8 As 20/2021 — Nejvyšší správní soud

9 A 175/2017- 58 - text 11 9A 175/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobce: Calla-Sdružení pro záchranu prostředí, z.s., IČO: 62566761 sídlem Fráni Šrámka 35, České Budějovice zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Douchou, sídlem Mezibranská 579/7, Praha 1 proti žalované: Správa úložišť radioaktivních odpadů sídlem Dlážděná 6, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ředitele Správy uložišť radioaktivních odpadů ze dne 22. 8. 2017, č. j. SURAO-2017-2850_001 takto: I. Rozhodnutí ředitele Správy úložišť radioaktivních odpadů ze dne 22. 8. 2017, č. j. SURAO-2017-2850_001 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 15 342 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce Mgr. Pavla Douchy, advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí ředitele Správy úložišť radioaktivních odpadů ze dne 22. 8. 2018, č. j. SURAO-2017-2850_001, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Správy úložišť radioaktivních odpadů ze dne 24. 7. 2017, č. j. SURAO-2017-2533_001, jímž byla odmítnuta žádost žalobce ze dne 12. 7. 2017 o poskytnutí informací podaná podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o informacích). Žádost o poskytnutí informací se týkala poskytnutí technicko - ekonomické studie realizace výzkumného programu PVP Bukov, a to všech jejích částí a oponentních posudků. 2. Žádost žalobce byla odmítnuta z důvodu výluky z poskytování informací dané ust. § 11 odst. 1 písm. b) zákona o informacích, neboť dle žalované se jednalo o novou informaci, která vznikla při přípravě rozhodnutí povinného subjektu, tedy o tzv. podkladovou informaci, která byla vytvořena pro další rozhodování povinného subjektu v rámci realizace výzkumného programu PVP Bukov. Dalším důvodem pro odepření informací byla výluka z informační povinnosti daná ust. § 11 odst. 2 písm. c) zákona o informacích, spočívající v tom, že požadovaná studie je kolektivním autorským dílem a žalovaná je dle licenční smlouvy vázána užít této studie pouze k účelu, vyplývajícím z této smlouvy. 3. Z podnětu podané žaloby vznikl mezi účastníky spor o to, zda požadovaná informace vede a je zapotřebí k vydání rozhodnutí ve smyslu citovaného ustanovení zákona, když žalobce namítal, že žalovaná ve svých rozhodnutích dostatečně nekonkretizovala rozhodnutí či postup, k němuž byla informace vytvořena a jemuž má sloužit. Dle žalobce v rozhodnutí není uveden legitimní důvod pro odepření přístupu k informacím, zvláště jestliže žalovaná ve svých zprávách v r. 2016 deklarovala, že půjde o projekty geologických průzkumů a veškeré informace, zprávy a analýzy budou zveřejněny a veřejnosti přístupné. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí). 4. Ředitel žalované (dále jen žalovaný) se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádával s odvolacími námitkami žalobce, že správní orgán I. stupně k podané žádosti o informace nesprávně aplikoval ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona o informacích, neboť pojem „rozhodnutí“ použitý v citovaném ustanovení vyložil příliš extenzivně, neboť v jeho rozhodnutích chybí konkrétní údaj o tom, jaké rozhodnutí bránící poskytnutí informace má být na základě tohoto podkladu učiněno. 5. K tomu žalovaný s odkazem na text citovaného zákonného ustanovení a na komentář k tomuto ustanovení nesouhlasil s argumentací žalobce, že pojem rozhodnutí je třeba vykládat extenzivně, když legitimní důvod k odmítnutí poskytnutí informace, jíž je technicko - ekonomická studie jako podkladová informace, spočívá v tom, že si ji povinný subjekt nechává vyhotovit pro svoji činnost a její poskytnutí by znamenalo paralyzování činnosti povinného subjektu a znemožnění řádného rozhodování. V dané věci se bude jednat o celou řadu rozhodnutí týkajících se dalšího způsobu realizace výzkumného programu zejména v tom směru, jaké experimenty budou v PVP Bukov v rámci výzkumné činnosti prováděny. Skutečnost, že se jedná o materiál vyhotovený na základě požadavků dle usnesení vlády ze dne 25. 1. 2016 č. 50/2016 nevylučuje, že tato studie bude zároveň použita jako podkladová informace pro interní rozhodnutí povinného subjektu o dalším způsobu realizace tohoto výzkumného programu. Žalovaný nesouhlasil s námitkou, že by tímto způsobem mohl povinný subjekt odmítat poskytnutí informace po celou dobu provozu PVP Bukov, tedy až do roku 2030. Nelze totiž ztotožňovat datum ukončení provozu s datem rozhodnutí o provádění jednotlivých experimentů, k nimž dojde v průběhu provozu PVP Bukov a o nichž bude veřejnost řádně informována. Jedná se tedy o novou interní informaci vytvořenou výlučně ve vazbě na další rozhodování povinného subjektu použitelnou jako podkladovou informaci pro posouzení dalšího postupu při realizaci výzkumného programu. 6. Žalovaný se dále vypořádával s další odvolací námitkou nesprávného výkladu ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) zákona o informacích, když správní orgán I. stupně podanou žádost odmítl z důvodu, že by tím byla porušena ochrana práv třetích osob k předmětu práva autorského nebo práv souvisejících s právem autorským. Toto byl však toliko podpůrný důvod správního orgánu I. stupně, když za prioritní považoval žalovaný důvod dle znění ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona o informacích. Nicméně žalovaný k námitkám žalobce napravil nedostatek rozhodnutí správního orgánu I. stupně v tom, že ve svém rozhodnutí uvedl výčet autorů jednotlivých kapitol vyhotovené studie. Uvedl, že jde o kolektivní autorské dílo ve smyslu ustanovení § 59 zákona č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“). Uvedl, že předmětné autorské dílo bylo pro povinný subjekt vyhotoveno na základě smlouvy o poskytování „Výzkumné podpory pro projektové řešení hlubinného uložiště“ (dále jen smlouva o výzkumné podpoře) uzavřená dne 3. 2. 2016 mezi poskytovatelem ČVUT-SATRA-Mott McDonaldCZ a správním orgánem I. stupně jako objednatelem. Podle čl. 14 uvedené smlouvy byl povinný subjekt oprávněn využít práva na využívání předmětu průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví pouze k účelu vyplývajícímu z uvedené smlouvy, čímž byla omezena možnost využití předmětu díla chráněného autorským právem právě s ohledem na účel definovaný ve smlouvě, což byla výzkumná podpora pro činnost povinného subjektu. To dle žalovaného plyne i z ustanovení § 61 odst. 1 autorského zákona, podle kterého platí, že autor poskytl licenci jen k účelu vyplývajícímu ze smlouvy, a k užití díla nad rámec takového účelu je objednatel oprávněn pouze na základě licenční smlouvy. Požadovaná studie je tedy výsledkem tvůrčí činnosti třetích osob a k jinému účelu než dle smlouvy jej nelze užít. 7. Z uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. III. Žaloba 8. Žalobce v podané žalobě nesouhlasil ani s jedním z důvodů odmítnutí poskytnutí informace, neboť je přesvědčen, že ani jedno z uvedených ustanovení nelze na daný případ aplikovat. 9. Předně namíal, že veškeré podklady, které si nechávají zpracovat orgány veřejné moci, státní úřady a jiné veřejnoprávní subjekty jsou vždy v širokém slova smyslu vždy podklady pro jejich další rozhodování. Vztažení pojmu „rozhodnutí“ na jakékoliv rozhodnutí o dalším postupu při realizaci výzkumného programu PVP Bukov, tj. rozhodnutí jaké experimenty budou v rámci výzkumné činnosti prováděny je tak příliš široké a výjimky z povinnosti poskytovat informace dle informačního zákona mají být vykládány restriktivně. Dle žalobce je s tím v souladu názor uvedený v komentáři k informačnímu zákonu, podle kterého, ať jde již o formalizované rozhodnutí či nikoliv, vždy musí být zřejmé, k jakému konkrétnímu rozhodnutí se má podkladové rozhodnutí vztahovat. Dle článku 17 Listiny základních práv a svobod ustanovení § 11 informačního zákona a komentář k informačnímu zákonu vedou k tomu, že omezit přístup k informacím lze jen tehdy, jestliže by jejich poskytnutím mohlo dojít k neproporcionálnímu narušení jiného základního práva nebo i z jiných závažných důvodů, např. pokud by, zcela objektivně posuzováno, poskytnutí nových informací mohlo vést k narušení dané rozhodovací činnosti povinného subjektu. Dle žalobce žalovaný nikterak v napadeném rozhodnutí nezdůvodnil, proč by poskytnutí informace mělo znamenat narušení jeho rozhodovací činnosti. Žalobce také poukázal na to, že předmětná technicko - ekonomická studie byla vypracována na základě usnesení vlády č. 50/2016 ze dne 25. 1. 2016, tudíž se jedná o dokument sloužící vládě k její činnosti a nikoliv povinnému subjektu k rozhodování o dalším postupu. To vyplývá z výroční zprávy žalovaného za rok 2016, v němž se uv