4 As 113/2018 — Nejvyšší správní soud

1 A 62/2019- 38 - text 12 pokračování 1A 62/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: X. X., narozený X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00 Praha 6 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2019 č. j. 1143/2019-160-SPR/5 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy (dále jen „žalovaný“) ze dne 5. 8. 2019 č. j. 1143/2019-160-SPR/5 (dále jen „napadené rozhodnutí”), kterým bylo podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání ve věci žalobce jako nepřípustné. 2. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 22. 3. 2019 č. j. MHMP 536271/2019/Ant (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán I. stupně“) v souladu s ust. § 67 odst. 1 správního řádu, uznal žalobce vinným z přestupku podle § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se měl dopustit tím, že jako provozovatel vozidla v rozporu s ust. § 10 odst. 3 tohoto zákona nezajistil, aby dne 12. 4. 2018 v 08:27 hodin v X., ul. X u domu č. p. X, při použití vozidla byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na místních komunikací, když na uvedeném místě dosud nezjištěný řidič zastavil a zůstal stát, v rozporu s místní úpravou, v úseku označeném dopravní značkou „Zákaz zastavení“ (č. B 28), kde je zakázáno zastavení a stání (tj. že dosud nezjištěný řidič spáchal přestupek podle ust. 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, a to porušením § 4 písm. c) tohoto zákona). Tímto jednáním se žalobce jako provozovatel dopustil přestupku podle ust. § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu porušením ust. § 10 odst. 3 uvedeného zákona, za což mu, ve smyslu ust. § 125f odst. 4 tohoto zákona, za použití ust. § 125c odst. 5 písm. g) téhož zákona, byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč, a dále povinnost uhradit náklady řízení 1 000 Kč. II. Žalobní body 3. Žalobce namítal, že žalovaný odvolání nesprávně vyhodnotil jako nepřípustné, podatelem odvolání nebyl P. K., ale zmocněnec žalobce, společnost Pomáháme a chráníme, s.r.o. Žalovaný tvrdil, že P. K. nebyl oprávněn k zastupování společnosti Pomáháme a chráníme, s.r.o., neboť toto své oprávnění prokázal správnímu orgánu až po uplynutí lhůty, kterou mu správní orgán k tomuto úkonu stanovil. K tomu je nutno konstatovat, že oprávnění P. K. k jednání jménem společnosti Pomáháme a chráníme, s.r.o. bylo prokázáno již podáním ze dne 21. 1. 2019. Zástupčí oprávnění je možno, v případě vedení odvolacího řízení, prokázat kdykoli do dne, kdy odvolací správní orgán vydá rozhodnutí. Je tomu tak proto, že žalovaný rozhoduje na základě skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí, což vychází ze zásady jednotnosti řízení. K odkazům žalovaného na judikaturu je nutno konstatovat, že tato se uplatní v případě doložení plné moci po podání odporu, neboť po podání odporu (v případě nedoložení plné moci) již není správním orgánem realizován další úkon (o odporu není rozhodováno), a tedy by v takovém případě mohl účastník doplnit plnou moc kupříkladu po roce, a následně namítat preklusi přestupku. Je nutno zdůraznit, že právě těmito specifickými okolnostmi při podání odporu Nejvyšší správní soud argumentuje. A právě tyto specifické podmínky zcela mění charakter lhůty, neboť lhůta má pouze pořádkový charakter, je-li, bez ohledu na splnění výzvy, ke které se lhůta váže, vyžadováno další rozhodnutí správního orgánu. 4. Dle názoru žalobce je zcela nesprávné, aby žalovaný zamítal odvolání jako podané k tomu neoprávněnou osobou, když má ve spise její oprávnění k podání odvolání prokázáno. Již samotný fakt, že se žalovaný vůbec nezabýval oprávněním P. K. k jednání za společnost Pomáháme a chráníme, s.r.o., vyplývající z podání ze dne 21. 1. 2019, přitom zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Nadto, žalovanému bylo prokázáno oprávnění P. K. k jednání jménem společnosti Pomáháme a chráníme, s.r.o. též podáním ze dne 20. 6. 2019. Žalovaný k tomuto podání konstatoval, že bylo podáno z datové schránky M. P., přičemž tento „nemá k nyní projednávané věci žádný vztah“. K tomu je však nutno uvést, že M. P. je osobou, která při výkonu funkce jednatele zastupuje jednatele společnosti Pomáháme a chráníme, s.r.o., spolek Ochrana řidičů, o.s., což je zaznamenáno v obchodním rejstříku, a to na základě usnesení Městského soudu v Praze č. j. C 196248/RD68/MSPH Fj 162670/2019/MSPH, které nabylo právní moci dne 14. 6. 2019. 5. Společnosti Pomáháme a chráníme, s.r.o., prostřednictvím svého jednatele, tak doložila žalovanému, že P. K. je oprávněn jejím jménem jednat též jako zaměstnanec společnosti. Na uvedeném nic nemění úvahy žalovaného o tom, kterak vlastní investigativní činností na správě sociálního zabezpečení zjistil, že P. K. zaměstnanec společnosti není; taková investigativní činnost žalovanému vůbec nepříslušela. 6. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno, věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení a aby byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě shrnul okolnosti skutku ze dne 12. 4. 2018, na jehož základě vzniklo podezření ze spáchání přestupku, které bylo postoupeno správnímu orgánu I. stupně, dále shrnul průběh správního řízení. 8. P. K. neprokázal, že by byl zmocněn žalobcem ani nebyla prokázána skutečnost, že je oprávněn jednat za právnickou osobu Pomáháme a chráníme, s.r.o. Nadto lze poukázat na skutečnost, že shodné listiny pro prokázání oprávnění jednat za právnickou osobu Pomáháme a chráníme, s.r.o. byly předloženy Městskému soudu v Praze pro zápis změn v obchodním rejstříku, který však tuto změnu odmítl provést, což je dalším důvodem pro pochybnosti žalovaného v otázce oprávnění P. K. jednat za právnickou osobu Pomáháme a chráníme, s.r.o. Z uvedeného je zřejmé, že v případě pochybností žalovaný vycházel z údajů uvedených právě v obchodním rejstříku, neboť P. K. neprokázal opak. 9. K podání ze dne 20. 6. 2019 žalovaný uvádí, že bylo zasláno z datové schránky M. P., přičemž součástí tohoto podání je plná moc, dle které zmocňuje žalobce právnickou osobu Pomáháme a chráníme, s.r.o. a pověření údajného zaměstnance společnosti Pomáháme a chráníme, s.r.o., tj. P. K., které je podepsáno P. D. Je nutné prokázat, zda je P. K. zaměstnancem právnické osoby Pomáháme a chráníme, s.r.o., ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018. č. j. 32 Cdo 4274/2016, či ze dne 23. 2. 2005, č. j. 20 Cdo 2410/2004. P. K. zcela zjevně nebyl zaměstnancem právnické osoby Pomáháme a chráníme, s.r.o., či tato skutečnost nebyla prokázána, nebyl ani oprávněn podat odvolání. 10. Žalovaný konstatoval, že není vázán právním názorem podřízeného správního orgánu, neboť uvedený krajský úřad je podřízeným správním orgánem v problematice silničního provozu žalovaného. Navíc se rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 7. 2019, č. j. MSK 33864/2019 zabývá odlišnou situací, a to zastupováním členem družstva a nikoli zaměstnancem, přičemž toto zastupování probíhá ve zcela jiném režimu, a proto nejsou závěry učiněné krajským úřadem na věc aplikovatelné. 11. Co se týče nutnosti vyzývat P. K. k doplnění podání, tj. prokázání zmocnění, je v nyní projednávaném případě plně aplikovatelný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2018, č. j. 4 As 113/2018-39, ze kterého lze jednoznačně dovodit, že jestliže účastník řízení či jeho zmocněnec, který opakovaně vystupuje v řízeních, podává opakovaně vadná podání, není nutné je vyzývat k jejímu doplnění, což je logické, neboť P. K. byl již několikrát poučen o náležitostech podání, plných mocí apod., přesto podává stále vadná podání. Žalovaný odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2017, č. j. I. US 1053/17 „Stěžovatel se domáhal zrušení výše uvedeného usnesení. Ústavní stížnost podal nezastoupen advokátem, byť to vyžaduje § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel byl dříve opakovaně poučen, že tak činit nemá, a musí si toho již být vědom (srov. např. usnesení II. ÚS 2506/16 ze dne 28. 7. 2016 či II. ÚS 2995/16 a II. ÚS 2997/16 ze dne 7. 9. 2016). Ústavní soud jej proto k odstranění vad znovu nevyzýval.”, přičemž je zřejmé, že ani Ústavní soud nevyzývá k doplnění podané ústavní stížnosti osob, které již byly poučeny o jejich náležitostech, avšak stále je nedodržují. Žalovaný ko