— Nejvyšší správní soud

6 A 244/2017- 45 - text 9 pokračování 6 A 244/2017 6 A 244/2017-45 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: Základní organizace Českého zahrádkářského svazu Zbraslav Strnady, IČO: 45772223, se sídlem Strnady č. ev. 60, Praha 5, zastoupeného Mgr. Pavlem Čálkem, advokátem se sídlem Hornokrčská 707/7, Praha 4, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, IČO: 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.10.2017, č.j. MHMP 1596245/2017, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění [1] Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým bylo změněno (ve formulační části výroku) prvostupňové správní rozhodnutí Úřadu městské části Praha 16, odboru výstavby, dopravy a životního prostředí, oddělení životního prostředí, ze dne 20. 3. 2017, čj. 002671/17/OŽP. Ve správním řízení bylo pravomocně rozhodnuto tak, že se na vodovod ve vlastnictví žalobce (katastrální území Zbraslav) nevztahuje zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“), neboť vodovod splňuje ust. § 1 odst. 3 písm. a) zákona o vodovodech a kanalizacích. Vzhledem k poněkud svéhlavé situaci zákonného režimu, který je podkladem pro řešený konflikt mezi účastníky, soud stručně uvádí, že bylo vydáno deklaratorní rozhodnutí v řízení z moci úřední, kterým správní úřad deklaroval, že se na vodovod nevztahuje zákon o vodovodech a kanalizacích, neboť tento vodovod splňuje podmínky tohoto zákona o vodovodech a kanalizacích. Výsledek je ten, že zákon o vodovodech a kanalizacích se na vodovod vztahuje, aniž by bylo nutné o tom vydávat konstitutivní správní rozhodnutí. Aby se tomuto deklaratornímu rozhodnutí mohl žalobce bránit ve správním či soudním řízení správním, muselo být tímto způsobem rozhodnuto, aby byly zachovány opravné prostředky a právo podat žalobu k soudu. [2] Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu, a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě uplatnil tyto žalobní body, jimiž je soud při svém přezkumu vázán. Poukázal na to, že od počátku tvrdí, že nevlastní vodovod pro veřejnou potřebu. Namítá, že rozhodnutí obsahuje nelogický výrok, a proto se jedná o nicotné rozhodnutí, což namítal již ve správním řízení (na což žalovaný reagoval zpřesněním výroku, což však považuje za nedostatečné). Dále činím sporným zjištění týkající se pitné vody a odvolává se na ust. § 1 odst. 4 písm. a) zákona o vodovodech a kanalizacích, který odkazuje na zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, který definici pitné vody obsahuje ve svém ust. § 3 odst. 1 věta první. Vodovod byl od počátku zamýšlen i stavěn k rozvodu vody užitkové sloužící k zalévání zahrádek svých členů, což dokládá i to, že zdrojová studna byla postavena v těsné blízkosti velmi rušné hlavní silnice a v zátopové oblasti. Nelze pominout fakt, že jediným uživatelem vody je členská základna žalobce, o tom, kdo se tímto členem stane, rozhoduje členská základna žalobce. Místní řád stanoví, že voda je určena k zalévání zahrádek a v zimních měsících je stanovena povinnost vypustit vodu ve vodovodní šachtě (k zamezení zamrznutí). Asi ve dvou desítkách případů byl žalobcem udělen dlouhodobým členům souhlas k dalšímu využití stávající přípojky vodovodu, nikdy se však nejednalo o garanci dostatku vody nebo dodávku vody pitné (žalobce poukazuje na souhlas ze dne 17. 4. 2015). Dále uvedl, že v minulosti nebylo několikrát o žádost o připojení vyhověno (např. žádost fyzické osoby ze dne 23. 9. 2016 byla zamítnuta s tím, že se jedná o vodu nevhodnou). [3] Žalobce dále poukázal na stanovisko Hygienické stanice hlavního města Prahy ez dne 18. 5. 2016, že voda vykazuje značně proměnlivou kvalitu ve zdravotně významném ukazateli dusičnany, konzumace ohrožuje zdraví dětí do 3 let věku, což dále podporuje závěr zástupce Pražské vodohospodářské společnosti a.s. ze dne 2. 2. 2017, které nebylo zaprotokolováno při seznámení se spisem (tento zástupce uvedl, že pro zastaralost provedení vodovodu nemůže vůbec posoudit, zda by vůbec mohl splňovat dnešní požadavky na vedení veřejného vodovodu, a za tohoto stavu by ho tato společnost nepřevzala, přičemž za jediné řešení považuje přivedení do lokality městského vodovodu). Stavba vodovodu spadá do období druhé poloviny 70. let 20. století, kdy protokol o převzetí a předání stavby a kolaudační rozhodnutí z února 1977 řeší zásobování zahrádkářské kolonie Strnady užitkovou vodou pro účely zalévání zahrádek svých členů. Městská část Praha – Zbraslav jako účastník stavebního řízení opakovaně namítala, že v lokalitě není veřejný vodovodní řád, ale pouze jakési provizorní rozvody malého profilu, následkem čehož byly žadatelé nuceni vystavět na svém pozemku vlastní kopanou studnu. [4] Žalobce uvádí, že se obává, že prohlášením vodovodu za vodovod pro veřejnou potřebu dojde de facto k jeho „znárodnění“, kdy žalobce nebude mít pod kontrolou, kdo vodovod užívá, ale dopadne na něj celá řada povinností, zejména učinit z užitkové vody vodu pitnou a mnoho dalších, která nebude moct splnit. Po vydání napadeného rozhodnutí již byl upozorněn, že bude pravděpodobně pokutován za to, že vodovodem proudí voda nevyhovující kvality. Poukazuje na to, že ve své činnosti nemá nikde stanovené, že by měl vykonávat správce veřejného vodovodu. Ohledně rozhodnutí Úřadu městské části Praha 16 ze dne 19. 9. 2017, kterým bylo vydáno povolení k nakládání s podzemními vodami, uvádí, že to bylo vydáno na jeho žádost, která byla zapříčiněna jeho horlivostí a obavami vyplývající z tehdejší změny právních předpisů (zejména z novely vodního zákona). Žalobce na základě informací ze sdělovacích prostředků zažádal o povolení odběru vody z vlastní studny ve své dobré víře vyhovět novým zákonným požadavkům. Situace byla komplikovanější o to, že zjistil, že studna nestojí na jeho pozemku a že povolení tak musí zažádat. Až následně žalobce zjistil, že tato povinnost není vyžadována u studní, kde je užívána voda pro vlastní potřebu a které byly vybudovány před rokem 1955. Žalobce učinil podání na předepsaném formuláři, jehož znění nemohl ovlivnit, ale to podle jeho názoru nemůže sloužit jako jednoznačný důkaz, že vodovod je určen k rozvodu pitné vody (poukazuje na kolaudační rozhodnutí ze dne 7. 2. 1977, toto rozhodnutí o pitné vodě nic neuvádí). [5] Žalobce dále namítá ohledně počtu obyvatel trvale vodovod využívající, že pochyby nebyly odstraněny přes provedené místní šetření, neboť správní orgán při prověřování počtu osob postupoval vylučovacím metodou, a z archivu prověřil pouze 4 sporné případy a u zbytku automaticky presumoval jejich připojení. Podle názoru žalobce se tak otočilo důkazní břemeno v jeho neprospěch. Žalobce namítá, že mělo být přihlédnuto k jeho čestnému prohlášení, že vodovod nevyužívá více než 50 osob trvale žijících v oblasti Strnady, poukazuje na to, že chaty jako stavby pro rodinnou rekreaci nemají povinnost být k jakémukoliv zdroji vody připojeny, a proto obyvatelé těchto staveb nemají být do tohoto počtu zahrnuty automaticky. Počet trvale přihlášených osob nemusí odpovídat počtu osob využívajících vodovod, stranou rovněž zůstala otázka sezónního využívání vodovodu. Rovněž namítl, že nebylo zohledněno, že vodovod byl původem vnitroareálový. [6] Žalovaný ve svém vyjádření s žalobou nesouhlasil, odkazoval na důvody pro rozhodnutí v odůvodnění i správním spise. Nejprve namítl, že žaloba je nepřípustná podle ust. § 68 písm. d) soudního řádu správního, neboť se nejedná o meritorní rozhodnutí. Dále uvedl, že možnost výroku rozhodnutí plyne ze zákona, o nicotnost se tak nemůže jednat, vodovod slouží k rozvodu pitné vody, byť ta nemá vyhovující kvalitu, o počtu osob poukázal na to, že pokud byla stavba na vodovod napojena a fyzické osoby mají v lokalitě hlášen trvalý pobyt, je možné vyjít z toho, že tyto osoby vodovod trvale využívají. Skutečnost, že se jedná o vnitroareálový vodovod, vznesl žalobce až v žalobě, ale podle platné právní úpravy to na posouzení věci nemá žádný vliv. [7] V odůvodnění napadeného rozhodnutí je mj. uvedeno, že řízení bylo vedeno podle ust. § 1 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích z moci úřední, kdy vodoprávní úřad může v případě kanalizace uvedené v ust. § 1 odst. 4 písm. b) zákona o vodovodech a kanalizacích u vodovodu, který nesplňuje podmínky podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) tohoto zákona, nebo vodovodu podle ust. § 1 odst. 4 písm. a) tohoto zákona, stanovit, že se zákon o vodovodech a kanalizacích na ně rovněž vztahuje. Jediným účastníkem řízení byl žalobce. Nejprve bylo rozhodnuto tak, že řízení bylo zastaveno, toto rozhodnutí bylo odvolacím orgánem zrušeno a věc vrácena k novému projednání, po němž správní úřad vydal prvostupňové správní rozhodnutí. Žalovaný s