7 As 46/2013 — Nejvyšší správní soud

17 A 24/2020- 77 - text 9 17 A 24/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobkyně: proti žalované: M. D. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Martinem Sochorem se sídlem Praha 7, Veletržní 926/10 Univerzita Karlova se sídlem Praha 1, Ovocný trh 560/5 o žalobě proti rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy ze dne 22. 1. 2020, č. j. POP/UKRUK/12/153846/2019-3, takto: I. Rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy ze dne 22. 1. 2020, č. j. POP/UKRUK/12/153846/2019-3, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 9 800 Kč, a to do rukou zástupce žalobkyně JUDr. Martina Sochora, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo prvním výrokem zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy (dále jen „rektor“) ze dne 9. 12. 2019, č. j. POP/UKRUK/12/153846/2019-1. Uvedeným rozhodnutím byl žalobkyni stanoven poplatek spojený se studiem ve výši 32 500 Kč za započatých 6 měsíců studia od 2. 10. 2019 do 2. 4. 2020. Druhým výrokem napadeného rozhodnutí byl žalobkyni poplatek spojený se studiem stanovený rozhodnutím rektora ze dne 9. 12. 2019, č. j. POP/UKRUK/12/153846/2019-1, snížen na 16 250 Kč. II. Obsah žaloby 2. V podané žalobě žalobkyně předně uvedla, že rozhodnutím děkana Farmaceutické fakulty v Hradci Králové ze dne 9. 9. 2019, č. j. UKFaF/265641/2019, jí bylo ukončeno studium pro nesplnění požadavku vyplývajícího ze studijního programu a zkušebního řádu. Faktickým důvodem byla skutečnost, že žalobkyně nevykonala závěrečnou státní zkoušku ani v posledním opravném termínu konaném dne 11. 6. 2019. Uvedla, že již od 11. 6. 2019 tak žalobkyně ztratila reálnou možnost ve svém studiu pokračovat, neboť další opravný termín již vypisován nebyl. Již dne 11. 6. 2019 tak mohlo být vydáno rozhodnutí o ukončení studia. Toto rozhodnutí však bylo vydáno až dne 9. 9. 2019, tj. s časovým odstupem 3 měsíců, přičemž nabylo právní moci až v novém akademickém roce 2019/2020. V tomto akademickém roce však žalobkyně již žádné studium reálně nevykonávala. 3. Namítala, že v jejím případě nebyly z hlediska doslovného a teologického výkladu § 58 odst. 3 věty prvé zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, (dále jen „zákona č. 111/1998 Sb.“) naplněny předpoklady pro vyměření poplatku za studium, neboť tyto lze vyměřit pouze tehdy, pokud student ve studijním programu nad rámec nejvyšší přípustné doby studuje. V daném případě se žalobkyně nemohla účastnit žádné výuky, neboť byla vedena jako student výlučně administrativně a jedině z toho důvodu, že do začátku tohoto období spadal běh odvolací lhůty proti rozhodnutí o ukončení studia. Žalované tak v tomto období žádné náklady spojené s žalobkyní nevznikly. Smyslem zavedení institutu poplatků za delší studium bylo zabránit neúměrnému prodlužování studia ze strany tzv. věčných studentů, nikoliv trestat neúspěšné studenty za nevykonání zkoušky ani v posledním možném opravném termínu. 4. Dále žalobkyně poukázala na § 58 odst. 5 zákona č. 111/1998 Sb. s tím, že jí měl být vyměřen poplatek podle pravidel platných v době podání přihlášky, tj. k 25. 2. 2013, a nikoliv podle pravidel platných k 27. 2. 2019, jak se tomu v daném případě stalo. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 115/2015-27. V době podání přihlášky žalobkyně u žalované platila pravidla dle VII. Úplného znění statutu UK ze dne 6. 4. 2011, přičemž s ohledem na to, že v době 25. 2. 2013 byla tato pravidla z hlediska svého obsahu na základě argumentace obsažené v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2013, č. j. 7 As 41/2013-37, nezákonná, neměl být žalobkyni poplatek za další studium vyměřen vůbec. 5. Žalobkyně měla rovněž za to, že v jejím případě byly naplněny předpoklady pro snížení poplatku pouze na symbolickou částku, nikoliv pouze co do jedné poloviny, neboť její formální účast jako zapsaného studenta po dobu několika dnů od začátku akademického školního roku 2019/2020 do doby nabytí právní moci rozhodnutí o ukončení studia nezakládala pro žalovanou žádné náklady, jež by měly být touto formou kompenzovány. 6. Uvedla, že napadené rozhodnutí, stejně jako prvostupňové rozhodnutí, vydal v obou případech v zastoupení rektora prorektor pro studijní záležitosti. Tvrdila, že byť může prorektor pro studijní záležitosti ve věci rozhodovat v prvním stupni, o opravných prostředcích proti svému rozhodnutí by již táž osoba jako zástupce rektora rozhodovat neměla. V opačném případě postrádá dvojinstančnost řízení smysl. III. Vyjádření žalované k podané žalobě 7. Rektor ve vyjádření k podané žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl. 8. Uvedl, že dle harmonogramu akademického roku 2018/2019 (Opatření děkana č. 5/2018) byl konec akademického roku 2018/2019 na Farmaceutické fakultě v Hradci Králové Univerzity Karlovy stanoven na 30. 9. 2019, přičemž do 20. 9. 2019 bylo možné konat zkoušky za daný akademický rok. Ze studijního informačního systému vyplývá, že při kontrole studijních povinností bylo zjištěno, že žalobkyně v akademickém roce 2018/2019 nesplnila ani ve druhém opravném termínu státní závěrečnou zkoušku. Vzhledem k tomu, že úspěšné absolvování státní závěrečné zkoušky v daném studiu žalobkyní tak bylo vyloučeno, byla tato skutečnost posouzena tak, že nastal případ uvedený v čl. 9 odst. 12 Studijního a zkušebního řádu Univerzity Karlovy (dále jen „SZŘ UK“). Rozhodnutím děkana Farmaceutické fakultě v Hradci Králové Univerzity Karlovy ze dne 9. 9. 2019, č. j. UKFaF/265641/2019, bylo žalobkyni ukončeno studium dle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb. pro nesplnění požadavku vyplývajícího ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu. V souladu s čl. 19 odst. 1 SZŘ UK je dnem ukončení studia podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb. den, kdy rozhodnutí o ukončení studia nabylo právní moci, v daném případě se jednalo o den 25. 10. 2019. Proti rozhodnutí o ukončení studia se žalobkyně neodvolala. Ke stejnému závěru se přiklonil i Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 14 A 100/2018. Poznamenal, že když si byla žalobkyně vědoma, že ztratila možnost svoje studium úspěšně dokončit, rovněž mohla studia sama zanechat tak, aby ke dni 2. 10. 2019 nebyla studentkou. 9. K námitce nepřezkoumatelnosti rektor uvedl, že v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí ve spojení s odůvodněním napadeného rozhodnutí dostatečně popsal důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Rektor se v obou rozhodnutích zabýval skutečností, zda byly naplněny zákonné podmínky pro stanovení poplatku spojeného se studiem, zejména zda bylo správně stanoveno období, na něž byl předmětný poplatek stanoven, výše poplatku a termín splatnosti poplatku. 10. K tvrzení, že žalované v akademickém roce 2019/2020 nevznikaly žádné náklady spojené se studiem, sdělil, že podle § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb. se poplatek spojený se studiem stanoví za každých dalších započatých šest měsíců studia. Pro stanovení poplatku spojeného se studiem je rozhodující, zda student studuje (je studentem dle zákona o vysokých školách), nikoli skutečnost, zda navštěvuje přednášky či se jinak aktivně účastní studia. Stačí tedy, aby student studoval byť jediný den období, na něž byl poplatek stanoven a vznikne mu povinnost zaplatit poplatek v plné výši. Samotná skutečnost, že se žalobkyně po vzniku poplatkové povinnosti již aktivně neúčastnila výuky, není důvodem pro prominutí poplatku. Poplatek za delší studium nemá funkci školného, tj. nepředplácí se jím žádné služby, nýbrž je povahy regulační. 11. Co se týká snížení poplatku pouze na symbolickou částku, rektor uvedl, že v souladu § 58 odst. 7 zákona o vysokých školách může v rámci rozhodování o odvolání proti rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem vyměřený poplatek snížit, prominout nebo odložit termín jeho splatnosti. Žádné právo na snížení či prominutí poplatku neexistuje. 12. Ohledně námitky nezákonného vyměření poplatku rektor sdělil, že z § 58 odst. 5 zákona č. 111/1998 Sb. vyplývá, že výše poplatků pro následující akademický rok se zveřejňuje v předstihu, a to nejpozději poslední den lhůty stanovené pro podávání přihlášek ke studiu. Tomu rektor dostál, když výši poplatků pro akademický rok 2019/2020 zveřejnila v únoru 2019. Argumentaci rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 115/2015 – 2, nepovažoval rektor za přiléhavou, když ve zmíněném rozsudku se uvádí, že „První podmínkou je určení konkrétní výše poplatků, druhou pak její zveřejnění pro příští akademický rok před termínem podávání přihlášek ke studiu“. Funkcí podmínky zveřejnění „je umožni