7 Afs 14/2011 — Nejvyšší správní soud

5 A 85/2018- 66 - text 11 5 A 85/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: MULTIAGRO v.o.s. Slatina, IČO: 15030342 se sídlem Slatina 116 zastoupený advokátem MUDr. Mgr. Ivanem Langerem se sídlem Praha 1, Purkyňova 2 Ministerstvo vnitra se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2018, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2018, č. j. X, a rozhodnutí Policejního prezidia ze dne 22. 9. 2017, č. j. X, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč, a to do rukou zástupce žalobce MUDr. Mgr. Ivana Langra, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení 2. a 3. výroku v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzen 2. a 3. výrok rozhodnutí Policejního prezidia ze dne 22. 9. 2017, č. j. X. 2. výrokem uvedeného rozhodnutí správní orgán I. stupně shledal, že žalobce spáchal správní delikt podle § 76d odst. 1 písm. d) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, (dále jen „zákon o zbraních“) tím, že porušil povinnost držitele zbrojní licence stanovenou § 39 odst. 1 písm. e) zákona o zbraních, a přechovával zbraně a hlavní části zbraně ve skladu zbraní č. 9 a č. 15 a předmětné vozidlo, přestože nezajistil podmínky pro zabezpečení zbraní proti zneužití, ztrátě nebo odcizení. Spáchání uvedeného správního deliktu bylo prokázáno od blíže neurčené doby do provedení Ohledání způsobu zabezpečení zbraní a střeliva. 3. výrokem rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo shledáno, že žalobce spáchal správní delikt podle § 76d odst. 1 písm. l) zákona o zbraních tím, že porušil povinnost držitele zbrojní licence stanovenou § 39 odst. 1 písm. m) zákona o zbraních a § 73a odst. 7 zákona o zbraních tím, že nezaznamenal v Centrálním registru zbraní každou změnu stavu zbraně bezodkladně po fyzickém převzetí nebo jiné skutečnosti zakládající změnu stavu, nejdéle však do 2 dnů. Jako výchozí datum byly stanoveny dny 1. 2. 2015 a 2. 2. 2015. II. Obsah žaloby 2. V podané žalobě žalobce namítal, že správní orgány v případě správního deliktu podle § 76d odst. 1 písm. d) zákona o zbraních vycházely z nesprávně zjištěného skutkového stavu. Uvedl, že v případě skladu č. 9 z žalovaným odkazované fotodokumentace, případně samotného kontrolního protokolu nelze dojít k závěru, že v tomto skladu bylo uloženo střelivo, zbraně a munice. Během kontroly docházelo k manipulaci se zbrojním materiálem, včetně jeho přesunů v rámci areálu. Z tohoto důvodu dospěly správní orgány k závěru, že části zbraní, které se měly nacházet ve skladu č. 9, jsou na tomto místě umístěny trvale, byť tomu tak být nemělo. 3. Tvrdil, že k dalšímu nesprávně zjištěnému skutkovému stavu došlo v případě hodnocení zabezpečení objektu č. 15. Dle žalobce kontrolním orgánem pořízená fotodokumentace osvědčuje jeho tvrzení, že se nejedná o objekt určený ke skladování zbrojního materiálu, ale o místo, kde dochází ke kontaktu s klienty za účelem prezentace nabízeného sortimentu, na které se nevztahuje povinnost technického zabezpečení dle § 58 odst. 4 zákona o zbraních. Za účelem objasnění skutkového stavu navrhl žalobce žalovanému provést důkaz výslechem svědků. Navržený důkaz žalovaný neprovedl, čímž dle žalobce porušil § 50 odst. 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“). Dle žalobce nelze pouze na základě kontrolního protokolu, případně jeho přílohy č. 1 dojít k závěru, že v objektu č. 15 došlo k uložení zbraní uvedených v příloze č. 12 kontrolního protokolu. V příloze č. 12 je sice uveden soupis zbraní, ale není již jasné, kdo a kdy přílohu vytvořil, což podstatně ztěžuje ověřitelnost údajů v ní uvedených. 4. Dále žalobce namítal, že odpovědnost za správní delikt podle § 76d odst. 1 písm. d) zákona o zbraních zanikla dle § 77 odst. 3 tohoto zákona. Uvedl, že z výrokové části rozhodnutí vyplývá, že se kontrolní orgán o spáchání deliktu dozvěděl nejpozději provedením Ohledáním způsobu zabezpečení zbraní a střeliva dne 6. 5. 2015. Od tohoto data tak počala plynout subjektivní lhůta pro zahájení řízení o správním deliktu. Řízení však bylo zahájeno až dne 10. 5. 2016, kdy bylo žalobci oznámeno zahájení řízení. Žalobce nesouhlasil s žalovaným, že promlčecí lhůta počala plynout až od okamžiku, kdy se příslušný útvar policie o uvedeném správním deliktu dozvěděl, neboť kontrolní a správní orgán je totožný. Argument žalovaného, který váže počátek plynutí subjektivní promlčecí lhůty na předání předmětných informací, vede k závěru, že je na kontrolním orgánu, kdy předá informace, které zjistil v rámci kontroly, správnímu orgánu, čímž může být promlčecí dobu za spáchaný správní delikt prodlužována do nekonečna. 5. Rovněž tvrdil, že absence časového vymezení spáchaného skutku ve výroku prvostupňového rozhodnutí je závažným pochybením, které by mělo vést ke zrušení tohoto rozhodnutí. Dle žalobce vymezení skutku s ohledem na čas jeho spáchání je významné nejen z hlediska případného promlčení odpovědnosti za spáchaný přestupek, ale též i např. z pohledu zásady ne bis in idem. Žalobce měl za to, že správní orgán I. stupně měl ve svém rozhodnutí uvést, zda se nejedná o trvající správní delikt, či pokračování ve správním deliktu, případně zda se nejedná o hromadný správní delikt. 6. Dle žalobce měla na posuzování materiální stránky správního deliktu vliv skutečnost, že v době, kdy se vedla u žalobce kontrola, docházelo ke stavebním úpravám, což nebylo správními orgány zohledněno. 7. Ke správnímu deliktu podle § 76d odst. 1 písm. l) zákona o zbraních žalobce uvedl, že je třeba vzít v potaz, že kontrola probíhala u žalobce v poměrně krátké době poté, co byl novelizován zákon o zbraních, který zavedl nový elektronický systém pro evidenci zbraní. S ohledem na počet zbraní a munice bylo pro žalobce obtížné dostát nově vzniklé povinnosti. Přesto však žalobce vynaložil veškeré úsilí, aby dané povinností dostál. K tvrzení žalovaného, podle kterého neuvedl žádné faktické okolnosti, které by mu bez jeho přičinění ve splnění předmětné povinnosti bránily, žalobce uvedl, že počet 4 613 ks zbraní a 4 117 000 ks munice je pádnou okolností. S ohledem na celkový počet zbraní, se tak jedná o pochybení, kterému není možné nikdy zabránit. Proces zadávání údajů do nově zavedeného systému registru zbraní nemohl být prováděn automatizovaně, ale pouze prostřednictvím ručního přepisu údajů. Z tohoto důvodu pak chybovost vždy musí zákonitě nastat. S ohledem na počet položek, u nichž došlo k pochybení ve vztahu k celkovému počtu zbraní, měl žalobce za to, že správní orgány měly posoudit uvedený správní delikt pomocí materiálního korektivu, kdy k naplnění skutkové podstaty nepostačuje pouhé naplnění formálních znaků skutkové podstaty, ale i materiální hledisko. Byť si žalobce uvědomoval, že šlo o 11 kusů hlavních částí zbraně a jeden kus zbraně, nelze právě s ohledem na množství údajů, které bylo nutno zadat do centrálního registru zbraní, nezohledňovat pravděpodobnou míru pochybení. 8. Dále uvedl, že ve výroku č. 3 prvostupňového rozhodnutí je uvedena tabulka zbraní a hlavních částí zbraní, které nebyly vedeny v centrálním registru zbraní (dále jen „CRZ“) a v průběhu kontroly byly do tohoto registru dopsány. Žalobce tvrdil, že se nemohl dopustit správního deliktu dle § 76d odst. 1 písm. l) zákona o zbraních, neboť žalobce tyto zbraně nabyl před 1. 7. 2014, tj. před účinností daného ustanovení, přičemž k žádné změně stavu u něho nedošlo a tím nemohla vzniknout povinnost k zaznamenání takové změny. Na tyto zbraně se pak vztahovala pouze povinnost vyplývající z přechodných ustanovení novelizovaného znění zákona o zbraních (čl. II), v rámci nichž měl žalobce pouze povinnost zapsat tyto zbraně do CRZ. Tento správní delikt však byl spáchán 1. 10. 2014, tedy prvním dnem, kdy nebyly zbraně v rozporu s příslušným ustanovením v centrálním registru zbraní zapsány. Dle žalobce tak odpovědnost za tento správní delikt zanikla dne 1. 10. 2017, tj. po uplynutí 3 let od spáchání deliktu dle § 77 odst. 3 zákona o zbraních. Žalobce měl za to, že závěr žalovaného o povaze tohoto deliktu jakožto trvajícího je nesprávný, neboť v tomto případě se nejedná o trvající správní delikt, neboť ten vyžaduje aktivní jednání ze strany osoby, která svým jednáním naplňuje skutkovou podstatu správního deliktu. 9. K části výroku prvostupňového rozhodnutí, kde jsou uvedeny zbraně, které byly vedeny v centrální registru zbraní, ale nebyly dohledány při kontrole, uvedl, že tyto zbraně byly do registru zapsány v zákonem stanovené lhůtě. Všechny zbraně pak byly správnímu orgánu předloženy fyzicky a žalobce se tak nedopustil správního deliktu. 10. I v případě deliktu dle § 76d odst. 1 písm. l) zákona o zbraních měl