1 As 26/2011 — Nejvyšší správní soud

15 A 74/2019- 66 - text 11 15 A 74/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: V. V. zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Kotrlíkem se sídlem Kaprova 14, Praha 1 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2019, č.j. MHMP 619505/2019 takto: I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 4. 4. 2019, č.j. MHMP 619505/2019 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19 456 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Tomáše Kotrlíka. Odůvodnění: I. Předmět řízení a obsah napadeného rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného specifikovaného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí odboru občansko-správních agend Úřadu městské části Praha 12 (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 25. 10. 2017, č.j. OOSA-Matr. 37938/50/2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž nebylo vyhověno žádosti žalobkyně ze dne 6. 9. 2017 o povolení změny příjmení její nezletilé dcery E. N. B. (dále jen „dcera žalobkyně“) z dosud užívaného příjemní na příjmení B. V. podle § 72 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu, příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o matrikách“). 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že žalobkyně předmětnou žádost, podanou se souhlasem druhého rodiče, odůvodnila tím, že by ráda umožnila zachování rodové tradice a rodinného odkazu příjmení obou rodičů nezletilé, a zabránila tím vymření některého z rodů. Dcera žalobkyně má dvojí občanství, české po matce a mauricijské po otci. Je v jejím zájmu, aby byla snadno identifikovatelná svým příjmením ve spojení s oběma rodiči. Dochází a bude docházet k situacím, kdy bude pobývat jen s jedním z rodičů, přičemž užívání příjmení bez odpovídající identifikace k matce jí působí v České republice problémy. S odkazem na § 72 odst. 2 zákona o matrikách a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2011, č.j. 1 As 26/2011 – 55 správní orgán I. stupně konstatoval, že z informačního systému evidence obyvatel zjistil, že žalobkyně má kromě dcery také syna, T. V., a příjmení žalobkyně tak bude v rodové linii zachováno. Česká republika považuje dle § 28 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o mezinárodním právu soukromém“) dceru žalobkyně za českou státní občanku. Následně správní orgán I. stupně odkázal na § 862 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) a § 19 odst. 2 zákona o matrikách a konstatoval, že rodiče dceři žalobkyně určili příjmení po otci, které užívá od 12. 12. 2016. Do té doby užívala příjmení V. Situaci, kdy by byla dítěti určena dvě příjmení, jedno po otci a druhé po matce, právní řád nepřipouští. Dle vyjádření Honorárního konzula Mauricijské republiky v Praze na Mauriciu děti dostávají příjmení po otci, po matce jen tehdy, je-li v rodném listu uvedena pouze ona. Ani dle právního řádu Mauricijské republiky by tak dcera žalobkyně dvě příjmení mít nemohla. Správní orgán I. stupně požádal o stanovisko také oddělení péče o rodinu a děti odboru sociálních věcí Úřadu Městské části Praha 12 (dále jen „Stanovisko“), které uvedlo, že pokud se rodiče dohodli na užívání uvedených dvou příjmení, je v zájmu dcery žalobkyně změnu provést. 3. Správní orgán I. stupně následně konstatoval, že rozhodnutí o změně příjmení náleží jemu. Má na něj vliv nejen zájem dcery žalobkyně, ale také vážnost důvodu pro povolení změny. Provádět posuzování rozporu změny příjmení s potřebami a zájmy nezletilé však není třeba, není-li splněna kterákoliv z podmínek § 72 odst. 2 zákona o matrikách. Správní orgán důvody uváděné žalobkyní neshledal natolik vážnými, aby odůvodňovaly povolení změny z jednoho na dvě příjmení, a proto ji nepovolil. 4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný neshledal důvodným. Uvedl, že na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2011, č.j. 1 As 26/2011 – 55 může změna příjmení spočívat i v nahrazení dosud užívaného jediného příjmení více příjmeními. Vážné důvody pro změnu příjmení, které je navrhovatel povinen nejen tvrdit, ale také prokázat, mohou být různé, např. snaha navázat na rodovou tradici, reakce na nespravedlnost, která se udála předkům za minulého režimu apod. Žalovaný konstatoval, že dcera žalobkyně se narodila 1. 3. 2016 v Praze. Otec nebyl v době narození v matričním zápisu uveden, a dcera žalobkyně tak nesla příjmení matky. Otcovství bylo určeno po narození p. S. B. Rodiče se při určení otcovství dohodli, že dcera žalobkyně ponese příjmení po otci. Přímým potomkem žalobkyně je také T. V. Dcera žalobkyně je státní občankou České republiky a republiky Mauricius. Dne 6. 9. 2017 podala žalobkyně předmětnou žádost, přičemž jako hlavní důvody uvedla zachování rodové tradice a rodinného odkazu příjmení obou rodičů, umožnění užívat příjmení nejen ve tvaru po otci, ale také po matce, a dále skutečnost, že užívání mauricijského příjmení bez odpovídající identifikace k matce působí v České republice problémy. 5. Žalovaný se neztotožnil s námitkou nutnosti zachování rodové tradice. Příjmení B. V. nebyl oprávněn užívat nikdo z předků nezletilé, a jedná se tak příjmení nové, neboť na příjmení osoby je nutno nahlížet jako na jeden celek. V tomto smyslu se skutkový stav v posuzovaném případě liší od skutkového stavu v případu, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2011, č.j. 1 As 26/2011 – 55. Žalobkyně má i druhého potomka, který je nositelem příjmení ze strany matky, a tudíž pokračovatelem rodové tradice. Nenastane tedy situace vymření rodu „po meči“. Příjmení by mělo umožňovat přiřazení osoby k rodině nesoucí shodné příjmení, či k některému z jejích členů, nenesou-li totéž příjmení. Požadované příjmení je však nové a jeho nositelem není žádný z rodičů ani sourozenců dcery žalobkyně. 6. Stran tvrzení o dvojím státním občanství dcery žalobkyně žalovaný odkázal na již shora uvedené vyjádření honorárního konzula republiky Mauricius. Tvrdí-li žalobkyně, že jeho vyjádření je nepřesné a nesprávné, měla by uvedenou skutečnost také prokázat, což se nestalo. Mauricijským cestovním dokladem dcery žalobkyně č. C121828 bylo prokázáno, že v republice Mauricius užívá pouze příjmení otce a v tomto smyslu jsou její osobní údaje ve shodě v obou státech, jejichž státní občanství má. 7. K tvrzení o obtížích, které užívání současného příjmení dcery žalobkyně bez identifikace k matce přináší (nesrozumitelnost, nesprávná výslovnost), žalovaný uvedl, že požadovaná změna je ve vztahu k této námitce kontradiktorní, neboť dcera žalobkyně by byla povinna užívat příjmení v celé jeho podobě, tedy včetně již nyní „problematické“ části. Stran tvrzení o nedostatečné identifikaci k matce pak žalovaný konstatoval, že se v České republice jedná o běžný stav, kdy dítě rodičů, kteří nenesou společné příjmení, užívá příjmení pouze jednoho z nich. V této souvislosti odkázal na § 19 odst. 2 zákona o matrikách a poznamenal, že je zde patrná snaha zákonodárce omezit přípustnost užívání více příjmení. Dohodou rodičů bylo dceři žalobkyně určeno příjmení v souladu s právní úpravou a bylo na nich, zda jí ponechají příjmení V., či zvolí příjmení po otci. Předmětná žádost vyvolává dojem, že jde o snahu změnit nevhodně zvolené příjmení po otci. To však není důvod natolik závažný, aby byla změna povolena. 8. Klíčové pro povolení změny příjmení je posouzení vážnosti důvodu pro takovou změnu. Změna příjmení dle § 72 odst. 2 zákona o matrikách je specifickou, samostatnou matriční skutečností, na kterou nelze vztáhnout § 70 téhož zákona. To ale neznamená, že by současně neměla být zohledněna zásada omezené přípustnosti užívání více příjmení, vyjádřená také v § 862 odst. 1 občanského zákoníku, která se projeví v přísném zkoumání, zda je změna odůvodněna skutečnostmi, pro které nepostačí změna jediného příjmení na jiné jediné příjmení. Žalovaný nezpochybňuje možnost povolení takovéto změny, je však toho názoru, že rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2011, č.j. 1 As 26/2011 – 55 nepřiléhá skutkovému stavu nyní posuzované věci, neboť stěžovatel odvozoval své právo užívat dvě příjmení od oprávnění svého otce, který dvě příjmení nabyl narozením po předcích a obě příjmení určitou dobu užíval. Žalobkyně však žádá o povolení změny příjmení na tvar, který se v rodové linii nikdy nevyskytoval a jehož nositelem není nikdo z rodiny nezletilé. Odůvodnění předmětné žádosti není spjato s žádnou osobou, která by užív