7 As 61/2010 — Nejvyšší správní soud

13 A 57/2020- 54 - text 5 13 A 57/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobce: Bc. L. Č., narozený x bytem x proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2, 110 00 Staré Město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2017 č. j. MHMP 1835332/2017 takto: I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 21. 11. 2017 č. j. MHMP 1835332/2017 ve výroku III. a rozhodnutí Úřadu městské části Praha 11 ze dne 15. 3. 2017 č. j. MCP11/17/017369/OVV/Vrs se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 11 (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 15. 3. 2017 č. j. MCP11/17/017369/OVV/Vrs. Napadeným rozhodnutím ve spojení s rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti majetku krádeží podle ust. § 50 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb. České národní rady o přestupcích (dále také „zákon o přestupcích“) ve znění platném od 1. 10. 2015 do 30. 9. 2016, kterého se dopustil úmyslným jednáním, a to tím, že dne 10. 3. 2016 kolem 17:30 hodin, v Praze, na území Městské části Praha 11, v ul. Opatovská 960/20, v prodejně LIDL, odebral z volného prodeje 2 ks technického zboží Duše “28“ v ceně 99.90 Kč, poté prošel s uvedeným zbožím pokladnou č. 7 bez zaplacení. Za pokladnou byl zastaven pracovníkem bezpečnostní služby a zboží bylo vráceno do prodeje. Tímto jednáním způsobil úmyslně škodu na cizím majetku krádeží věcí z majetku společnosti LIDL ČR v.o.s. ve výši 99.90 Kč. 2. Žalobce v žalobě uplatnil celou řadu námitek včetně námitky nesprávného doručení a prekluze. 3. Žalovaný se ve svém vyjádření k žalobě vyjádřil k doručování poštovní zásilky obsahující žalobou napadené rozhodnutí, kdy měl za to, že zásilka byla dne 11. 12. 2017 doručena fikcí. Odkázal na sdělení provozovatele poštovních služeb, ve kterém bylo uvedeno, že z důvodu nezastižení adresáta byla zásilka oznámena a uložena na poště, v takovém případě je adresátovi zanechána v domovní schránce výzva a pokud je součástí zásilky vlastní výzva s poučením nebo samotné poučení, toto je odtrženo a vloženo do schránky spolu s výzvou na tiskopisu České pošty. 4. Při jednání konaném před zdejším soudem dne 22. 6. 2021 žalovaný setrval na svých právních názorech a procesních stanoviscích, žalobce se k jednání bez omluvy nedostavil. 5. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)], a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 6. Správní spis také obsahuje: úředně ověřenou kopii výzvy k vyzvednutí zásilky X, vyjádření České pošty k doručování zásilky X ze dne 4. 9. 2020, žalobou napadené rozhodnutí MHP 1835332/2017 ze dne 21. 11. 2017 s připojenou doručenkou. 7. Ze správního spisu bylo zjištěno, že ke spáchání přestupku žalobcem mělo dojít dne 10. 3. 2016. Správní orgán prvního stupně vydal rozhodnutí ze dne 15. 3. 2017 č.j. MCP11/17/017369/OOV/Vrs, kterým žalobce uznal vinným ze shora uvedeného přestupku a uložil mu pokutu ve výši 150 Kč. K odvolání žalobce vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí ze dne 21. 11. 2017 č. j. MHMP 1835332/2017, kterým rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. 8. Soud posoudil předmětnou věc následovně: 9. Městský soud v Praze ve svém rozsudku č. j. 8 A 167/2015-167 ze dne 9. 9. 2020, uvedl, že: „Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalobkyně tento rozsudek svým rozsudkem ze dne 28. 11. 2019 č.j. 7 As 269/2019 - 19 zrušil z důvodu, že se soud dostatečně nevypořádal s námitkou žalobkyně, že jí do schránky nebylo vloženo poučení o právních důsledcích nevyzvednutí si zásilky, a otázka, zda byla stěžovatelka při doručování písemnosti fikcí poučena o právních důsledcích ve smyslu § 23 odst. 5 správního řádu (podle kterého je adresáta nutno písemně poučit o právních důsledcích, které by jeho případné jednání podle § 24 odst. 1, 3 a 4 správního řádu vyvolalo nebo o možnosti postupu podle § 24 odst. 2 správního řádu) je přitom pro věc zcela zásadní, jak správně uvádí stěžovatelka. Zdejší soud opakovaně konstatoval, že institut doručení náhradním způsobem (tj. doručení fikcí) lze aplikovat pouze za současného splnění všech zákonných podmínek. Jednou z těchto podmínek je poučení o následcích nevyzvednutí písemnosti.“ 10. Proto se Městský soud v Praze zabýval napadeným rozhodnutím a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu s tím, že se zaměřil na otázku, zda byl žalobce při doručování písemnosti fikcí poučen o právních důsledcích ve smyslu § 23 odst. 5 správního řádu. 11. Dle § 23 odst. 5 správního řádu se zároveň s oznámením podle odstavce 4 adresát písemně poučí o právních důsledcích, které by jeho případné jednání podle § 24 odst. 1, 3 a 4 vyvolalo nebo o možnosti postupu podle § 24 odst. 2. Toto poučení musí obsahovat i označení správního orgánu, který písemnost odesílá, a jeho adresu. 12. Dle ust. § 24 odst. 1 správního řádu, jestliže si adresát uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty. 13. Soud s ohledem na shora konstatovaný závěr Nejvyššího správního soudu uvedený v rozsudku zdejšího soudu č.j. 8 A 167/2015-167 ze dne 9. 9. 2020, tedy aby postavil najisto otázku, zda byl žalobce poučen o právních následcích nevyzvednutí si výzvy, přezkoumal vyjádření provozovatele poštovních služeb k doručování zásilky X, které je součástí správního spisu. 14. Soud ve věci dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že poučení o následcích nevyzvednutí si zásilky bylo vloženo do schránky žalobce. Ve svém vyjádření provozovatel poštovních služeb uvedl, že: „Dle záznamů v datovém systému byla zásilka doručována dne 30. 11. 2017, z důvodu nezastižení adresáta oznámena a uložena na poště. Adresátovi je v takovém případě zanechána v domovní schránce výzva, a pokud je součástí zásilky vlastní výzva s poučením nebo samotné poučení, je toto odtrženo a vloženo do schránky spolu s výzvou na tiskopisu České pošty. Po uplynutí úložní doby byla zásilka dle záznamu v datovém systému dne 12. 12. 2017 vložena do domovní schránky. Informace o uložení a vložení do schránky byla řádně vyplněna na vámi doložené dodejce. Pracovnice, která zásilku doručovala, si již vzhledem k velkému časovému odstupu na okolnosti doručování této konkrétní zásilky nevzpomíná.“ Součástí správního spisu je připojená doručenka, na které je zaměstnankyní pošty vyznačeno „Adresát byl vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo zanecháno poučení“ s datem 30. 11. 2017. Žalobce však doložil žalovanému ověřenou kopii výzvy k vyzvednutí zásilky s podacím číslem X, na které není vyznačeno, že by k této výzvě bylo připojeno poučení o právních důsledcích souvisejících s obsahem zásilky. Soud vyhodnotil informace obsažené ve spisovém materiálu tak, že skutečnost, že poučení o následcích nevyzvednutí zásilky bylo v tomto konkrétním případě vloženo do schránky žalobce, nebyla jednoznačně prokázána a zůstala tak v rovině „tvrzení proti tvrzení“. S ohledem na tuto důkazní situaci, soud nemůže dojít k jinému závěru než, že žalovaný neunesl své důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalobce byl poučen dle ust. § 23 odst. 5 správního řádu. 15. Pokud žalobce nebyl poučen o následcích nevyzvednutí si výzvy, nebyla naplněna podmínka uvedená v ust. § 23 odst. 5 správního řádu, nutná k dovození fikce doručení rozhodnutí ze dne 21. 11. 2017, ke které mělo dojít dle ust. § 24 odst. 1 správního řádu dnem 11. 12. 2017. Za této skutkové situace, tak závěr žalovaného o nabytí právní moci rozhodnutí není správný. 16. Dle ust. § 20 odst. 1 zákona o přestupcích přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok; nelze jej též projednat, popřípadě uloženou sankci nebo její zbytek vykonat, vztahuje-li se na přestupek amnestie. 17. Dle ust. § 20 odst. 3 zákona o přestupcích přerušením běhu lhůty pro projednání přestupku podle odstavce 1 začíná běh nové lhůty pro projednání přestupku; přestupek však nelze projednat, uplynuly-li od jeho spáchání dva roky. 18. Ke spáchání přestupku došlo dne 10. 3. 2016, k zániku odpovědnosti za předmětný přestupek tedy dle zákona o přestupcích došlo nejpozději dne 10. 3. 2018, kdy uplynula dvouletá prekluzivní lhůta, po jejímž uplynutí již nelze přestupek projednat. Žalovaný dne 21. 11. 2017 vydal napadené rozhodnutí o odvolání, které však dle soudu nebylo žalobci doručeno v souladu se zákon