9 Afs 170/2014 — Nejvyšší správní soud

6 Af 1/2018- 34 - text 9 6 Af 1/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: ATTIMO INVEST s.r.o., se sídlem Rybná 716/24, Praha 1, IČ: 023 80 064, zastoupen JUDr. Milošem Kopeckým, advokátem, se sídlem Feřtekova 739/16, Praha 8, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2017, č.j. 46342/17/5100-41452-712079, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2017, č.j. 46342/17/5100-41452-712079 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 21. 9. 2016, č.j. 6963183/16/2001-52526-301182 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo podle ustanovení § 106a odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), rozhodnuto o tom, že žalobce je nespolehlivým plátcem, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. [2] Žalobce v podané žalobě namítal, že nebyly splněny podmínky pro vydání žalobou napadeného rozhodnutí, neboť ke správnímu deliktu nedošlo, a důvody, kterými správce daně rozhodnutí o nespolehlivém plátci odůvodnil, nebyly dle žalobce dány. [3] Žalobce namítal, že pravomoc měnit rozhodnutí o sídle žalobce zapsaném v Obchodním rejstříku je svěřena moci soudní a nikoliv žalovanému. Uvedl, že sídlo umístěné na adrese Rybná 716/24, 110 00 Praha 1 – Staré Město, bylo po posouzení a zhodnocení osvědčení o sídle zapisované společnosti Městským soudem v souladu se zákonem zapsáno jako rejstříkové sídlo žalobce. Namítal, že prověřování správnosti údajů o rejstříkovém sídle je v pravomoci příslušného soudu (zde Městského soudu v Praze) a nikoliv žalovaného, který nemá pravomoc nutit daňový subjekt ke změně sídla a změna skutečností zapisovaných do Obchodního rejstříku, pokud soudní moc již jednou o sídle společnosti v rámci zápisu společnosti do rejstříku pravomocně rozhodla a následně neshledala důvod pro zahájení úkonů ohledně změny tohoto rozhodnutí. Konstatoval, že pokud měl správce daně pochybnosti o skutečném sídle žalobce, tak měl učinit podnět u příslušného soudu. [4] Žalobce dále uvedl, že oprávněnost svého sídla na uvedené adrese odůvodňuje ustanovením čl. 10, kapitola V. nařízení Rady (EU) č. 282/2011 ze dne 15. března 2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, neboť svou ekonomickou činnost vyvíjí zejména v oblasti nákupu a prodeje různých komodit prostřednictvím internetu; nemá žádnou provozovnu, movitý a nemovitý majetek, ani zaměstnance. Jediným movitým majetkem společnosti je přenosný počítač. Uvedl, že má jediného společníka a jednatele. Ten realizuje a řídí ekonomickou činnost žalobce z různých míst České republiky i mimo území České republiky. K takové činnosti nepotřebuje společnost provozovnu s finančně náročným zázemím ani zaměstnance. Dále žalobce uvedl, že zásadní rozhodnutí týkající se řízení žalobce jsou jednatelem žalobce přijímána na adrese jeho rejstříkového sídla. [5] Žalobce shrnul, že rozhodnutí správce daně a žalovaného o nespolehlivém plátci DPH bylo vydáno na základě nepravdivých tvrzení a právně chybných závěrů správce daně a žalovaného o neexistenci sídla žalobce na adrese v Praze 1, Rybná 716/24. [6] Žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě navrhoval její zamítnutí, když odkázal žalobou napadené rozhodnutí. K námitce týkající se pravomoci měnit rozhodnutí soudu o sídle žalobce zapsaném v Obchodním rejstříku žalovaný uvedl, že žalobce zaměňuje pojem „skutečné sídlo“ ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. i) zákona o DPH, se sídlem podle ustanovení § 13 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) či se sídlem dle ustanovení § 429 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Uvedl, že existence rejstříkového sídla žalobce nabyla správcem daně jakkoliv zpochybňována, žalobce rovněž nebyl nucen v průběhu řízení ke změně sídla. V posuzovaném případě byl správcem daně pouze zjišťován a prověřován žalobcem uvedený registrační údaj týkající se skutečného sídla dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. i) zákona o DPH. Správce daně dospěl k závěru, že sídlo žalobce zapsané v Obchodním rejstříku není jeho skutečným sídlem, tj. adresou místa jeho vedení či místem, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se řízení žalobce, popř. místem, kde se schází jeho vedení. Dále uvedl, že žalobce na výzvu k odstranění pochybností nereagoval, neodstranil tak pochybnosti správce daně a nepředložil bez řádného odůvodnění požadované údaje nezbytné pro řádnou správu daně, přičemž ve stanovené lhůtě neopravil již neplatný nebo jinak nereálný registrační údaj týkající se skutečného sídla. [7] K tvrzením ohledně neexistence skutečného sídla žalobce žalovaný odkázal na čl. 10 předmětného nařízení Rady EU. Dále uvedl, že žalobcem předestřená argumentace (není třeba provozovny ani zaměstnanců, zásadní rozhodnutí přijímá jediný jednatel) je pro posouzení skutečnosti, zda žalobce porušil závažným způsobem své povinnosti vztahující se ke správě daní tím, že ohrozil veřejný zájem na řádném výběru DPH podle písm. f) a h) bodu 1. Informace GFŘ, zcela nerozhodná, neboť identifikace skutečného sídla je nezbytným předpokladem pro zajištění cíle správy daně podle ustanovení § 1 odst. 2 daňového řádu. Uvedl, že každá právnická osoba uskutečňující ekonomickou činnost musí mít tzv. „skutečné sídlo“. Bez skutečného sídla je existence právnické osoby v podstatě vyloučena. Ve svém skutečném sídle by osoba povinná k dani měla být pro správce daně plynule kontaktní, dohledatelná a měla by poskytovat relevantní součinnost. Dále uvedl, že ze sdělení poskytovatele služeb tzv. virtuálního sídla společnosti Simply Office, s.r.o., IČ: 242 99 987, vyplynulo, že žalobci byly v rámci poskytnutí sídla poskytovány pouze služby BASIC, spočívající v přebírání korespondence, o níž je klient následně informován prostřednictvím e-mailu. S přihlédnutím k formálnímu charakteru rejstříkové sídla žalobce tak bylo dle žalovaného nezbytné dospět k závěru, že sídlo žalobce zapsané v Obchodním rejstříku není jeho skutečným sídlem. [8] Při ústním jednání před soudem konaném dne 1. 10. 2020 zástupce žalobce uvedl, že správce daně byl uvědoměn o tom, jaká je činnost žalobce (při dřívějším řízení o pokutě) – operace na komoditních burzách. Uvedl, že na uvedené adrese se nyní nachází 6.500 společností, přičemž většina společností funguje s osvědčením plátcovství DPH. V tomto směru označil postup správce daně za šikanózní. K dotazu soudu sdělil, že na uvedené adrese se nachází jedna společná místnost, kterou lze využívat jako kancelář. Zde žalobce přijímá rozhodnutí o rozdělení zisku a ztrát. [9] Žalovaný při ústním jednání před soudem uvedl, že rejstříkové sídlo žalobce není jeho skutečným sídlem. Dále odkázal na dříve uplatněné argumenty. [10] Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: [11] Ve dnech 25. 6. 2015, 3. 12. 2015 a 16. 12. 2015 byla na adrese sídla žalobce zapsané v Obchodním rejstříku provedena místní šetření, na základě nichž dospěl správce daně k závěru, že sídlo žalobce zapsané v Obchodním rejstříku není skutečným sídlem žalobce ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 písm. i) zákona o DPH. Dne 14. 1. 2016 proto zaslal žalobci výzvu k oznámení údajů o skutečném sídle. Dne 20. 1. 2016 obdržel správce daně podání, ve kterém žalobce uvedl jako adresu svého skutečného sídla Rybná 716/24, 110 00 Praha 1 – Staré Město. Dne 13. 5. 2016 bylo na uvedené adrese provedeno místní šetření, na základě kterého vznikly správci daně pochybnosti o žalobcem uvedeném registračním údaji, a proto jej výzvou ze dne 17. 6. 2016 vyzval k odstranění pochybností v registračních údajích. Žalobce na tuto výzvu nijak nereagoval. [12] Rozhodnutím ze dne 21. 9. 2016, č.j. 6963183/16/2001-52526-301182, bylo podle ustanovení § 106a odst. 1 zákona o DPH rozhodnuto o tom, že žalobce je nespolehlivým plátcem. V odůvodnění tohoto rozhodnutí správce daně dospěl k závěru, že ze strany žalobce dochází k ohrožení veřejného zájmu na řádném výběru DPH, neboť tento: 1) neposkytl správci daně požadovanou součinnost, tj. nereagoval na výzvu správce daně k odstranění pochybností o svém skutečném sídle; 2) uvedl nepravdivé nebo neúplné informace k registraci k DPH, které jsou nezbytné pro řádnou správu daně. K ohrožení veřejného zájmu zejména dochází, pokud plátce nedoplnil, a to ani ve lhůtě stanovené správcem daně, neopravil již neplatný nebo uvedl nepravdivý nebo