§ 28 zákon o mezinárodním právu soukromém – Vícenásobná nebo neurčitá státní příslušnost
Zákon o mezinárodním právu soukromém · 91/2012 Sb. · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 28 zákona o mezinárodním právu soukromém určuje, jak se v právních vztazích posuzuje státní příslušnost osoby, která má více státních občanství, žádné občanství, nebo jejíž občanství nelze určit. Pokud má osoba české občanství a zároveň i občanství jiného státu, pro účely tohoto zákona se vždy považuje za občana České republiky. (§ 28 zákona č. 91/2012 Sb., zákon o mezinárodním právu soukromém, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Vícenásobná nebo neurčitá státní příslušnost
- Týká se: žadatel
- Judikatura: na § 28 odkazují 3 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 91/2012 Sb.
(1) Je-li někdo v rozhodné době státním občanem České republiky a považuje-li ho za svého občana také jiný stát, je rozhodné státní občanství České republiky.
(2) Je-li někdo v rozhodné době zároveň občanem několika cizích států, rozhoduje státní příslušnost nabytá naposled, pokud vzhledem k životním poměrům osoby nepřevažuje výrazně její poměr k jinému cizímu státu, jehož je občanem; v takovém případě rozhoduje státní příslušnost tohoto státu.
(3) Na toho, kdo v rozhodné době není občanem žádného státu nebo jehož státní příslušnost nelze určit podle odstavce 2, se hledí, jako by byl občanem toho státu, na jehož území má v rozhodné době obvyklý pobyt, a nelze-li to zjistit, na jehož území se v rozhodné době zdržuje. Nelze-li ani to zjistit, postupuje se pro účely tohoto zákona, jako by šlo o státního občana České republiky.
(4) Je-li někdo žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, azylantem nebo požívá doplňkové ochrany nebo je bezdomovcem podle jiného právního předpisu nebo mezinárodní smlouvy, řídí se jeho osobní postavení podle ustanovení mezinárodních smluv upravujících právní postavení uprchlíků a právní postavení osob bez státní příslušnosti.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud má osoba české občanství a zároveň i občanství jiného státu, pro účely tohoto zákona se vždy považuje za občana České republiky.
- Jestliže má osoba občanství více cizích států, rozhoduje se podle občanství nabytého naposledy, ledaže by její životní poměry výrazněji ukazovaly na vztah k jinému z těchto států.
- U osob bez státní příslušnosti nebo u těch, jejichž příslušnost nelze určit, se postupuje podle místa obvyklého pobytu nebo místa, kde se zdržují; pokud ani to nelze zjistit, hledí se na ně jako na občany České republiky.
- U žadatelů o mezinárodní ochranu, azylantů, osob požívajících doplňkové ochrany nebo bezdomovců se jejich právní postavení řídí mezinárodními smlouvami.
Na co si dát pozor
- Pojem "rozhodná doba" je klíčový pro určení, k jakému okamžiku se státní příslušnost posuzuje.
- V případě více cizích občanství je důležité posoudit "životní poměry" osoby, které mohou převážit nad občanstvím nabytým naposledy.
- U osob bez státní příslušnosti je prioritou určení místa obvyklého pobytu nebo zdržování se.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 28
Jak soudy aplikují § 28
Žalovaná v reakci na repliku konstatovala, že se § 28 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb. vztahuje na osoby bez státní příslušnosti, avšak toliko pro potřeby řízení v oblasti soukromého práva.
… na čl. 6 Smlouvy, podle kterého se na pracovníky podléhající této Smlouvě vztahují právní předpisy té smluvní strany, na jejímž území vykonávají pracovní činnost, přičemž podle žalobce je rozhodující nejen území, ale i doba, ve které byla pracovní činnost vykonávána, čímž měl za prokázáno, že dle ust. § 2, § 26, § 28 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb. splňuje podmínku aplikace pro osobu jakoby se jednalo o českého občana.
Česká republika považuje dle § 28 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o mezinárodním právu soukromém“) dceru žalobkyně za českou státní občanku.