10 Azs 256/2019 — Nejvyšší správní soud

11 A 15/2021- 39 - text 8 11 A 15/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudce Mgr. Marka Zimy a soudkyně JUDr. Jitky Hroudové ve věci žalobce: O. S., státní příslušnost U. bytem P. zastoupen advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované z 8. 12. 2020, čj. MV-164730-4/SO-2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a žalobní argumentace¨ 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Žalovaná jím zamítla žalobcovo odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra z 26. 8. 2020, čj. OAM-41612-47/ZM-2018, kterým ministerstvo zamítlo žalobcovu žádost o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele dle § 42g odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR. 2. Žalobce má za to, že ministerstvo zamítlo jeho žádost v rozporu se zákonem. Důvodem zamítnutí byla skutečnost, že sjednaná doba pracovního poměru se liší od doby zaměstnání uvedené v centrální evidenci volných pracovních míst. V evidenci byla uvedena doba zaměstnání od 30. 8. 2018 do 31. 7. 2020. Žalobce předložil ministerstvu pracovní smlouvu z 1. 1. 2020 uzavřenou na dobu neurčitou. 3. Žalobce předně namítal, že ministerstvo zneužilo svoji pravomoc a požadovalo po něm splnění podmínek překračujících žalobcovy povinnosti. Zákon o pobytu cizinců totiž nepožaduje, aby žadatel o souhlas se změnou zaměstnavatele předložil pracovní smlouvu, v níž se sjednaná doba pracovního poměru shoduje s dobou uvedenou v centrální evidenci. Žalobcova žádost splňovala všechny zákonné podmínky a žalobce k ní doložil všechny požadované podklady. 4. Rozhodnutí ministerstva a žalované je dle žalobce zároveň přepjatě formalistické. Sama žalovaná ve svém rozhodnutí uvedla, že test trhu práce, který provádí při posuzování žádosti, nemůže splnit svůj účel, jsou-li podmínky mezi sjednaným pracovním poměrem a evidovanou pracovní nabídkou diametrálně odlišné. Takto zásadní odlišnost však v žalobcově věci neexistuje. Zaměstnanecká karta je vydávána maximálně na dva roky, sjednání pracovního poměru na dobu neurčitou je tak fakticky sjednáním pracovního poměru maximálně na dva roky. 5. Žalobce dále namítl, že správní orgány nedostatečně posoudily přiměřenost dopadů rozhodnutí do jeho života. Žalobce se v ČR zdržuje téměř dva roky, vytvořil si zde rozsáhlou síť přátel a pracovních kontaktů. Jejich ztráta by znamenala zpřetrhání osobních i ekonomických vazeb, což by ovlivnilo soukromý život žalobce. Neposouzení přiměřenosti má dle žalobce za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalované. II. Vyjádření žalované 6. Žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhla, aby soud žalobu zamítl. Zdůraznila, že právní úprava vychází z principu, že cizinec nemůže obsadit pracovní místo nabízené v centrální evidenci za jiných podmínek, než za jakých je úřad práce nabízel českým občanům a občanům Evropské unie. Centrální evidence obsahuje i informaci o tom, zda se jedná o pracovní poměr na dobu určitou nebo neurčitou a přepokládanou délku pracovního poměru. Pokud žalobce doložil pracovní smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou, jedná se o jinou pracovní pozici, než která byla nabízena v centrální evidenci. V ní totiž bylo pracovní místo nabízeno s podmínkou pracovního poměru uzavřeného do 30. 7. 2020. 7. Správní orgány dle žalované nezneužily svoji pravomoc tím, že posuzovaly i splnění podmínek dle § 42g odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Nutnost doložit pracovní smlouvu shodující se v podmínkách s pracovním místem nabízeným v centrální evidenci není dle žalované nadměrnou administrativní zátěží. O nedostatku v předložené pracovní smlouvě ministerstvo žalobce vyrozumělo a vyzvalo jej, aby doložil pracovní smlouvu, v níž bude délka pracovního poměru odpovídat pracovní pozici uvedené v centrální evidenci. Posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života nebylo v tomto případě třeba. Žalobce navíc ve správním řízení ani nenamítal, že by k takovému zásahu mělo dojít, a skutečnosti známé správním orgánům z úřední činnosti nepřiměřenému dopadu nenasvědčovaly. III. Obsah správního spisu 8. Ze spisového materiálu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. 9. Žalobce požádal 17. 10. 2018 o souhlas se změnou zaměstnavatele. Nová pracovní pozice byla vedena v centrální evidenci pod číslem 15001510751 (dále jen „volné místo“), novým zaměstnavatelem by byla společnost Katrina Ros Group s. r. o. (dále též „nový zaměstnavatel“). Volné místo bylo zaevidováno v centrální evidenci s dobou zaměstnání na dobu určitou od 30. 8. 2018 do 31. 7. 2020 a místem výkonu práce Praha. 10. Žalobce k žádosti doložil dohodu s předchozím zaměstnavatelem, společností Ika Universal Group s. r. o., o rozvázání pracovního poměru k 30. 9. 2018 a pracovní smlouvu z 1. 10. 2018 uzavřenou s novým zaměstnavatelem. V ní si žalobce s novým zaměstnavatelem sjednal nástup do práce 1. 10. 2018, místo výkonu práce Českou republiku a trvání pracovního poměru na dobu neurčitou (dále jen „první pracovní smlouva“). Žalobce dále doložil plnou moc, kterou udělil paní S. N. k podání žádosti. 11. Ministerstvo vyzvalo žalobce 2. 11. 2018, aby se seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí. Ve výzvě ho zároveň upozornilo na nesoulad údajů (doby, na kterou je pracovní poměr sjednán, a místa výkonu práce) mezi první pracovní smlouvou a vlastnostmi volného místa. Ministerstvo žalobce poučilo, že žádost zamítne, nebudou-li rozpory odstraněny. 12. Žalobce 16. 11. 2018 doložil pracovní smlouvu z 1. 10. 2018 s novým zaměstnavatelem, v níž byla jako místo výkonu práce sjednána Praha a doba pracovního poměru do 31. 7. 2020 (dále jen „druhá pracovní smlouva“). Ministerstvo vyslechlo jednatele nového zaměstnavatele, který uvedl, že pro něj žalobce pracuje, a předložil výplatní pásky za říjen, listopad a prosinec 2018 a pracovní smlouvu z 1. 8. 2018 uzavřenou s žalobcem na dobu neurčitou, nástupem do práce 1. 8. 2018 a místem výkonu práce Česká republika (dále jen „třetí pracovní smlouva“). 13. Ministerstvo rozhodnutím z 24. 4. 2019 neudělilo žalobci souhlas se změnou zaměstnavatele. Hlavním důvodem byl závěr ministerstva, že žalobce nelegálně pracuje u nového zaměstnavatele již od 1. 8. 2018 (dále jen „první rozhodnutí“). 14. Žalovaná zrušila k odvolání žalobce první rozhodnutí a věc vrátila ministerstvu k dalšímu projednání. Důvodem byly nedostatky v doručování, neboť ministerstvo nedoručovalo zástupkyni žalobce. 15. Ministerstvo rozhodnutím z 11. 10. 2019 opětovně neudělilo žalobci souhlas se změnou zaměstnavatele. Odůvodnění zůstalo stejné s tím, že ministerstvo vysvětlilo, proč má za to, že doručovalo řádně (dále jen „druhé rozhodnutí“). 16. Žalovaná zrušila k odvolání žalobce i druhé rozhodnutí a věc vrátila ministerstvu k dalšímu projednání, neboť ministerstvo se neřídilo jejím závazným právním názorem. 17. Ministerstvo poté žalobce vyzvalo 12. 2. 2020 k odstranění vad žádosti. Vadu ministerstvo spatřovalo v tom, že mzda sjednaná v pracovní smlouvě (z výzvy není zřejmé, zda jde o první nebo druhou pracovní smlouvu) je sjednána nižší, než minimální mzda pro rok 2020. Žalobce k výzvě doložil pracovní smlouvu z 1. 1. 2020, v níž je pracovní poměr s novým zaměstnavatelem sjednán na dobu neurčitou a místem výkonu práce je Praha. K tomu doložil mzdový výměr z 1. 1. 2020 se stanovenou měsíční mzdou 14 600 Kč (dále jen „čtvrtá pracovní smlouva“). 18. Ministerstvo žalobci zaslalo 4. 3. 2020 výzvu k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. V ní žalobce upozornilo na nesoulad mezi dobou pracovního poměru sjednaného ve čtvrté pracovní smlouvě a dobou uvedenou ve vlastnostech volného místa. Ministerstvo žalobce poučilo, že nebudou-li rozpory odstraněny, žádost zamítne. 19. Zástupce žalobce se 11. 3. 2020 seznámil s podklady a uvedl, že se do třiceti dnů vyjádří. Ministerstvo 26. 8. 2020 rozhodnutím neudělilo souhlas se změnou zaměstnavatele. V odůvodnění uvedlo, že definičním znakem volného pracovního místa je mj. doba zaměstnání. Mezi sjednanou dobou pracovního poměru a dobou uvedenou v centrální evidenci pro volné místo je rozpor. Na ten byl žalobce upozorněn, ale neodstranil jej. Volná místa vedená v centrální evidenci jsou testována trhem práce. Obsadit je lze teprve tehdy, pokud se je nepodaří obsadit občanem České republiky nebo Evropské unie. Trh práce nebyl testován pro místo, které si sjednal žalobce ve čtvrté pracovní smlouvě, ale pro místo uvedené v centrální evidenci. Ministerstvo dospělo k závěru, že nejsou splněny podmínky stanovené v § 42g odst. 7 ve spojení s § 42g odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. 20. Odvolání žalobce zamítla žalovaná napadeným rozhodnutím a potvrdila rozhodnutí ministerstva. V odůvodnění se ztotožnila s posouzením mi