2 Azs 147/2016 — Nejvyšší správní soud

9 A 33/2019- 49 - text 7 9A 33/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobce: V. B., státní příslušnost Ukrajina v ČR bytem x zastoupen Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem se sídlem Vyšehradská 27, 128 00 Praha 2 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem náměstí Hrdinů 1643/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 3. 2019, č. j. MV-22282-5/SO-2019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále té „OAM“), ze dne 4. 1. 2019, č. j. OAM-1730-35/ZR-2013 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla podle § 77 odst. 2 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zrušena platnost jeho povolení k trvalému pobytu a podle § 77 odst. 3 téhož zákona stanovena lhůta k vycestování z území ČR 30 dnů od právní moci rozhodnutí, a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 2 T 12/2009 (dále jen „trestní rozsudek“) pravomocně uznán vinným ze spáchání trestného činu obchodování s lidmi dle § 232a odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) a odst. 3 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 5 let se zařazením do věznice s ostrahou. 3. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí dále vyplynulo, že dne 9. 8. 2013 bylo s žalobcem z moci úřední zahájeno řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 2 písm. f) zákona o pobytu cizinců. S ohledem na datum zahájení řízení bylo v řízení postupováno podle znění zákona o pobytu cizinců účinného do 17. 12. 2015. Dne 9. 12. 2013 vydal OAM rozhodnutí č. j. OAM-1730-11/ZR-2013 o zrušení trvalého pobytu žalobce (dále jen „předchozí rozhodnutí OAM“). Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, žalovaná o odvolání rozhodla rozhodnutím ze dne 25. 11. 2014, č. j. MV-33854-3/SO-2014 (dále jen „1. rozhodnutí žalované“), kterým předchozí rozhodnutí OAM zrušila a věc mu vrátila k novému projednání. Žalovaná OAM vytkla, že při rozhodování vycházel ze stavu věci, který nebyl zjištěn tak, že o něm nebyly důvodné pochybnosti, když žalobce v době vydání rozhodnutí ještě neměl uveden záznam v Rejstříku trestů fyzických osob, a že nedostatečně posoudil přiměřenost dopadů svého rozhodnutí. 4. OAM následně ve věci vydal prvostupňové rozhodnutí tak, jak je uvedeno v bodu 1. tohoto rozsudku. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, o kterém žalovaná rozhodla žalobou napadeným rozhodnutím. 5. Žalovaná při rozhodování o odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí přisvědčila skutkovým zjištěním i právnímu posouzení věci OAM. Konstatovala, že OAM se v prvostupňovém rozhodnutí zcela vyčerpávajícím způsobem vyjádřil k dopadu rozhodnutí do života žalobce. Sama se potom hodnocení dopadu podrobně věnovala a ztotožnila se se závěrem OAM, že prvostupňové rozhodnutí nepředstavuje nepřiměřený zásah do žalobcova života. Žalovaná vypořádala i zbývající odvolací námitky žalobce a přesto, že shledala dílčí pochybení ze strany OAM, došla k tomu, že tato pochybení nezpůsobila nezákonnost prvostupňového rozhodnutí. II. Obsah žaloby 6. Žalobce v žalobě stručně popsal dosavadní průběh řízení a uvedl, že žalovaná pochybila, když prvostupňové rozhodnutí potvrdila. 7. V první námitce namítal, že žalovaná nepostupovala v souladu s § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), když nepřezkoumala soulad prvostupňového rozhodnutí s právními předpisy v celém rozsahu, nikoli jen v rozsahu odvolacích námitek. Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, podle kterého je správní orgán prvního stupně vázán právním názorem nadřízeného orgánu vysloveným v rozhodnutí o odvolání, kterým se ruší rozhodnutí prvního stupně a věc se vrací k novému projednání. Prvostupňové rozhodnutí nadto trpělo vadami odůvodnění použitého správního uvážení, pročež bylo nezákonné. 8. V druhé námitce žalobce uvedl, že se OAM nevypořádal dostatečným způsobem s dopadem zrušení povolení k trvalému pobytu na rodinný život žalobce ve smyslu sociálním, když odkázal pouze na možnost žalobce přicestovat za rodinou, charakterizoval dopad jako dočasné odloučení a konstatoval, že výkon žalobcova trestu představoval tvrdší zásah do jeho rodinného života. OAM se mylně domníval, že v případě zrušení povolení k trvalému pobytu žalobci nic nebrání v získání jiného pobytového povolení, na jehož základě by mohl za rodinou přicestovat. Žalobce upozornil, že podmínkou vstupu občana Ukrajiny na území je mimo jiné splnění podmínky, že tento občan není osobou, na níž je v Schengenském informačním systému (dále jen SIS) veden záznam pro účely odepření vstupu v souladu s čl. 21 odst. 3 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex). Záznam je přitom veden zejména v případě příslušníka třetí země, který byl v členském státě odsouzen pro trestný čin, na který se vztahuje trest odnětí svobody ve výši nejméně jednoho roku. Není tak pravdou, že prvostupňové rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu nepředstavuje pro žalobce překážku v cestování za rodinou, OAM se nadto touto otázkou v prvostupňovém rozhodnutí ani nezabýval, což podle žalobce představuje závažnou vadu odůvodnění přiměřenosti dopadu zásahu. Žalovaná tedy pochybila, když se ztotožnila se závěrem OAM, že rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu neznamená zákaz pobytu žalobce na území. Žalobce uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí má co do výsledku povahu vyhoštění, měla proto být posuzována otázka, zda je vycestování cizince možné, zejména zda není dána překážka vycestování dle § 179 zákona o pobytu cizinců. Tuto otázkou však OAM nevypořádal. 9. Třetí námitkou tvrdil, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zásadou legitimního očekávání, vyjádřenou v § 2 odst. 4 správního řádu. Porušení zásady legitimního očekávání spatřoval ve skutečnosti, že žalovaná nevytkla prvostupňovému rozhodnutí rozpor s právním názorem, který sama vyslovila v 1. rozhodnutí žalované. Argumentace žalované ohledně schopnosti žalobce se díky příznivému věku integrovat do společnosti v zemi původu, neobstojí, neboť není jasné, z jakého důvodu je pro věc relevantní, ani jak žalovaná k takovému závěru dospěla. Stejně tak je irelevantní argumentace žalované ohledně původu rodinných příslušníků žalobce. Skutečnost, že jsou jeho rodinní příslušníci ukrajinského původu nelze přičítat k tíži žalobce. Žalovaná i OAM nadto nezohlednily dostatečně délku pobytu žalobce v ČR. 10. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 11. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná k první žalobní námitce uvedla, že v souladu s § 89 odst. 2 správního řádu v řízení o odvolání přezkoumala soulad prvostupňového rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy. Správnost prvostupňového rozhodnutí přezkoumala jen v rozsahu odvolacích námitek. Tuto skutečnost žalovaná uvedla na straně 4 žalobou napadeného rozhodnutí. 12. K druhé žalobní námitce konstatovala, že zařazení do Schengenského informačního systému je dle § 119 odst. 1 zákona o pobytu cizinců spjato s rozhodnutím o správním vyhoštění. V projednávané věci bylo rozhodnuto o zrušení povolení k trvalému pobytu žalobce, nikoli o jeho správním vyhoštění. 13. Ke třetí žalobní námitce uvedla, že OAM se v prvostupňovém rozhodnutí podrobně zabývalo jeho dopadem do soukromého života žalobce, a to na stranách 3 až 9. Stejně tak se jím zabývala žalovaná, jejíž závěry byly řádně a přezkoumatelným způsobem odůvodněny. 14. Žalovaná žádala, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci Městským soudem 15. Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s ustanovením § 51 s. ř. s., neboť účastníci řízení takový postup akceptovali. Soud neprovedl navržené důkazy, neboť jsou součástí spisového materiálu žalované, z něhož při přezkumu zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí vychází. 16. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou uplatněných bodů, kterými je vázán, podle skutkového a právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl závěru, že žaloba není důvodná. 17. Soud při posouzení vyšel z následující právní úpravy: 18. Podle § 89 odst. 2 věty první, druhé a třetí před středníkem správního řádu v rozhodném znění odvolací správní or