1 As 125/2011 — Nejvyšší správní soud

1 A 27/2020- 97 - text 25 čj. 1 A 27/2020- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou ve věci žalobce : V. K., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravy sídlem Mariánské nám. 2/2, 110 00 Praha 1 zastoupeného JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem sídlem Na Příkopě 853/12, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2020, čj. X, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2020, čj. X, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhá přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž Magistrát hlavního města Prahy (dále jen „žalovaný“), na základě odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 10, odboru životního prostředí, dopravy a rozvoje (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 3. 9. 2019, čj. X, částečně ve svých výrocích I. až IV. změnil podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), výroky rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a ve zbytku dané rozhodnutí svým výrokem V. podle § 90 odst. 5 věty druhé správního řádu potvrdil. Žalovaný nově formuloval výrok o vině tak, že žalobce se uznává vinným z přestupků podle: - „§ 34e odst. 2 písm. f) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o silniční dopravě”), kterého se jako řidič taxislužby úmyslně dopustil tím, že dne 11. března 2019 při provozování taxislužby vozidlem taxislužby Volvo V60, SPZ: […], na trase z ulice Pařížská č. 1 na Praze 1 do ulice Kodaňská 13 na Praze 10 v čase 16:09 – 16:26 hodin, v rozporu s § 21d odst. 4 písm. a) zákona o silniční doravě nezajistil zaznamenání skutečného průběhu přepravy, neboť do taxametru MPT- 4, výrobní číslo taxametru 4028, byla uložena hodnota o účtované ceně 233 Kč, namísto hodnoty o skutečně účtované ceny 850 Kč, - § 34e odst. 2 písm. g) zákona o silniční dopravě, kterého se jako řidič taxislužby úmyslně dopustil tím, že dne 11. března 2019 v rozporu s § 21d odst. 4 písm. b) zákona o silniční dopravě v návaznosti na § 12 odst. 1 písm. h), m) vyhlášky Ministerstva dopravy č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě (dále jen “prováděcí vyhláška”), nepořídil ihned po ukončení přeprav provedených vozidlem taxislužby Volvo V60, SPZ: […] v časech 00:25 – 00:36 hodin a 15:03 – 15:13 hodin jako výstup z tiskárny taxametru záznamy o přepravě obsahující předepsané náležitosti, neboť výstupy z taxametru č. 8460 a 8470 neobsahovaly vytištěné ani ručně doplněné údaje o výchozím a cílovém místě přepravy a podpis řidiče, - § 4 odst. 1 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o některých přestupcích”), kterého se úmyslně dopustil tím, že 11. března 2019 při přepravě formou taxislužby vozidlem taxislužby Volvo V60, SPZ: […], na trase z ulice Pařížská č. 1 na Praze 1 do ulice Kodaňská 13 na Praze 10 v čase 16:09 – 16:26 hodin porušil povinnost stanovenou v nařízení č. 20/2006 Sb., HMP, o maximálních cenách osobní taxislužby, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “nařízení HMP”), neboť účtoval částku 850 Kč, ačkoliv účtovaná cena při využití maximálních sazeb stanovených nařízením HMP (jednorázová sazba 40 Kč, jízdné 28 Kč za 1 minutu, čekání 6 Kč) měla činit maximálně 238 Kč, čímž poškodil cestující na ceně jízdného o 612 Kč.“ 2. Dále žalovaný změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve výrocích o trestu pokuty a zákazu činnosti a ve výroku o nákladech řízení tak, že vždy doplnil identifikační údaje ke jménu žalobce a doplnil údaje o místu platebním; současně do výroku o trestu zákazu činnosti přidal text o započtení doby zadržení průkazu řidiče taxislužby do uloženého trestu. 3. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla žalobci za citované přestupky uložena pokuta ve výši 61.200 Kč podle § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Současně mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v nabízení nebo poskytování zpoplatněné přepravy, včetně činností s tím souvisejících vozidlem určeným k přepravě nejvýše 9 osob včetně řidiče pro cizí potřeby podle § 2 odst. 9 a 10 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále jen „zákon o silniční dopravě“), a to na dobu 2 let [§ 35 písm. c) a § 47 zákona o odpovědnosti za přestupky], a dále povinnost uhradit náklady v paušálně vyčíslené částce 1.000 Kč. II. Obsah žaloby 4. Žalobce v prvním žalobním bodu s odkazem na čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.(dále jen „Listina“) a na znění § 4 odst. 1 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“) uvedl, že správní řízení s ním, jako řidičem taxislužby, nemělo být vůbec zahájeno, neboť na základě stejných podkladů byl stíhán a potrestán jako dopravce – fyzická osoba podnikající, a to správními příkazy žalovaného ze dne 11. 7. 2019 čj. X, a ze dne 10. 7. 2019 čj. X. 5. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces tím, že o jeho odvolání rozhodoval žalovaný, který však současně správní řízení inicioval, a navíc sám již dříve žalobce dvakrát pravomocně postihl správními příkazy výše uvedenými. 6. Žalobce ve třetím žalobním bodu namítl, že žalovaný nepostupoval v souladu s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, měl naopak rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení dle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu a zavázat správní orgán I. stupně právním názorem, aby mohl žalobce případně znovu podat odvolání. Rozhodnutí přímo žalovaným porušuje právo žalobce na spravedlivý proces, a to i proto, že žalovaný prvostupňové řízení sám inicioval. 7. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce namítl porušení § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu. Správní orgány podle něj nezkoumaly skutečný stav věci, resp. vůbec nepostupovaly ve prospěch žalobce; přestupky nejsou prokázány. Zejména není prokázán třetí z přestupků, neboť tento ze stěžejního podkladu rozhodnutí – protokolu o kontrole - nevyplývá. Podle žalobce současně existuje o předmětné přepravě záznam taxametru ohledně účtované ceny, který svědčí o zákonné ceně 233 Kč, přičemž i sám žalobce nesouhlasil před správními orgány s tím, že by účtoval přizvaným osobám (kontrolním pracovníkům) vyšší cenu. Oproti tomu o účtování vyšší ceny za přepravu svědčí jen dvě svědectví přizvaných osob, která jsou zachycena písemně v záznamench z kontrolní jízdy a v protokolu o kontrole, tedy listinách bez právní relevance. Správní orgány se nezabývaly funkčností taxametru; taxametr byl přitom řádně úředně ověřen a jeho funkčnost nebyla žádnými důkazy zpochybněna. Správní orgány přitom ve svých rozhodnutích neuvedly, proč uvěřily kontrolním pracovníkům a jimi sepsaným záznamům, a nikoliv tvrzení žalobce a záznamu z taxametru. Podle žalobce by účtování vyšší ceny mohla prokazovat například stvrzenka o platbě, avšak tu kontrolní pracovníci nežádali. Nebo by vyšší ceně mohlo nasvědčovat vyúčtování finančních prostředků užitých kontrolními pracovníky při přepravě, a to vyúčtování mezi kontrolními pracovníky a žalovaným jako zaměstnavatelem (tj. vrácení zbývající sumy po přepravě zaměstnavateli). Bez důkazu o původu peněz, kterými mělo být údajně placeno kontrolními pracovníky při přepravě, nelze dle žalobce tvrdit, že jim poskytl přepravu. Neprovedení důkazu původem peněz a jejich vyúčtováním po kontrole vnáší do věci důležitou pochybnost. 8. Žalobce v pátém žalobním bodu namítl, že pověření přizvaných osob ke kontrole nemohou mít celoroční působnost, nýbrž k pověření by mělo dojít vždy pro konkrétní přepravu; poukázal na užití jednotného čísla v textu ustanovení § 6 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále jen „kontrolní řád“). Současně ve vtahu k přizvaným osobám žalobce tvrdil významené zkrácení jeho práv s tím, že v rozporu s § 9 písm. e) kontrolního řádu mu nebylo umožněno účastnit se kontrolních úkonů přizvaných osob na místě – účast při kontrole, sepisování a předávání sepsaných záznamů z kontrolní jízdy přizvanými osobami kontrolnímu pracovníkovi. 9. Šestým žalobním bodem žalobce zpochybnil závěr žalovaného, podle něhož nevydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně v zákonné lhůtě 60 dnů nemůže být důvodem pro jeho zrušení. Podle žalobce § 94 zákona o odpovědnosti za přestupky stanoví lhůtu pro vydání rozhodnutí bez dalšího. Nelze dospět k závěru, že by šlo o lhůtu jen pořádkovou. Pokud žalobce nesplní lhůtu pro podání odvolání, má to závažné právní důsledky v jeho neprospěch. Správní orgán I. stupně nesplnil zákonnou lhůtu, přestože má dostatečný právní aparát, aby věc projednal včas dle zákona, avšak přesto žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně nezrušil pro rozpor s § 94 zákona o odpovědnosti za přestupky. 10. V sedmém žalobním bodu žalobce namítl nepřiměře