7 As 117/2012 — Nejvyšší správní soud

18 A 46/2020- 48 - text  26 18 A 46/2020 - [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Aleše Sabola a Mgr. Bc. Jana Ferfeckého v právní věci žalobce: EGEM s.r.o., IČO: 63886464 sídlem Novohradská 736/36, České Budějovice zastoupeného JUDr. Vilémem Podešvou, LL.M., advokátem sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4 proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad sídlem Na Popelce 2/16, Praha 5 o žalobách proti rozhodnutím ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 22. 7. 2020, čj. 73/2020-NBÚ/07-OP a ze dne 22. 7. 2020, čj. 74/2020-NBÚ/07-OP takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu (dále též „ředitel Úřadu“) ze dne 22. 7. 2020, čj. 73/2020-NBÚ/07-OP (dále též „Napadené rozhodnutí 1“), jímž byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu (dále též „Úřad“) ze dne 9. 4. 2020, čj. 1471/2020‐NBÚ/21, kterým správní orgán prvního stupně podle § 121 odst. 3 a § 101 odst. 2 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 412/2005 Sb.“), zrušil platnost osvědčení žalobce jako podnikatele pro stupeň utajení Tajné číslo: X s formou přístupu podnikatele k utajované informaci dle § 20 odst. 1 písm. b) zákona č. 412/2005 Sb. (dále též „Prvostupňové rozhodnutí 1“). Úřad zrušil platnost osvědčení, neboť žalobce nesplňuje (přestal splňovat) podmínku bezpečnostní spolehlivosti stanovenou v § 16 odst. 1 písm. b) tohoto zákona z důvodu výskytu bezpečnostního rizika ve smyslu § 18 odst. 2 písm. a) zákona spočívajícího v činnosti statutárního orgánu žalobce či jeho člena proti zájmům České republiky. Žaloba byla u zdejšího soudu zapsána pod sp. zn. 18 A 46/2020. 2. Žalobce se dále samostatnou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí ředitele úřadu ze dne 22. 7. 2020, čj. 74/2020-NBÚ/07-OP (dále též „Napadené rozhodnutí 2“; společně s Napadeným rozhodnutím 1 dále též jako „Napadená rozhodnutí“), jímž byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Úřadu ze dne 9. 4. 2020, čj. 1472/2020‐NBÚ/21, kterým správní orgán prvního stupně podle § 121 odst. 3 a § 101 odst. 2 zákona č. 412/2005 Sb. zrušil platnost osvědčení žalobce jako podnikatele pro stupeň utajení Důvěrné číslo: X s formou přístupu podnikatele k utajované informaci dle § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb. (dále též „Prvostupňové rozhodnutí 2“, společně s Prvostupňovým rozhodnutím 1 dále též jako „Prvostupňová rozhodnutí“). I v tomto případě Úřad zrušil platnost osvědčení, neboť žalobce nesplňuje (přestal splňovat) podmínku bezpečnostní spolehlivosti stanovenou v § 16 odst. 1 písm. b) tohoto zákona z důvodu výskytu bezpečnostního rizika ve smyslu § 18 odst. 2 písm. a) zákona spočívajícího v činnosti statutárního orgánu žalobce či jeho člena proti zájmům České republiky. Žaloba proti Napadenému rozhodnutí 2 byla u zdejšího soudu zapsána pod sp. zn. 18 A 47/2020. 3. Usnesením ze dne 17. 2. 2021, čj. 18 A 46/2020 - 39, předseda senátu v souladu s § 39 odst. 1 s. ř. s. řízení vedená Městským soudem v Praze pod sp. zn. 18 A 46/2020 a sp. zn. 18 A 47/2020, spojil ke společnému projednání s tím, že nadále budou vedena pod sp. zn. 18 A 46/2020. II. Napadená rozhodnutí 4. Předseda Úřadu v odůvodnění Napadených rozhodnutí nejprve stručně shrnul dosavadní průběh správního řízení, sumarizoval závěry vyslovené v Prvostupňových rozhodnutích a reprodukoval argumentaci žalobce v uvedenou v rozkladech proti těmto rozhodnutím. 5. Předseda Úřadu předeslal, že shodně s Úřadem a stanoviskem rozkladové komise dospěl k závěru, že rozklady nejsou důvodné. Uzavřel, že postup Úřadu předcházející vydání Prvostupňových rozhodnutí, včetně způsobu, jakým si Úřad opatřil podkladové materiály, byl v souladu se zákonem, přičemž Úřad si pro svá rozhodnutí opatřil dostatek podkladových materiálů a zjištěné skutečnosti vyhodnotil správně. 6. V návaznosti na rekapitulaci právního rámce a relevantních judikatorních východisek předseda Úřadu posuzoval důvodnost námitek vznesených žalobcem v rozkladech proti Prvostupňovým rozhodnutím, přičemž žádnou z nich neshledal opodstatněnou. 7. K argumentaci, že v neutajované části svazku se nenachází jakékoli informace či skutečnosti naznačující existenci rizika na straně žalobce, předseda Úřadu uvedl, že z Prvostupňových rozhodnutí jasně vyplývá, že se stěžejní informace vztahující se k bezpečnostnímu riziku na straně žalobce nacházejí pouze v utajované části svazku. Předseda Úřadu neshledal důvodnou námitku týkající se pochybnosti o správnosti závěrů Úřadu vzhledem k jejich příkrému kontrastu k obsahu neutajované části svazku s tím, že žalobce nemá k utajované části svazku, ze které Úřad při konstatování bezpečnostního rizika vycházel, ze zákonných důvodů přístup a tudíž nemá možnost utajovanou část svazku jakkoli relevantně zhodnotit. Ze stejných důvodů nepovažoval předseda Úřadu za relevantní ani argument týkající se nesprávného skutkového i právního posouzení věci Úřadem a zatížení rozhodnutí vadou. V této souvislosti opakovaně akcentoval, že toto (záměrné) omezení práv žalobce jako účastníka řízení je podle judikatorní praxe vyváženo soudním přezkumem nezávislým soudem, který má možnost seznámit se s celým spisovým materiálem, včetně utajovaných zpráv, a posoudit jejich věrohodnost, přesvědčivost a relevanci ve vztahu k bezpečnostnímu riziku, stejně jako činí Úřad v bezpečnostním řízení. 8. Předseda Úřadu konstatoval, že Úřad zprávy příslušné zpravodajské služby posoudil a dospěl k závěru, že jsou dostatečně konkrétní, je z nich patrné, jakým způsobem byly získány a o jaká (a jak věrohodná) konkrétní skutková zjištění se opírají. Tyto zprávy současně podle předsedy Úřadu dostatečně určitě a srozumitelně popisují činnost konkrétních osob proti zájmům České republiky. Úřad proto na jejich základě konstatoval přítomnost předmětného bezpečnostního rizika, neboť tento závěr byl nejpravděpodobnějším vysvětlením skutkových zjištění v těchto zprávách uvedených a na základě dostupných údajů se jevil být významně pravděpodobnější než jiná v úvahu připadající vysvětlení. Předseda Úřadu se ztotožnil se závěrem, že podkladové materiály utajovaného charakteru shromážděné v průběhu bezpečnostního řízení dostatečně dokládají přítomnost bezpečnostního rizika u žalobce. 9. K poukazu žalobce na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2012, sp. zn. 7 As 117/2012 odkázal předseda Úřadu na jím dříve reprodukované judikatorní závěry s tím, že Úřad si je při realizaci bezpečnostního řízení nároků kladených na obsah informací poskytovaných mu ze strany zpravodajských služeb vědom, a po zpravodajské službě proto požaduje, aby její písemnosti tyto nároky splňovaly. 10. Předseda Úřadu nepřisvědčil ani námitkám poukazujícím na nedostatečné odůvodnění a nemožnost seznámit se podrobněji se závěry, na základě kterých Úřad rozhodl. Poukázal na to, že Úřad v průběhu bezpečnostního řízení postupoval v souladu se zákonem tak, aby byl úplně a přesně zjištěn stav věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 89 odst. 1 zákona č. 412/2005 Sb., přičemž rozhodnutí Úřad v souladu s ustanovením § 122 odst. 3 zákona odůvodnil tím způsobem, že uvedl pouze odkaz na podklady pro vydání rozhodnutí a jejich stupeň utajení, protože důvody pro shledání bezpečnostního rizika u žalobce jsou utajovanými informacemi. Své úvahy, vedoucí ke konstatování bezpečnostního rizika, tudíž Úřad nemohl podle předsedy Úřadu v odůvodnění svých rozhodnutí rovněž podrobně specifikovat, nicméně konstatoval v nich, že nakládání žalobce s utajovanými informacemi považuje za nepřijatelně rizikové. 11. Předseda Úřadu dále v odůvodnění Napadených rozhodnutí vyložil důvody, pro které neshledal relevantními námitky argumentující nálezem Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 11/2000, s tím, že v nové právní úpravě (zákoně č. 412/2005 Sb.) byla promítnuta i jím uvedená hlediska a stanoviska Ústavního soudu. Odkaz na předmětný nález tak není dle předsedy Úřadu příznačný, neboť § 122 zákona č. 412/2005 Sb. již zakotvil, že součástí rozhodnutí je i jeho odůvodnění včetně uvedení důvodů vydání rozhodnutí, podkladů pro jeho vydání, úvah, kterými se Úřad řídil při jejich hodnocení a při použití právních předpisů, přičemž výjimkou je případ, kdy jsou některé z důvodů vydání rozhodnutí informacemi utajovanými. Předseda Úřadu přitom opětovně zdůraznil, že všechny zásadní informace, které byly podkladem Prvostupňových rozhodnutí, jsou utajovanými informacemi, a proto je v souladu s § 122 odst. 3 zákona nebylo možno uvést. Prvostupňová rozhodnutí tak byla dle předsedy Úřadu odůvodněna zcela v souladu s uvedeným ustanovením – byly v nich uvedeny podklady pro vydání rozhodnutí a stupeň jejich utajení a v obecné rovině p