2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

13 A 48/2019- 33 - text 12 13 A 48/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobkyně: Česká námořní plavba a.s., IČO: 00001082 sídlem Počernická 272/96, 108 00 Praha 10 zastoupená advokátem JUDr. Markem Czivišem sídlem Přemyslovská 13, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2019, č.j. CPR-21703-3/ČJ-2019-930310-258 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „žalovaný“) ze dne 1. 7. 2019, č.j. CPR-21703-3/ČJ-2019-930310-258 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 6. 5. 2019 č.j. KRPA-273465-14/PŘ-2018-000022-UBY (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 1. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně rozhodl ve výroku I. tak, že žalobkyně se uznává vinnou z přestupku podle ust. § 157 odst. 4 písm. a), b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“), kterého se dopustila tím, že nesplnila povinnost stanovenou v ust. § 101 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., kdy jako ubytovatel v období od 1. 1. 2017 do 15. 7. 2018 na specifikované adrese vedla domovní knihu v rozporu se zákonem, neboť v domovní knize nebyly zapsány čísla víz u cizinců, u kterých je stanovena vízová povinnost, dále nebyly uvedeny adresy trvalého pobytu cizinců v zahraničí a účel pobytu na území ČR, porušila též § 100 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., kdy v období od 1. 1. 2017 do 15. 7. 2018 na specifikované adrese neoznámila policii ubytování 31 cizinců v rozporu s ustanovením § 102 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. Za tento přestupek byla žalobkyni podle ust. § 157 odst. 8 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. uložena pokuta ve výši 15 000 Kč. II. Žalobní body 2. Žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je právně nesprávné, byla jím zkrácena na svých právech, jeho odůvodnění je zcela nedostačující a není jím osvětlen důvod uložení pokuty za údajný přestupek a okolnosti přestupku. 3. Měla za to, že žádnou z povinností dle zákona č. 326/1999 Sb. neporušila, citovala definici domovní knihy dle tohoto zákona, upozornila, že konec ubytování jí není znám, neboť nájemní smlouvy jsou uzavírány na dobu neurčitou. Tvrdila, že údaje zapisované do přihlašovacího tiskopisu nejsou zákonem nijak upraveny, není proto jasné, jaké údaje má domovní kniha obsahovat, žalobkyni nelze v důsledku absence zákonné úpravy ukládat sankci. Takové požadavky žalovaného naráží na ústavně zaručená práva a svobody žalobkyně, kdy po ní nelze požadovat plnění povinností zákonem neuložených. 4. S ohledem na zákonnou úpravu v oblasti ochrany osobních údajů žalobkyně není oprávněna vyžadovat a shromažďovat veškeré osobní údaje osob, které žalovaný uvádí. Byla přesvědčena, že nemá pravomoc vynucovat od cizinců, se kterými uzavírá nájemní smlouvy, požadované údaje, pokud cizinec tyto údaje neposkytne, nebo je poskytne nesprávně, nemůže žalobkyně povinnost cizince sdělit tyto údaje nijak kontrolovat, ani vynucovat. 5. Poukázala na to, že není ubytovatelem, který má ubytovávání cizinců či jiných osob jako předmět své podnikatelské činnosti, s nájemci uzavírá dlouhodobé nájemní smlouvy, pronajímání nemovitostí není podnikatelskou činností, a už vůbec ne živností. Pokud žalovaný dohledal ubytovací činnost jako některou z činností zařazenou pod „výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, domnívá se žalobkyně, že v případě dlouhodobého pronájmu osobám se o ubytovací služby nejedná, naopak jde o pronájem nemovitých věcí a bytů. Takový přístup zastávají rovněž jiné správní orgány, například orgány správy daní. Dle názoru žalobkyně by měly správní orgány zastávat jednotné stanovisko a na jednu činnost nelze nahlížet různými orgány zcela jinak a uplatňovat různé právní předpisy. Není povinností žalobkyně oznamovat uzavření nájemní smlouvy s cizincem prostřednictvím dálkového přístupu, tj. aplikace Ubyport, a nelze jí vytýkat porušení podmínek oznamování ubytování cizinců podle § 102 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., neboť tyto podmínky se uplatňují pouze u ubytovatelů, kteří mají ubytování jako předmět podnikatelské činnosti. 6. Navrhla, aby napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí byla zrušena. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že ust. § 97 zákona č. 326/1999 Sb. stanoví cizinci povinnost sdělit policii při hlášení pobytu vyplněním přihlašovacího tiskopisu jméno, příjmení, datum narození, státní občanství, trvalé bydliště v zahraničí, číslo cestovního dokladu a víza, je-li v cestovním dokladu vyznačeno, počátek a místo pobytu, předpokládanou dobu a účel pobytu na území. Ust. § 103 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. pak stanoví cizinci povinnost předložit ubytovateli cestovní doklad (nebo jiné vymezené doklady), vyplnit a podepsat přihlašovací tiskopis nebo podepsat listinný dokument obsahující údaje v rozsahu přihlašovacího tiskopisu. Žalovaný zjistil, že žalobkyně nevedla domovní knihu podle § 101 zákona č. 326/1999 Sb., neboť tato neobsahovala všechny údaje, tj. adresy trvalého bydliště v zahraničí, účel pobytu a čísla víz, tím se žalobkyně dopustila přestupku dle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., nejde o požadavky nad rámec zákona a z tohoto důvodu nejsou dotčena ústavně zaručená práva žalobkyně. 8. Ke shromažďování osobních údajů sdělil, že žalobkyně v postavení ubytovatele odpovídá za to, aby požadované údaje policii sdělila, dle zákona č. 326/1999 Sb. má současně právní zájem je po cizinci vyžadovat (tedy je shromažďovat, evidovat a spravovat), z těchto důvodů nemůže dojít ke zneužití nebo k neoprávněnému nakládání s osobními údaji. K vynucení povinnosti cizince dle ust. § 103 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. sdělil, že pokud cizinec tuto povinnost nesplní, dopustí se přestupku dle § 156 odst. 1 písm. g) téhož zákona. 9. K postavení žalobkyně jako ubytovatele uvedl, že z povahy její činnosti i ze správního spisu je zřejmé, že žalobkyně jako právnická osoba v postavení ubytovatele poskytuje ubytování cizincům svým vlastním jménem, soustavně, nájemní smlouvy uzavírá samostatně, na vlastní odpovědnost a nájem z pronajatých bytových jednotek má jako svůj příjem. Podnikatel je pak oprávněn provozovat živnost volnou v celém rozsahu oprávnění bez ohledu na to, zda v ohlášení uvede jeden nebo více oborů živnosti volné, rozsah jeho živnostenského oprávnění není vázán oborem činnosti uvedeným v ohlášení a ve výpise ze živnostenského rejstříku. 10. Dále uvedl, že pokud žalobkyně poskytuje ubytování za úhradu, přičemž dle zákona č. 326/1999 Sb. se ubytováním rozumí i vztah založený nájemní smlouvou, je též ubytovatelem dle daného zákona, z čehož mu jako právnické osobě vyplývají stanovená práva a povinnosti. Zákon č. 326/1999 Sb. stanoví povinnosti všem ubytovatelům bez rozdílu vymezení, v jakých ubytovacích zařízeních nebo objektech a stavbách ubytování poskytují a v jakém rozsahu své činnosti, a to pokud ubytování poskytují za úhradu nebo více než 5 cizincům. V daném zákoně je specifikován rozdíl, zda se jedná o ubytovatele, který poskytuje ubytování v rámci svého předmětu podnikatelské činnosti nebo poskytuje ubytování jako fyzická osoba, nelze souhlasit s názorem, že činnost žalobkyně nemůže naplňovat znaky živnosti a proto není pro účely daného zákona ubytovatelem. V daném případě jde o splnění povinnosti v režimu hlášení místa pobytu na území, z hlediska povinnosti dle § 100 písm. c) plněné způsobem podle § 102 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb. nerozlišuje, v jakém zařízení je ubytování poskytováno, tato povinnost se vztahuje na všechny, kteří mají ubytování jako předmět podnikatelské činnosti. Z povahy věci není možné přistupovat k činnosti žalobkyně stejným způsobem, jako je přistupováno např. z hlediska správy daní, která danou činnost upravuje odlišným způsobem za jiným účelem. 11. Měl za to, že ostatní námitky se shodují s odvolacími námitkami, se kterými se žalovaný již v napadeném rozhodnutí vypořádal, ve svém postupu neshledal pochybení, navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 12. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné z hlediska předmětu řízení. 13. Dle úředního záznamu ze dne 20. 7. 2018 č.j. KRPA-273465-1/PŘ-2018-000022-UBY byla dne 17. 7. 2018 hlídkou policie provedena kontrola na adrese sídla žalobkyně,