3 Afs 203/2019 — Nejvyšší správní soud

3 Af 41/2018- 40 - text 9 3Af 41/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Ludmily Sandnerové ve věci žalobce: Státní fond životního prostředí České republiky, IČO 00020729 sídlem Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha 11 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2018 č. j. 40858/18/5000-10470-706239, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 12. 9. 2018 č. j. 40858/18/5000-10470-706239 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalované Odvolací finanční ředitelství potvrdilo rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též „správce daně“) ze dne 22. 8. 2017 č. j. 6625747/17/2000-31471-110614 (dále též „platební výměr I.“) a č. j. 6625134/17/2000-31471-110614 (dále též „platební výměr II.“). Platebními výměry správce daně vyměřil žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně, a to platebním výměrem I. do Národního fondu ve výši 102 000 Kč, a platebním výměrem II. do státního rozpočtu ve výši 18 000 Kč, v obou případech podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném do 19. 2. 2015 (dále též „zákon o rozpočtových pravidlech“), jelikož žalobce jako zadavatel veřejné zakázky nazvané „Nastavení efektivní komunikace s klienty SFŽP ČR“ zadávané jako nadlimitní otevřené řízení porušil zásadu transparentnosti a zákaz diskriminace a požadoval doklady k prokázání splnění kvalifikačních předpokladů v rozporu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o veřejných zakázkách“). 2. Žalobce proti platebním výměrům i napadenému rozhodnutí brojí podanou žalobou. Vznesené námitky lze rozdělit do následujících žalobních bodů. 3. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že se žalovaný nevypořádal s odvolacími námitkami a přesvědčivě neodůvodnil výrok napadeného rozhodnutí. 4. V druhém žalobním bodu žalobce poukazuje na to, že správce daně neprokázal, že by žalobce na financování 15 % podílu projektu, obdržel ze státního rozpočtu jakékoli další peněžní prostředky, nebo jimi v okamžiku úhrady faktur disponoval, neboť toto financování má původ ve vlastních příjmech žalobce a nezahrnuje prostředky žádného vnějšího rozpočtu. Na tuto část financování žalobce neobdržel žádnou finanční podporu, proto vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně z nich s uložením odvodu do státního rozpočtu, jehož součástí nikdy nebyly a ani z něj nebyly poskytnuty, považuje žalobce za rozporné s právními předpisy. Žalobce podle zákona o rozpočtových pravidlech má oddělené prostředky od prostředků státního rozpočtu a nehospodaří s prostředky státního rozpočtu, nýbrž s prostředky vlastními. Žalobce nesouhlasí s porušením rozpočtové kázně podle Zprávy o daňové kontrole, k porušení rozpočtové kázně z prostředků státního rozpočtu okamžikem úhrady faktury dochází pouze u organizačních složek státu, za které je v daném případě žalobce mylně zaměňován a staven jim na roveň. Žalobce je podle § 28 zákona o rozpočtových pravidlech samostatnou právnickou osobou, hospodaří s prostředky státního fondu. Rozpočet žalobce se řadí mezi veřejné rozpočty, ale není součástí žádné kapitoly státního rozpočtu, jedná se o tzv. mimorozpočtový fond. Příjmy a výdaje žalobce nejsou příjmy a výdaji státního rozpočtu ve smyslu § 6 a 7 zákona o rozpočtových pravidlech. Příjmy žalobce z dotací nejsou příjmem státního rozpočtu, nýbrž příjmem žalobce jako právnické osoby. V případě porušení rozpočtové kázně u prostředků přijatých formou dotace ze státního rozpočtu je žalobce povinen provést odvod zpět do státního rozpočtu. V případě porušení rozpočtové kázně u prostředků státního fondu jako jiných peněžních prostředků státu není zákonem stanovena povinnost odvést takové prostředky do státního rozpočtu, odkud je přijal. Žalobce nesouhlasí se žalovaným, že hospodaří s majetkem státu v postavení organizační složky státu, od kterého by bylo možné dále odvozovat pravidla financování žalobce jako organizační složky státu. Úprava hospodaření organizačních složek státu na žalobce nedopadá, jeho činnost se řídí zvláštním zákonem. Podle žalobce došlo k situaci, že prostředky byly odvedeny do jiného rozpočtu, než z jakého pocházely. Jiné peněžní prostředky státu ze zdrojů státního fondu jako fondu mimorozpočtového nelze označit pro účely postihu za jejich neoprávněné použití za peněžní prostředky státního rozpočtu nebo poskytnuté ze státního rozpočtu a ukládat odvod z porušení rozpočtové kázně jako organizační složce státu. 5. Ve třetím žalobním bodu žalobce namítá, že jako příjemce dotace obdržel finanční podporu v rámci financování 85% z kapitoly státního rozpočtu poskytovatele dotace ponížené o část nevyplacené dotace ve výši 299 880 Kč, žádné další prostředky žalobci jako podpora poskytnuty nebyly. 6. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ji navrhl zamítnout. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a obsah spisového materiálu. Konstatoval, že v § 44a zákona o rozpočtových pravidlech není přímo uvedena povinnost odvodu neoprávněně použitých jiných peněžních prostředků státu státním fondem (žalobcem), neboť tento není organizační složkou státu, ani příspěvkovou organizací. Z důvodu uvedeného legislativního nedostatku je u neoprávněného použití jiných peněžních prostředků státu u státního fondu nutno postupovat analogicky, jako ve všech shodných případech (tj. organizačních složek státu a příspěvkových organizací), uložením odvodu do státního rozpočtu. Je tomu tak proto, že konstatování porušení rozpočtové kázně bez povinnosti odvodu jde proti smyslu právní úpravy, což zjevně nebylo úmyslem zákonodárce, ve všech ostatních případech, v nichž zákon definuje porušení rozpočtové kázně, stanoví povinnost odvodu. Ustanovení § 28 odst. 3 zákona o rozpočtových pravidlech týkající se státních fondů upravuje analogii užitou správcem daně. Žalobcem aplikovaný výklad zákona o rozpočtových pravidlech by vedl k absurdní situaci, kdy by mu nebylo možno vyměřit odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně, i přes případně prokázané porušení rozpočtové kázně. Došlo by tím ke svévoli v rámci použití jiných peněžních prostředků státu žalobcem. K namítanému krácení poskytnuté dotace ve výši 299 880 Kč žalovaný uvedl, že poskytovatel dotace v podnětu k zahájení řízení k prošetření podezření na porušení rozpočtové kázně adresovanému správci daně uvedl, že v daném případě nedošlo k nevyplacení části dotace, správce daně by o takovém postupu musel být podle § 13e odst. 2 zákona o rozpočtových pravidlech vyrozuměn, k čemuž ovšem nedošlo. Podle žalovaného nedošlo podle § 14e zákona o rozpočtových pravidlech k nevyplacení části dotace, jak namítl žalobce, nýbrž poskytovatel pouze pozastavil výplatu části dotace v rámci Monitorovací zprávy č. 3, v rámci závěrečné monitorovací zprávy tuto pozastavenou částku nakonec vyplatil. 7. Žalovaný dne 25. 3. 2021 doplnil své vyjádření a odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2021 č. j. 3 Afs 203/2019-43, který dopadá na napadené rozhodnutí ohledně posouzení platebního výměru II., jímž byl žalobci vyměřen odvod do státního rozpočtu, nikoli však v rozsahu posouzení platebního výměru I., kterým byl vyměřen odvod do Národního fondu. 8. Městský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Městský soud rozhodl o věci samé bez nařízení jednání, jelikož žalovaný s takovým vyřízením věci výslovně souhlasil, žalobce se ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil (§ 51 odst. 1 s. ř. s.), souhlasil proto konkludentně. 9. Ze správního spisu vyplývají tyto rozhodné skutečnosti: 10. Na základě žádosti ze dne 25. 1. 2010 o finanční podporu z operačního programu „Lidské zdroje a zaměstnanost“ na realizaci projektu „Optimalizace řízení interních a externích procesů na SFŽP“ (dále též „projekt“) žalobce obdržel od Ministerstva vnitra České republiky jako poskytovatele (dále též „poskytovatel“) finanční prostředky podle podmínek použití prostředků pro realizaci projektu včetně příloh s dodatky. Řídícím orgánem pro projekt bylo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Cílem projektu bylo zvýšení kvality a efektivity vybraných vnitřních procesů prostřednictvím provedení jejich analýzy a následné optimalizace. Na projekt byly schváleny prostředky v celkové výši maximálně 29 496 500 Kč, z toho maximálně 25 072 025 Kč z prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu na předfinancování výdajů, které m