7 Azs 79/2009 — Nejvyšší správní soud

6 Ad 7/2017- 59 - text 13 pokračování 6Ad 7/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. Věry Jachurové a Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph. D., v právní věci žalobce: Bc. J. O. zastoupený doc. JUDr. Tomášem Gřivnou, Ph. D., advokátem se sídlem Praha 1 – Staré Město, Revoluční 1044/23 proti žalovanému: Bezpečnostní informační služba se sídlem Praha 5, Nárožní 1111/2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 12. 2016 č.j. 687-12/2016-BIS-1 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí kancléře ve věcech služebního poměru ze dne 18. 8. 2016 č.j. 26-348/2016-BIS-6 (dále jen „rozhodnutí kancléře“). Rozhodnutím kancléře byl žalobce podle § 42 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“) propuštěn ze služebního poměru, neboť mu zanikla platnost osvědčení fyzických osob pro styk s utajovanými informacemi a nebylo možno jej ustanovit na jiné služební místo ani po 1 roce zařazení v záloze pro přechodně nezařazené. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že žalobci zanikla platnost osvědčení dne 1. 9. 2014. Dnem 7. 8. 2015 byl žalobce podle § 32 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., zařazen do zálohy pro přechodně nezařazené, neboť byl osobou určenou ke styku s utajovanými informacemi a zanikla mu platnost osvědčení. Žalobce podal žádost o vydání osvědčení. Na základě této žádosti bylo rozhodnutím bezpečnostního ředitele ze dne 29. 4. 2016 č.j. 265/2016-BIS-37 rozhodnuto o nevydání osvědčení fyzické osoby. Toto rozhodnutí bylo k rozkladu žalobce zrušeno ředitelem Bezpečnostní informační služby (dále též „BIS“) a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. K tomu však již do vydání napadeného rozhodnutí o propuštění žalobce ze služebního poměru nedošlo. Dnem 7. 8. 2016 uplynul 1 rok od zařazení žalobce do zálohy pro přechodně nezařazené a vzhledem k tomu, že na všechna služební místa v BIS musí být ustanoveny osoby určené ke styku s utajovanými informacemi, nelze žalobce ustanovit na jiné služební místo v BIS. Žalobce se nepodařilo umístit na služební místo ani u jiného bezpečnostního sboru, když v tomto ohledu BIS požádala Generální ředitelství cel, Hasičský záchranný sbor hl. m. Prahy, Vězeňskou službu České republiky a Krajské ředitelství Policie Středočeského kraje o součinnost. Podle § 42 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., platí, že příslušník zpravodajské služby musí být propuštěn, jestliže mu zanikla platnost osvědčení a nelze jej ustanovit na jiné služební místo, a to ani po 1 roce zařazení v záloze pro přechodně nezařazené. 3. Žalovaný se neztotožnil s argumenty, které žalobce uvedl v odvolání proti rozhodnutí kancléře. Za nepravdivé označil tvrzení, že je nutné zákonné ustanovení pro to, aby všechna služební místa v BIS mohla být takového charakteru, že je k výkonu služby nutné být držitelem osvědčení opravňujícího ke styku s utajovanými informacemi. Vymezení služebního místa je v kompetenci bezpečnostního sboru (§ 19 zákona č. 361/2003 Sb.), který je povinen definovat služební místa v souladu s účelem plnění úkolů bezpečnostního sboru. Pokud je k tomu nezbytné, aby byl s každým služebním místem spojen požadavek oprávnění k seznamování se s utajovanými informacemi, je bezpečnostní sbor povinen takovou podmínku pro každé služební místo stanovit. Konkrétně u BIS jakožto zpravodajské služby je nepředstavitelné, že by příslušník na jakémkoli služebním místě nepřišel s utajovanými informacemi do styku. Způsob, jímž je takováto podmínka stanovena v BIS, je v souladu se zákonem, když požadavek stupně utajení informací, s nimiž je příslušník na daném služebním místě oprávněn se seznamovat, vychází z ustanovení § 4 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb., přičemž je dále konkretizován v ustanovení § 1 odst. 1 písm. m) SPŘ BIS č. 5/2009, vnitřní platový předpis. V souladu s uvedenými ustanoveními je ředitelem BIS vydán „Soubor systemizovaných služebních míst – organizační struktura“, kde je mimo jiné stanoveno, že pro všechna služební místa v BIS je definován stupeň utajení informací, s nimiž je příslušník v daném služebním místě oprávněn se seznamovat, alespoň ve stupni „TAJNÉ“. Stanovení oprávnění a povinností příslušníka na služebním místě je tedy stanoveno „interním aktem“ (služebním předpisem) v souladu s požadavky stanovenými zákonem č. 361/2003 Sb. 4. Žalovaný dále uvedl, že zákon č. 361/2003 Sb., sice neukládá, že by každé místo zpravodajské služby muselo být spojeno s oprávněním seznamovat se s utajovanými informacemi a počítá i s eventualitou, že existují služební místa bez tohoto požadavku, ale z toho nijak nevyplývá příkaz pro zpravodajskou službu takováto místa zřídit. Ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) zákona upravuje možná oprávnění služebního funkcionáře zpravodajské služby. Z toho však neplyne povinnost zpravodajské služby vytvořit podmínky pro to, aby všechna tato oprávnění mohla být realizována. Naopak, zpravodajská služba je při charakterizaci služebních míst povinna dbát na účelnost vzhledem k plnění jejích úkolů. 5. Žalovaný přisvědčil žalobci v tom, že příslušníka lze ustanovit na místo také v jiném bezpečnostním sboru. BIS však další bezpečnostní sbory oslovila s informací, že jsou u ní zařazeni v záloze přechodně nezařazení příslušníci, kteří nejsou držiteli osvědčení vydaného podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, žádný z oslovených bezpečnostních sborů však tuto nabídku nepřijal. Proto také zákonná podmínka pro propuštění spočívající v tom, že příslušníka nelze ustanovit na jiné služební místo, byla splněna. Doklad o žádosti o součinnost dalších bezpečnostních sborů nebyl obsažen ve spise prvoinstančního orgánu, a proto byl doplněn až v průběhu odvolacího řízení. Toto procesní pochybení prvoinstančního orgánu však nemělo vliv na zákonnost ani věcnou správnost rozhodnutí kancléře. 6. Žalovaný též konstatoval, že doba uvedená v § 42 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., je hmotněprávní a jakmile začne plynout, nezávisí na žádném procesním úkonu. Služebnímu funkcionáři přísluší pouze posoudit, zda od zániku osvědčení uplynula nebo ne. Otázka podání žádosti o vydání osvědčení a řízení zahájené na základě této žádosti nemá pro toto posouzení význam. 7. V žalobě proti napadenému rozhodnutí uplatnil žalobce následující námitky: 8. V prvním žalobním bodě namítl nesprávné právní posouzení věci. Uvedl, že v napadeném rozhodnutí nebylo uvedeno konkrétní ustanovení zákona ani právního předpisu, ze kterého by vyplývalo, že každé služební místo v BIS je spojeno s nutností být držitelem bezpečnostního osvědčení. Právní názor žalovaného se tedy opírá o právní normu, s níž neměl žalobce možnost se seznámit, neboť ji žalovaný ani neuvedl, v důsledku čehož je třeba na napadené rozhodnutí nahlížet jako na nepřezkoumatelné. Namítl dále, že, i když je v napadeném rozhodnutí uveden odkaz na konkrétní služební předpis č. 15/2009, vnitřní platový předpis, žalobce neměl možnost se s tímto služebním předpisem pro účely řízení o propuštění ze služebního poměru seznámit, neboť v době rozhodnutí odvolacího orgánu již byl propuštěn ze služby. 9. Žalobce rovněž namítl, že služební předpis č. 15/2009 odporuje zákonu č. 361/2003 Sb., neboť ve smyslu ustanovení § 25 odst. 1 písm. b) ve spojení s ustanovením § 21 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., může být příslušník zpravodajské služby z důvodu zániku platnosti osvědčení pro styk s utajovanými informacemi ustanoven na volné služební místo u téže zpravodajské služby. Na základě tohoto ustanovení je presumováno, že u zpravodajských služeb by měla zřízena služební místa, pro něž se nevyžaduje platné osvědčení pro styk s utajovanými informace. Zákonodárce tedy přímo počítá s tím, že taková služební místa v rámci zpravodajské služby zřízena budou, jinak by takové ustanovení bylo v rámci legislativních příprav, případně v rámci následných novelizací, vypuštěno. Systemizace služebních míst, která je připravována každým bezpečnostním sborem, musí reflektovat potřeby zákona a nesmí s ním být v rozporu. 10. Podle žalobce nebyla také zohledněna specifická povaha ustanovení § 42 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., kdy jeho využití je třeba považovat jako postup ultima ratio, který předpokládá situaci, že nebylo možné žalobce ustanovit na jiné služební místo, a to ani po 1 roce zařazení v záloze pro přechodně nezařazené. Žalobce bylo totiž primárně v souladu s § 19 až 24 zákona č. 361/2003 Sb., možné ustanovit na volné služební místo, resp. v souladu s ustanoveními § 25 až 27 zákona č. 361/2003 Sb., převést na jiné služební místo, a v obou těchto případech jak v rámci jednoho konkrétního bezpeč