7 As 54/2019 — Nejvyšší správní soud

14 A 76/2020- 69 - text 17 pokračování 14A 76/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Štěpána Výborného a Jana Kratochvíla ve věci žalobkyně: FCC HP, s. r. o., IČO 496 23 877 sídlem Ďáblická 89, 182 00 Praha 8 zastoupena advokátem Mgr. Martinem Řandou, LL.M. sídlem Truhlářská 13, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2020, č. j. MZP/2020/550/548, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým Ministerstvo životního prostředí (dále jen „žalovaný“) zamítlo její odvolání a potvrdilo rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu v Hradci Králové (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 3. 2020, č. j. ČIŽP/45/2020/1975 (dále jen „rozhodnutí o pokutě“), jímž správní orgán I. stupně uložil žalobkyni pokutu ve výši 3 500 000 Kč za přestupek dle § 37 odst. 4 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o integrované prevenci“). Uvedeného přestupku se žalobkyně dopustila tím, že minimálně od 1. 1. 2016 do 4. 4. 2019 použila v rámci první fáze skládky v zařízení „Skládka Lodín a solidifikační linka“ celkem 95 880 tun pěti certifikovaných výrobků za účelem technického zabezpečení skládky (dále také jen „TZS“), ačkoliv v provozním řádu tohoto zařízení ani v příslušném integrovaném povolení není ustanovení, které by žalobkyni k tomuto opravňovalo. Tím žalobkyně porušila podmínky bodu č. 3.1 a 3.2 v návaznosti na bod č. 6 odst. 3 písm. a) úplného znění integrovaného povolení Krajského úřadu Královehradeckého kraje ze dne 12. 8. 2014, č. j. 11537/ZP/2014-5 (dále jen „integrované povolení“), resp. povinnost stanovenou v § 16 odst. 1 písm. a) zákona o integrované prevenci. 2. Ze správního spisu k dané věci vyplynulo, že žalobkyně provozuje skládku nebezpečných odpadů S-NO se sektorem S-OO3 s názvem „Skládka Lodín a solidifikační linka“, a to na základě výše specifikovaného integrovaného povolení. Správní orgán I. stupně provedl dne 15. 11. 2018 a 4. 4. 2019 kontrolu tohoto zařízení, při níž mj. zjistil, že v rámci první fáze provozu skládky žalobkyně používala jako materiál k technickému zabezpečení skládky pět druhů certifikovaných výrobků s názvem 1) „Si korekce EURAC“ určený dle předloženého certifikátu ke „křemičité korekci pro použití jako rekultivační inertní materiál na povrchu terénu“, 2) „Nezpevněný překryvný recyklát (frakce 0/4)“ určený jako materiál k překrývání a neutralizaci materiálů na skládkách komunálních odpadů, jako materiál pro konečnou rekultivaci skládek a k utěsňování vrtů nebo budování vodotěsných podloží skládek odpadů, 3) „Zakládkové směsi pro likvidaci dolu Jan Šverma v Žacléři, typ/varianta DJŠB podle podnikové normy 002/2002“ určený k zakládání volných důlních prostor, popř. ke stavbě uzavíracích hrází, 4) „Zakládkové směsi pro likvidaci dolu Jan Šverma v Žacléři, typ/varianta DJŠC podle podnikové normy 002/2002“ určený k zakládání volných důlních prostor, popř. ke stavbě uzavíracích hrází, 5) „Nezpevněný překryvný materiál Solidifikát-S1“, který je výsledným produktem provozu zařízení „Solidifikační linka“, které je umístěno v areálu skládky Lodín a provozováno žalobkyní. Dle certifikátu je „výrobek používán na technické zabezpečení skládky v samotném procesu skládkování, např. na překryv lehkých (polétavých) složek odpadu na skládce, k oddělení sektorů S-OO3 a S-NO, k tvorbě pojízdné zpevněné komunikace přímo v tělese skládky“. 3. Z údajů poskytnutých žalobkyní vyplynulo, že za posuzované období bylo použito celkem 95 880 tun výrobků určených k technickému zabezpečení skládky v rámci první fáze provozu skládky. Zástupce žalobkyně rovněž sdělil, že příslušné certifikované výrobky nebyly započítávány do množství 20 % hmotnostních z celkově skládkovaných odpadů za rok, nebyla z tohoto množství tvořena finanční rezerva na rekultivaci a asanaci skládky a nebyly vybírány poplatky za ukládání odpadů. Na technické zabezpečení skládky bylo použito vždy maximálně 20 % hmotnostních z celkového množství skládkovaných odpadů. 4. Žalobkyně na vyžádání správního orgánu I. stupně předložila projektovou dokumentaci skládky a provozní řády skládky a solidifikační linky platné ve sledovaném období. 5. O výsledku provedené kontroly byl sepsán dne 8. 8. 2019 protokol o kontrole a v návaznosti na kontrolní zjištění správní orgán I. stupně zahájil dne 27. 9. 2019 řízení o přestupku ve věci uložení pokuty za porušení § 16 odst. 1 písm. a) zákona o integrované prevenci. 6. Dne 4. 3. 2020 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí o pokutě, jímž shledal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku dle § 37 odst. 4 zákona o integrované prevenci, neboť žalobkyně provozovala zařízení v rozporu s integrovaným povolením. V odůvodnění zdůraznil, že v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“), může docházet v první fázi provozu skládky pouze k odstraňování odpadů, nikoliv k jejich využívání. Z toho důvodu nebyly splněny kumulativní podmínky stanovené v § 3 odst. 6 téhož zákona, neboť materiály vyrobené z odpadu mohou být využity až ve druhé fázi provozu skládky. Certifikované výrobky užité žalobkyní proto byly odpadem. V první fázi provozu skládky je možné odpady odstraňovat jejich uložením do skládky nebo je použít k technickému zabezpečení skládky v souladu s § 45 odst. 3 zákona o odpadech. K technickému zabezpečení skládky je možné užít pouze odpady, které jsou uvedeny v provozním řádu skládky, případně přesně vymezeny v projektové dokumentaci. V řešeném případě však uvedené dokumenty neopravňovaly žalobkyni, aby dané výrobky tímto způsobem využila. Nadto certifikované výrobky nebyly započítávány do objemu materiálů určených k technickému zabezpečení skládky, a pokud by tomu tak bylo, došlo by k překročení stanovené maximální hranice 20 %. Správní orgán I. stupně shledal postup žalobkyně účelový, neboť užití certifikovaných výrobků jako materiálu k technickému zabezpečení skládky vedlo k nevybírání poplatků za uložení odpadu, čímž nebyla vytvářena finanční rezerva k rekultivaci a asanaci skládky. 7. Při stanovení výše pokuty vzal správní orgán I. stupně v úvahu, že povinnost provozovat zařízení v souladu s podmínkami schválenými integrovaným povolením a provozním řádem je důležitým nástrojem pro minimalizaci negativního vlivu zařízení na životní prostředí a zdraví lidí (jakožto zájmů chráněných zákonem). Za uložení certifikovaných výrobků nebyly vybírány poplatky, které by v případě běžného odpadu dosahovaly částky minimálně 3 355 800 Kč, v případě nebezpečného odpadu částky mnohonásobně vyšší. Poplatky jsou přitom jedním ze základních ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí. Protiprávní jednání žalobkyně bylo relativně dlouhodobé a ve velkém rozsahu (užitím výrobků se rovněž snižovala kapacita zařízení, které je určeno mj. k odstraňování odpadu kategorie „nebezpečný“ a je jediným zařízením tohoto typu v Královehradeckém kraji), nebylo však zjištěno výrazné ohrožení či poškození životního prostředí. Výrobky nadto nebyly používány ve smyslu udělené certifikace, tj. za účelem, za kterým byly vyrobeny. Polehčující okolnost správní orgán I. stupně shledal v aktivní spolupráci ze strany žalobkyně při objasňování přestupku. 8. Proti rozhodnutí o pokutě podala žalobkyně odvolání, které zamítl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím. V odůvodnění se zcela ztotožnil se závěry správního orgánu I. stupně a dodal, že v souladu s § 4 a § 13 zákona o integrované prevenci musí integrované povolení obsahovat mj. popis surovin a materiálů, které se v zařízení používají. Náležitosti provozního řádu pak stanoví technická norma TNO 83 8039 Skládkování odpadů – provozní řád skládek. V dokumentech předložených žalobkyní není povoleno užití žádných jiných materiálů ani použití „výrobků z odpadů“. Výrobky 1) až 4) navíc nebyly určeny k využití jako materiál k technickému zabezpečení skládky, výrobek 5) je výsledným produktem solidifikační linky umístěné v areálu skládky, přičemž žalovaný považuje jeho certifikaci pro technické zabezpečení skládky za účelové, neboť zcela totožný výrobek byl dříve ukládán na skládce jako odpad. Certifikované výrobky jsou odpadem již proto, že byly uloženy na skládku v první fázi jejího provozu. Tento závěr podporuje rovněž judikatura správních soudů (např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2018, č. j. 11 A 1/2016-81). II. Obsah žaloby 9. Žalobkyně v žalobě předně namítá, že správní orgány nesprávně posoudily právní povahu