22 Co 161/2018 — Nejvyšší správní soud

15 A 9/2019- 83 - text 14 15 A 9/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: I. Z. zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Kokešem se sídlem Na Flusárně 168, Příbram proti žalovanému: Ministerstvo dopravy se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 12, Praha 1 za účasti této osoby zúčastněné na řízení: Letiště Příbram s.r.o., IČO: 274 21 821 se sídlem Skalka 39, Drásov zastoupena advokátkou JUDr. Jaroslavou Žákovou se sídlem Komenského náměstí 289, Příbram III o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2018, č.j. 21/2012-910-LET/53 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a obsah napadeného rozhodnutí 1. Žalobkyně se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Praze a následně postoupenou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného specifikovaného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a současně potvrzeno rozhodnutí Úřadu pro civilní letectví (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 6. 2018, č.j. 6587-18-701 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo nařízeno zastavení bouracích prací pro stavbu s názvem „Části dráhy RWY 60-24 a TWY na letišti Příbram“, jelikož tyto stavební práce byly prováděny bez rozhodnutí vydávaného v souladu s § 128 a násl. zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). 2. Dle odůvodnění napadeného rozhodnutí žalobkyně v odvolání namítala, že prvostupňové rozhodnutí není řádně odůvodněno a jeho odůvodnění obsahuje pasáže, které by obsahovat nemělo (vyjádření ohledně naplnění skutkové podstaty trestného činu obecného ohrožení). Dále namítala, že konstatování ohledně provedení demoličních prací bez rozhodnutí či opatření stavebního úřadu je právně irelevantní, protože v rámci řízení o stanovení podmínek pro odstranění neoprávněné stavby s názvem „Části dráhy RWY 06-24 a TWY na letišti Příbram“ (dále jen „předmětná stavba“) nebylo ze strany správního orgánu I. stupně dosud rozhodnuto, ba naopak toto řízení bylo opakovaně a nezákonně přerušeno. Žalobkyně disponuje platným rozhodnutím o odstranění předmětné stavby, včetně soudního rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí, a zahájení demoličních prací proto bylo v souladu se zákonem. 3. Žalovaný se s námitkou nedostatečného odůvodnění prvostupňového rozhodnutí neztotožnil. Konstatoval, že se jedná o specifické rozhodnutí, kdy hrozí nebezpečí z prodlení, příp. mohou být ohroženy jiné zákonem chráněné zájmy, a tedy třeba, aby správní orgán konal bezodkladně. Zásadním důvodem pro vydání prvostupňového rozhodnutí bylo, že provádění demoličních prací bylo zahájeno bez rozhodnutí či opatření stavebního úřadu, což je podmínka, bez jejíhož naplnění není třeba nic dalšího přezkoumávat. Sama o sobě představuje dostatečný důvod pro vydání, resp. odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Skutečnost, že demoliční práce byly zahájeny, byla správním orgánem I. stupně zjištěna v rámci kontroly na místě, která proběhla dne 1. 6. 2018. V rámci odůvodnění prvostupňového rozhodnutí skutečně mohlo být uvedeno, že z kontroly byl sepsán protokol, včetně odkazu na číslo jednací, to však není tak závažný nedostatek, že by zakládal nezákonnost prvostupňového rozhodnutí. 4. S námitkou, že prvostupňové rozhodnutí obsahuje vyjádření ohledně naplnění skutkové podstaty trestného činu, které by obsahovat nemělo, se žalovaný ztotožnil. Konstatoval, že nedošlo k zahájení přestupkového ani trestního řízení, a proto je konstatování, že zahájením demoličních prací došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu, irelevantní a nemělo být součástí odůvodnění. Tím, že správní orgán I. stupně uvedenou skutečnost konstatoval, došlo k překročení jeho pravomocí. 5. K námitkám žalobkyně stran zákonnosti provádění demoličních prací vzhledem k platnému rozhodnutí o odstranění předmětné stavby, včetně soudního rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí, žalovaný uvedl, že aby bylo zahájení demoličních prací v souladu s právní úpravou, musela by žalobkyně disponovat také pravomocným rozhodnutím správního orgánu I. stupně o stanovení podmínek k odstranění stavby, bez něhož nelze demoliční práce fakticky zahájit. Poukaz na skutečnost, že správní orgán I. stupně předmětné řízení přerušil, je pro posouzení věci irelevantní. Vzhledem k tomu, že je vedeno řízení o odstranění části vzletové a přistávací dráhy letiště, což je velmi specifická a stavebně technologicky náročná stavba, musí být i její případné odstranění zajištěno odpovídajícím způsobem, k čemuž slouží řízení o stanovení podmínek pro odstranění stavby, které je stavebním zákonem vyžadováno jako podklad pro zahájení demoličních prací. 6. Žalovaný uznal, že předmětné řízení bylo několikrát přerušeno, správní orgán I. stupně však podle něj postupoval plně v souladu se zákonem, jestliže řízení přerušil vzhledem ke skutkovým a právním okolnostem věci. Vzhledem k tomu, že výkon rozhodnutí o odstranění stavby byl usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 3. 2018, č.j. 21 E 5/2012 – 302 zastaven, bylo řízení o stanovení podmínek pro odstranění stavby přerušeno, a to do doby vydání pravomocného rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí o odstranění předmětné stavby. Závěrem žalovaný konstatoval, že v projednávané věci již bylo prvostupňové rozhodnutí překonáno, neboť unesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 6. 6. 2018, č.j. 12 Nc 1501/2018 – 272, jež bylo následně potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2018, č.j. 22 Co 161/2018 – 318, bylo žalobkyni předběžným opatřením nařízeno zdržet se jakéhokoliv nakládání s pozemky, na nichž se předmětná stavba nachází, tedy i provádění demoličních prací. II. Obsah žaloby 7. Žalobkyně v žalobě namítala nezákonnost, neodůvodněnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Má za to, že žalovaný napadeným rozhodnutím nepřípustně zasáhl do jejího práva na dispozici s majetkem. Napadené rozhodnutí je odůvodněno nedostatečně a žalobkyně s ním nesouhlasí. Navíc z něj plyne, že prvostupňové rozhodnutí trpí vadami a mělo být žalovaným zrušeno. Také prvostupňové rozhodnutí není dostatečně odůvodněno, neobsahuje odkazy na protokoly, přílohy a jiné skutečnosti podstatné pro jeho vydání. Nedostatečné odůvodnění prvostupňového rozhodnutí způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť z něj nelze seznat, jaké demoliční práce, v jakém rozsahu, jak a kým měly být prováděny. Nelze tedy seznat, jaké myšlenkové konstrukce správní orgán I. stupně k vydání prvostupňového rozhodnutí vedly. V prvostupňovém rozhodnutí absentuje výčet podkladů pro jeho vydání, stejně jako vylíčení zjištěného skutkového stavu. Správní orgán I. stupně nerozlišil, jaká skutková zjištění získal provedením jednotlivých důkazních prostředků a není zřejmé, jaké důkazní prostředky byly provedeny, což zakládá nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí. 8. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu žalobkyně dále obecně tvrdila, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal se všemi odvolacími námitkami a že nemůže argumentaci toliko odmítnout, ale musí zároveň uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá, což neučinil. Také z těchto důvodů označila napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. V této souvislosti zmínila také právo na spravedlivý proces a konstatovala, že z důvodu, že správní orgány svá rozhodnutí nezdůvodnily zákonem stanoveným způsobem, není možno jejich závěry přezkoumat a je nutno tato rozhodnutí zrušit. Žalobkyně tedy nemá ani možnost vyjádřit se k tomu, zda stavební práce byly prováděny či nikoliv, v jakém rozsahu a kým. 9. Žalobkyně je šokována postupem správního orgánu I. stupně, který v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí uvedl, že došlo ke spáchání trestného činu. Považuje za nepřípustné, aby správní orgán I. stupně jako speciální stavební úřad dovozoval závěry o spáchání přestupku či dokonce trestného činu, aniž by o tom existovalo pravomocné rozhodnutí. Odkázala na čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a konstatovala, že nebylo vedeno ani žádné přípravné řízení v trestní věci. Správní orgán I. stupně si tak přisvojil pravomoc soudu rozhodovat o vině a trestu. Zároveň vyjádřila pochybnosti, zda uvedeným postupem nedošlo ke spáchání trestného činu přisvojení pravomoci úřadu dle § 328 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“). Uvedený postup správního orgánu I. stupně označila za hrubé porušení dělby moci a naprosto nepřijatelné jednání. Obdobné závěry pak podle ní platí ve vztahu k argumentaci správního orgánu I. stupně stran možného spáchání přestupku dle § 178 odst. 1 písm. m) stavebního zákona. Žalovaný přitom tuto argumentaci žalobkyně v n