, natož aby z něj žalovaný vypočetl rozsah záboru s přesností na metr čtvereční. Žalobkyně poukázala též na jiné rozhodnutí inspekce ze dne 16. 7. 2014, č.j. ČIŽP/41/OOH/SR01/1102321.003/14/PZK, kde uložila žalobkyni pokutu ve výši 400 000 Kč a kde uvedla, že ke dni 16. 3. 2014 došlo k přesahu na pozemek č. parc. 433/1 v ploše 3 103 m², zatímco v prvostupňovém rozhodnutí je uvedeno, že ke dni 4. 2. 2014 činila celková plocha nelegálního záboru pozemku č. parc. 433/1 v k. ú. ███████████ m²; tato výrazná odchylka ve výpočtech vypovídá o nepřesnosti měření inspekce při místních šetřeních provedených v odstupu 1 měsíce. Letecké snímky samy o sobě jsou neobjektivní, není tedy možné, aby pouze z nich žalovaný učinil závěr, že k sesuvu v daném rozsahu došlo již v roce 2010, nebo dokonce že údajná vrstva sesuvu byla o výšce 2 cm výkopové zeminy, jde pouze o spekulace a odhady žalovaného, nikoli o reálná fakta a přezkoumatelné důkazy, žádné další důkazy žalovaný ani inspekce nedoložili, totéž platí o letech 2011 až 2013. Dané informace jsou přitom podle žalobkyně zásadní ve vztahu k uložené pokutě, neboť na délce záboru staví žalovaný své odůvodnění. K důkazům žalobkyně navíc uvedla, že nebyly odebrány vzorky sesunuté zeminy, proto není prokázán závěr žalovaného o naprostém omezení plnění funkcí lesa a výrazném ovlivnění hydrogeologických poměrů na předmětném pozemku, zdůraznila, že se předmětem sesuvu byla zemina, nikoli znečišťující odpad. Poukázala na to, že nebyl prokázán původ ani obsah zeminy sesunuté na předmětný pozemek, nebylo prokázáno, že veškerá tato zemina pochází právě z pozemků, které měla žalobkyně v rozhodném období v nájmu, a že tato zemina svým obsahem skutečně ohrožuje životní prostředí v lesích. 7 Další žalobní námitka směřovala proti postupu při stanovení pokuty a její výše, v prvostupňovém rozhodnutí není vysvětleno, proč byla uložena pokuta právě v nezaokrouhlené výši 1 281 000 Kč, takto zvláštně určená částka vzbuzuje pochybnosti o libovů